Čas od času se setkáváme s problémem závaznosti výměry parcely podle údaje KN nebo některého z jeho předchůdců. Dochází dokonce k situacím, kdy vlastník pozemku vedeného ve zjednodušené evidenci KN, tj. pozemku, jehož hranice nejsou v terénu patrné, neboť pozemek byl v dřívějších dobách sloučen do většího půdního celku, objedná u podnikatelského zeměměřického subjektu vytyčení hranic pozemku pro jeho fyzické obnovení a přitom požaduje, aby výměra pozemku odpovídala zcela přesně výměře parcely podle kupní smlouvy, kterou uzavřel kdysi dávno někdo z jeho prapředků, tedy výměry podle jejího vyjádření v některé z předchozích pozemkových evidencí.

Vytvoření pozemku o požadované výměře není neobvyklý požadavek. K této situaci dochází např. při parcelaci většího pozemku na stavební místa pro výstavbu rodinných domků zpracované tak, aby každý z nově vytvářených pozemků měl stejnou nebo jinou, ale předem určenou výměru. To však nemá nic společného s vytyčením hranic pozemku podle jeho zobrazení v mapě předchozí pozemkové evidence. Situaci, kdy po vytyčení hranic pozemku vedeného v některých dřívějších pozemkových evidencích a následném vyhotovení GP jako součásti listiny sloužící k provedení zápisu do KN, je v části Výkaz dosavadního a nového stavu údajů KN výměra parcely v novém stavu KN naprosto totožná s výměrou původní parcely, uvedenou v Porovnání, se stavem evidence právních vztahů, nelze sice teoreticky vyloučit, je však velmi nepravděpodobná. Jedním ze souhrnu různých příčin rozdílů je m.j. způsob zaměření, který je v současné době diametrálně odlišný od způsobu používaného při tvorbě původní sáhové mapy.

Pokud tedy zeměměřič vyhoví požadavku objednatele a po úvodním orientačním vytyčení hranic původního pozemku "odvodí" geometrické a polohové určení pozemku z jeho dřívější evidované výměry nebo je alespoň upraví tak, aby výměra takto "vytyčeného" pozemku odpovídala zadání, dopustí se nejenom technické zvrácenosti, ale poruší hned několik právních předpisů.

Dispozice s pozemkem je dispozicí s nemovitou věcí ve smyslu právním. Definici nemovitosti uvádí § 119 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého je nemovitostí pozemek a stavba spojená se zemí pevným základem. Pro účely katastrálního zákona č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, upřesňuje pojem pozemku a parcely ustanovení § 27 katastrálního zákona takto:

Pro účely tohoto zákona se rozumí

1. pozemkem část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků,
2. parcelou pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem.

K mnohým výše popsaným problémům dochází z nepochopení závaznosti údajů KN, především ve vztahu k výměře pozemku. Proberme si tedy pozici výměry pozemku, jak byla uplatňována v posledních pozemkových evidencích.

Zákon ze dne 16. prosince 1927 č. 177/1927 Sb. z. a n., o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon), se o výměře parcely zmiňuje v několika ustanoveních, avšak nikde neuvádí výměru parcely jako závazný údaj pozemkového katastru. Zákon se vůbec závazností svých údajů nezabývá, ale z dikce některých dalších ustanovení zákona lze dovodit, že upřednostňoval geometrické zobrazení před doplňkovými údaji (viz např. jeho § 2, § 5 a zvl. § 17: Výměra parcel jest v míře metrické vyjádřený plošný obsah průmětu pozemku na ploše, stanovené pro zobrazení Československé republiky).

Ani vládní nařízení ze dne 23. května 1930 č. 64/1930 Sb. z. a n., jímž se částečně provádějí některé hlavy zákona č. 177/1927 Sb. z. a n., se závazností údajů nezabývá. Pouze v § 20 se nařízení zmiňuje o výměře parcel v pozemkovém katastru jako o údaji vykazovaném v hektarech, arech a čtverečních metrech, jejíž výpočet se zaokrouhluje na celé čtvereční metry. Oba zmíněné předpisy - zákon č. 177/1927 a vládní nařízení č. 64/1930 Sb. z. a n. - byly zrušeny zákonem č. 46/1971 Sb., o geodezii a kartografii.

Technický nástupce pozemkového katastru - evidence nemovitostí - vznikla zákonem č. 22/1964 Sb. V § 6 zákona se uvádí, že údaje evidence nemovitostí jsou závazné pro plánování a řízení zemědělské výroby. Nejsou tedy závazné pro právní úkony, neboť podle téhož § 6 jsou pouze podkladem pro sepisování smluv a jiných listin. O výměře jako závazném údaji evidence nemovitostí se zmiňuje § 8 prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb., je však nutno mít na paměti charakter závaznosti podle zmíněného § 6 zákona č. 22/1964 Sb. jakožto předpisu vyšší právní síly. Zákon č. 22/1964 Sb. a vyhláška č. 23/1964 Sb. byly zrušeny zákonem č. 344/1992 Sb.

Nejlépe je závaznost údajů definována v § 20 dnes platného zákona č. 344/1992 Sb., o KN ČR (katastrální zákon), v platném znění, takto: Údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení k. ú., jsou závazné pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru. Výměru pak definuje § 27 písm. g) zákona č. 344/1992 Sb. v platném znění takto: výměrou parcely se rozumí vyjádření plošného obsahu průmětu pozemku do zobrazovací roviny v plošných metrických jednotkách; velikost výměry vyplývá z geometrického určení pozemku a zaokrouhluje se na celé čtvereční metry; výměra parcely je evidována s přesností danou metodami, kterými byla zjištěna; jejím zpřesněním nejsou dotčeny právní vztahy k pozemku.

Souhrnně: Výměra parcely nikdy v naší moderní katastrální historii nebyla závazným údajem, ale pouze údajem odvozeným. V žádném případě ji tedy není možno upřednostňovat před geometrickým a polohovým určením nemovitosti.

vyvěšeno: 6.září 2001

---

Z časopisu Zeměměřič č. 8+9/2001