[Home Page]


OBSAH ČÍSLA
11/2006

Resort ČÚZK

  • Rozšiření nabídky grafických informací dostupných dálkovým přístupem k ISKN
  • Úředně oprávněný zeměměřický bakalář - ÚOZBc.
  • Zhuštěný průvodce otázkami ke zkouškám ÚOZI

    Katastr nemovitostí

  • Souřadnicové systémy na území Polska
  • Rozšiření nabídky grafických informací dostupných dálkovým přístupem k ISKN
  • GIS Day v Dobrém ránu s ČT

    Geodézie

  • Úředně oprávněný zeměměřický bakalář - ÚOZBc.
  • Zhuštěný průvodce otázkami ke zkouškám ÚOZI

    Kartografie

  • Co přináší nejnovější „střední“ turecký školní atlas „Ilkögretim Orta Atlas“

    Pozemkové úpravy

    GIS

  • GeoCup 2006 - studentská soutěž v geoinformačních dovednostech
  • GIS Day v Dobrém ránu s ČT

    GPS

  • Trimble VRS Now Service to Be Launched in Germany for High Precision GNSS Positioning
  • Galileo
  • Galileo v Praze?

    DPZ

  • Manipulace a distribuce dat dálkového průzkumu – projekty Evropské kosmické agentury
  • Kdy a kde bude sídlo Galilea?

    Fotogrammetrie

    Software

    Různé

  • Listopadový Zeměměřič
  • Zeměměřiči na YouTube - Císařský

    Školství

  • Co přináší nejnovější „střední“ turecký školní atlas „Ilkögretim Orta Atlas“
  • Souřadnicové systémy na území Polska
  • GeoCup 2006 - studentská soutěž v geoinformačních dovednostech
  • Vzpomínky matematika a geodeta profesora Nádeníka nejen na předlistopadové poměry
  • GIS Day v Dobrém ránu s ČT
  • Manipulace a distribuce dat dálkového průzkumu – projekty Evropské kosmické agentury

    Internet

  • Rozšiření nabídky grafických informací dostupných dálkovým přístupem k ISKN

    Historie

  • Vzpomínky matematika a geodeta profesora Nádeníka nejen na předlistopadové poměry

    Přečtěte si

  • GIS Day v Dobrém ránu s ČT

    Zajímavosti

  • Ze zahájení 42. Geodesia rallye
  • V pondělí 20.11. končí soutěže o víno z Templářských sklepů
  • Vzpomínky matematika a geodeta profesora Nádeníka nejen na předlistopadové poměry
  • GIS Day v Dobrém ránu s ČT
  • Zeměměřiči na YouTube - Císařský

    Z domova

  • Ze zahájení 42. Geodesia rallye
  • GeoCup 2006 - studentská soutěž v geoinformačních dovednostech
  • Vliv nového stavebního zákona na územní plánování
  • GIS Day v Dobrém ránu s ČT
  • Galileo v Praze?
  • Manipulace a distribuce dat dálkového průzkumu – projekty Evropské kosmické agentury

    Ze zahraničí

  • Co přináší nejnovější „střední“ turecký školní atlas „Ilkögretim Orta Atlas“
  • Souřadnicové systémy na území Polska
  • Obludný hmyz zaútočil na Německo
  • Trimble VRS Now Service to Be Launched in Germany for High Precision GNSS Positioning
  • Galileo
  • Kdy a kde bude sídlo Galilea?

    ČSGK

    KGK

    NZK

    Úvodník

    Katalog

    Vševědna

    Zeměměřičský věstník

    Zeměměřická oborová rada

    Průvodce číslem

    Sborník rozhodnutí

    Historie novinek

    Archív

    Neplatiči

    Památky

    Informace pro předplatitele

    Používané zkratky - Zkratkovník

    Vševědna

    Diář

    Krádeže

    Volná místa - Z první ruky

    SECOND HAND - Z druhé ruky

    Objednávky

    Píšete nám

    Koncepce oborů zeměměřictví
    a katastru nemovitostí-příspěvky

    Galerie katastrálních map

  • Vzpomínky matematika a geodeta profesora Nádeníka nejen na předlistopadové poměry

    Z proslovu profesora Nádeníka (*21. listopadu 1925) na setkání s kolegy - matematiky a vrstevníky, 24. listopadu 2005:

    Před 20 roky a před 10 roky jsem se sešel se svými kolegy matematiky a geodety podvakrát v posluchárně stavební fakulty. Před 5 roky uspořádal setkání s kolegy geodety Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický spolu s Vojenským zeměpisným ústavem v jeho budově v Dejvicích. Při všech třech setkáních jsem asi hodinu mluvil. Jako motto k části přednášky před 5 roky jsem vzal verš, jehož autorem je známý kritik poměrů z doby kolem roku 100 po Kr. Iuvenalis: "Nesnadné je nepsat satiru". Kdybych dnes, kdy vysoké školy pozoruji už jen z dáli, měl o nich zase mluvit, parafrázoval bych citovaný verš takto? "Nesnadné je nepsat sarkasmy." Tak to nyní neudělám.

