[Home Page]


OBSAH ČÍSLA
01a02/2015

Resort ČÚZK

  • Regulační rámec a koordinace oblasti prostorových informací
  • Národní sada prostorových objektů
  • Lidské zdroje, vzdělávání, výzkum, vývoj a inovace v oblasti prostorových informací
  • Využívání prostorových informací třetími stranami
  • Národní integrační platforma pro prostorové informace
  • Národní geoportál
  • Česká geodata v evropské geoinformační infrastruktuře
  • 50. geodetické informační dny
  • Zkrácené dvouleté dálkové studium
  • Rozhovor s předsedou ČÚZK, když byl v roce 2002 jmenován do čela Úřadu
  • Jak státní úřad podniká - kritika resortu ČÚZK

    Katastr nemovitostí

  • Rakovnické události – rekapitalace před koncem?
  • Družicové metody v geodézii a katastru
  • 50. geodetické informační dny
  • Jak státní úřad podniká - kritika resortu ČÚZK

    Geodézie

  • Družicové metody v geodézii a katastru
  • 50. geodetické informační dny

    Kartografie

  • 21. kartografická konference bude v září a v Lednici
  • 9. kartografický den – 3D tisk v kartografii
  • 21. kartografická konference - podrobnější informace
  • Kartografické zdroje jako kulturní dědictví
  • 50. geodetické informační dny
  • 9. kartografický den v Olomouci

    Pozemkové úpravy

  • 50. geodetické informační dny
  • Vyhodnocení 8. ročníku Soutěže Společné zařízení roku 2014

    GIS

  • Regulační rámec a koordinace oblasti prostorových informací
  • Národní sada prostorových objektů
  • Lidské zdroje, vzdělávání, výzkum, vývoj a inovace v oblasti prostorových informací
  • Využívání prostorových informací třetími stranami
  • Národní integrační platforma pro prostorové informace
  • Národní geoportál
  • 21. kartografická konference bude v září a v Lednici
  • Geoinformace ve veřejné správě 2015
  • Česká geodata v evropské geoinformační infrastruktuře
  • GISLZE 2015

    GPS

  • Družicové metody v geodézii a katastru
  • GISLZE 2015

    DPZ

  • 21. kartografická konference bude v září a v Lednici
  • Vznikla Aliance pro bezpilotní letecký průmysl
  • GISLZE 2015

    Fotogrammetrie

  • Družicové metody v geodézii a katastru
  • Vznikla Aliance pro bezpilotní letecký průmysl
  • 50. geodetické informační dny
  • GISLZE 2015
  • Jak státní úřad podniká - kritika resortu ČÚZK

    Software

    Různé

  • SUV KIA SPORTAGE za 12,5 tisíce
  • Časopis Zeměměřič v roce 2015
  • Zemřel Ing. Václav Kafka
  • Zkrácené dvouleté dálkové studium
  • Rozhovor s předsedou ČÚZK, když byl v roce 2002 jmenován do čela Úřadu
  • Zeměměřič 1+2/2015 právě vyšel
  • Jak státní úřad podniká - kritika resortu ČÚZK

    Školství

  • 21. kartografická konference bude v září a v Lednici
  • Podpořte G++ 2015
  • Zemřel Pavel Hrdlička
  • Družicové metody v geodézii a katastru
  • 9. kartografický den – 3D tisk v kartografii
  • 21. kartografická konference - podrobnější informace
  • Zkrácené dvouleté dálkové studium
  • GISLZE 2015
  • 9. kartografický den v Olomouci

    Internet

  • 23 let s Internetem a 18 let s Webem Zeměměřiče

    Historie

  • Kartografické zdroje jako kulturní dědictví
  • 23 let s Internetem a 18 let s Webem Zeměměřiče

    Přečtěte si

  • Rakovnické události – rekapitalace před koncem?
  • Rozhovor s předsedou ČÚZK, když byl v roce 2002 jmenován do čela Úřadu
  • Zeměměřič 1+2/2015 právě vyšel

    Zajímavosti

  • Časopis Zeměměřič v roce 2015
  • 23 let s Internetem a 18 let s Webem Zeměměřiče
  • Zeměměřič 1+2/2015 právě vyšel

