![[pošta]](../obr/zem_web.gif){kind=small}
Historické památky
|
Historické památky |
Schwarzenberský plavební kanál
Historie a jeho současný stav - Ing. Hynek Hladík
Referát k 210.výročí zahájení stavby - Ing. Jaroslava Martanová
Josef Rosenauer, geniální tvůrce Schwarzenberskýho plavebního kanáru
Schwarzenberský plavební kanál - historie a jeho
současný stav
Ing. Hynek Hladík - Lesy ČR, Oblastní správa toků Benešov
Před 210 lety, 4.
května 1789, byla zahájena, ještě před příchodem císařsko-královské dvorské
komise, v bývalém revíru Svatý Tomáš na schwarzenberském českokrumlovském
panství stavba prvního úseku Schwarzenberského plavebního kanálu v délce 994 sáhů
( km) mezi potokem Ježová (Iglbach, dříve Nickelbach) a osadou Růžový Vrch
(Rosenhügel) ležící v jednom ze sedel na šumavském hřebeni. Byl to vlastně
zkušební úsek, který měl ukázat, zda voda v kanálu opravdu poteče přes hlavní
evropské rozvodí oddělující od sebe povodí řek Große Mühl a Vltavy, respektive
Dunaje a Labe. Voda přes rozvodí tekla, stavba tedy pokračovala, jak proti kopci po
severním úbočí Šumavy, tak k jihu k potoku Světlá (Zwettlbach) a dále k řece
Große Mühl.
Z historie plavebního kanálu
Většina z nás se
zúčastnila před 10 lety semináře v Horní Plané, konaného u příležitosti 200.
výročí zahájení stavby Schwarzenberského kanálu. Tehdy jsem popisoval kanál v
oblasti bývalého revíru Svatý Tomáš, jeho původní i současný stav. Dnes si pro
popis původního stavu vypůjčím slova Ernsta Mayera z “Pokus o popis velkého
plavebního zařízení na panství Český Krumlov v českobudějovickém kraji v
Čechách”, který byl uveřejněn v Časopisu pro rolníky, lesníky a zahradníky v
roce 1830, a v tomto popisu se neomezím pouze na tento úsek. Kdo by byl schopen popsat
ten původní stav než právě on, který se podílel na dokončení tohoto významného
díla započatého Josephem Rosenauerem.
K přednostem, kterých
Čechy dosáhly v nové době opravou vojenských silnic křižující celou zemi a
naposledy i zřízením železnice z Českých Budějovic do Lince, se dá právem
počítat i soukromé zařízení Jeho Jasnosti Knížete ze Schwarzenberka v oboru
lesního hospodářství, jež tento velký majitel panství nechal s velkými oběťmi
vybudovat jako pomník umění a pokročilého průmyslu k zajištění požadavků
obyvatel.
Souvislé území
pralesů o rozloze 24.000 katastrálních jiter na hranicích s Horním Rakouskem a
Bavorskem, které po staletí byly bez užitku pouze prostředím přirozeného koloběhu
s odumíráním a opětným novým růstem z trouchnivějících trosek, zavdalo ke zrodu
myšlenky ke zřízení kanálu k plavení dřeva, jenž by proříznul lesy v celé
délce a byl účelným prostředkem k dopravě více než třech milionů sáhů dřeva
(cca 10,2 milionů prm) k hornorakouské řece Große Mühl (zvané tehdy Mühel, v
bavorském nářečí Michl) a dále po Dunaji, k rozdělení v oblastech chudých na
dřevo.
Toto velké zařízení vděčí za svůj vznik prostému lesnickému učni Josephu
Rosenauerovi. Aby probudil mladického génia a umožnil projevy síly vědeckým
vzděláním v příslušném směru, zařídil vznešený Kníže Jan ze Schwarzenbergu,
aby se Rosenauer věnoval studiu matematiky a fyziky na inženýrské akademii ve Vídni,
a mohl mu s jistotou uložit později do rukou tak důležitý a nákladný podnik, jakým
byla stavba plavebního kanálu.Vybaven nepostradatelnými znalostmi započal Rosenauer
provádět nivelování v délce zhruba 40.000 sáhů (cca 75,9 km) od břehů řeky
Große Mühl až k závěru na významném lesním hřebeni, a tuto práci, které dal
základ operacemi zahájenými v roce 1788, prováděl s matematickou přesností bez
ohledu na téměř neprůchodný terén v následujícím roce spolu s 1.200 osobami.
Skutečné provedení
stavby kanálu je rozděleno do dvou časových period: původní z roku 1788, potom
pokračování z roku 1821. Pro první se používá jméno “Starý kanál”, pro
druhou pak “Nový kanál”. Důvody pro velký časový odstup 32 let bylo:
1. Podnik měl zajištěno privilegium pouze na 30 let, po uplynutí této periody mělo
být očekáváno, zda bude prodloužena, či ne.
2. Trasa vystavěná v 1. periodě v délce 20.737 sáhů (39,327 km), jmenovitě od
ústí kanálu do řeky Große Mühl k Jelenímu potoku, pronikla natolik hluboko do
pralesa, že zajistila tolik plavebního materiálu, aby přerušení výstavby mohlo
postačit.
3. Lesy za Jelením potokem jsou v dlouhém úseku chudé na tekoucí vodu. Bylo třeba
provést opakovaná pozorování, aby mohla být získána naděje, že při
pokračování stavby kanálu v délce 18.000 sáhů (cca 34,1 km), bude v různých
ročních obdobích dosažen dostatečný přítok vody.