    Co budu říkat, bude jen zdánlivě osobní. Bude to charakterizovat poměry na katedře matematiky pražské stavební fakulty, na jejímž geodetickém oboru jsem téměř 45 let učil.

    V nedávných týdnech se i v denním tisku objevily výsledky celosvětového hodnocení vysokých škol. Vůči způsobům, kterými byly školy seřazeny, lze leccos namítat, ale k propadu našich škol bychom neměli být zcela lhostejní. Prosím vás, abyste i na tomto pozadí posuzovali, co budu povídat, byť se to bude týkat jen lokální záležitosti.

    Promluvím o svých dvou chybách, kterých jsem se dopustil. Úmyslně říkám "chybách", i když vím, že kdybych byl jednal jinak, patrně bych náležitého stavu nedosáhl.

    Tak k první chybě. Musím se vrátit až do roku 1968, v jehož první polovině se poměry uvolnily. Využil jsem toho a dal katedře k dispozici svůj 6stránkový elaborát, který jsem nazval "Poznámky ke katedře". V něm jsem vyložil, jaká úskalí jí v budoucnu hrozí a navrhl, jak jim čelit. Zvláště jsem radil, aby posudky na členy katedry k docentuře nepsali zase členové katedry.

    Následovalo překvapení. Stranická skupina mě pozvala na svou schůzi a přes hodinu mě přemlouvala, abych převzal vedení katedry. Nepřemluvili mě, po celou dobu jsem si myslil: "Jak vůbec můžete očekávat, že bych přistoupil na situaci, v níž bych já byl leníkem a vy lenním pánem?"

    Své rozhodnutí nepsat posudky o odborné činnosti kolegů ze svého pracoviště jsem v letech 1968-89 až na jedinou výjimku dodržel.

    O ní promluvím, ale nejdříve se stručně zmíním o dvou případech odmítnutí z první poloviny 70. a z druhé poloviny 80. let, kdy by si to byl patrně mnohý hodně rozmýšlel.

    Když na vysokých školách pokročila normalizace, byl za vedoucího katedry vybrán František Harant, tehdy odborný asistent. Znali jsme se od studentských let. Požádal mě, abych napsal posudek na jeho jmenování docentem. Nevyhověl jsem mu, ač byl stranou (komunistickou – pozn. redakce) designován za vedoucího, kterým se pak brzy stal a byl jím až do svého náhlého úmrtí v polovině roku 1985.

    Někdy v roce 1987 mě jistá dáma - proč bych nejmenoval, v řadě posledních let dělá kariéru v Jednotě českých matematiků a fyziků; nevadí, že v 80. letech se horlivě účastnila nahánění do KSČ - Milada Kočandrlová zastavila na chodbě a řekla mi, co si doslova pamatuji: "Mám být jmenována docentkou, napište mi posudek." Tón byl přímo imperativní, členství ve straně a velice úzká spolupráce s vedoucím katedry dodávaly sebevědomí. Krátce jsem ji odbyl: "Taková věc se nevyřizuje na chodbě." Výrok "mám být jmenována docentkou" výstižně charakterizuje tehdejší poměry na katedře a fakultě I pohotovost, s níž je M. Kočandrlová využívala. Bylo mi zcela lhostejné, že jsem nevyhověl důvěrné kolegyni vedoucího katedry.

    Teprve nyní budu hovořit o zmíněné výjimce.

    V roce 1980 byla v Moskvě olympiáda, na které byl doc. František Harant jako čelný funkcionář plaveckého svazu. Brzy po návratu ho postihlo vážné náhlé onemocnění a navíc zdravotní stav jeho paní se stále zhoršoval a netrvalo dlouho, zemřela. Ve své funkci vedoucího katedry - a byl ještě proděkanem a vysokým sportovním činitelem - hledal pomocníka. Vybral si Jaroslava Černého jako svého zástupce, na kterého přenesl valnou část katedrální agendy. Ale něco za něco. Tak se u mne jednou objevil František Harant a žádal mě, abych napsal odborný posudek pro jmenování Jaroslava Černého docentem a byl členem jmenovací komise. Opakuji, že jsem se s Františkem Harantem znal ze studií; věděl jsem, co postihlo jeho a jeho paní - a žádosti jsem vyhověl.