    Z domova

  • Regulační rámec a koordinace oblasti prostorových informací
  • Národní sada prostorových objektů
  • Lidské zdroje, vzdělávání, výzkum, vývoj a inovace v oblasti prostorových informací
  • Využívání prostorových informací třetími stranami
  • Národní integrační platforma pro prostorové informace
  • Národní geoportál
  • 21. kartografická konference bude v září a v Lednici
  • Podpořte G++ 2015
  • Zemřel Pavel Hrdlička
  • Sborník z konference GIS Ostrava 2014 je aktuálně evidován v databázi SCOPUS
  • Družicové metody v geodézii a katastru
  • Geoinformace ve veřejné správě 2015
  • Česká geodata v evropské geoinformační infrastruktuře
  • 9. kartografický den – 3D tisk v kartografii
  • 21. kartografická konference - podrobnější informace
  • Kartografické zdroje jako kulturní dědictví
  • 50. geodetické informační dny
  • Zemřel Ing. Václav Kafka
  • GISLZE 2015
  • 9. kartografický den v Olomouci
  • Vyhodnocení 8. ročníku Soutěže Společné zařízení roku 2014

    Ze zahraničí

    ČSGK

  • 50. geodetické informační dny

    KGK

  • Zemřel Ing. Václav Kafka

    NZK

    Úvodník

    Katalog

    Vševědna

    Zeměměřičský věstník

    Zeměměřická oborová rada

    Průvodce číslem

    Sborník rozhodnutí

    Historie novinek

    Archív

    Neplatiči

    Památky

    Informace pro předplatitele

    Používané zkratky - Zkratkovník

    Vševědna

    Diář

    Krádeže

    Volná místa - Z první ruky

    SECOND HAND - Z druhé ruky

    Objednávky

    Píšete nám

    Koncepce oborů zeměměřictví
    a katastru nemovitostí-příspěvky

    Galerie katastrálních map

  • Rakovnické události – rekapitalace před koncem?

    Již 7 let se táhne spor občana s KÚ a čert, aby se v tom vyznal...

    Konec „Rakovnických událostí“
    Vypadalo to nadějně, když do redakce došel příspěvek ředitelky Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze (ZKI) s názvem Konec Rakovnických událostí. Obratem jsme ho zveřejnili na Webu Zeměměřiče.
    „Od roku 2007 byly časopisem Zeměměřič průběžně otiskovány komentáře redakce časopisu a Ing. Petra Poláka ve věci tzv. „Rakovnických událostí“ (viz Zeměměřič č. 10/2007, č. 11/2007, 7+8/2010, 1+2/2014 a č. 3+4/2014). Rovněž se vedla diskuze na internetových stránkách časopisu Zeměměřič k této kauze. (Mimo jiné zde byla Ing. Petrem Polákem rozebírána problematika ÚOZI, ač sám není držitelem tohoto oprávnění).
    K této kauze se ZKI v Praze v minulosti vzhledem k tomu, že nebylo pravomocně rozhodnuto, nevyjadřoval. Nyní se již situace změnila. Nejvyšší správní soud v Brně rozsudkem č.j. 4 As 16/2014-65 rozhodl o kasační stížnosti ZKI v Praze ve věci žalobců Ing. P. J. a RNDr. M. J. tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2013 pro jeho nezákonnost zrušil. Nejvyšší správní soud také sám rozhodl o věci konečným způsobem tak, že žalobu proti rozhodnutí ZKI v Praze odmítl. Tento rozsudek nabyl právní moci 22. 7. 2014, a tudíž se pravomocným opět stalo rozhodnutí KP Rakovník, ve znění rozhodnutí ZKI v Praze, z roku 2009, kterým bylo již před pěti roky rozhodnuto o opravě chybného zobrazení st. parcely v analogové katastrální mapě.
    ZKI v Praze se již také od neúspěšných žalobců domohl navrácení finanční částky, kterou jim v minulosti za náhradu nákladů řízení zaplatil“,
    napsala Ing. Iva Bílková, ředitelka ZKI v Praze.

