Na počátku nového roku bych chtěl poblahopřát našemu odbornému časopisu Zeměměřič k dosažené úrovni a popřát mu do nového roku další rozvoj. Náš odborný časopis zejména za období posledních dvou, tří let představuje znamenitý informační zdroj oboru. Poskytuje vhodný prostor pro tříbení názorů zeměměřičů i pracovníků katastru nemovitostí (KN) po stránce odborné i společenské. Z dosud publikovaných příspěvků mne z tohoto pohledu zaujala zejména dvě témata:

1. Koncepce tvorby a vedení KN a vývoj na tomto úseku
2. Kvalita uspořádání, funkce a chování státní správy a úroveň její spolupráce s podnikatelskou sférou.

Ke koncepci KN

Kdo prostřednictvím uveřejňovaných příspěvků k této problematice sleduje názorovou hladinu nejrůznějších autorů z řad KÚ, ZKI, ČSGK, KGK či vysokých škol, postupně musí dojít k závěru, že se názory na koncepci tvorby, obnovy a vedení KN vzájemně velmi přibližují, postupně téměř ztotožňují. Je to možné vystopovat především na přístupu k procesu obnovy a modernizace katastrálních map, dnes při tvorbě souboru geodetických informací (SGI). V oficiálních verzích tohoto procesu, který je prosazován v provozní praxi, bohužel tyto názory nemají dosud žádoucí odezvu. Stačí porovnat koncepční názory autorů na tomto úseku, které byly publikovány v posledních letech (bez nároků na úplnost např. [1] až [11]) a konečně je i srovnat s vývojem takových názorů od 70. let minulého století (např. [12] až [14]). Tehdy byla spontánně prosazována koncepce průběžného zpřesňování a zkvalitňování stávajícího operátu vycházející ze zásady, že KN není možné tvořit či obnovovat bez zcela jasné představy o způsobech jeho dalšího vedení.

Z tohoto pohledu, zejména dnes při současných technických a technologických možnostech, neobstojí např. forma digitalizace sáhových map v Gusterberské nebo Svatoštěpánské zobrazovací soustavě a smysluplnost pojmu KM-D (snad přechodně jen »přehledová mapa«). To konečně už připouštějí i autoři, kteří dříve některé dnes realizované postupy původně navrhli.

Jedinou oblastí, ve které se odborné názory nemění, je oblast měřického využití metody letecké fotogrammetrie (FM) pro potřeby KN. Odborná veřejnost dosud setrvává v názoru, že FM je pro tyto účely nepřesná, poskytuje nevěrohodné výsledky a není dostatečně operativní. Odborníci nevzali na vědomí, že přesnost, věrohodnost i operativnost výsledků této metody jsou snad ještě více než u klasických geodetických metod závislé především na zvolených technologických podmínkách.

Na základě rozsáhlých experimentálních prací, viz např. [15] až [19], je průměrná přesnost fotogrammetrického vyhodnocení signalizovaných bodů, vyjádřená střední souřadnicovou chybou, charakterizována hodnotou

m_x'y' = ±13 mm v měřítku snímku.

Pro dosažení této přesnosti FM pro účely KN (kód kvality 3) by bylo nezbytné, aby měřítko použitých leteckých měřických snímků (LMS) nebylo nikdy menší než 1 : 10 500. To ovšem za předpokladu, že všechny dané i určované body budou před leteckým snímkováním uměle v terénu signalizovány vhodnými centrickými signály. Takový postup je ale v praxi nereálný, neekonomický a vylučuje využití FM pro určení sítě PBPP pro následnou údržbu příslušného mapového díla. Při volbě měřítka LMS je proto nutné vždy počítat i s určováním bodů s přirozenou signalizací a s tím, že přesnost vyhodnocení bude vyhovovat i pro současné velkoplošné určení sítě PBPP.

Podle výše uvedených experimentálních prací nabývá chyba vyhodnocení nesignalizovaných bodů v průměru dvojnásobku citované hodnoty střední souřadnicové chyby, tj.

m_x'y' = ±26mm v měřítku snímku.