Bystřina zvaná
Světlá (Zwettlbach), která prochází úzkou horskou soutěskou a poté v délce 1.027
sáhů (1.948 m) protéká volností uprostřed úrodných luk nedaleko tvrze Lichtenau k
ústí do řeky Große Mühl, ukázala staviteli Rosenauerovi, kde zaústit kanál do
jmenované řeky. Světlá (Zwettlbach) získává svůj hučící život z mnohých
malých pramenů, které vycházejí z horského hřebene dělícího Rakousko od Čech,
aby se spojily do společného koryta a mohly tak pohánět jednotlivé mlýny. Hned na
začátku narazíme na pozoruhodný bod, který zapůsobí i na uzavřeného muže. Aby
bylo možno si názorně představit lokalitu, musíme se postavit na výšinu na českém
území 3.914 sáhů (7,423 km) od ústí, mít před očima jižní horský svah, který
je vertikálně proříznut Světlou (Zwettlbachem). Nebyla jiná možnost, než
zatarasenými žulovými bloky prorazit trasu, na které kanál ztrácí všechen
přiměřený spád, aby jím po mnohých neregulovaných spádech, tisících
zákrutách, musely plynout vody posbírané v horách. Tento divoký stav, kterým se
příroda marně stavěla na odpor lidské ctižádosti, bylo možné překonat pouze s
mimořádnou námahou a velkými náklady. Mimořádná je podívaná, která překvapí
pozorovatele při chodu dřeva; neboť v této dané vzdálenosti voda klouže rychlostí
spádem 9” - 18’’ na jeden sáh (12,5-25,0%) přes fošny pevně upevněnými v
opevněném dně, ohlušujícím hukotem se stříkající pěnou vytvářející se na
každé překážce, břehy, aby přečkaly všechny ty velké účinky narážejících
polen, musely být opevněny masivním zdivem. Tyto vznešené přírodní scény
uchvacují k obdivu a zastavení nejvíce v jedné části, která nese jméno Murau
(Morau), kde umění, a ještě více odvaha v neprůchodné divočině budící hrůzu,
naplněné spadlými útesy a skalisky, pustošící vodní proud vybudovat vyzděné
lože regulované pro plavbu polen. Velkým a vznešeným dojem působí na vandrovníka,
když při chodu dřeva se polena s ohlušujícím hromu podobným hukotem řítí do
četných ohybů a vzbuzují hrůzu; nebo když se nahromadí pospíchající polena,
stává se téměř nemožné uvolnit tento “uzel”, polena létají do vzduchu,
plavební personálu nezbývá nic než rychle utéct, aby se zachránil před smrtelným
úderem do dálky odhozených kusů dřeva. Toto pitoreskní divadlo nedovoluje návrat
dřív, než po uzavření přítoku vody s plaveným dřevem v horním úseku kanálu s
mírnějším sklonem, pak je možné zával odstranit a uvolnit další běh. Časté a
nákladné jsou v této strašidelné lokalitě každoroční opravy. V blízkosti musí
být proto usazeni vlastní zedníci a tesaři, aby mohli v takových případech provést
rychlá vylepšení, a tak nedošlo k delšímu zdržení vhazování polen ve
vzdálených místech a plavby. Bouřky a průtrže mračen v letech 1821 a 1825, kdy se
Světlá (Zwettlbach) změnila v lesní veletok, vystoupila z břehů a zničila břehové
zdi, největší kameny i fošny ze dna létaly jako třísky, koryto kanálu bylo zcela
zpustošeno a nezůstala po nich ani stopa.
Přecházím nyní na
pozoruhodnou výšinu v Čechách vzdálenou 3914 sáhů (7,423 km, jedná se o místo u
bývalé osady Růžový Vrch - Rosenhügel, zvané též U Korandy), odkud podél
severního horského hřebene bylo možno vložit umělý spád 1 1/2’’’ (čárek)
na sáh (1,74 ‰) ke stavbě koryta kanálu. Tyto nepatrné podmínky byly nutné, aby se
na jedné straně zabránilo stržení břehů rychlým průtokem vody, a na druhé
straně bylo třeba podchytit plochy lesů co nejblíže patě svahu, aby přísun polen k
břehům kanálu byl co nelehčí. Koryto kanálu má ve dně šířku 6’stop (1,90 m),
otevření v horizontu (šířka v koruně) má dvojnásobek a hloubka je zpravidla 3’
(stopy) (0,95 m). Síly v množství 1.200 lidí rozdělil Rosenauer podle rozličnosti
pracovních podmínek, nářadí bylo od malého po velké v režii, včetně občasného
vylepšení. Někteří odsekávali kořeny stromů, jiní čistili nerovný povrch, jiní
vykopávali koryto, horníci vystřelovali v předstihu kameny, nejsilnější muži
válcovali povrch některých úseků. Toto rozdělení bylo tak účelné, jako je
organizace v továrnách, mohla se projevit v ekonomii stavby, protože bylo dosaženo
účelné spotřeby nářadí, nebylo potřeba tolik personálu na dohled nad stavbou,
nebyla používána pohyblivá denní mzda. Paušální smlouvy o mnoho snížily celkový
náklad 120.000 fl.C.M. (zlatých v konvertibilních mincích).
Budu nyní popisovat
stavbu postupně podle významných bodů, které popisuji k porozumění v
následujících 4 kapitolách jako podstatné, a pokračuji tak, že kanál byl veden od
popsaného bodu, kde má tak zvaný přirozený odpad svůj začátek, vzhůru k potoku
Nickelbach (dnes česky nazývaný Ježová a německy Iglbach) v délce 929 sáhů (1,761
km), k potoku, který odděluje teritorium kláštera Schlägl (Drkolná), a který
zároveň slouží zavlažování a zúrodňování luk přeříznutých kanálem.
Protože kanál probíhá od západu na východ, všechny horské prameny odtékají od
jihu k severu, takže se stává, že všechny potoky jsou do něj používány k
doplnění množství vody vzhledem ke vsakování a výparu, zároveň je možno stavidly
vodu dále vypustit do přirozených koryt.
Jednou pro vždy
uvádím, abych se vyhnul dalším opakováním, že u každého přítoku potoku je i
stavidlo k vyprázdnění. U potoku Nickelbach (Ježová) bylo však nutné mimořádné
zařízení k dělení vody, aby nebyly zkráceny dosavadní uživatelské podíly sice
spřátelených, avšak v různých vládních provinciích, žijících poddaných.
Odtud vede kanál opět
vzhůru v délce 1.655 sáhů (3,139 km) lesy kláštera Schlägl (Drkolná), které jsou
dosud málo využívatelné, až k nově postavenému mostu na obchodní silnici vedoucí
z Čech do Horní Mühlviertel, tedy nejdříve z tržní obce Dolní Vltavice
(Unterwuldau) do tržní obce Aigen. Také u tohoto objektu je třeba upozornit, že
každá veřejná nebo soukromá komunikace jakéhokoliv druhu, která je přerušena
kanálem, musí být napojena mostem nebo lávkou.
Odtud až k přítoku
potoka Schrollenbach právě ještě v klášterním lese je 734 sáhů (1,392 km). Od
tohoto potoka až k prameni Landknechtin na území lesů kláštera Schlägl (Drkolná)
je 720 sáhů (1,366 km). Odtud až k potoku Kesselbach (Kotelní potok) v klášterním
lese je 1.786 sáhů (3,387 km). Od tohoto potoku k e skelné huti v Sonnenwaldu, která
patří klášteru Schlägl (Drkolná), ale je v současnosti nepoužívaná a pomalu se
rozpadá, je 1.050 sáhů (1,991 km).
Odtud požívá levý
nebo severní břeh volný pohled, pravý nebo jižní břeh je lemován klášterními
lesy až k potoku Pestřice (Rothbach), který je vzdálen od jmenované skelné huti 201
sáhů (O,381 km). Tento potok tvoří západní hraniční linii mezi klášterem
Schlägl (Drkolná) a panstvím Český Krumlov; od něj se nacházíme na obou stranách
na vlastních pozemcích a půdě panství Český Krumlov až ke konci Starého i Nového
kanálu. Úplná arondace teritoria krumlovského panství mezi potoky Pestřice
(Rothbach) a Nickelbach (Ježová) byla provedena zbožným darem předchozích majitelů,
pánů z Rožmberka, klášteru Schlägl (Drkolná) v roce 1308. Území, které se
svažuje od horského hřebene až k Vltavě, posouvá částečným zahrnutím této
akvizice do katastru do země, což dává důvod, proč stále ještě nebyla dána
zemská hranice.