    Opravdu konec „Rakovnických událostí“?
    Neuplynuly ani dva dny a vyjádření ZKI komentoval Ing. Petr Polák, který se „Rakovníkem“ zabývá již od počátku kauzy:
    „V návaznosti na sdělení ředitelky pražského ZKI redakci časopisu Zeměměřič je třeba pro úplnost informace veřejnosti uvést, že ředitelka ani slovem nezmínila vlastní podstatu rozsudku. Nejvyšší správní soud totiž rozsudek Městského soudu skutečně zrušil, ale jen proto, že dle odůvodnění Nejvyššího správního soudu během soudního řízení odpadl předmět řízení.
    Nejvyšší správní soud totiž přihlédl nejen k okolnosti, že žalobce pozemek se spornou hranicí v roce 2013 prodal, ale zejména i k tomu, že v části k. ú. Újezd nad Zbečnem byla novým mapováním ukončena obnova katastrálního operátu ještě před tím, než pražský ZKI podal svou kasační stížnost. Nejvyšší správní soud následně dovodil, že správní rozhodnutí z roku 2009 o opravě hranice parcely se takto stalo archiválií, která již nemá právní význam.
    Ředitelka pražského ZKI rovněž neuvedla poučení uvedené v odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu, že žalobce má za této situace podat žalobu napadající obnovu katastrálního operátu v mapované části k. ú. Újezd nad Zbečnem.
    Ředitelka zamlčela i tak závažnou skutečnost, že příslušné žaloby již byly v mezidobí skutečně podány. Naposledy před třemi týdny totiž podala žalobu paní Marie Frančová (v pořadí již třetí žalobce). I ona žalobou doložila systémovost „přešlapů“ středočeského katastrálního úřadu a jeho komise pro zjišťování průběhu hranic pozemků, proti nimž brojilo celkem devět odvolatelů k pražskému ZKI, neboť:
    • vlastníci mapovaných pozemků nebyli vůbec seznámeni s obsahem náčrtu zjištěných hranic
    • a nedostali možnost souhlasného podpisu s označeným průběhem hranice v terénu. Stojí za zmínku, že jmenovaná nejstarší místní pamětnice hranic pozemků v lokalitě navíc ani nebyla pozvána k tzv. „dodatečnému“ zjišťování průběhu hranic (uskutečněném až po měření polohopisu DKM) a KP Rakovník ji na adresu zapsanou v katastru nemovitostí nedoručil oznámení o termínu a době vyložení katastrálního operátu. Nevím, zda se ve zdraví dožiji skutečného konce „Rakovnických událostí“, o nichž jsem psal opakovaně od roku 2007 v časopisu Zeměměřič (články se týkaly nejen opravy hranice v katastrální mapě, ale i tvorby DKM). U prvoinstančního správního soudu dosud nezačalo projednávání žalob proti hranicím mnoha pozemků v DKM v k.ú. Újezd nad Zbečnem. Právní zástupce žalobce navíc není srozuměn s výrokem Nejvyššího správního soudu o tom, že rozporované, ale pravomocné správní rozhodnutí o opravě chyby v k.ú. Újezd nad Zbečnem by se mělo stát „pouze vyhaslou archiválií“ bez právního významu; ve věci proto podává Ústavní stížnost. Teprve Ústavní soud tedy rozhodne o ukončení anebo neukončení žaloby proti opravě hranice provedené před započetím obnovy katastrálního operátu mapováním. Předpovědět čas opravdového konce si opravdu netroufám.
    Co tedy mohu jako právní laik dodat mimo to, že na názor Ústavního soudu jsem velmi zvědav:
    Pro zklidnění sousedských vztahů prodali žalobci předmětný pozemek se spornou hranicí dceři manželů Mickových (mezující sousedé žalobců) a jejímu manželovi. Ti tak za velmi vstřícnou kupní cenu získali rozsáhlý pozemek p.č. 139/35 i s platným povolením stavby další chaty a mohou v budoucnu příbuzensky vyřešit průběh sporné hranice s pozemkem rodičů nabyvatelky p. č. 139/23.
    I Nejvyšší správní soud sám v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že proti obnovenému operátu skutečně směřují další žaloby. V té souvislosti připomínám, že nikdo z devíti účastníků pozdějšího souhlasného prohlášení o zpřesněném průběhu vlastnických hranic pozemků a správních hranic mezi obcemi Zbečno a Račice nevyjádřil při zákonném ani při tzv. „dodatečném“ zjišťování průběhu předmětných hranic protokolární souhlas s hranicemi pozemků zobrazených v současné DKM. Důvodem žalob proti DKM je i okolnost (mimo mnohé jiné důkazy např. závěry znaleckého posudku soudem ustanovené znalkyně z oboru geodézie a kartografie), že KP Rakovník odmítlo zapsat v katastru nemovitostí projev vůle osob v jejich souhlasném prohlášení o zpřesněném průběhu hranic pozemků, které připravil další uznávaný soudní znalec“,
    napsal redakci Petr Polák.