Z toho důvodu je nutné pro měřické účely v KN využívat LMS v měřítku snímku větším než 1 : 5 000, nejvhodněji 1 : 4 500. Při využití digitální FM je to požadavek zcela bezkonfliktní a je základním předpokladem pro měřické využití FM v KN.

V minulosti nebyl tento předpoklad dodržován. Při aplikaci graficko-numerického vyhodnocení se z ekonomických důvodů dávala přednost pořizování mapového listu ze dvou snímkových dvojic (např. Mk = 1 : 2 000, Ms = 1 : 6 800), nebo dokonce využití jedné snímkové dvojice pro dva mapové listy (např. Mk = 1 : 2 000, Ms = 1 : 13 000). Ještě dnes se objevují názory, že lze pro různé měřické účely v KN využít LMS v měřítku snímku menším než 1 : 20 000 (např. [8]). Uvedená skutečnost způsobila, že již čtvrt století se v ČR odmítá měřické využití FM pro účely KN s odůvodněním, že metoda je nepřesná.

Rozdíl hodnot uvedených středních souřadnicových chyb vyhodnocení signalizovaných a nesignalizovaných bodů pramení z rozdílné identifikace vyhodnocených nesignalizovaných bodů z výšky (z LMS) a z pozemního (geodetického) určení. Tato rozdílnost identifikace vedla k názoru, že FM není ve svých výsledcích dostatečně věrohodná. Chyba z rozdílné identifikace nesignalizovaných bodů je tím větší, čím je menší použité měřítko LMS (jedinou výjimkou jsou rohy střešních plášťů [19]). Není-li tedy provedena přednáletová signalizace podrobných bodů obsahu mapy, klesá věrohodnost výsledků FM úměrně se zmenšováním měřítka použitých LMS. Tato skutečnost rovněž potvrzuje, že volba velikosti měřítka LMS je klíčovým atributem podmiňujícím možnost měřického využití FM pro KN a jedině používání LMS ve vhodném měřítku snímků může eliminovat dosud zakořeněné názory odborné veřejnosti na věrohodnost FM.

Operativnost FM je zpochybňována především nutností doměřovat nevyhodnotitelné body z LMS pozemními (geodetickými) metodami. Jedná se o body, které jsou na LMS zakryty nebo zastíněny. Rozsah doměření je však možné vhodnou volbou technologie eliminovat na nejmenší možnou míru a tak operativnost metody maximálně zvýšit [20]. Existuje několik hlavních technologických zásad, které to umožní, ale které nebyly vždy vhodně využívány. Především je to volba aplikace FM v terénu, který je pro uplatnění této metody vhodný (členitý, ne však enormně zarostlý) s tím, že LMS musí být pořizovány s dostatečnou operativností (bezprostředně po ukončení přednáletové signalizace) v období před olistěním stromů a v předvegetační fázi travních porostů. Dále je to volba výšky snímkového letu, tedy měřítka snímku. Menší výška letu, tedy větší měřítko snímků, zvýší rozlišovací schopnost na LMS a tím zvýší procento vyhodnotitelných bodů. Konečně je to realizace účelové přednáletové signalizace nevyhodnotitelných bodů. Takové body na vlastnických hranicích, např. na okraji jehličnatých lesů, v rozsáhlých křovinatých prostorech nebo v alejích komunikací, se signalizují excentricky ve směru na signalizovaný bod bodového pole ve zvolené vzdálenosti na celé metry. Obdobně lze »odsazeně« signalizovat i prodloužení stěn významných budov s velkým přesahem střešního pláště. Vhodně připravená lokalita zvýší operativnost FM především vyloučením masivního rozsahu kombinace několika měřických metod. Určitá kombinace metod je však vždy u všech postupů měření nevyhnutelná. Vždyť je všeobecně známo, že v důsledku rozmanitosti terénu je optimální kombinace měřických metod základem těch nejlepších výsledků.

Je tedy zřejmé, že existují možnosti, jak dosud negativní názory na měřickou aplikaci FM v KN eliminovat a jak prosadit optimální parametry výsledků zejména digitální FM v této oblasti uplatnění. Faktem ovšem zůstává, že eliminace negativního vlivu lidského faktoru je vždy nejobtížnější.

