K napsání tohoto příspěvku mě inspirovala zejména prezentace programového vybavení pro zpracování fotogrammetrických dat na nedávném setkání uživatelů programového vybavení pro tvorbu a využití geografických informačních systémů významné světové firmy v Praze, kterého se zúčastnilo několik set odborníků. Ve zhuštěné formě se např. dověděli, že »stereopáry surových kolmých snímků, spojených v překryvech vázacími body, ortorektifikujeme a pak georeferencujeme do souřadného systému«.

Odborníci ve fotogrammetrii poznali, že mladý a sebevědomý reprezentant firmy tím myslel, že »snímkové dvojice nezpracovaných svislých snímků, spojených v překrytech pomocí spojovacích bodů, diferenciálně překreslíme a lokalizujeme pomocí souřadnic v geodetickém referenčním systému«. Co si však myslel potenciální uživatel programového vybavení? Jistě obdivoval suverenitu přednášejícího a snažil se zapamatovat tyto vesměs nesprávné odborné termíny. Při této příležitosti se mně vybavila předmluva k publikaci předního odborníka ve sféře geografické informace ing. Jana Neumanna, CSc., překladového a výkladového slovníku Geografická informace z roku 1996, vydaného někdejším Ministerstvem hospodářství České republiky. Dovolte mně citovat: »V běžném odborném styku se zabydlely anglicizmy nejrůznějšího stupně zkomolení, na oblibě získaly fonetické přepisy anglických termínů ... objevují se nekvalifikované překlady pojmů, jejichž skutečnému významu nebylo evidentně porozuměno...«.

Realita nasvědčuje tomu, že zmíněná pomůcka dosud není přes poměrně značný náklad (3 000 výtisků) adekvátním způsobem využívána. Důvodem mohou být nejen složité interpersonální vztahy mezi předními osobnostmi ve sféře geografické informace, ale též vědecky přesný, ale běžnému čtenáři někdy obtížně srozumitelný výklad některých odborných termínů (např. třída = veškeré možné entity v univerzu diskurzu, pro které platí daný výrok), nebo snahy autora zavést český termín, který však nebyl odbornou veřejností akceptován (např. kreslič namísto kreslicího zařízení, anglicky plotter, nebo měřítkový činitel namísto běžně užívaného měřítkového čísla - jmenovatele měřítka mapy nebo leteckého snímku).

V současné době je vyvíjena iniciativa napravit neutěšený stav ve správném používání odborných technických termínů v oboru geoinformatiky ve dvou směrech. Terminologická komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního se stará o širší zázemí sféry geografické informace - o správnost a výklad technických termínů v oborech geodezie, užité geofyziky, kartografie, kartografické polygrafie, fotogrammetrie, topografického a tematického mapování a dálkového průzkumu Země. V roce 1997 byl vydán ve spolupráci s Úradom geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky Terminologický slovník geodézie, kartografie a katastra s výkladem 5 650 termínů ve slovenštině a s abecedními rejstříky hesel v češtině, němčině, angličtině a ruštině. Z nich se však jen menší část se dotýká problematiky geografické informace a geografic- kých informačních systémů. Hlavní odpovědnost a pracovní zatížení proto je třeba spatřovat v aktivitách subkomise pro terminologii a definice při odborné komisi pro standardizaci České asociace pro geoinformace. Ta uveřejnila v říjnu roku 2000 na internetových stránkách návrh výkladu první sady 121 odborných termínů v oblasti geoinformatiky a geoinformačních technologií k veřejné diskusi. Protože výsledky této práce nebudou k dispozici v krátké době, využil jsem vzácné příležitosti - konference GIS Ostrava 2002, abych formou diskusního příspěvku upozornil na některé závažné nedostatky v používání odborné terminologie a též naznačil trendy jejího dalšího vývoje.

Nejprve zpět ke větě citované v úvodu: zcela nepřijatelný a proti duchu českého jazyka je termín georeferencování (angl. georeferencing). Ve smyslu dříve uvedených výkladových slovníků jde o přímou lokalizaci, tj. určení prostorové polohy geoprvků pomocí souřadnic v geodetickém referenčním systému. Naproti tomu nelze míti nic proti užívání formálně obdobného termínu geokódování, kde základem slova je běžně a vcelku správně užívané slovo kódování. V tomto případě jde o nepřímou lokalizaci geoprvku negeodetickým identifikátorem (např. poštovní adresou). Z hlediska historických návazností a dostupnosti českého termínu není vhodné používat termín ortorektifikace (angl. orthorectification), neboť již 80 let se v českých zemích užívá výstižný termín překreslování a v současné technologii zpracování fotogrammetrických dat jde o diferenciální překreslování (překreslení). Nepřípustné je používat termín souřadný systém, neboť jde o systém souřadnicový.

Velký zmatek panuje v označování a výkladu významu digitálního modelu terénu (angl. digital terrain model - DTM). Slovo terén má kořeny ve vojenství a zpravidla se jím rozumí zemský povrch (bez staveb a vegetačního pokryvu) vyjádřený na mapě generalizovaně topografickou plochou. V české kartografii se používá výstižný termín reliéf, takže digital terrain model = digitální model reliéfu (DMR - tuto zkratku užívá např. geografická služba armády České republiky). Topografická plocha je definována zpravidla formou výškových údajů uzlových bodů vhodně zvolené sítě či mříže (angl. grid). V anglicky psaných zdrojích se můžeme setkat též s termínem digital elevation model - DEM, což je rovněž digitální model reliéfu v němž jsou jako výškové údaje použity nadmořské výšky. Zvláštním případem je digitální model povrchu (angl. digital surface model), který vyjadřuje nejen zemský povrch, ale i povrch všech objektů na něm (střech, korun stromů apod.). Vzniká při automatizovaném vyhodnocení leteckých snímků na principu obrazové korelace. Konečně se setkáváme s anglickým termínem digital landscape model (DLM), který má v českých zemích již zavedený ekvivalent digitální model území (DMÚ - tuto zkratku rovněž používá geografická služba armády České republiky). Jde o základní bázi geografických dat a soubor programových prostředků ke sběru, zpracování, aktualizaci a distribuci geografické informace o území (v ČR např. ZABAGED a DMÚ25). Snahy o zavedení ekvivalentu digitální model krajiny se mně zdají nadbytečné.