Od Petřice (Rothbach)
vede kanál roztroušenou dominikální vesnicí Zvonková (Glöckelberg) k jejímu konci,
dále přes knížecí les Medvědí brloh až k Medvědímu potoku (Bärenlochbach) v
délce 1.645 sáhů (3,120 m).
Na tomto místě si
dovolím se na chvilku zastavit. Zlámané a vrškové dřevo nemůže být předmětem
plavby, při nejmenším na tak velké vzdálenosti 7 mil (cca 53,1 km), a to jednak
vzhledem k častějšímu utopení, jednak vzhledem k nižší hodnotě, které se
nemůže pro režii vyplácet. Přesto tento materiál, který nelze opomenout, protože
se jedná podle výzkumů o 16 % plavitelného zdravého dřeva, byl v periodě prvního
plavebního privilegia ponechán na pasekách, aby ztrouchnivěl, vzhledem k tomu,
protože v tak nepřístupných lesních lokalitách samotných nebyl pro nepatrné ceny
předmětem odbytu v místě; a při tom by byla spotřeba tohoto odpadového dřeva
žádoucí, aby byly odstraňovány z pasek překážky pro lesní kultury. Autor tohoto
pojednání prováděl čištění sečí pálením tohoto dřevěného materiálu k
výrobě potaše; roční přírůstek těchto odpadů, poté malá těžba na jedné
straně, a nebezpečí lesních požárů na straně druhé, omezily další
pokračování takovéhoto způsobu hospodaření. Zde autor použil již v roce 1808 jako
prostředek k čištění lesních pasek založení skelné huti v plavebním revíru
Křišťanov (Christianberg), a tak vyvážily mnohem větší ztráty v plavebních
lesích, které jsou předmětem tohoto pojednání, použití stejného prostředku,
které přináší výhody jak vlastníku lesa, tak továrníkovi, zvyšuje výnos okolí
a oživuje obchod. Na potoce, u kterého jsem zůstal, proto vznikla v roce 1822 tak
významná skelná huť, že zpracovávala ročně 1.500 až 2.000 sáhů (5.115 - 6.820
prm) odpadů plavebního dřeva, a to na tak šťastném místě, že materiál ze všech
těžebních míst mohl být dopravován až k tavícím pecím po kanálu.
Od tohoto místa
dosáhne kanál k Huťskému potoku (Hüttenhofbach) po 547 sázích (1,037 km). Odtud až
k potoku Rasovka (Hefenkriegbach) je vzdálenost 1.860 sáhů (3,527 km), mezi tím je
osada Huťský Dvůr (Hüttenhof) s 55 domy, které zde byly postaveny pro zajištění
výroby plavebního dříví na základě dřívějších povinností selského dvora.
Dále kanál vede 490
sáhů (0,929 m) vzhůru k Novopeckému potoku (Neuofenbach). Odtud vede kanál
skutečným velkým pralesem, ze kterého již nevyjde, a již nebude možný od kanálu
volný výhled do kultivované krajiny. Nic než les; a stromy obrovských tlouštěk a
výšek jsou průvodci kanálu až k jeho konci na Světlé vodě (Lichtwasser), kde se na
nezměřitelném lesním hřebenu loučí s lesy ve stejném prapůvodním stavu
královského bavorského Dolnodunajského kraje. Hned při vstupu do tohoto lesa si
muselo koryto kanálu své pokračování vydobýt v délce několika set sáhů ve spleti
velkých žulových bloků pouze za pomoci prachu. Díky přibývajícímu stoupání již
poměrně vysoko do horských stěn, bojovala stavba ve stálím střídání skal a
poněkud volnější zeminou, odříznuta od všeho lidského okolí, útulná noclehárna
byla díky penězům a trpělivosti pouze pro řídící personál, který měl
dostatečné prostředky, dělnická třída žila nomádským životem. Za těchto
nemilých podmínek dorazil tento velký podnik po 1.904 sázích (3,611 km) ke Koňskému
potoku (Roßbach) bohatému na vodu, který díky svým účinkům a vlivům po mnohá
staletí otevřel daleko se rozšiřující se údolí. Vedením trasy kanálu po
přirozeném povrchu terénu by vznikla dlouhá obchůzka ve tvaru kružnice. Rosenauer
dal přednost vybudování vodotěsného dřevěného koryta přes potok a soutěsku s
podporou ze zdiva na sucho a tak postavil spojení protilehlých stěn, aniž bylo
narušeno přirozené koryto potoka. Tato zkracující a náklady šetřící pomoc byla
dobře myšlena, vyžadovala však četné opravy; a konečně došlo k úplnému rozpadu
v této uzavřené lesní krajině. V roce 1805 vystavěl přes potok autor tohoto
pojednání most ze zdiva na mokro 4 sáhy vysoký (7,59 m) a o 2 sázích (3,79 m)
světlé šířky, spojení stran údolí bylo provedeno nasypáním zemního valu
dlouhého 45 sáhů (85,34 m), na jehož koruně byl zaříznut kanál o běžné hloubce
a šířce. Tato stavba stála sice 16.000 zlatých tehdejší měny, ale je na věčnost.
Za Koňským potokem
(Roßbach) kanál dosáhne po vzdálenosti 103 sáhů (0,195 km) lapák písku, velmi
účelné zařízení, které se nedá v žádném případě přejít. V okolí kanálu
je zde množství sypkého písku, který je při dešti zanášen ze strmých svahů do
kanálu. Aby Rosenauer jen s malou námahou odstranil nánosy písku, které brzdí pohyb
dřeva, nechal vykopat ve dně jímku 3’ (stopy, tzn. 0,95 cm) a všechny čtyři stěny
této jímky vyzdít; přes to je položen dřevěný rošt, kterým připlavený písek i
s malými kaménky o průměru do 2’’ (palců, tzn. 5,3 cm) musí propadnout, a přes
který plavená polena mohou bez omezení dále pokračovat. Levostranný násyp kanálu
je prokopán a uzavřen vodotěsnými stavidly. Vždy když je lapák písku naplněn a
má být vyprázdněn, jsou stavidla otevřena a během 3 minut je pouze proudem vody v
kanálu úplně vyčištěn a připraven na další přísun písku. Plavba dřeva je sice
na krátkou dobu přerušena, ale pouhým uzavřením stavidel je vše uvedeno do
původního stavu.