    V té době byla vědecká práce Jaroslava Černého víc než skromná. Publikoval společně se svým školitelem výsledky své disertace pro CSc. a připravil pro fakultní sborník narychlo sepsaný příspěvek odvozený z kandidátské práce.

    Předsedou jmenovací komise byl profesor Karel Rektorys, členy docent Jarolím Bureš z matematicko-fyzikální fakulty a já. Zvlášť účast mimofakultního člena mohla budit dojem náročnosti, ale jen u toho, kdo nevěděl, že Burešova manželka pracuje na Harantově katedře.

    Z jednání komise se stručně zmíním pouze o nejdůležitějším. Prohlásil jsem, že k docentuře by měl mít Jaroslav Černý doktorát. RNDr. Karel Rektorys nesouhlasil a rozhodnutí tak bylo na Jarolímu Burešovi. Přiklonil se na mou stranu. Takže bylo třeba - přes neskrývanou Rektorysovu nevůli - jednání komise odložit do doby, kdy Jaroslav Černý získá RNDr. To nebylo tehdy těžké, nebylo třeba disertace a ke zkoušce bylo možné vybrat vhodné examinátory.

    František Harant mi za posudek poděkoval, sám Jaroslav Černý to neudělal, dokonce ani na začátku 90. let, kdy docentura bez RNDr. by byla přímo hlásala, jak byla nabyta. Až před dvěma dny jsem od Jaroslava Černého dostal gratulaci, kterou zakončil matným pokusem o nápravu.

    Po Harantově náhlém úmrtí v polovině roku 1985 se stal vedoucím katedry docent Jaroslav Černý. Brzy jsem poznal, že domluva o personálním výběru pro matematiku na geodetickém oboru je nemožná a ideální stav by nastal, kdybych byl tak zahrnut nejběžnější výukou, aby mě přešly choutky na geometrický seminář, doporučené přednášky pro geodety a vědeckou práci vůbec.

    Z tohoto období je případ, který krátce popíši. Jaroslav Černý jako vedoucí katedry odmítl na ni přijmout výborného matematika s prokazatelným výrazným zájmem o aplikace v geodézii. Kolega nebyl ve straně a Jaroslav Černý odmítnutí odůvodnil "potřebou zlepšit kádrový profil katedry". Když se na konci roku 1989 poměry obrátily, naznačoval, že tak učinil pro - prý - závislost onoho kolegy. Jako kdyby na katedře matematiky té závislosti vůbec nebylo.

    Nyní k své druhé chybě, které jsem se dopustil. Zase musím něco předeslat.

    Na konci listopadu a začátku prosince 1989 jsem byl v cizině. Po návratu jsem katedru našel ve stavu, na který jsem reagoval takto: Písemně jsem oznámil Jaroslavu Černému jako vedoucímu katedry a později i novému děkanovi Jiřímu Witzanyovi, že budu zcela ignorovat Černého schůze katedry a z jeho pokynů splním jen ty, k nimž se sám rozhodnu. To jsem dodržoval 7 l/2 roku až do odchodu z fakulty v polovině roku 1997. Jednou mi děkan Jiří Witzany opatrně řekl, zda by snad přece jen šlo, abych chodil na katedrální schůze. Bez váhání a krátce jsem mu řekl: "Nešlo." Nikdy si Jiří Witzany - a ovšem ani Jaroslav Černý - nedovolili zavést se mnou disciplinární řízení. Byl bych si přál, aby to byli udělali. Ne já, ale oni měli z toho obavu.

    Po změně poměrů se ustavil akademický senát a za kratší čas byly do něj volby. Kdybych je měl charakterizovat, tak jedině ironicky: K adjektivu "demokratické" bych musil utvořit superlativ "nejdemokratičtější". Strana - ovšem trochu v pozadí - vybrala za kandidáta Jaroslava Černého a pokud vím, z katedry se nikdo otevřeně nepodivil, až na jednu výjimku. Napsal jsem tehdejšímu předsedovi akademického senátu a za několik dní - ještě před volbami - se Jaroslav Černý vzdal účasti v akademickém senátu.