Téměř v každém příspěvku na konferenci GIS Ostrava 2000 se objevily termíny geoinformatika a geomatika (angl. geoinformatics a geomatics). Na první pohled se zdá, že geomatika vznikla zkrácením slova geoinformatika. Porovnání dostupných definic z českých i zahraničních pramenů však tomu nenasvědčuje. Podle většiny českých pramenů je geomatika vědecká a technická disciplína zabývající se prostorovými daty a soustřeďující se na jejich sběr, ukládání, zpracování a poskytování (nejčastěji ve formě geografických dat - geodat) a jejich transformaci na geografické informace - geoinformace. Jde přitom o interdisciplinární obor, což potvrzují definice vytvořené v zahraničí převážně na univerzitách zajišťujících výuku geomatiky (např. v New Brunswick - Kanada, v New South Wales a Melbourne - Austrálie a v Tasmánii), které do ní zahrnují geodezii, mapování zemského povrchu a moří, kartografii, katastrální měření, pozemkové úpravy, fotogrammetrii a dálkový průzkum Země. Činnost v těchto vědeckých a technických disciplínách vyúsťuje do naplňování a vedení různých geografických informačních systémů.

Naproti tomu je konsens v definici geoinformatiky jako specifické části informatiky zabývající se geografickými informačními systémy a jejich prostřednictvím zkoumáním a řízením přírodních a socioekonomických geosystémů pomocí modelování. Vnímám tedy určitý posun geoinformatiky do oblasti informačních technologií a aplikací geografických informačních systémů. Utvrzuje mně v tom i rozdílný tematický obsah časopisu Geomatica, vydávaného Kanadskou asociací geomatiky, a časopisu Geoinformatics (vydávaného v Nizozemsku pro Geo-IT profesionály v celé Evropě).

Chtěl bych ještě upozornit na případ časté záměny termínů snímek a obraz (obrazový záznam). Pozemní, letecký nebo družicový snímek vzniká fotografickým záznamem na filmovém materiálu, citlivém ve zvoleném spektrálním pásmu, naráz během jeho krátké expozice. Obrazový záznam je rastrovou reprezentací dálkovým způsobem snímaného zemského povrchu v jednom či více spektrálních pásmech současně, avšak obraz vzniká postupně po obrazových prvcích (pixelech). Výsledný obraz tedy není středovým průmětem zobrazené části zemského povrchu jako v případě snímku, ale v nezpracované podobě je zatížen zkreslením složitého průběhu. Podle toho rozlišujeme i snímkování a snímání, které po připravovaném zavedení digitálních leteckých komor přestane být výsadou dálkového průzkumu Země z kosmických nosičů.

Na závěr mého příspěvku uvedu několik doporučení, vyplývajících z vývoje české odborné terminologie i z pravidel českého pravopisu. Doporučuji všeobecně používat výrazy aktualizace, vlícování, kartografické zobrazení, překryt, nezpracované snímky (obrazové záznamy), stereoskopická dvojice (stereodvojice) a transfokace namísto termínů údržba (vhodné spíše pro fyzickou údržbu např. geodetických bodů), lícování (používá se pouze ve strojírenství a v kartografické polygrafii), překryv, surové snímky, stereopár a zooming.

Lze předpokládat, že i v oficiálních dokumentech bude akceptovatelné užití zkrácených termínů geodata, geoinformace, geoinformační systém a že se vžijí termíny lokalizace, datová sada, rasterizace i geoprvek, který může zlikvidovat nesmyslné české skloňování anglického slova feature. Trochu za vlasy přitažené mně však připadají navrhované termíny geoúdaj/e, speciálnětematická mapa a grid, který lze výstižně přeložit z angličtiny jako síť nebo mříž.

Jsem přesvědčen, že k výbavě moderního vědce či technika nepatří jen dokonalé technické a programové prostředky, dostupné báze aktuálních a kvalitních prostorových dat, ale i znalost správné odborné terminologie, kterou dokáže popsat výsledky své tvůrčí práce.

LITERATURA:

[3] Terminologický slovník geodézie, kartografie a katastra. Úrad geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky a Český úřad zeměměřický a katastrální. Bratislava, 1998. 545 stran.

Ing. Jiří Šíma, CSc., vystudoval obor geodezie a kartografie na zeměměřické fakultě ČVUT v Praze v roce 1958. Jako výzkumný a vývojový pracovník v oboru fotogrammetrie působil v Geodetickém a topografickém ústavu v Praze, ve Výzkumném ústavu geodetickém, topografickém a kartografickém a v Geodetickém a kartografickém podniku v Praze. V roce 1991 se stal prvním ředitelem Zeměměřického ústavu a v letech 1993 - 2001 působil ve funkci předsedy Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Nyní je pedagogem na Západočeské univerzitě v Plzni.

Ing. Jiří Šíma, CSc.
Západočeská univerzita v Plzni
Fakulta aplikovaných věd

vyvěšeno: 4.března 2002

---

Z časopisu Zeměměřič č. 3/2002