Další díly našeho seriálu budou věnovány astronomii v České republice. Již v předcházejících dílech jsme se ale setkali s významnými osobnostmi, jako byli např.: Tycho Brahe, Johannes Kepler, Jošt Bürgi, Erasmus Habermel, David Gans a Jan Marcus Marci.

Pražský orloj

Nejstarší a nejznámější astronomickou památkou v Praze je Orloj. Unikátní dílo zkonstruoval r. 1410 hodinářský mistr Mikuláš z Kadaně. Poradcem a duchovním otcem byl Jan Šindel, mistr pražské univerzity. Astronomickou sféru orloje tvoří astroláb, nejrozšířenější přístroj středověku, který je pohyblivý a je poháněn neobyčejně důmyslným soustrojím.

Orloj ukazuje středoevropský čas, východ a západ jednotlivých znamení, polohu Slunce, Měsíce nad pražským obzorem a na ekliptice, fáze Měsíce. Orloj byl poškozen v posledních dnech války. Základní části hodinového stroje a astronomické sféry jsou původní. Výzdobu orloje provedl Josef Mánes.

(Vysvětlení astronomické části Orloje bylo popsáno v Zeměměřiči č. 6, 9/1996.)

Strahovský klášter

Knihovna Strahovského kláštera, založeného roku 1143, má kromě depozitářů k dispozici dva reprezentační sály. Starší Teologický sál obsahuje 16 000 svazků teologické literatury, sbírku astronomických a zeměpisných glóbů ze 17. až 19. století, vesměs holandského původu. Filosofický sál obsahuje asi 50 000 svazků z mnoha vědních oborů jako: astronomie, historie, encyklopedie, umění, beletrie, poezie, aj.

Klementinum

Klementinský areál situovaný na rozloze 2 hektarů patří mezi nejvýznamnější a nejrozlehlejší památky Prahy. Jeho počátky jsou spjaté s příchodem jezuitů (1556), kteří začínají na místě dominikánského kláštera (počátek 1232) budovat komplex církevních škol a budov. Hlavní období výstavby dnešní barokní podoby Klementina je ohraničeno roky 1578 - 1726 a je spjato s celou řadou významných architektů a dalších umělců podílejících se na jeho výzdobě.

Klementinum je nejrozsáhlejší barokní stavbou v Praze a patří mezi největší svého druhu ve střední Evropě. Odráží historický vývoj barokní architektury a umění na němž se podíleli Matyáš Bernard Braun, Kilián Ignác Dienzenhofer, Carlo i Francesco Lurago, Petr Brandl, František Maxmilián Kaňka, Ignác Raab a další.

Ve třicátých letech našeho století byla provedena rozsáhlá přestavba pro potřeby rozrůstající se Národní knihovny podle plánů architekta Ladislava Machoně s výzdobou Otto Gutfreunda.

V současné době se zde nachází Národní knihovna. Astronomická věž, dostavěná roku 1732, byla zrekonstruována v rámci projektu Praha 2000.

Věž byla osazena přístroji v době, kdy byl ředitelem filosofických a matematických studií Josef Stepling (1716 - 1778), který má v areálu pomník, jehož autorem je Ignác František Platzer (1780).

Astronomie patřila do učebního plánu jezuitské univerzity a v roce 1722 byla založena zvláštní řádová matematicko-astronomická studia. Ještě před založením matematicko-astronomických studií mělo Klementinum vlastní observatoř. Její lokalizace je dnes sporná. V roce 1751 byla v Klementinu zahájena meteorologická a astronomická pozorování

Na podnět rektora jezuitské univerzity Františka Retze byla r. 1722 nad nárožím letního refektáře a barokního knihovního sálu věž nové observatoře. Autorem projektu je patrně Kilián Ignác Dienzenhofer. Stavba věže se realizovala v období, kdy Klementinum vítalo císaře Karla VI. Stavba měla zpočátku po dobu asi třiceti let vyhlídkový charakter a teprve Steplingovou úpravou se změnila v letech 1748 - 1751 v observatoř. Věž byla zakončena olověnou plastikou Atlanta podpírajícího zeměkouli. Tato socha se stala neodmyslitelnou součástí Klementina. Alois David, čtvrtý ředitel zdejší hvězdárny napsal, že Atlas má na levé straně letopočet 1722 a nečitelné jméno umělce, jenž sochu zhotovil (někteří připisují sochu dílně Matyáše Brauna). Z ochozu pod Atlantovou sochou se dělostřelcům na hradčanských baštách do roku 1921 dávalo znamení červenobílým praporem. Výstřel pak oznamoval Pražanům poledne. S observatoří symbolicky souvisejí také dvě fresky uvnitř Klementina. První je na stropě starého matematického sálu (v současnosti je zde studovna hudebního oddělení Národní knihovny). Nalevo stojí skupina alegorických postav představujících optiku s dutým zrcadlem, geografii s mapou a kružidlem, mechaniku s váhami, astronomii s dalekohledem a konečně gnómiku a geometrii v podobě sedících dívek s kružidly a úhloměrem. Uprostřed výjevu se vznáší velká hvězdná sféra jakožto symbol vesmíru a vpravo rozmlouvá sedm mužských postav. Jsou to autority, o něž se opírá jezuitská věda: v rudém plášti Archimédes, za ním zleva Appolónios z Pérge, Hipparchos, korunované postavy představují Claudia Ptolemaia a Alfonse X. Kastilského, Zcela vpravo v černém jezuitském hábitu stojí Gianbattista Riccioli a dále Tycho Brahe.

Menší fresky v jednotlivých polích klenby znázorňují čtyři různé planetární systémy (Ptolemaiův, Koperníkův, Brahův a Riccioliho) a schematicky zatemnění Slunce a Měsíce.

Druhá freska je na stropě takzvaného novějšího matematického sálu. Sál byl vybudován v roce 1724. Výzdoba sálu je replikou starého matematického sálu. Náplň fresky doznala jistou názorovou modernizaci. Dva andílci uprostřed symbolizují aritmetiku a geometrii jako spojovací článek mezi exaktními vědami (skupina andílků vlevo pod klementinskou observatoří) a uměním (druhá skupina vpravo). Umění je zde zastoupeno hudbou, malířstvím, sochařstvím a architekturou. Postava s výkresem v levé skupině alegorizuje asi perspektivu, nad ní nacházíme symboly mechaniky, optiky, astronomie a geografie. V areálu Klementina se také nacházejí různé druhy slunečních hodin.

    vyvěšeno: 8.července 2002