Ke stavu oboru

Veškeré aktivity autorů, kteří se formou příspěvků v našem odborném časopise angažují v této oblasti, jsou prokazatelně vedeny snahou zvýšit prestiž a význam našeho oboru ve společnosti.

Sledují smysluplnost a funkčnost organizační struktury, legislativních nástrojů a rozhodovacích tendencí v oboru. Upozorňují na chyby v chování centra státní správy oboru a příslušných úředníků, zejména s ekonomickým dopadem na zeměměřické aktivity a snaží se prosadit dělnou spolupráci státního a privátního sektoru v oboru. Volají po zvýšení informovanosti veřejnosti o našem malém, ale pro aktivity společnosti významném oboru. Hledají cesty, jak eliminovat existující nedokonalosti výsledků našich prací a jak nastolit trendy podporující zvyšování jejich kvality. Všechny tyto tendence je možné vyčíst z prezentací autorů zejména z posledního období (bez nároků na úplnost např. [21] až [36]).

Ukazuje se, že vzájemné vztahy mezi provozně technickými, administrativními i pedagogickými aktivitami oboru nejsou v nových podmínkách dosud nejvhodněji vyřešeny. Zejména centralizovaná státní správa a privatizované aktivity oborové provozní praxe dosud nenalezly ve změněných podmínkách společnosti nejplodnější konsensus vedoucí k organizační, ekonomické i odborné všestranné spolupráci, směřující k dosažení maximálního technického i společenského rozvoje oboru [36].

Na základě těchto skutečností náš obor postupně ve společnosti ztrácí. To je nesporná výzva především našemu centrálnímu orgánu státní správy, protože je zatím jedinou organizovanou strukturou, která může zájmy oboru hájit. Druhá skoro polovina odborníků oboru nemá ze zákona organizovanou sílu pro prosazování svých provozních potřeb a odborných zájmů a nemá kde hledat oborové zastání i odvolání proti tlakům různých vnitřních i vnějších skupinových zájmů, dokonce ani proti eventuálně možné zvůli úředníků i chybné legislativě. Takový dlouhodobě přetrvávající stav by nakonec mohl vyústit i k rozštěpení oboru, odklonu některých zeměměřických aktivit k jiným oborům a tím ve svém důsledku k postupné likvidaci oboru jako celku. Bylo by až absurdní se domnívat, že náš obor může existovat převážně na bázi administrativních sil.

Literatura:

[1] Roule: K možnosti využití KM jako podkladu pro tvorbu dalších územně orientovaných produktů, Zeměměřič, 6, 1999, č. 1+2/99

[2] Huráb, Kříž, Nedvídek: GP v prostorách s KM-D (záznam diskuse), Zeměměřič, 7, 2000, č. 3/2000

[3] Pešl: Digitalizace a další vedení katastrálních map, Zeměměřič, 8, 2001, č. 1+2/2001

[4] Babický: KN ČR - jaký je a jaký by měl být, Zeměměřič, 8, 2001, č. 1+2/2001

[5] Roule: Chování odpovědných úředníků státní správy se nemění, Zeměměřič, 8, 2001, č. 1+2/2001

[6] Vjačka: GP v územích s DKM a KM-D, Zeměměřič, 8, 2001, č. 5/2001

[7] Pešl: Ještě k výměrám parcel (nebo pozemků?), Zeměměřič, 8, 2001, č. 8+9 a 10/2001

[8] Čada: Základní registr prostorové identifikace a digitální SGI, Zeměměřič, 8, 2001, č. 10 a 11/2001

[9] Polák: Zeměměřická díla a KN v územním plánování a stavebním řádu Zeměměřič, 8, 2001, č. 10 a 11/2001

[10] Čada: Technologie tvorby a vedení DKM v lokalitách sáhových měřítek, Zeměměřič, 8, 2001, č. 12/2001

