Nedávno jsem napsal ne zrovna lichotivou úvahu o vztahu geodeta ke GISu. Od té doby se odehrálo několik změn různého významu. Nejdříve zemětřesení v pražské centrále Autodesku s.r.o., odkud odešla první dáma a také oddělení GISu zaznamenalo obrat k lepšímu - alespoň personálně. Druhá událost je významu celostátního, neboť záplavy na Moravě a ve východních Čechách asi poznamenaly myšlení a jednání všech i nepostižených občanů republiky.
    Tato pohroma mě vyprovokovala k napsání několika následujících úvah o zdánlivě nesouvisejícím tématu - GISu. Říká se, že po válce je každý generálem a pro Čechy navíc platí, že v době míru by chtěl být každý generálem. Neusiluji o žádnou šarži a chci zůstat vojínem, nejsem vizionář ani futurista. Přesto se mi nabízí několik možností, jak právě moderního způsobu kontroly a řízení jako je GIS využít v okamžicích, kdy nám obrazně i doslova teče do bot.
    Již mnoho let se tvůrci GISů snaží přesvědčit zákazniky o výhodnosti jeho zavedení na všech možných úrovních. Jedním z nejvíce používaných argumentů je jeho nasazení právě v situacích kritických až katastrofických při hledání optimálního řešení. Tím optimálním řešením někdy může být nejbližší hydrant u požáru, někdy okamžitý odstřel překážky v cestě povodňové vlny. V případě valící se řeky Moravy mě zarážela bezradnost a nejistota v očekávání, kdy a kam se voda dostane. Možná na to mám příliš technokratický názor, ale jsem přesvědčen, že digitálně zpracovaný terén spolu se simulací přívalu vod dá alespoň přibližnou představu o hrozícím nebezpečí. Vždyť i velmi rozšířené ArcView má ve svém Spatial Analyst dostupné hydrologické analýzy, včetně generování povodí, akumulace vod a jejich odtok. Digitální model terénu celé republiky zpracovával VTOPÚ Dobruška ještě v letech, kdy Varšavská smlouva mapovala Bavorsko jako předpolí svých válečných operací (viz časopis "Zeměměřič", č. 11,12/96 a 1/97). Simulace chování fyzikálně definovatelného materiálu, speciálně proudění kapalin v různých podmínkách, již není pro počítačové zpracování neřešitelným problémem. Zřejmě to není geodetická aplikace, čímž podpořím svůj názor, že ani GIS není tak úplně záležitost geodetů.
    Další součástí kontroly území by měly být informační systémy hydrogeologické, dopravní, energetické, rozvodných sítí. Vědět, kde je nejbližší nekontaminovaný zdroj vody, kterou hráz je nutno zvýšit a kterou naopak uvolnit, znát okamžitě náhradní dopravní spojení za trasy zničené, vědět kde uzavřít přívod plynu do zatopených oblastí, sledovat pohyb vybraných mobilních jednotek pomocí GPS... To jsou úkoly, které by měl dobře zpracovaný GIS zvládnout a mnoho dalších příležitostí k jeho nasazení se nepochybně ještě najde. Nemyslím si, že by se zabránilo materiálním škodám, ale včasná informovanost a předvídání situace mohla zachránit několik životů. Obávám se ale, že žádný GIS nezabrání našim - řekněme sociálně méně přizpůsobivým - spoluobčanům, aby své jednání velmi rychle přizpůsobili podmínkám v místech, kde se rozdělují příspěvky pro skutečně postižené.
    Po této apokalypse opět něco pro geodety. Podle antických autorů způsobovaly každoroční záplavy starověkého Nilu takové škody, že bylo nutné vždy znovu vytyčit pozemky a určit rozlohy pro odhad sklizně a výpočet daní. "Tak bylo vynalezeno zeměměřictví", praví Hérodot. Egypťané se s tímto problémem museli potýkat každý rok. Určitě si s ním poradí i českomoravský zeměměřič. V mnoha případech má přece katastr na textových souborech, možná i s extenzí .602. A ty jsou určitě modernější, než zákresy na papyru.
    V souvislosti s katastrofami našeho hospodářství mě někdy napadá Murphyho zákon: Nikdy není čas (a peníze) něco udělat pořádně, ale vždycky je čas (a peníze) to předělat. Závorky jsem si dovolil doplnit. Platí to v celém hospodářství - geodézii, projektování, stavebnictví a tvorbu GISů nevyjímaje. Např. snad jen pan Čálek ví, kolik různých LISů, MISů a quazISů se vyvíjelo a zpracovávalo v Praze a jaké našly využití. Myslím že nastal čas ke skutečně závažným a rychlým rozhodnutím a je mi velmi líto, že k těmto úvahám dala podnět tak nečekaná a pro mnohé nepředstavitelná katastrofa.
    Ke svému dalšímu rozvoji nemusíme hledat nějaká vlastní "špecifiká". Stačí se poohlédnout v okolí po tom, co bez problémů funguje. Katastr v Rakousku, informační systém inženýrských sítí ve Švýcarsku, rezervace pro Indiány v Kanadě... A na závěr ještě základní teorém systemantiky: Nové systémy přinášejí nové problémy. Z čehož vyplývá: Pokud to není nutné, nevytvářejme nové systémy.

Ing. Fofonka, z časopisu Zeměměřič