Zeměměřič

Katastr nemovitostí po kapkách (poprvé)

(poprvé) (podruhé) (potřetí) (počtvrté) (popáté) (pošesté)

Nemusí pršet, stačí když kape Naše redakce již v začátcích vydávání Zeměměřiče uvažovala o popularizaci oboru, například zveřejněním historie katastru nemovitostí, která by čtenářům rozšiřovala obzor vědění o problematice, jíž se zrovna profesionálně ani nemusí zabývat, nebo ji teprve studují. Z možných autorů jsme oslovili rovněž ředitele Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Opavě Ivana Pešla, který nám poskytl text splňující tyto představy. Jde o původní přednášky připravené pro úředníky z KÚ ze severu Moravy a ze Slezska. Nyní si je mohou na stránkách našeho časopisu prostudovat všichni. Nuže, už tedy víte, proč vznikl i v dalších číslech pokračující text o historii katastru nemovitostí, který neotiskneme najednou, ale budeme jej přinášet po kapkách. (Zeměměřič)

Motto:
Země tvoří základ pro většinu aktivit člověka. Je proto zřejmé, že systematicky vedené záznamy o pozemcích a právních vztazích k nim mají velký význam pro veřejnou správu, územní plánování a rozvoj území i soukromé transakce s pozemky. Přesto je potřeba přesných údajů o nemovitostech politickými činiteli často ignorována, a následkem toho jsou katastrální systémy mnoha zemí vysoce defektní. (Expertní skupina OSN, 1977)

Víme, že katastr nemovitostí v českých zemích má velmi dlouhou tradici.
Víme, že jde o nákladné a rozsáhlé dílo, které se vytváří po řadu desetiletí, zpravidla navazuje na předchozí výsledky a postupně se vyvíjí tak, jak se vyvíjí společnost a její potřeby.
Víme, že kontinuita katastru má mimořádný význam, její narušení mívá vážné důsledky a odstraňuje se velmi obtížně. Vlivem značného rozsahu vedených informací jsou koncepční změny katastru a jeho obsahu vždy mimořádně nákladnou a dlouhodobou záležitostí, měřenou desítkami let.
Víme, že řádné vedení a rozvoj katastru je navíc podmíněn i dlouhodobou politickou a ekonomickou stabilitou. Spolehlivě fungující katastr a pozemková kniha jsou naopak důležitými předpoklady prosperující ekonomiky.
Víme, že katastry a veřejné knihy patří svým rozsahem mezi nejrozsáhlejší informační systémy s mimořádnými požadavky na přesnost a spolehlivost vedených dat, které mají závažné právní a ekonomické důsledky. Zcela ojedinělý, ve srovnání s ostatními informačními systémy, je v katastru i veřejných knihách samozřejmý požadavek na spolehlivé evidování nejen posledního platného stavu, ale celého předchozího vývoje, včetně návazností na průkazné doklady. Postupem času si katastry vybudovaly svou průkazností a vysokou spolehlivostí neobyčejnou důvěru veřejnosti. Během více než 150 let byly propracovány a ověřeny takové principy a kontrolní mechanizmy, díky nimž i v současné době patří katastry mnoha zemí stále k nejspolehlivějším a nejdůvěryhodnějším informačním systémům.

Historický vývoj katastru a pozemkových knih Historie katastru nemovitostí v našich zeměpisných délkách a šířkách je poučná. Znalost historického vývoje není pouze předpokladem k pochopení problematiky a k jejímu hlubšímu porozumění, ale v případě katastru, který využívá i předchozích výsledků, zejména map předchozích pozemkových evidencí, je nezbytná k samotné práci s dokumenty. Ignorování nebo podcenění základních principů a kontrolních mechanizmů nezbytných pro trvale udržitelné vedení katastru se totiž nevyplácí.
Obdobně je nutné alespoň rámcově znát dříve platné právní předpisy. Sledujte tedy s námi následující historický vývoj katastru a pozemkových knih až do roku 1817.

Dějiny katastru do roku 1817 Pozemky a statky byly již v nejstarší době podrobeny dani. Počátky daně pozemkové nacházíme v Českém království již v roce 1250. Podkladem pro vyměřování daní byly po dlouhou dobu nedokonalé soupisy půdy sestavované pouze na základě písemných přiznání pozemkových vrchností o počtu osedlých (t.j. selských usedlostí) na jejich panstvích. Dani byla zprvu podrobena pouze půda poddanných, šlechtické majetky dani nepodléhaly. Zvyšující se požadavky na výši daní vedly k postupné potřebě zpřesňování daňových podkladů tak, aby daně odpovídaly skutečně možným výnosům půdy. Vznikala tak potřeba spolehlivější znalosti nejen o výměře, ale i o kvalitě a výnosech půdy.