    Shrnutí před velkým finále
    Zkusme rekapitulovat a ukázat, co se stěžovatelům, manželům Janků, nelíbí.
    Dne 18. července 2014 byl právnímu zástupci stěžovatele doručen rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. června 2014, jímž byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2013 a kterým byla žaloba stěžovatelů proti rozhodnutí ZKI v Praze ze dne 30. 6. 2009 odmítnuta. Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný z účastníků, ani ČR, nemají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě, ani o kasační stížnosti.
    Stěžovatelé se domnívají, že uvedeným rozhodnutím byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva, a proto tímto podávají ústavní stížnost dle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

    KÚ svévolně změnil polohové a geometrické určení pozemku
    Ve shora uvedené věci se stěžovatelé jako žalobci domáhali, aby správní soud přezkoumal a zrušil rozhodnutí ZKI v Praze ze dne 30. 6. 2009. Uvedeným rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí KÚ pro Středočeský kraj, KP Rakovník ze dne 6. 3. 2009, a to tak, že v katastru nemovitostí (KN) se v k. ú. Újezd nad Zbečnem dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 344/1992 Sb. opravuje chybné označení st. parcely č. 245 v analogové katastrální mapě dle Záznamu podrobného měření změn (ZPMZ) č. 305, tj. opravuje se chybné zobrazení podle geometrického a polohového určení nemovitosti, daného souřadnicemi lomových bodů v souřadnicovém systému S-JTSK, určených tímto záznamem.
    Stěžovatelé toto rozhodnutí napadli správní žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s., jelikož jím byli zkráceni na svých vlastnických právech. Stěžovatelé byli vlastníky pozemku parc. č. 139/35 v k.ú. Újezd nad Zbečnem, který bezprostředně sousedí s pozemkem ve vlastnictví manželů Mickových označený jako parc. č. 139/23 v k.ú. Újezd nad Zbečnem. Manželé Mickovi jsou dále vlastníky stavební parcely č. 245 v k. ú. Újezd nad Zbečnem, součástí které je stavba ev. č. 13, jejíž severní cíp se podle původního zobrazení v katastrální mapě (KM) přímo dotýkal hranice pozemku ve vlastnictví stěžovatelů. Shora uvedeným rozhodnutím správní orgán rozhodl o provedení opravy údajné chyby v katastrálním operátu, jehož výsledkem byla změna polohového určení pozemku č. 245 a stavby ev. č. 13 ve vlastnictví manželů Mickových. V důsledku této opravy došlo ke změně polohového a geometrického určení pozemku č. 139/23. Opravou sice nedošlo ke změně geometrického určení pozemkové parcely stěžovatelů, ale došlo ke změně jejího polohového určení. Poloha pozemku stěžovatelů se vůči novému zákresu stavební parcely č. 245 změnila, neboť obě tyto parcely se již nadále nedotýkaly a oproti předchozímu stavu se podle nového zobrazení v KM severní cíp stavby ev. č. 13 vzdálil od pozemkové parcely stěžovatelů přibližně o dva metry. V důsledku toho tato část pozemku nad severním cípem stavby ev. č. 13 nebyla součástí pozemku stěžovatelů. Je tedy zřejmé, že v důsledku uvedeného rozhodnutí správního orgánu byl pozemek stěžovatelů zmenšen, a tedy došlo k zásahu do jejich vlastnických práv.
    Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 4. 2010 podanou žalobu zamítl poté, co uzavřel, že žalobci nebyli v souvislosti s provedením opravy zobrazení stavebního pozemku č. 245 jakkoli zasaženi na svých právem chráněných zájmech, a tudíž žaloba nebyla podána důvodně. Na základě kasační stížnosti podané stěžovateli Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 7. 2011 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud shledal, že Městský soud v Praze pochybil, když si úsudek o správnosti zobrazení uvedené parcely učinil sám, aniž by za účelem posouzení této odborné otázky ustanovil znalce z oboru geodézie a kartografie. Zároveň však Nejvyšší správní soud jednoznačně dovodil, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu byla podána důvodně, protože v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu nastala změna polohového určení pozemkové parcely č. 139/35, v důsledku čehož došlo k zásahu do práv k pozemku stěžovatelů, a tím i ke zkrácení jejich veřejných subjektivních práv. V dalším řízení před Městským soudem v Praze ze znaleckého posudku znalkyně Ing. Olgy Buršíkové a jeho doplňku vyplynulo, že opravou zobrazení hranic předmětných pozemků došlo k poškození stěžovatelů, jelikož posunem kresby stavby směrem na jih došlo k tomu, že podle zobrazení v mapě KN je vzdálenost mezi stavbou na st. parcele č. 245 a hranicí pozemku parc. č. 139/35 zvětšena. V terénu se proto hranice pozemku posunula směrem severním od stavby na st. č. 245. Soud proto napadené rozhodnutí vedlejšího účastníka rozsudkem ze dne 12. 12. 2013 zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. Zároveň žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení. Uvedený rozsudek následně napadl žalovaný kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2014 rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a podanou žalobu proti rozhodnutí správního orgánu odmítl.

