Při identifikaci parcel zemědělskou organizací bylo zjištěno, že údaje o užívání tří pozemkových parcel mého bratrance jsou zaměněny s jinými třemi parcelami jeho souseda.

Přemýšleli jsme, jak mohla tato situace vzniknout. Našli jsme jediné vysvětlení. Původně, tj. v 19. stol., se jednalo o jednu usedlost s pozemky, která byla rozdělena mezi dva syny. Některé pozemky byly přitom podděleny. Tehdejší úředníci však zákres do mapy zaměnili, tudíž je od té doby veden opačně.

Užívání v terénu bylo však zcela jasné, pozemky jednoho vlastníka spolu sousedily a tento stav se nezměnil ani při dalších prodejích jiným vlastníkům. Pochopitelně v průběhu 20. stol. byly tyto pozemky předmětem dalšího dědictví.

Vyznačil jsem proto ve zvětšenině mapy PK dotčené parcely i s komentářem a oba sousedé se obrátili v minulém roce na katastrální úřad se žádostí o přešetření a opravu údajů.

Provedené šetření konstatovalo správnost údajů a návrh na majetkové vypořádání. Proč!? Na vlastnictví se nic nemění, údaje KN jsou chybné. Ty je třeba opravit. Při mé osobní intervenci se podařilo prosadit názor, že tito sousedé si nemají co vypořádávat, ale...! To ale znamenalo, že je nutný notářský zápis.

Toto smutné sdělení o nutném byrokratickém postupu bratranec i jeho soused odmítli a pokusili se osobní návštěvou katastrálního úřadu domoci opravy, domnívaje se, že pravdivost svého tvrzení mohou písemně podepsat na katastrálním úřadě.

Po čase mi bratranec smutně řekl, že na katastrálním úřadě nepořídili a museli jít k notáři. Ten jim sepsal směnnou smlouvu (zadarmo to nebylo) a teď prý bude chtít finanční úřad zaplatit i daň z příjmu (vlastně nepříjmu) a vlastně bude ještě potřebovat odhad těchto směnovaných (byť nesměňovaných parcel).

Myslím si, že úřední šiml v tomto případě silně řehtal a zdravý rozum prohrál. Tento případ měl být řešen zcela jednoduše na základě prohlášení účastníků. Jaký měl být správný postup a jaká je možnost nápravy? Vždyť se příčí zdravému rozumu platit znovu za to, co již jednou bylo získáno dědictvím.

Ing. Ivan Pešl ve svém příspěvku v 10. čísle časopisu Zeměměřič hovoří o přílišné důvěře v nedokonalý stav katastru, který je nedokonalou abstrakcí reálného světa a zdůrazňuje »potřebu preferovat skutečnou pokojnou držbu před historickými a dnes již překonanými hranicemi, které jsou s větší či menší mírou spolehlivosti a přesnosti dokumentovány v katastrálních mapách a měřické dokumentaci.« To platí tím spíše i pro zmíněný případ, který dokonce nemá nic společného s hranicemi ale jen a jen s chybnými podděleními.

Troufám si říci, že při mapování by zřejmě došlo k automatické opravě.

Prosím o zprávu, jak takový případ správně řešit bez toho, aby byly páchány křivdy.

VIGILANTIBUS IURA - BDĚLÝM NÁLEŽEJÍ PRÁVA

Žádný ze současných dotčených vlastníků jistě nenabyl své právo už v 19. století, kdy údajně došlo k tvrzené, ač neprokázané chybě v katastru. Každý z nich měl možnost se před zamýšleným nabytím vlastnictví přesvědčit o situování nemovitostí, k nimž zamýšlel vlastnictví nabýt (ať koupí či děděním) nahlédnutím do státem vedené a v té době platné veřejné evidence (pozemkové knihy, jejíž částí byla i mapa pozemkové knihy, pozemkového katastru, evidence nemovitostí, katastru nemovitostí). Bylo v zájmu i možnostech kupujících či dědiců tak učinit. Nemuseli kupovat to, co nechtěli, mohli uplatnit své námitky v dědickém řízení. Domnívám se, že k popsanému případu přísluší spíše než slova o páchání křivd, řehtání úředního šimla či prohraném zdravém rozumu citace paremie římského práva vigilantibus et non dormientibus servat lex - zákony pomáhají bdělým, ne spícím.