Odtud dosáhne kanál
Jezerní potok (Seebach) po dalších 1.978 sázích (3,751 km); nejsilnější pramen na
celé trase Starého kanálu. Žulový pamětní sloup (dnes nazývaný Rosenauerova
kaple) nechal Rosenauer vystavět ze zbožné vděčnosti za zdar tohoto velkého a díla
dovedeného tomuto bodu, kde přítok vody je natolik dostatečný, aby odpovídajícím
způsobem naplnil koryto kanálu a dopravil dolů ty nejvýše položené zásoby dřeva.
Když Rosenauer pokračoval se stavbou až k potoku Hučice (Mitterbachl) vzdálenému 274
sáhů (0,520 km) a k Jelenímu potoku (Hirschbach) dalších 937 sáhů (1,777 km), tak
měl pouze zvětšený přívod vody, žádný z obou potoků a také oba po spojení
nebyly s to, nést polena. Dvě léta 1788 a 1789 stačila k plnému dokončení tohoto
velkého podniku a na jaře 1790 se objevila první polena na břehu Dunaje za obdivu a
veselosti těch obyvatel, kterým byl dopraven nepostradatelný materiál k topení ve
velkém množství a za snížené ceny.
Popsal jsem nyní
průběh Starého kanálu až k jeho ústí do řeky Große Mühl. Musím si teď dovolit
několik všeobecných poznámek, abych došel k významnějším úsudkům. Čtenáři
budou těžkosti, se kterými byl tak velký podnik spojený stejně tak málo
srozumitelné, stejně jako upozornění, jaké peněžní náklady byly potřebné,
protože se jednalo o rychlost provedení, a v souvislosti s nasazením tolika dělníků
a řemeslníků došlo k nevyhnutelnému zdražení a toto muselo vzhledem k hlubšímu
proniknutí do neprostupných prastarých hor pro vzdálenost od osad a potravin ještě
stoupnout. Mimo to byly se s řádnými stavebními výdaji spojeny ještě mnohé další
k zajištění soukromých práv a pozemkových řešení, která v souvisejících
případech a ve styku s poddanými cizí provincie. Kanál odříznul všechny cesty a
pěšiny, dále všechny prameny, které vycházejí na horském hřbetu, a po té s
jejich vyústění do volnosti ke zkulturnění pozemků, k domácí potřebě, nebo
sloužící k pohonu různých vodních děl. K uvedení komunikací do odpovídajícího
stavu pro cestující a hospodářství byly třeba mosty a lávky; požadavky na vodu
byly uspokojovány malými vyzděnými otvory z koryta kanálu tělesem hráze podle
podmínek jejich starých objemových odběrů. Stav vody v kanálu byl snižován nebo
zvyšován četnými stavidly tak, jak podmínky dovolovaly. V té
souvislosti bylo s povinností trvalé péče zřízeno:
mosty přes kanál 87
propusty z koryta 80
koryta (vantroky) přes kanál 78
stavidla 22
kamenné jezy na Světlé (Zwettlbach) k odvedení vody pro mlynáře a majitele luk 20
Velká potřeba
stavebního kamene na stavidla, jezy a především na ohrázování Světlé (potoka
Zwettlbach) dala do ruky příjemnou možnost, nejprve k odstranění nahromaděných
kopic kamení nebo kusů skal. Tím se zvýšil výnos mnohých pozemků na dvojnásobek,
tak by měl být nárok na vděčnost, avšak člověk musí mít bolestivý pocit, že
tento nežádoucí kámen mohl být používán pouze za poplatek. Dále se uvolnily
další požadavky zcela zvláštního druhu, které je možné rozumět jako
nepřístojnosti, na překonání překážek, které mohou působit na naléhavé a
nebezpečné plavební obchody často velmi nepříznivě, a řešení rozepří, jejichž
vyšetřování stále zneklidňovalo místní úřady. Stačí mít pouze základní
znalosti o zemědělství, aby bylo zřejmé, kalná voda zvláště podporuje růst
trávy; pouze jako záminka, že z chodu polen pochází výskyt malých dřevěných
třísek, které se zavlažovacími příkopy dostanou na louky a při krmení senem
vznikají škody, aby musela plavební režie platit náhrady za každé jitro (5.754,6m3)
luk zavlažovaných vodou ze Světlé (Zwettlbach) 4 fl.C.M. a za každé jitro
zavlažované z řeky Große Mühl 3 fl.C.M. Když tito nejspíš zvýhodnění
vlastníci, kteří tím získají daň za všechny své pozemky, ale stále ještě se
necítí dostatečně uspokojeni. A to ještě pořád není všechno! Také za několik
málo kroků, které za sebou zanechal plavební personál podél plavebních břehů
Světlé (potoka Zwettlbach) a řeky Große Mühl, a po kterých nebyla po plně
ukončené plavbě viditelná téměř ani stopa, se musela platit náhrada za sáh louky
1 kr.C.M. (krejcar) a 1 sáh pastviny 1/4 kr.C.M. Když se vezme, že by se těmito kroky
sešlapala všechna tráva v šíři 2’ (stop) (0,63 m), což není v plavební době v
měsíci dubnu vůbec možné, zejména když vegetace je živá teprve v teplejším
měsíci květnu, tak musel být pouhý výnos sena z 1 jitra (nehledě na otavu)
dosáhnout 80 fl.C.M., a zároveň se získalo tato náhrada. Odškodnění na pastvinách
musí ještě více udivovat, když se vezme, že každému druhu dobytka, každému
vandrovníkovi, ať již pěšky nebo na koni, je to dovoleno. A následně je za 17.025
sáhů luk a 3.726 sáhů pastvin vynakládat naznačená odškodnění.
Dále muselo být
strpěno, aby u 10 stávajících odbočení vody ze Světlé (potoka Zwettlbach) byli
rozestavěni v době plavby hlídači, jejichž povinnost byla zachytit v případě
potřeby proniknuté štěpiny z polen a odklidit je ke straně. Světelskému mlynáři
(Zwettelmüller) musela být náhrada poskytována, protože musel vodu pro dobytek jímat
ze studně, místo aby ji bral ze Světlé (Zwettlbach).
Dále dostávalo
náhradu 13 majitelům mlýnů na řece Mühl vzhledem k možnému opotřebení jezů
chodem polen, každému po 14 fl.C.M. bez ohledu na snížené ceny dřeva, jakkoli již
správce plavby dával pozor, aby každý jez měl zřízený na jeho náklady zářez pro
chod polen v případě nízkého stavu vody. Konečně je také nutno dodat, že také
držitelům rybářských práv na řece Mühl musela být vyplácena náhrada škod za
nezřetelné snížení rybářských požitků.Konečně přejdu náhrady, na které je
právní nárok při elementárních náhodách.