    Nemáte se proč soudit, vzkázal soud
    Nejvyšší správní soud své rozhodnutí odůvodnil aplikací § 109 odst. 4 s. ř. s., když došel k závěru, že napadený rozsudek byl zatížen vadou, která má za následek jeho nezákonnost. Tuto vadu dovodil Nejvyšší správní soud ze skutečnosti, že před vydáním napadeného rozsudku Městského soudu v Praze se stal platným novým mapováním obnovený katastrální operát pro k.ú. Újezd nad Zbečnem. Nejvyšší správní soud z této skutečnosti dovodil, že platností obnoveného katastrálního operátu odpadl předmět soudního řízení, neboť napadená rozhodnutí správních orgánů již nemohou zasáhnout právní sféru žalobců. Zároveň Nejvyšší správní soud dovodil, že skutečnost, že dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací je součástí katastrálního operátu, by rovněž nemohla zachovat předmět řízení, když tato dokumentace nepředstavuje správní akt, ale jde toliko o podklad pro vydání správního aktu.

    Ústavní soude rozhodni
    Stěžovatelé si jsou vědomi toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán, když postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva a jeho aplikace náleží především soudům obecným a v oblasti správního práva pak zejména Nejvyššímu správnímu soudu, jehož úkolem je mimo jiné výklad správních předpisů a sjednocování rozhodovací praxe správních soudů. V daném případě však Nejvyšší správní soud postupoval v rozporu se zákonem č. 150/2002 Sb., soudním řádem správním, i v rozporu se svým předchozím rozhodnutím a dospěl k výkladu tak excesivnímu, že došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů.
    Stěžovatelé jsou toho názoru, že uvedeným rozhodnutím soudu bylo zasaženo do jejich základních práv, a to do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (LZPS), a zejména do vlastnického práva dle čl. 11 LZPS.

    Excesivní postup Nejvyššího správního soudu
    Předně stěžovatelé namítají, že stížností napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu je zmatečný a byl vydán v rozporu se zákonem. Soudní řád správní stanoví nepřípustnost kasační stížnosti v případech vyjmenovaných § 104 s. ř. s. Podle ust. § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. V tomto řízení však již Nejvyšší správní soud jednou rozhodoval, a to když ke kasační stížnosti stěžovatelů rozsudkem z r. 2010 původní rozsudek Městského soudu v Praze zrušil s tím, že v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu nastala změna polohového určení pozemkové parcely stěžovatelů, v důsledku čehož došlo k zásahu do práv k pozemku stěžovatelů. Nejvyšší správní soud současně uložil Městskému soudu v Praze, aby v dalším řízení nařídil vypracování znaleckého posudku z oboru geodézie a kartografie. Městský soud v Praze následně v souladu s uvedeným právním názorem Nejvyššího správního soudu ustanovil znalce pro posouzení odborných otázek a následně na základě znaleckého posudku a jeho doplňku došel závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto napadené správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu. Stěžovatelé mají za to, že Městský soud v Praze se důsledně řídil právním názorem kasačního soudu. Vedlejším účastníkem podaná kasační stížnost obsahovala ve skutečnosti pouze námitky proti znaleckému posudku jako provedenému důkazu, které však samy o sobě kasační stížnost přípustnou nečiní. Proto měla být kasační stížnost vedlejšího účastníka podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Nejvyšším správním soudem posouzena jako nepřípustná a postupem dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. měla být z tohoto důvodu odmítnuta. Excesivní postup Nejvyššího správního soudu, který toto ustanovení s.ř.s. zcela pominul, zakládá, dle názoru stěžovatelů, zásah do jejich práva na spravedlivý proces. Citované ustanovení soudního řádu správního totiž dle názoru stěžovatelů odráží snahu zákonodárce, aby kasační soud o věci rozhodoval pouze jednou a aby jím vytvořená judikatura zůstala jednotná. Pokud rozhodoval Nejvyšší správní soud podruhé v téže věci o nepřípustné kasační stížnosti, pak ve skutečnosti rozhodoval i zcela mimo svou působnost. Ani Nejvyšší správní soud totiž není oprávněn měnit své předchozí rozhodnutí, k čemuž v důsledku zrušení rozsudku Městského soudu v Praze fakticky došlo. V nově podané kasační stížnosti může Nejvyšší správní soud pouze posuzovat, zda je jím přezkoumávané rozhodnutí s předchozím rozhodnutím Nejvyššího správního soudu v souladu.
    Stěžovatelé zdůrazňují, že Nejvyšší správní soud je vždy povinen zkoumat, zda je podaná kasační stížnost přípustná předtím, než se začne zabývat meritem věci. Nejvyšší soud se však sám otázkou přípustnosti kasační stížnosti nijak nezabýval, nýbrž, v rozporu s příslušnými ustanoveními s. ř. s., rovnou rozhodl ve věci samé. Nadto, ačkoliv stěžovatelé ve svém vyjádření ke kasační stížnosti vedlejšího účastníka právě nepřípustnost kasační stížnosti obšírně namítali, Nejvyšší správní soud se těmito námitkami nijak nezabýval a nevypořádal se s nimi. Stěžovatelé zdůrazňují, že ačkoliv ust. § 109 odst. 4 opravňuje Nejvyšší správní soud k rozhodování nad rámec důvodů uvedených v kasační stížnosti v případech zmatečného řízení, bylo-li řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí, či pokud jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné či nicotné, je vždy předpokladem možnosti takového rozhodování Nejvyššího správního soudu skutečnost, že je podaná kasační stížnost přípustná. Tím, že Nejvyšší správní soud otázku přípustnosti kasační stížnosti zcela pominul, postupoval v rozporu se zákonem. Stěžovatelé jsou proto toho názoru, že ústavní stížností napadený rozsudek je stižen zásadní vadou, v důsledku které bylo zasaženo právo stěžovatelů na spravedlivý proces dle čl. 36 LZPS.

