[pošta]             Používáte, využíváte nebo zneužíváte kartografické dílo?


    Často se lze setkat s případy, kdy se na prospektech cestovních a realitních kanceláří, nebo v inzerátech nejrůznějších firem objevují bez souhlasu vydavatelů nebo autorů výřezy z jejich automap, plánů měst a dalších kartografických děl. To lze vysvětlit alespoň dvěma způsoby:
– Ti, co inzeráty zadávají nebo je technicky připravují, si většinou neuvědomují, že porušují zákon.
– Druhou skupinu tvoří osoby, které o porušování zákona dobře vědí, ale předpokládají, že je špatně fungující "kartografická policie" nedožene.
    Tou právní normou, která je porušována, je v tomto případě autorský zákon, a právě ten pamatuje § 2 a 4 i na kartografické dílo.

Honorář patří autorovi
    Lidem je celkem jasné, že když někdo napíše román, například jako Karel May dobrodružný příběh "Syn lovce medvědů", musel nakladatel, který chtěl dílo nabídnout čtenářům, zaplatit autorovi honorář za autorská práva. Ta přecházejí dokonce i na spisovatelovy dědice. A víte, kdy se začaly natáčet filmy o Vinnetuovi jeden za druhým? Až padesát let po smrti spisovatele! Tehdy totiž zanikla autorská práva dědiců.

Používejte mapy, uživatelé
    "Dobře, dobře, tomu rozumíme," říkáte si, "ale jak je to s těmi mapami?" ptáte se. "Copak si nemohu vystřihnout část automapy a nalepit nebo dát si ji kam chci?" Jistě můžete. Záleží ovšem na tom, kam si ji dáte, nebo lépe řečeno, kde se váš výstřižek objeví.
    Čeština je bohatý jazyk a také jen v češtině můžete různými předponami měnit, někdy i podstatně, význam slov stejného základu. Používat něco není stejné jako to využívat a už vůbec si to nepleťte se zneužíváním něčeho. Ukažme si to na příkladech kartografického díla.
    Koupím-li si turistickou mapu za 30 korun a zakreslím do ní naleziště hub, a tuto mapu ode mne koupí nějaký houbařský blázen za 150 korun, pak jak já, tak i on stále jen používáme mapu. Vydavateli by můj obchodní zisk měl být lhostejný (ne však finančnímu úřadu). Stejně jako vydavatelé neovlivní, za kolik se jejich knihy prodávají po letech třeba v antikvariátech, nemohou nic namítat ani proti mým turisticko-houbařským mapám, pokud je vyrábím tak, jak bylo popsáno.
    Pamatujme si, že výkon autorských práv ke kartografickým dílům se podle § 4 autorského zákona svěřuje vydavateli. Proto v našich příkladech to budou právě vydavatelé, kteří s tím vším mají jenom starosti.
    Vystavím-li za výlohou svého obchodu automapu a v ní vyznačená kružnice bude zákazníkům ukazovat, kam až dovezu zakoupený nábytek zdarma, i v tomto případě jen a jen použiji zvolené kartografické dílo pro svoji vlastní potřebu, třebaže mapu "zveřejním" ve výloze, která je na frekventovaném místě.
    Kartografická díla použili i skauti, kteří si čtyři výtisky turistických map rozstříhali do své kroniky, nu a tu si přečte za rok dokonce až 1 000 skautů a jejich přátel. Skauti však v kronice kartografické dílo jen použili, a pokud zde uvedli, o jaké mapy jde, je to jen projev jejich smyslu pro přesnost, nikoliv dodržování nějakých nestanovených pravidel o používání map.
    Použít neboli upotřebit lze kartografické dílo ještě mnoha dalšími způsoby, a jak se správně domníváte, mělo by jít vydavatelům především o to, aby uživatelů map bylo co nejvíce.

Průvodce s mapou půjde na dračku
    Jiná situace nastane, když zjistíte, že dosud nebyl vydán žádný průvodce okolím vašeho městečka. Protože si myslíte, že v současné době může každý dělat, co si zamane, průvodce za dva měsíce napíšete sami, seženete nějaké mapy a chcete dílo století vydat. Vždyť na koupališti a v místní hospodě půjde průvodce na dračku. Jenže v tomto případě už nelze jen vystřihnout jakoukoliv mapu a využít ji jako ilustraci v průvodci, který má být vydán tiskem v nákladu 500 výtisků. Aby totiž všechno bylo v pořádku, měli byste si vyžádat k využití kartografického díla pro účely průvodce souhlas vydavatele. Ten jej samozřejmě neudělí zcela bezplatně, a tak vás ekonomické kalkulace dovedou do situace, že se pokusíte mapu raději nakreslit sami. I v tomto případě však budete muset nějaké mapy využít jako podkladu. V této chvíli se začíná uplatňovat stalé řešený rébus. Kdy ještě osoba, která novou mapu tvoří a k tomu využije jiné mapy, musí mít k jejich "využití" svolení vydavatele, a kdy jde už o vlastní tvorbu, ke které podklady používáte jako jeden z informačních materiálů.

