29. září 1992 se stal stěžejním dnem pro jeden z nejnáročnějších měřických projektů současné doby - přeměření nejvyšší hory světa jako část výzkumného projektu Ev-K2-CNR pod vedením Prof. Ardita Desia. Pro historicky první měření GPS byly použity stanice WILD System 200, které byly rozestaveny v ledovcových údolích Tibetu a Nepálu, a jednu z nich vynesl až na vrchol pětičlenný horolezecký tým složený z Italů, Francouzů a nepálského šerpy. Přijímač zůstal na vrcholu přes noc při teplotě -30 C. Ráno dorazili na vrchol znova další dva zkušení horolezci, aby zaktivizovali aparaturu GPS a rozestavili 9 kg těžké měřické cíle pro současně probíhající velmi přesné délkové a úhlové měření. První pokus překazilo špatné počasí, ale druhý se vydařil, a po dvou hodinách strávených na mrazivém vrcholu oba horolezci sestoupili do tábora.

Teodolity a dálkoměry byly rozestaveny po obou stranách hory, ve výškách kolem 5 300 m. Stanoviska byla již dříve svázána do měřické sítě a ta byla napojena na nepálsko-indickou nivelační sí, vztaženou ke střední hladině moře v Kalkatě v Bengálské zátoce. K tomuto kombinovanému trigonometrickému měření byly použity nejpřesnější přístroje. Z Nepálu měřili italští geodeti elektronickým teodolitem WILD T3000 s přesností 0,12 mgon, nejpřesnějšími elektronickými dálkoměry na světě Mekometr ME5000 a WILD DI3000 s přesností 1 mm na 1 km a s dosahem až 13 km na 1 hranol. Z čínské strany byl použit optický teodolit WILD T3, také od firmy Leica. Vlhkost, teplotu a tlak vzduchu určil meteorologický balon v celém prostoru průběhu měřických paprsků, čili ve výškách 5 až 9 km, výšku sněhové vrstvy na vrcholu změřili horolezci.

Pro dosažení maximální věrohodnosti měření a pro vyloučení početních chyb byla všechna data zpracována dvěma zcela nezávislými metodami. Porovnáno bylo zpracování výsledků GPS z Pekingu a z Nepálu. Hodnoty pořízené trigonometrickou observací byly analyzovány na univerzitách v Udine a v Terstu. V Terstu se na počátku dubna 1993 konala schůzka všech zúčastněných vědeckých týmů. Přítomni byli také zástupci Nepálské akademie věd, kteří provedli propojení všech měření. Výsledkem byla nově určená výška Mt. Everestu nad elipsoidem i geoidem, a ta činí 8 846,10 m. Budoucí měřické týmy mají nyní k dispozici novou základnu k určení pohybu zemské kůry. Bohužel, Yettiho opět nikdo nepotkal (podrobněji - Zeměměřič 12/96, s. 20-21).

        Z časopisu Zeměměřič č. 12/96