    O něco později se připravoval konkurs na vedoucího katedry matematiky. O konkursech s vhodným výběrem členů komisí jsem se opakovaně vyjadřoval takto: Konkursy jsou rozumné zřízení, ale jen v normální společnosti - a my nejsme normální společnost. Kromě Jaroslava Černého se do konkursu přihlásili - tuším - další 3 kolegové, od nichž se nedalo čekat zlepšení. Nedlouho před jednáním konkursní komise, která jistě byla pečlivě vybrána a v ní jsem ovšem nebyl, mě navštívil tehdejší děkan, nyní dosluhující rektor, Jiří Witzany. Ne já za ním, on za mnou přišel ohledně Jaroslava Černého. Prosil jsem děkana, aby byl Černý jmenován jen na rok, nejvýš na dva, aby se takovým provizoriem dalo najevo, že Jaroslav Černý nepatří na vedoucí místo a byl čas poohlédnout se po jiném. Jmenování jen na takovou krátkou dobu mi děkan Witzany s určitostí přislíbil.

    V této chvíli jsem se dopustil druhé - a velké - chyby: Děkanovi jsem uvěřil. Za několik dní při náhodném setkání mi profesor Karel Rektorys s neskrývaným potěšením sdělil, že Jaroslav Černý prošel úspěšně konkursní komisí na celé 5leté období. Nikdy jsem nepátral, kdo a jak ji sestavil, nepochybně v ní byl Karel Rektorys. Nikdy jsem od děkana Witzanyho neslyšel: Lituji, příslibu, který jsem vám dal, jsem z toho a toho důvodu nemohl vyhovět.

    Takže jsem pochopil, co Jiří Witzany sledoval svou návštěvou a svým falešným příslibem: Abych neudělal, co jsem udělal před volbou do akademického senátu - totiž nenapsal konkursní komisi o odborných a občanských kvalitách docenta Jaroslava Černého.

    Asi před 14 dny byl v Lidových novinách rozhovor s odstupujícím rektorem Jiřím Witzanym. Hlásal v něm zintenzivnění vědecké práce. Na ně měl myslit a snažit se o ně na fakultě už na začátku svých vysokých akademických funkcí a nejednat tak falešně, jak jsem popsal. Až do svého odchodu z fakulty v polovině roku 1997 nevím o žádném opatření děkana Witzanyho, které by se účinně odrazilo také ve prospěch vědecké práce na katedře matematiky a geodetickém oboru, na nichž jsem působil. Docent Černý je už 20 let vedoucím katedry.

    Jistě mi porozumíte, když řeknu, že věci, o nichž jsem mluvil, mě při odchodu z fakulty nenaplňují uspokojením.

    Několika málo větami se zmíním, z jakého začátku a k jakému konci se klenul můj pobyt na vysoké škole. Když jsem se byl v polovině roku 1954 představit tehdejšímu děkanovi profesoru Josefu Böhmovi, vyzval mě, abych si vědu nechal nejvýš pro sebe a studenty jí neobtěžoval. A v poslední den na fakultě 30. června 1997 jsem udatnému mladému muži, který se v kanceláři katedry civilní službou vyhýbal vojenské službě, odevzdal klíče od své pracovny a bez jakéhokoliv dalšího slova jsem odešel. Od té doby jsem na fakultě nebyl.

    Na závěr vás prosím, abych mohl přejít do zcela jiné tóniny.

    Těm z pozvaných, kteří jsou mi věkem blízcí, přeji co nejklidnější další roky a co nejméně obtíží, kterým se v našem věku úplně vyhnout snad ani nelze. Těm z přítomných, kteří jsou podstatně mladší než já, přeji co nejvíce dobrého zdraví a co nejlepší podmínky k úspěšné práci.

    prof. RNDr. Zbyněk Nádeník, DrSc.

    vyvěšeno: 17.11.2006
    ID článku: 2322              Používané zkratky
    další informace: www.zememeric.cz/osobnosti/osobnost.php?ido=503...


    Z časopisu Zeměměřič č. 06-11
    [Server] [Pošta]
    vytisknout

    Školství

  • ISAF & Geomatika v projektech a Plan4All konference na zámku Kozel
  • Bentley Systems přijímá přihlášky do soutěže Be Inspired 2017 oceňující přínosy BIM v oblasti infrastruktury

    Historie

  • STARÉ MAPY LIBERECKA A JIZERSKÝCH HOR
  • Stabilní katastr 1817 – 2017
  • Jan Felkl a syn, továrna na glóby
  • 140 let ZNB Lišov
  • Ortofoto vybombardované Prahy

    Zajímavosti

  • 140 let ZNB Lišov
  • Ortofoto vybombardované Prahy
  • Roman Vrba o GeoInfoStrategii
  • Družice WorldView-4