Všechno toto však
není uváděno, aby bylo vrženo šikmé světlo na více či méně oprávněné
účastníky, nýbrž pouze připomenout těm, kteří dřiví kupují, že rozdíl mezi
domácími lokálními cenami a cenami ve vzdálených místech není čistým ziskem, a
že mimo pekuniární (peněžní) náklady jsou spojeny s tak velkolepým podnikem také
ještě nesčetná nebezpečí a materiálové ztráty, které velmi snižují čistou
rentu.
Po řece Mühl mají
polena cestu dlouhou 4 míle (30,3 km), aby dosáhla břehy Dunaje u Neuhausu vlastně
Untermühel, (dnes Untermühl), kde jsou vytažena a naskládána k různorodému prodeji.
Neuhaus je malá obec s 8 domy v řadě a ještě dalšími rozesetými v ústí řeky
Mühl do Dunaje, poddaná taxisskému panství Neuhaus. Místo této malé osady je
zúženo sedmi proti sobě se sbíhajícími kopci. Na jednom z nich leží zámek Neuhaus
s dalekou a krásnou vyhlídkou směrem k tržní obci Aschach.
Skládky každoročně splaveného dříví a prodej, který odsud musí probíhat do
všech směrů, vyžadují nutnost zaměstnat pokladníka, kontrolora, pracovníka
zajišťujícího měření dřeva a lodního písaře, pro jejichž ubytování byly
akvírovány (získány) domy č. 1 a 2, později ale též rozpadlý dům loďmistra s
číslem 5 včetně na něj navázaného lodního práva. Úrodné zahrady těchto domů
slouží jako skládky dříví, jsou na nich baráky pro ubytování dělníků a sklady
pro lodní nářadí.
Přecházím nyní, po
třiceti letech používání “Starého kanálu”, k pokračování tohoto započatého
industriálního zařízení, nebo-li ke stavbě “Nového kanálu”, který byl
přikázán rozšířeným nejvyšším privilegiem na dalších 30 let. Dříve
projektované a mapované pokračování trasy navržené tím pozoruhodným mužem
Rosenauerem činí 10.000 sáhů (18,966 km) až k nejvydatnější a poslední vodě na
teritoriu, k potoku Světlá voda (Lichtwasser). Připomněl jsem již dříve nejistou
otázku, zda významný okruh v délce 10.000 sáhů (18,896 km) tímto a několika málo
potoky s daleko nižším významem by mohl být napojen podle potřeb. Zkušenosti
vyvozené z mnohých přítoků “Starého kanálu” posouvají pokračování stavby
značně na vážky; ty vedly knížecí inženýry k provádění měsíčních měření
dostatečnosti stávajících pramenů během celého léta, a varovali před
nezabezpečeným započetím stavebních prací. Autor této stati jako představený
panství Český Krumlov, který ke svému již velmi velkému okruhu působnosti v
knížecím domě převzal po smrti Rosenauerově také řízení plavby, věřil, že
mínění knížecích inženýrů, mužů s duchem a důstojností, kteří vše
nezvažovali bez znalosti věcné a místní, je třeba rozmluvit z více důvodů,
vzhledem k tomu, že vyčíslený stavební kapitál 50.000 fl.C.M. měl tak velký
význam, takže jej lze považovat za jazýček vah. Mezitím se čas posunul, kdy stavba
musela být zahájena, protože obnovené privilegium určilo nepřekročitelný termín
plného dokončení, jehož dodržení záviselo na onom rozhodnutí.
Od Jeleního potoka
(Hirschbach) obchází nivelovaná pokračující linie horský hřbet a blíží se
velkým obloukem dlouhým 10.000 sáhů (18,965 km) ke “Starému kanálu” na
diagonálu 382 sáhů (0,724 km), jejž protilehlé přibližující se body jsou
odděleny horským sedlem. Autor navrhnul proto spojení obou bodů podzemním
prokopáním hřebene. Zvedly se sice mnohé hlasy proti ojedinělé smělé myšlence,
sám majitel zvyklý na velké pohledy. Okruh, který se nachází mezi oběma
nejbližšími body, dlouhý 10.000 sáhů (18,896 km), zůstává tímto nedotčen a
nivelování nedoznalo změn, takže je možné provést později jednu nebo jinou
myšlenku.
Stavba šla rychle
dopředu, díky 200 silným mužům rozděleným do 20 kompanií, každá z kompanií
pracovala podle stejných výdělkových podílů, pouze při použití vlastního
nářadí. Trasa kanálu byla vyznačena každých 20 sáhů (38 m) očíslovanými
kolíky, kompanie nastoupily do oddělení podle pořadí čísel, a nesměly postoupit na
další číslo dříve, než byla práce plně bez závad dokončena. Všechny druhy
maličkostí byly paušálně zajištěny, bylo na vedoucím kompanie, který byl zvolen
ze středu, ponecháno, k čemu bude použit ten nebo onen člen jejich společnosti.
Akordní mzdy se sestávaly z následujícího:
za vykopání, seřezání a odstranění silného stromu,
vše vždy počítáno v kovových mincích ........................ -- fl. 24 kr.
za dtto slabého pod 5’’ (palců)
(15,8 cm) ................................................................... -- fl. --
kr.
za vykopání koryta kanálu za 1 sáh
(1,90 m) .................................................................... 1 fl. 14 kr.
za navrtání nepohyblivých kamenů za 1 palec .............. -- fl. 2/3 kr.
na nabití střelného prachu do hloubky 6 palců .............. 1 lot
V neposlední řadě
prochází pracoviště čtyřikrát za den komisař, měří hloubky navrtaných děr,
nechává je za své přítomnosti nabíjet a odpalovat, neodpálené rány nesmí být
uhrazeny, aby se při nabíjení dával pozor. Poté koncem týdne byly všechny vrty
spočítány podle kompanií, tak připadla mzda a kvalita prachu, který byl in natura
odepsán z režijního skladu. Ostatní pracovní výkony byly, když bylo číslo
oddělení čistě dokončeno, proplaceny teprve později na pokyn příslušného
inženýra přítomným pokladníkem. Ve zvláštních případech, jmenovitě při práci
v tekuté zemině, při vykopávkách s hloubkou větší než normální atd. byly
povoleny odpovídající příplatky, protože dělníci nemohli rozumět kubickým
výpočtům. Při tomto systematickém běhu věcí byl třeba zkušený inženýr, který
vyznačoval dále linii kanálu, druhý inženýr, který přezkušoval práce a vydával
pracovní příkazy, praktikant, který zajišťoval měření vrtů a používání
střelného prachu, potom pokladník a vedoucí účetní. Autor této stati za své
stále přítomnosti to všechno řídil.