Pokud dotčení vlastníci mezi sebou uzavřeli formou notářského zápisu směnnou smlouvu, tak tímto svým písemným právním úkonem dali najevo, že stav evidovaný v katastru sami považují za správný a odpovídající stavu právnímu. Nemohli by jinak směňovat pozemky, o kterých by tvrdili, že jim nepatří, za pozemky, o kterých by tvrdili, že již jejich vlastnictvím jsou. 0Pokud pisatel píše, že »Tento případ měl být řešen zcela jednoduše na základě prohlášení účastníků.«, bylo by takové řešení namístě v případě, kdyby dotčení vlastníci např. tvrdili nabytí svého vlastnického práva k dotčeným pozemkům vydržením (výkonem práva - oprávněnou nepřetržitou držbou po dobu 10 let).

V § 36 platného znění vyhlášky č. 190/1996 Sb. je v odst. 5 a 6 mimo jiné stanoveno:

• (5) Pokud vznik, změna nebo zánik práva je vázán na existenci určité právní skutečnosti, ale v právním předpisu není stanoveno, jaká listina má být přílohou ohlášení pro záznam do katastru, a ohlašovatel nemůže doložit nabytí práva ani listinou podle odstavce 2, lze provést zápis do katastru na základě ohlášení doloženého
  1. souhlasným prohlášením o vzniku, změně nebo zániku práva učiněného osobou, jejíž právo zapsané dosud v katastru zaniká nebo se omezuje, a osobou, jejíž právo vzniká nebo se rozšiřuje, (dále jen »souhlasné prohlášení«)...
• (6) V souhlasném prohlášení podle odstavce 5 písm. a) musí být:
  1. označení osob, které činí souhlasné prohlášení, a to
     1. jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo fyzické osoby, nebo
     2. název, sídlo a identifikační číslo právnické osoby,
  2. označení nabyvatele práva, popřípadě toho, jehož právo se změnilo nebo zaniklo, údaji podle písmene a),
  3. označení nemovitostí údaji podle zvláštního předpisu,
  4. označení práv, která nabyvateli práva vznikla, popřípadě se změnila nebo zanikla,
  5. odkaz na ustanovení zvláštního předpisu, podle kterého ke vzniku, změně nebo zániku práva došlo,
  6. uvedení právních skutečností, které vedly ke vzniku, změně nebo zániku práva,
  7. uvedení skutečnosti, že práva k nemovitosti nejsou mezi osobami, které prohlášení činí, sporná ani pochybná.

Ustanovení § 5 odst. 4 platného znění zákona č. 344/1992 Sb., o KN ČR (katastrální zákon) pak zní:

Vznik, změna nebo zánik právního vztahu na základě právní skutečnosti nebo jednostranného právního úkonu, které nelze doložit a jsou-li nesporné, mohou být do katastru zapsány pouze na základě osvědčení ve formě notářského zápisu nebo na základě soudního smíru.

V případě nabytí vlastnictví vydržením by tedy souhlasné prohlášení obou vlastníků muselo být osvědčeno ve formě notářského zápisu. Zápis do katastru by v případě vydržení mohl být proveden i na základě soudního smíru.

Pro úplnost musím na závěr poznamenat že od novely katastrálního zákona provedené zákonem 120/2000 Sb., není od 1. 9. 2000 pro účely zápisů do katastru vyžadována forma notářského zápisu u dohod o narovnání. V tom, zda lze dohodou o narovnání (§ 585 obč. zák.) upravovat mezi jejími účastníky i sporná nebo pochybná práva věcná (např. vlastnictví k nemovitostem) se však právní teoretici liší. Podrobněji se pak touto právní problematikou zabýval Mgr. ing. Petr Baudyš v článku »K možnosti narovnání věcněprávních vztahů k nemovitostem« (AD NOTAM, Notářský časopis, č. 3/2000, str. 49 - 53).

vyvěšeno: 4.března 2002

---

Z časopisu Zeměměřič č. 3/2002