    Bylo – nebylo správní rozhodnutí ZKI nezákonné?
    Stěžovatelé rovněž nesouhlasí s tím, jak Nejvyšší správní soud věc posoudil hmotněprávně, přičemž se domnívají, že Nejvyšší správní soud dospěl k výkladu tak excesivnímu, že došlo k porušení čl. 11 a rovněž čl. 36 LZPS.
    Stěžovatelé zdůrazňují, že rozhodnutím ZKI v Praze byli zkráceni na svých právech. K tomuto názoru rovněž došel Nejvyšší správní soud při svém prvním rozhodování v této věci. Ke stejnému závěru, podepřenému soudem vyžádaným znaleckým posudkem, dospěl následně i Městský soud v Praze. Je tedy zřejmé, že předmětné správní rozhodnutí ZKI v Praze je nezákonné, a vzhledem k tomu, že bylo včas napadeno důvodnou správní žalobou podanou aktivně legitimovanými žalobci, měl Nejvyšší správní soud posoudit rozsudek Městského soudu v Praze za souladný s ust. § 78 odst. 1 s. ř. s., a kasační stížnost měl tudíž, pokud by jí neodmítl, jako nedůvodnou zamítnout podle § 110 odst. 1 s. ř. s. V rozporu se zákonem a základní funkcí správního soudnictví, tedy povinností soudu poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob, a to zejména přezkumem zákonnosti činnosti správních orgánů, však Nejvyšší správní soud svým rozsudkem založil právní moc a vykonatelnost správního rozhodnutí, o jehož nezákonnosti již sám dříve rozhodl.