Začalo to v sedmnáctém století První jednotně zakládané a vedené katastry v českých zemích vznikaly po roce 1650. Je to zprvu tzv. katastr rustikální aneb Militare Ordinarium (Steuerrolle 1650, Rusticalgrundsteuer). Dani byly podrobeny jen pozemky poddaných a ostatních obyčejných poplatníků, rozlišovala se jen půda zemědělská a neobdělávaná, jakost půdy měla jen tři třídy (dobrá, prostřední a špatná). Jako dodatek k tomuto katastru bylo roku 1706 rozhodnuto zdanit i půdu šlechty a založit tzv. katastr dominikální, který byl dokončen 1747. Rozvržení daní se v tomto katastru řídilo počtem rustikálních usedlostí jednoho panství. Takto hrubě stanovená a nestejnoměrně rozdělená daň vedla v roce 1749 k tzv. vyrovnání (exaequace) daně již podle výměry půdy a založení tzv. Exeaquatorium dominicale, který byl dokončen v roce 1756. Takto upřesněný dominikální katastr již rozlišoval veškeré zahrady, role, úhory, vinice, chmelnice, pastviny a lesy.
Katastr rustikální spolu s katastrem dominikálním z roku 1756 pak tvoří úplný a velký katastr všech pozemků a statků (tedy poddaných i šlechty) a nazývá se katastrem tereziánským (také tereziánskou rektifikací katastru). Tereziánský katastr nebyl zcela jednotný, v jednotlivých zemích rakouského mocnářství byl zařízen různě. Jde o první katastr v českých zemích, který zahrnoval veškerou půdu, tedy poddanskou i šlechty. Skládal se tedy z katastru rustikálního a dominikálního. Tento katastr neměl žádné mapy, šlo o pouhé seznamy pozemků a statků. Kromě pozemků (členěných na zahrady a role, úhory, pastviny a porostliny křovím, vinice, louky, lesy, rybníky) obsahoval i další informace (chmelařství, lnářství a výroba příze, plavba dříví, chov dobytka, mlýny, domy, pivovary a řemesla). Z rustikálního katastru se platila daň 33%, z dominikálního 25% z hrubého výnosu.

Josef II. zavedl katastr patentem Značným pokrokem byl katastr josefský, který byl zaveden patentem císaře Josefa II. ze dne 20. dubna 1785. Jde o první katastr založený na výsledcích skutečného, i když velmi hrubého, měření, a nikoliv pouze na základě daňových přiznání. Základní jednotkou pro odhad výtěžku nebyla již nepřesná usedlost, ale pozemek, jehož výměra byla v terénu změřena. Katastr byl vyhotoven pro jednotlivé berní obce. Nejprve byly určeny hranice těchto katastrálních obcí (včetně protokolu o průběhu hranic), plocha každé obce se rozdělila na menší celky ohraničené cestami, potoky atd., na tzv. pozemkové tratě, hony (Ried, Fluren). Každá trať byla zaměřena a samostatně zobrazena na náčrtech zvaných brouillony, jednotlivé zobrazené pozemky byly označeny tzv. topografickým číslem (Numerus topographicus). Výměra každého pozemku byla určena z polních délek (délka a šířka pozemku), které si podle návodu změřili držitelé sami. Pro každou katastrální obec byly vyhotoveny seznamy, kde vedle popsání polohy a názvu pozemkové tratě byla uvedena topografická čísla pozemků, jména majitelů a výměry pozemků. Měření bylo dobře zorganizováno (výsledky se zapisovaly do připravených tiskopisů), probíhalo velmi rychle a bylo dokončeno během 4 let, takže už 1. listopadu 1789 vstoupil operát josefského katastru v platnost. Primitivní a ukvapené měření bez geometrických základů nemohlo však zajistit spolehlivé výsledky, což se ukázalo při snaze roku 1792 sestavit z náčrtů souvislou mapu celé říše, neboť z jednotlivých polních tratí nebylo často možno sestavit ani mapu obce. Protože tento katastr jako první již nerozlišoval půdu poddaných a šlechty, byl na nátlak šlechty po smrti Josefa II. v roce 1792 částečně zrušen a daně šlechty se opět vybíraly podle předchozího tereziánského katastru. Tato úprava se nazývá pak katastrem tereziánsko-josefským, který byl podkladem pro vznik zemských desek zakládaných nebo upravovaných podle patentů z roku 1794 o deskách zemských, a platil až do roku 1860, kdy byl nahrazen stabilním katastrem.

Ing. Ivan Pešl
(Zeměměřický a katastrální inspektorát v Opavě)

Katastr nemovitostí po kapkách (podruhé) se bude zabývat obdobím Stabilního katastru (1817 - 1869).

Z časopisu Zeměměřič č. 1-2/98