Výprava do nedávné minulosti
    Abychom to všechno pochopili, musíme si udělat menší výpravu do nedávné minulosti. Dříve to bylo jednoduché. Vydat si vlastním nákladem nějakou publikaci šlo velmi obtížně, a pokud to přesto někdo podnikl, musel mít mnoho odvahy k získání nespočetných souhlasů, počínaje ministerstvem kultury, které potvrdilo, že podobný titul nehodlá nikdo jiný ve stejné době vydat, a konče právě v případě průvodců souhlasem od tehdejšího ČÚGK, že domnělou mapu lze například považovat jen za ilustraci k textu. Bez těchto souhlasů se s vámi žádná tiskárna nebavila. Mapy totiž mohl podle tehdejšího zákona o geodezii a kartografii vydávat pouze stát (rezort geodezie a kartografie a armáda) a pro veřejnost ještě vydavatelský a nakladatelský podnik (GKP Praha), který byl k tomu určen. Začátkem devadesátých let se situace změnila. Zrušila se praxe souhlasů a navíc vzniklo několik dalších vydavatelských firem specializovaných na vydávání map, které si samozřejmě začaly nové mapy samy tvořit. Je zřejmé, že tito kartografové museli (jestliže nechtěli nebo nemohli podstoupit nákladnou anabázi od leteckého snímkování, přes fotogrammetrické vyhodnocení doplněné mapováním atd.) při tvorbě novinek opisovat od těch, kteří si již dříve vytvořili jiné podklady ze stejného území. Onu hranici mezi kartografickým dílem, které využívám jen jako pomocný podklad, a mapou, kterou už zneužívám pro tvorbu svého díla, nelze totiž jasně určit. Pochopíme to, když se seznámíme s příklady jasného zneužití kartografického díla.

Zneužité mapy v inzerátech
    Kartografické dílo bylo zneužito například v inzerátu, který vyšel v jednom odborném časopise. Inzerát upozorňoval na služby opravárenského podniku textem i obrazem a kromě nezbytných údajů obsahoval ještě naskenovaný výřez plánu Prahy se šipkou, kde se opravna nachází. Protože vydavatel zneužitého plánu Prahy o tomto inzerátu nic nevěděl a reklama vyšla bez jeho souhlasu, jednalo se o zneužití kartografického díla. Otázka, zda za to mohl zadavatel inzerátu, nebo inzertní oddělení časopisu, není v této chvíli tak důležitá, jako častá opakování podobného zneužití kartografických děl.
    Na jedné výstavě bylo nedávno k vidění několik druhů barevných letáčků, které mají propagovat krásy českých měst a městeček. Na vydání jednoho z nich obecní úřad horko těžko sehnal peníze. Když se pak dodatečně starosta dozvěděl, že má zaplatit ještě za jakési využití kartografického díla, byl zlostí bez sebe, že neplánovaně zatížil rozpočet obce o další položku.
    Kartografická díla zneužívají i vydavatelé různých plánů měst, kteří komplexně obkreslí jakýkoliv dříve vydaný plán města a na druhé straně umístí dohodnuté inzeráty. Vydavatele zneužitého plánu navíc poškodí tím, že se jejich reklamní plán prodává jen o něco levněji a většinou ve stejných prodejnách, v jakých se dosud úspěšně prodával jen nezneužitý původní plán města.