    To nejlepší nakonec
    Nejzávažnější pochybení Nejvyššího správního soudu však stěžovatelé spatřují ve skutečnosti, že Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl výhradně na základě okolnosti, že před vydáním kasační stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze se stal platným obnovený katastrální operát v k.ú. Újezd nad Zbečnem. Stěžovatelé namítají, že Nejvyšší správní soud neměl dovodit, že platností obnoveného katastrálního operátu odpadl předmět soudního řízení, aniž by se platností obnoveného katastrálního operátu a jeho obsahem jakkoliv zabýval. Stěžovatelé zdůrazňují, že při zjišťování průběhu hranic podle § 14 zákona č. 344/1992 Sb., které proběhlo v rámci obnovy katastrálního operátu novým mapováním, došlo mezi vlastníky pozemkové parcely č. 139/23 a vlastníky pozemkové parcely č. 139/35 k rozporu v tvrzení vlastníků o průběhu hranic pozemků. Tato skutečnost je zřejmá i z odůvodnění rozhodnutí o námitkách proti obnovenému katastrálnímu operátu KÚ pro Středočeský kraj, KP Rakovník, vydaného dne 22. 7. 2013 a rovněž z rozhodnutí ZKI v Praze ze dne 25. 10. 2013. Z důvodu sporu o průběh hranic byly v souladu s § 14 odst. 6 zákona č. 344/1992 Sb. a § 57 odst. 4 vyhlášky č. 26/2007 Sb. ve výsledcích zjišťování hranic a v obnoveném katastrálním operátu tyto hranice označeny jako sporné. Stěžovatelé zdůrazňují, že v případě spornosti hranic jsou v obnoveném katastrálním operátu považovány za platné ty hranice, které jsou obsahem dosavadního katastrálního operátu. Je tedy zřejmé, že nemůže obstát závěr Nejvyššího správního soudu, že napadené rozhodnutí vedlejšího účastníka, ani rozhodnutí KÚ, již po obnovení katastrálního operátu nemohou zasáhnout právní sféru žalobců. Naopak, vzhledem k její spornosti je hranice mezi pozemky stále platná tak, jak byla stanovena v původním katastrálním operátu. Hranice mezi pozemky v původním katastrálním operátu však byla napadeným rozhodnutím vedlejšího účastníka nezákonným způsobem změněna. Vzhledem k tomu, že toto nezákonné rozhodnutí je v důsledku rozsudku Nejvyšší správního soudu nyní opět v právní moci a je vykonatelné, je za v současnosti platnou hranici považována hranice určená tímto rozhodnutím. Nejvyšší správní soud tak založil paradoxní situaci, kdy místo toho, aby poskytl stěžovatelům ochranu jejich veřejných subjektivních práv, naopak sám zapříčinil další zásahy do vlastnických práv stěžovatelů. Nejvyšší správní soud však tuto zásadní otázku zcela pominul a spokojil se pouze s tím, že přijal tvrzení vedlejšího účastníka, že v uvedeném katastrálním území se stal platným obnovený katastrální operát. V důsledku rozsudku Nejvyššího správního soudu je tak nadále nezákonně zasahováno do vlastnických práv stěžovatelů zaručených čl. 11 LZPS.
    Stěžovatelé se dále domnívají, že argumentace Nejvyššího správního soudu týkající se dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací, která je dle § 4 odst. 2 písm. d) zákona č. 344/1992 Sb. součástí katastrálního operátu, neodpovídá posuzované věci. Stěžovatelé jsou toho názoru, že napadené správní rozhodnutí nepředstavuje výsledek šetření či měření. Rovněž jsou přesvědčeni, že v důsledku vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu nemůže dojít k transformaci nezákonného správního rozhodnutí ve výsledek šetření a měření. Naopak, napadené pravomocné a vykonatelné správní rozhodnutí zůstane i po vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu pravomocným správním rozhodnutím. Nadto nelze usuzovat, že obnovou katastrálního operátu dojde ke zhojení nezákonnosti správního rozhodnutí. Rovněž nelze souhlasit s právním názorem Nejvyššího správního soudu, že po vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu se toto rozhodnutí přeměnilo na pouhý podklad pro vydání správního aktu, který nelze napadnout správní žalobou, když z výše uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí nadále ovlivňuje průběh hranice mezi předmětnými pozemky a tím stále zasahuje do právních vztahů vlastníků dotčených pozemků.
    Stěžovatelé připomínají, že spolu s dalšími dotčenými osobami podali proti obnovenému katastrálnímu operátu námitky, přičemž proti rozhodnutí o námitkách KÚ pro Středočeský kraj, KP Rakovník se následně odvolali. Stěžovatelka Ing. Pavla Janků poté proti rozhodnutí ZKI v Praze podala správní žalobu. Je tedy zjevné, že ani obnovený katastrální operát nebyl KÚ proveden řádně a je možné, že bude v důsledku podaných správních žalob dále měněn či zrušen. V takovém případě bude napadené rozhodnutí opět dále ovlivňovat právní vztahy vlastníků těchto pozemků. Stěžovatelé proto zcela nesouhlasí s právním názorem Nejvyššího správního soudu, že rozhodnutí vedlejšího účastníka o opravě chyby v katastrálním operátu již nemá žádný právní význam.
    Stěžovatelé se dále domnívají, že skutečnost, že na základě kupní smlouvy ze dne 25. 7. 2013 došlo s účinností ke dni 13. 8. 2013 k převodu vlastnického práva k pozemkové parcele č. 139/35 ze stěžovatelů na manžele Aubrechtovi, není pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nijak rozhodná. Stěžovatelé poukazují na dikci ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., ze kterého vyplývá, že aktivně legitimovaným k podání žaloby je ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech rozhodnutím správního orgánu zkrácen. Je tedy zřejmé, že toto ustanovení není nijak podmíněno tím, že by zásah do žalobce musel dosud trvat. Přitom z výsledku řízení vyplynulo, že stěžovatelé skutečně byli nezákonným rozhodnutím vedlejšího účastníka zkráceni na svých majetkových právech, což nezpochybnil ani Nejvyšší správní soud v rozhodnutí napadeném touto stížností. Stěžovatelé se proto domnívají, že ponecháním nezákonného rozhodnutí v platnosti došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces dle čl. 36 LZPS a v jeho důsledku k zásahu do jejich vlastnických práv zaručených čl. 11 LZPS.
    Samotná vzniklá situace rovněž uvrhla stěžovatele do právní nejistoty. Vzhledem k nezákonnosti rozhodnutí ZKI v Praze a jeho následnému ponechání v platnosti není pro stěžovatele postaveno na jisto, jak velkého pozemku byli vlastníky. Rovněž je stejně tak nejisté vlastnické právo jejich právních nástupců. Stěžovatelé zdůrazňují, že v důsledku rozsudku Nejvyššího správního soudu jsou nyní vystaveni riziku možných soukromoprávních sankcí ze strany jejich právních nástupců, a to zejména možnosti uplatnění nároků vyplývajících z odpovědnosti za vady či dokonce odstoupení do kupní smlouvy, když není jasné, zda stěžovatelé převedli na právní nástupce celý pozemek, jehož byli vlastníky, či zda nepřevedli méně, nebo naopak více, než sami vlastnili. Je tedy zřejmé, že ponecháním napadeného správního rozhodnutí v platnosti zapříčil Nejvyšší správní soud právní nejistotu stěžovatelů ohledně jejich vlastnických práv, která má značný potenciál mít pro stěžovatele významné negativní důsledky i do budoucnosti.