Žádná nevole
nerušila podnik, který byl tak dobře proveden, že v den odchodu poslední kompanie na
místo zkušební plavby až k počátečnímu bodu, bylo možno vše spustit. A přece
stavba musela těžce bojovat také s elementárními nehodami. Léto provozního roku
1821 bylo doprovázeno nepřestávajícím deštivým počasím, inu dokonce i nezřídka
sněžilo; zima byla proto velká v těchto nevlídných horách. Daleko od všech
obydlených sídel se mohli lidé ukrýt pouze v noční době v malých chatrčích,
které si postavila každá kompanie z podpor z ležícího dřeva, zakrytých kůrou
stromů nedaleko svých pracovních čísel, a které musela stavět při každém
stěhování znova. Ne zřídka protekla dešťová voda dovnitř a vyhnala vysílené
obyvatele z jejich dřímoty ven, kde mohli najít trochu ochrany pod větvemi hustých
stromů. Nanejvýš strašný a plný nebezpečí byl stav lidí během nočních bouřek
a je provázejících smrštích. Sprchy orkánu, vrávorající vršky, praskot a
tisícinásobné hučení padajících stromů je lekaly před jejich táborem, který
neposkytoval ochranu.
Neunavuji čtenáře
bezdůvodně, když také zde pojednám o postupu prací podle jednotlivých objektů.
Jen, abych zůstal konsekventní se starou stavbou, a mohl uvést rozložení vodních
prostředků, věřím, že oč více budu pokračovat po započaté cestě, o to více
bude toto pojednání sloužit jako ukazatel pro mladé ekonomy panství Český Krumlov a
poskytovat orientaci u plavebních děl.
K prvnímu prameni se
dojde na potoku Hučina (Hutschenbach), vzdáleném 934 sáhů (1,741 km) od
počátečního bodu, nebo od ústí do podzemního kanálu (tunelu).
Odtud k dalšímu
malému prameni známého pod jménem Zadní Hučina (hintere Hutschenbach) po 252
sázích (0,477 km).
Dále dojdeme po 1080 sázích (2,048 km) k osamocené skále téměř překrývající
kanál, která měla být sice odstřelena, ale byla ponechána jako malebný klidný bod
lahodný pro oko. Personál jí dal žertem jméno Gabrielův kámen (Gabrielstein) na
památku jednoho nemotorného nositele tohoto jména, který svým flegmatismem a
těžkopádností tomuto přirovnání odpovídal.
Jelení potok (Schneidbach) ústí do kanálu po dalších 430 sázích (0,815 km).
Odtud po 214 sázích
(0,405 km) se dosáhne bažina Oslinec (Eselau). Zde obcházelo Rosenauerovo měření
úzký lesnatý jazyk, který v rámci rozsahu kanálu svou výměrou ne více než 106
katastrálních jiter nebyl tak významný, obcházkou dlouhou 2000 sáhů (3,792 km).
Přestože bylo
žádoucí postihnout pokud možno co největší lesní areál pro zajištění přísunu
dřeva, rozhodlo se stavební ředitelství, že tento lesní jazyk je nutné vyloučit z
následujících důvodů:
a) aby byla dosažena
zásoba zhruba 1900 sáhů dřeva (6480 prm) za rok, musely by výnosy za dřevo vysoce
překročit úroky z vloženého kapitálu, protože podle systematického těžebního
pořádku musí být dosaženo obmýtí 130 let, než může následovat další těžba.
b) tato dlouhá
obcházka bez pramenů by přispěla značně ke ztrátám vody vsakováním a výparem.
c) k umožnění
každoroční plavby by po 130-tiletou periodu muselo alespoň šest osob zajišťovat bez
užitku údržbu. Protože tato změna dávala příčinu mnohých diskusí, nechtěl jsem
tuto záležitost přejít.
Mezi tím jsem nechal
tak zvaný Oslinec (Eselau) diagonálně proříznout v délce 140 sáhů (0,265 km) a
vložit smyk o 20 sázích (0,038 km), kterým se vyrovnal spád 3 sáhů a 4 stop z
uspořené obcházky, a zároveň se umožnilo následovníkům v budoucnosti tento
vynechaný úsek postavit.
Od Oslince (Eselau) k
potoku u Vzpomenuté chaty (Denkhüttebach) je 1024 sáhů (1,941 km), odsud k Pánevnímu
potoku (Pfannenbach) 713 sáhů (1,352 km), od Pánevního potoka k Stockému (Ježovému)
potoku (Igelbach) 101 sáhů (0,191 km).
Tento potok je
mimořádně divoký horský tok, který si vyhloubil 4 sáhy (7,6 m) hluboké koryto a
okolí zaplnil vyplaveným kamenitým materiálem. Zřízení vysokého zahrazení tohoto
potoka, které umožnilo napájení kanálu potokem a splavení dříví z porostů na
jeho březích, si vyžádalo velmi vysoké náklady.
Přijdeme nyní po 1052
sázích (1,995 km) k potoku Světlá voda (Lichtwasserbach), který je prvním zdrojem
oživení kanálu. V době tání sněhu nebo po déle trvajícím dešti by samotný
postačoval k napájení Nového kanálu; protože jeho pramen je vzdálen jen 2500 sáhů
(4,740 km) od ústí do kanálu, jeho mocnost neměla velkého trvání. Aby bylo
zabráněno zhoubným následkům při velkých přívalech, byla nutná určitá
zařízení. Navíc byl, stejně jako Stocký (Ježový) potok (Igelbach), používán k
plavbě polen.
Z historie kanálu nedávno minulé v revíru Svatý Tomáš
Doposud jsem popisoval
slovy Ernsta Mayera kanál od ústí do řeky Große Mühl až po bavorskou hranici, ke
Světlé vodě. Dále bych se chtěl věnovat pouze úseku v bývalém revíru Svatý
Tomáš a zejména změnám oproti stavu před deseti lety. V současné době jsou
správcem úseku mezi posledním opuštěním českého území u hraničního znaku II/14
(km 3,338), rozvodím na Růžovém Vrchu (na Korandě) a potokem Ježová (Iglbach) o
celkové délce 6,027 km Lesy České republiky - Oblastní správa toků Benešov jako
správce toku. Pozemkově patří parcela Schwarzenberského kanálu dlouhá 6,027 km
Správě Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava.
V úseku mezi km 3,338
a 6,822, tedy mezi přítokem Otovského potoka a místem, kde kanál opouští české
státní území u hraničního znaku II/14, vede kanál trvale vodu.
Kanál, neboli
kanalizovaný potok Světlá (Zwettlbach) především v úseku mezi hraničním znakem
II/14 a historickým hraničním kamenem z roku 1788 postupně nabýval opět charakter
přírodního toku svázaného do zbytků opevnění stěn. Do koryta napadly v
posledních letech časté překážky - padlé stromy, voda si často nalezla cestu mimo
původní koryto. Tak tomu bylo m.j. i zhruba 90 m nad hraničním znakem II/14, kde
veškerá voda protékala po rakouském území, což se nelíbilo majitelům dotčeného
pozemku. Proto byla řadu let připravována akce oprava Světlé u HZ II/14, která byla
dokončena před několika dny. Oprava Světlé ovšem nezůstala pouze ve spodní části
toku, ale pokračovala proti toku.