Nekompromisní a drahé ceníky
    Za zneužití kartografického díla však nelze považovat časté případy, kdy si kartograf sežene tři různé plány města, mapy pro orientační běh, státní mapy, letecké snímky a horské kolo a podle plánů, map, snímků a se znalostí křížem krážem projetého města sestaví nový vlastní plán. Pokud navíc použije svůj vlastní značkový klíč a vytvoří nové dílo "na monitoru počítače", lze těžko hovořit o něčem jiném než jen o využití kartografických děl. V těchto případech je otázkou, zda má náš tvůrce map žádat všechny vydavatele map, z kterých vycházel, o souhlas s jejich využitím.
    V současné době, kdy někteří vydavatelé a zejména rezort ČÚZK a AČR mají stanoveny nekompromisní a drahé ceníky za využití často nepříliš kvalitních (s množstvím obsahových chyb) mapových podkladů, přičemž se nebere zřetel, zda podklad je převzat se vším všudy, nebo jen jako jeden ze zdrojů informací o určitém území, se tvůrci často neobtěžují se "smolením" žádostí o souhlas s využitím mapového díla.
    V těchto případech se musí starat vydavatelé, aby dohlíželi, zda je někdo neokrádá tím, že zneužívá jejich kartografická díla.
    Kde není žalobce, tam není soudce
    "Na svých dílech máme určité důmyslné značky, podle kterých lze dokázat při sporech, že bylo zneužito zrovna naše kartografické dílo," řekla Zeměměřiči šéfredaktorka Kartografie Praha – Eva Klímová.
    Jednatel společnosti SHOCart Zlín Jiří Šumbera si Zeměměřiči postěžoval, že když se jejich mapa objevila v jedné učebnici, mrzelo je hlavně to, že tam nebylo uvedeno, čí je to mapa, a přitom by za využití kartografického díla společnost nepožadovala žádné poplatky. Starosti s piráty mají však ve Zlíně rovněž.
    Geodezie Brno měla před třemi lety smutnou zkušenost s firmou, která jim ukradla plán města. Ten naskenovala, doplnila svými inzeráty, a než na ní začali vymáhat odškodné, firma zanikla.
    "Nejsložitějším oříškem bylo, když jsme sestavovali se ZÚ smlouvu o využití SMD pro naši databázi ArcČR se Zeměměřickým úřadem," prozradili nám na výstavě Compex na stánku firmy Arcdata, která databázi nabízí. Není divu, když poplatek Úřadu za jeden prodaný CD ROM se státní "půlmilionkou" ČR značně prodražuje celkovou cenu databáze.
    Také vojáci jsou citliví, když od nich někdo opisuje, třebaže to na první pohled tak nevypadá. Mezi kartografy se alespoň mluví o sporu vojáků s tvůrci jednoho autoatlasu ČR. Vojáci údajně na "opisování" přišli tak, že v atlasu se jim nápadně shodovala místa šipek označující směr toků se šipkami na vojenských mapách.
    Za použitý podklad pro autoatlas se musí zaplatit skutečnému majiteli autorských práv (jinou otázkou je rozumná výše poplatků). Kartografická novinka se musí tvořit, a "opisovat" z jiných map je možné jenom do té míry, aby nevznikly problémy. Skladatelé prý mají stanovený určitý počet taktů, který by neměli ve svých skladbách přebírat z děl jiných mistrů, a tak vykrádat jejich melodie. Podobná pravidla však neplatí v kartografii, kde se pohled na používání, využívání a zneužívání kartografických děl teprve formuluje. Nutno dodat, že se nyní spíše řídíme výše citovaným pravidlem o žalobci a soudci.

Kartografické harašení
    Možná dosavadní praxe v kartografii může někomu trochu připomínat různé názory na sexuální harašení. Také na otázku, co všechno a jak lze v kartografii zneužít, můžete dostat nejrůznější odpovědi.
    Po přečtení autorského zákona se začnete ptát, zda mají televizní společnosti souhlas ke zveřejňování map, když na nich redaktoři ukazují, kam až stoupala voda, nebo kde koho postřelili. Proč SMD není dílo volné stejně jako Sbírka zákonů nebo třeba úřední výklady? Když začnete chápat, že katastrální mapa není k hlediska autorského práva kartografické dílo, neboť u těchto map pro autorskou tvůrčí činnost nezbývá dostatečný tvůrčí prostor, napadne vás otázka – proč kartografickými díly jsou některé další mapy ze souboru SMD?
    Otázek může být rozhodně více. Domluvme se zatím na tom, že kartografická díla lze k radosti jejich vydavatelů používat využívat buď s nutným souhlasem vydavatele, nebo, bez nutnosti souhlasu vydavatelů, ale nikdy by se neměla kartografická díla zneužívat.

Literatura
    [1] KNAP, K.: Autorský zákon a předpisy souvisící – komentář, Linde, 1996.
    [2] KORDAČ, J.: Novela autorského zákona, CODEX, 1996.
    [3] SKÁLA, P.: Využívání kartografických děl – závěrečná postgraduální práce, ČVUT, 1986.

Ing. Petr Skála (1954)
Autor v době působení na ČÚGK a ČÚZK (1983-1994) se tři roky v technickém odboru Úřadu zabýval schvalováním vydávání kartografických děl a stejnou problematiku řešila také jeho závěrečná práce na konci postgraduálního studia (1986). Od r. 1996 je pedagogem na lesnické fakultě České zemědělské univerzity v Praze 6-Suchdole.

Z časopisu Zeměměřič č. 9/97         [obor]     [Server]