[11] Vjačka: Zásady vedení digitalizovaného SGI, Zeměměřič, 8, 2001, č. 12/2001

[12] Válka: Koncepce bodového pole, jeho stabilizace, měření a výpočty, Výzkumná zpráva VÚGTK č. 184, Praha/1965

[13] Roule: Využití fotogrammetrie pro údržbu a obnovu map evidence nemovitostí s ohledem na možnost přechodu na číselné mapy, GaKO, 18, 1972, č. 3 a 4/1972

[14] Kocáb a kol.: Analýza výsledků nového vývoje v oblasti grafických systémů pro budoucí vývoj aplikací v oblasti DKM, Výzkumná zpráva VÚGTK č. 976, Zdiby/1996

[15] Möller: Zpráva o mezinárodním kontrolním pokusu Reichenbach 1962 až 1964, Sborník Mezinárodního fotogrammetrického symposia IV. komise MFS, Praha 1967

[16] Dubuisson: Urban mapping, Working group IV/2 of ISP, 1961, 1964, 1968

[17] Kern: Přesnost a hospodárnost fotogrammetricky vyhodnocovaných map v Mk = 1 : 2000 a 1 : 1000, GaKO, č. 8/1966

[18] Pichlík: Stanovení souborného vlivu nejdůležitějších zdrojů chyb na přesnost fotogrammetrického vyhodnocení, Výzkumná zpráva VÚGTK č. 231, Praha/1966

[19] Roule: Studie využití fotogrammetrie pro mapování místních tratí z hlediska přesnosti (Disertační práce), ČVUT Praha/1969

[20] Technologický postup pro údržbu a obnovu map evidence nemovitostí fotogrammetrickou metodou s převodem těchto map do S-JTSK a dekadického měřítka. ČÚGK č.j. 3400/1971-4, Praha, ČÚGK 1971

[21] Petr: Poslanecký seminář na Novotného lávce, Zeměměřič, 6, 1999, č. 5/1999

[22] Kříž: Zeměměřictví v ČR, Zeměměřič, 6, 1999, č. 10/1999

[23] Janovský: Ještě k článku Zeměměřiči v Čechách, Zeměměřič, 6, 1999, č. 10/1999

[24] Šedý: Podnikání v zeměměřictví, Zeměměřič, 6, 1999, č. 12/1999

[25] Roule: Chovají se odpovědné orgány státní správy vždy racionálně? Zeměměřič, 7, 2000, č. 1+2/2000

[26] Pešl: Jsou možné i jiné organizační metody katastru, Zeměměřič, 7, 2000, č. 3 a 4/2000

[27] Polák: Zeměměřictví a katastr po deseti letech, Zeměměřič, 7, 2000, č. 5/2000

[28] Janovský: Podnikání v zeměměřictví, Zeměměřič, 7, 2000, č. 5/2000

[29] Čančík: Malé firmy v ČR na konci tisíciletí, Zeměměřič, 7, 2000, č. 10/2000

[30] Čada, Fafejta: Stanovisko KGK a Zeměměřické oborové rady ke stavu plnění projektu ISKN, Zeměměřič, 7, 2000, č. 12/2000

[31] Fafejta: Profesní samospráva a podnikání ve vztahu ke státní správě v zeměměřictví v ČR, Zeměměřič, 7, 2000, č. 12/2000

[32] Hrdlička: Hrozí odliv mozků z oboru? Zeměměřič, 8, 2001, č. 5/2001

[33] Bumba: Komora jako systémová záležitost, Zeměměřič, 8, 2001, č. 8+9/2001

[34] Hrdlička, Fafejta: Bodová pole jako základ vytváření nových katastrálních map, Zeměměřič, 8, 2001, č. 8+9/2001

[35] Tošner: Nemorálnost některých částí vyhlášky č. 120/2001 Sb., ČÚZK o poskytování údajů z KN ČR, Zeměměřič, 8, 2001, č. 8+9/2001

[36] Fafejta: Komora jako systémová záležitost - ano, ale ... je to trochu jinak, Zeměměřič, 8, 2001, č. 11/2001

vyvěšeno: 5.únor 2002

---

Z časopisu Zeměměřič č. 1+2/2002.