Zeměměřič - článek id=4625

Nejdříve několik vzpomínek. V říjnu 1950 jsme zahájili zeměměřické studium na Vysoké škole technické dr. Edvarda Beneše v Brně, protože v našem oboru se v Praze nezapisovalo do prvního ročníku. První rok byl opravdu život studentský – život veselý . Většina z nás byla ubytována v kolejích Kaunicových a Lužické, což byla místa bujarých společenských aktivit, ale před zkouškami také místem intenzivního studia.

Do druhého ročníku přestoupila většina z nás na ČVUT, Fakultu speciálních nauk v Praze, která se nacházela v Husově ulici. Asi 20 spolužáků zůstalo v Brně, kde pokračovali na Vojenské akademii. V té době byla na civilních vysokých školách zavedena vojenská příprava, skládající se z teoretické výuky v posluchárně, praxe na cvičáku v Motole a pak z praktického výcviku o prázdninách mimo Prahu. Tato vojna byla pro nás zdrojem velkého veselí a švejkování.

Třetí ročník jsme již absolvovali na Fakultě inženýrského stavitelství, oddělení zeměměřictví. Úsilím prof. Ryšavého a dalších byla v roce 1953 založena Zeměměřická fakulta ČVUT, kam jsme vstoupili do čtvrtého ročníku. Po ukončení studia závěrečnou státní zkouškou a diplomovou prací jsme byli slavnostně promováni v aule Karolina 24. října 1954 . Vojenská příprava skončila měsíčním výcvikem ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic, po kterém jsme byli vyřazeni jako důstojníci.

Po prvním ročníku odpadli studenti, kteří se zapsali pouze proto, aby se vůbec dostali na vysokou školu a 79 z nás se přesunulo z Brna do Prahy. Po šedesáti letech nás zbývá 38. Nyní jsme se takto sešli na podzim roku 2014 v restauraci Evald v Praze, abychom oslavil toto významné jubileum. Na setkání jsme též pozvali několik hostů z oboru, abychom si ujasnili současnou situaci v českém zeměměřictví.

Pozvání přijali: bývalá asistentka prof. Fialy Ing. Monika Mikšovská, zástupkyně ředitele Průmyslové školy zeměměřické v Praze Ing. Hana Lebedová, prof. Ing. Jiří Pospíšil, CSc., a Ing. Růžena Zímová, Ph.D., ze Stavební fakulty ČVUT a Ing. Václav Šanda , předseda Českého svazu geodetů a kartografů. Hostem byl též René Kazda, který zastoupil svého nemocného otce Milana, známého autora řady dokumentárních filmů i se zeměměřickou tématikou.

Z 38 žijících spolužáků se setkání zúčastnili: František Fic, Václav Glatz, Miloslav Haertl, Ivo Hejl, František Hofman, Roman Honzátko, Jan Jakl, Jaroslav Jílek, Jaroslav Jirmus, Mirek Mikšovský, Zdeněk Novotný, František Říháček, Jaroslav Votýpka, Zdeněk Zapletal a Vladimír Zmeškal (14).

Jubilejní setkání 24. října 2014 v restauraci Evald v Praze bylo zahájeno přípitkem a chorálem Živijó, živijó . Po obědě a vystoupení hostů byly promítnuty fotografie a film Studujeme zeměměřictví , natočený Milanem Kazdou a ilustrující dobu našeho studia, naše profesory a asistenty. Vzpomínalo se i na minulá setkání v Praze (Valašský šenk, Flora, Internacionál, Novotného lávka, Dům armády, Evald a další), v Brně (Slovan, Magnet, chaty u přehrady, Technik) v lázních Bohdaneč a U Kalicha v Plzni.

Z diskuse s pozvanými hosty vyplynulo, že současné zeměměřictví u nás je bohužel jakousi popelkou mezi inženýrskými profesemi, což se projevuje i klesajícím zájmem o studium tohoto oboru na vysoké škole.