Nedaleko od hraničního znaku II/11 se do Světlé vlévá Otovský potok (Ottenschlager
Bach), kterým je dále veden Schwarzenberský plavební kanál. Zde začíná spáditý
úsek kanálu pod rakouskou osadou Morau. Ve třech úsecích vznikly ve dně nátrže,
nejhlubší z nich byla hluboká více než metr. Dlouho bylo odstranění těchto
nátrží odkládáno, protože se nedařilo získat finanční prostředky na opravu.
Hlavní změny stavu
probíhaly v posledních deseti letech v úseku mezi Růžovým Vrchem (Korandou) a
hraničním potokem Ježová (Iglbach). Právě tento úsek byl vlastně zkušebním
úsekem při stavbě kanálu, skutečně prvním úsekem, který se v květnu 1789 začal
stavět. Snad právě proto byla ze soukromé iniciativy zahájena oprava kanálu v
blízkosti státní hranice. V korytě kanálu byly tehdy nánosy ve dně o tloušťce 20
až 70 cm, rostly zde stromy o průměru až 70 cm. V roce 1991 byly zahájeny práce na
čištění koryta, na čištění stěn i dna. Na dně zde byly nalezeny zbytky fošen,
kterými bylo opevněno dno kanálu při přechodu mělkého údolíčka. V
následujícím roce byly obnoveny přívodní příkop od potoka Ježová (Iglbach) a
propust od stavidel na Ježové nákladem Jihočeských státních lesů. Opravné práce
pokračovaly až do roku 1993, kdy bylo opraveno asi 50 m od státní hranice k
přívodnímu příkopu.
V roce 1995 byl
zrekonstruován na náklady Lesů České republiky, Oblastní správy toků Benešov
propust na Ježové, nazývaný též dvojitý most (Doppelbrücke), přímo na státní
hranici. Tak oprava kanálu v blízkosti Ježové překročila, sice jen o jeden metr, ale
přece, česko-rakouské hranice.
V roce 1996 převzal
iniciativu na opravě Schwarzenberského plavebního kanálu v blízkosti Ježové na obou
stranách státní hranice Rotary-Club Rohrbach. Práce prováděli zdarma studenti
Lesnické fakulty České zemědělské fakulty v Praze v rámci svojí praxe po prvním
ročníku. Rotary-Club Rohrbach uhradil náklady na materiál, na ubytování a
stravování studentů, vlastní práce byly prováděny za spolupráce s
Tourismusvebändegemeinschaft Böhmerwald Aigen-Schlägl a Oblastní správou toků
Benešov Lesů České republiky. Tehdy bylo opraveno cca 200 m na rakouském území a
cca 50 na území České republiky. Byly postaveny dva mosty, jeden v Čechách a jeden v
Rakousku, dvoje stavidla, která umožnila ovladatelné vzdutí vody v kanále v celé
délce opraveného kanálu, byla provedena obnova opevnění dna mezi propustem na
Ježové a přítokem napájecího příkopu. Na závěr pobytu studentů proplula
pokusně první polena přes státní hranice. Z české i rakouské strany byla směrem k
potoku Ježová (Iglbach) obtížně i schůdná.
Na podzim roku 1994
zadalo Ministerstvo životního prostředí českobudějovické firmě PROGES s.r.o.
České Budějovice vypracování studie rekonstrukce Schwarzenberského plavebního
kanálu. Potřebné opravné práce byly rozděleny do čtyřech stupňů naléhavosti. Do
prvního stupně naléhavosti, mezi úseky, kde provedení prací je nutné vzhledem k
havarijnímu stavu, byl zařazen spáditý úsek pod rakouskou osadou Morau. Do čtvrté
naléhavosti, kde je třeba provést rekonstrukci uceleného úseku byl navržen úsek
mezi potokem Ježová a hlavním evropským rozvodím u Růžového Vrchu - u Korandy.
V roce 1997 inicioval
Tourismusvebändegemeinschaft Böhmerwald Aigen-Schlägl opravu přístupových cest z
obou stran státních hranic. Po dokončení cesty v Čechách byl na jeden den otevřen
mimořádně celní přechod na potoce Ježová - Iglbach. Ke druhému jednodennímu
otevření došlo o několik dní později po dokončení cesty k Ježové z rakouské
strany. Při každém otevření hranic byla provedena ukázková plavba dřeva, celkem ji
vidělo již několik stovek turistů. Všichni si pamatujeme, že v červenci 1997
způsobila velká voda mimořádně velké povodňové škody, především na Moravě.
Velká voda v červenci se nevyhnula ani nevelkému povodí Světlé. Obrovský proud vody
17. července 1997 způsobil nemalé škody na spáditém úseku Schwarzenberského
plavebního kanálu pod rakouskou osadou Morau. Že té vody protékalo opravdu
mimořádně hodně dokazuje i to, že byl zničen Lichtenauský most v Rakousku, který
existoval až do roku 1997 zhruba 200 let. A právě povodeň z července 1997 most
nepřežil, klenba byla podemleta a z mostu zbyla pouze železobetonová deska, která
měla klenbu chránit. Koncem srpna 1997 přijeli již po druhé studenti Lesnické
fakulty České zemědělské univerzity z Prahy, aby se podíleli na opravě kanálu v
oblasti křížení s potokem Ježová. Pracovali na obou stranách státní hranice.
Jejich pobyt zajišťoval Tourismusvebändegemeinschaft Böhmerwald Aigen-Schlägl,
odborné vedení Lesy České republiky, Oblastní správa toků Benešov. Během 15-ti
denní praxe bylo pročištěno cca 200 m kanálu na českém území a cca 500 m na
území Rakouska, včetně opevnění stěn kanálu z kulatiny v délce cca 70 m. Byl
postaven jeden most (hospodářský sjezd), čtvera vzdouvací stavidla. A znovu na
závěr byla ve vyčištěném úseku kanálu v délce cca 300 m provedena pokusná
plavba. Na podzim 1997 byly zahájeny práce na odstranění povodňových škod pod
soutokem Světlé s Otovským potokem k historickému hraničnímu kameni. Práce v dobré
kvalitě provedla českokrumlovská firma Milan Pokrývka.