    Jaký bude konec Rakovnických událostí?
    S ohledem na shora uvedené proto stěžovatelé Ing. Pavla Janků a RNDr. Martin Janků navrhují, aby Ústavní soud stížnosti vyhověl a vydal tento nález:
    „I. Ústavní stížnosti se vyhovuje a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2014 č.j. 4 As 16/2014-65 se zrušuje.“
    Redakce časopisu Zeměměřič přeje všem občanům, kteří se snaží svými postoji docílit pořádek a zákonnost v katastru nemovitostí, pevné nervy a velkou výdrž. Katastr nemovitostí jako služba veřejnosti nesmí proti vůli vlastníků určovat průběh hranic, ale pouze a jedině tyto hranice evidovat. To katastru ukládá zákon.

    Připomeňme slova předsedy resortu na Konferenci vedoucích pracovníků v resortu ČÚZK, v lednu t.r.:
    „...jsme úředníci; úředníci mají poslouchat a dělat věci tak, jak politici rozhodli. S tím se musíme smířit...“

    Pokračování zase někdy příště.

    Celý text je zveřejněn od 24. prosince 2014 na Webu Zeměměřiče, protože v časopisu Zeměměřič 9+10/2014 nemohly být z důvodu možnosti porušení katastrálního zákona uvedeny katastrální údaje.

    redakce

    vyvěšeno: 24.12.2014
    ID článku: 4629              Používané zkratky


    Z časopisu Zeměměřič č. 15-01a02
    [Server] [Pošta]
    vytisknout

    Katastr nemovitostí

  • Jak probíhal XXIII. seminář – Katastr nemovitostí v právní a technické praxi, Třebíč 21. září 2017
  • Novela Stavebního zákona
  • Možnost přidělení oprávnění pro Sbírku listin zákaznickým účtům pro WSDP
  • Porušení pořádku na úseku zeměměřictví - ZKI V Plzni
  • Nová max. plocha ohrady VFK
  • Šestá novela zeměměřické vyhlášky vyšla ve Sbírce zákonů
  • 118 změn a doplňků k Návodu pro správu katastru nemovitostí
  • Stabilní katastr 1817 – 2017

    Přečtěte si

  • Novela Stavebního zákona
  • Porušení pořádku na úseku zeměměřictví - ZKI V Plzni