Rok 1998 byl
mimořádně významný - 15. června byly slavnostně otevřeny dva hraniční přechody
pro pěší a turisty v souvislosti se Schwarzenberským kanálem - Ježová / Iglbach a
Koranda / St.Oswald bei Haslach. Samozřejmě se při této příležitosti plavila
polena. Postupně se vytvořil kolektiv plavců - plavebního personálu, kteří
přicházejí oblečeni v historickém oděvu, někteří obuti do dřeváků. Koncem
srpna již po třetí přijeli na Šumavu studenti LF ČZU Praha, aby se podíleli na
opravě Schwarzenberského kanálu v oblasti Ježové. I v tomto roce jejich pobyt
zajišťoval Tourismusvebändegemeinschaft Böhmerwald Aigen-Schlägl, odborné vedení
LČR-OST BN. I v tomto roce praxe studentů trvala 15 dnů, během kterých pročistili
cca 700 m na českém území, postavili další most a další stavidla. Na konci jejich
pobytu byla provedena pokusná plavba dřeva v úseku dlouhém cca 1100 až 1200 m,
většinou na českém území. Ve stejné době byly provedeny opravné práce na
Schwarzenberském kanále v jeho spáditém úseku pod rakouskou osadou Morau a poté bylo
pokračováno v opravných pracích na opravě kanálu - upraveném úseku potoka
Světlá. Obojí prováděli pracovníci firmy Milan Pokrývka.
Na začátek turistické sezóny 1999 byla spolu s Českým rozhlasem České Budějovice
Správou NP a CHOK Šumava, LČR-OST Benešov a Tourismusvebändegemeinschaft Böhmerwald
Aigen-Schlägl připravena cyklo-turistická akce Slavnost Schwarzenberského kanálu. V
přímém přenosu Českého rozhlasu se vydali cykloturisté z Jeleních Vrchů podél
kanálu do rakouského Sonnenwaldu a dále k potoku Ježová, kde proběhla ukázka
plavení dřeva. Poté cyklisté pokračovali do Přední Výtoně, odkud byla přímým
přenosem vysílána beseda o plavebním kanálu a jeho okolí. Byla to první letošní
akce na kanálu. V srpnu přijeli již po čtvrté studenti Lesnické fakulty z Prahy a
během patnácti dnů postoupili o dalších 500 m směrem k Růžovému Vrchu, takže k
místu, kde kanál překonává hlavní evropské rozvodí zbývá zhruba 300 m. Na
závěr pobytu studentů byla vpuštěna voda do úseku kanálu od potoka Ježová v
délce cca 1500 m. Ve stejné době pokračovaly práce firmy Milan Pokrývka na
pročištění kanálu mezi historickým hraničním kamenem a hraničním znakem II/14
včetně obnovy zdí z kamenné rovnaniny.
Popis současného stavu
V současné době je
tedy pročištěn úsek od bodu, kde Schwarzenberský plavební kanál opouští naposledy
území České republiky u hraničního znaku II/14, okolo historického hraničního
kamene nedaleko hraničního znaku II/12 spáditým úsekem pod Morau až hraničnímu
znaku II/10, u kterého kanál přichází do blízkosti česko-rakouské hranice. V tomto
úseku jsou v současné době opraveny i zdi kanálu. Celková délka tohoto úseku je
1,787 km. Mezi hraničními znaky II/12 a II/10 kanál prochází po českém území v
těsné blízkosti státní hranice v délce cca 0,745 km. Turisté se k tomuto nejvíce
romantickému úseku plavebního kanálu mohou z České republiky dostat nejlépe od
hraničního přechodu Koranda / St.Oswald po české modré turistické značce vedené i
po rakouském území.
Navazující úsek mezi
hraničním znakem II/10 a rozvodím na Růžovém Vrchu u Haslašské silnice, tzn. v km
3,694 až 4,379 je bez podstatných změn oproti stavu v roce 1989. I když jedna
podstatná změna nastala. Neexistují již “dráty”, které kanál v bývalém
revíru Svatý Tomáš dvakrát křižovaly, jen se o nich před deseti lety nesmělo
mluvit. I nadále tedy zůstávají v mnohých místech vrůstající stromy a keře, na
několika místech jsou břehové nátrže. V místech, kde kanál vede vodu, nad
bývalými dráty patří koryto kanálu k nejkrásnějším na celé trase kanálu.
Dlouhou dobu o tento úsek pečovalo Bratrstvo Schwarzenberského plavebního kanálu
vedené panem Josefem Rolínkem, vzniklé v roce 1989 při České vědecko-technické
společnosti - společnosti lesnické při tehdejším LZ Vyšší Brod, kterému patří
velký dík. V trase nad přítokem Otovského potoka v km 6,822 k Haslašské silnici v
km 7,566 je kanál silně zanesený a zarostlý (asi ze 2/3 až 3/4), takže pod
Růžovým Vrchem je jen obtížně zřetelný.
Za Haslašskou silnicí
je koryto zachovalé. V těsné blízkosti silnice je koryto na několik desítek metrů
zasypáno v místech, kde procházely “dráty”. Po dalších cca 200 m odbočuje,
přes kanál cesta na bývalou osadu Horní Hraničná, díky které je kanál opět
zasypán v délce více než 20 m.
Od Růžového Vrchu k
Ježové a dále podél kanálu na rakouském území do Sonnenwaldu a přes hraniční
přechod Schöneben / Zvonková do Zadní Zvonkové a dál opět podél kanálu na
českém území vede modrá turistická značka. Hraniční přechody Koranda / St.Oswald
a Ježová / Iglbach jsou otevřeny od 1. dubna do 31. října od 8,00 do 20,00 hodin.
Stavidlo pod Růžovým Vrchem je zaniklé, místo klenuté propusti pod cestou je zde
trubní propust o světlosti 80 cm. K němu jsou postavena dřevěná stavidla, u kterých
dochází ke vzdutí vody. Od toho místa teče v kanále voda již od potoka Ježová v
délce cca 1500 m. Stav zde není takový, jako na Jeleních Vrších. Vždyť v oblasti
Růžového Vrchu se plavilo naposledy v roce 1916, kdežto v oblasti Jeleních Vrchů v
roce 1961. Na březích kanálu rostly již téměř stoleté stromy, po nichž
zůstávají stále na březích pařezy. Ale stav kanálu je v současné době takový,
že plavba dřeva bude opět možná.
Na úsek u Ježové
navazuje zrekonstruovaný kanál v délce cca 700 na rakouském území.
Závěr
Během příštího
roku by mohla rekonstrukce kanálu překročit hlavní evropské rozvodí na Růžovém
Vrchu. V nejbližší době by měla rakouská strana osadit lavičky na křižovatce na
Růžovém Vrchu. V příštím roce by měla být v tomto místě osazena plastika
symbolizující hlavní evropské rozvodí a snad i informační tabule. Tak se naplní i
myšlenka na převedení vody od Ježové přes rozvodí.
Rekonstrukce kanálu by
pak měla postupně pokračovat, aby se propojily spáditý úsek pod Morau s úsekem mezi
Růžovým Vrchem a Ježovou. Ale o tom snad budeme referovat za dalších 10 let
při našem následujícím setkání.
Ing. Hynek Hladík
správce toků LČR-OST Benešov
Aktualizace: 23.10.1999
|
 |
 |