Zeměměřič

Zeměměřiči na hradě Velhartice

Velhartický hrad je obr a časopis i Web Zeměměřiče jsou pouhým palečkem. To platí ve všech oblastech - ve významu pro společnost, ve stáří, v objemu investic, v návštěvnosti... zkrátka všude.
   Já osobně jsem byl prvně ve Velharticích během vysokoškolského studia. Náhodou jsem se tam potkal se spolužákem Pavlem Hlavenkou, který tu byl také na vandru. Během pár let jsem na louku pod hrad začal jezdit na tábory a přímo na hrad na brigády (víkendovky typu akce s Brontosaurem). Tyto brigády trvají již 12 let také s účastí zeměměřičů.
   Během jedné brigády jsme vytyčovali a osazovali vyvrácené mezníky prince Windischgrätze. Přístroje zapůjčil geodet ing. Tomáš Bryknar z Prahy a jeden zeměměřič ze Sušice, jehož jméno nemohu uvést, neboť jsem jej nikdy neznal. Omlouvám se mu.
   Naše redakce pomáhala hradu s přípravou propagačních materiálů - zlom sazby (asi v pěti jazycích) a skeny obrázků. Kresby hradu byly od ing. Pavla Zahajského z Kartografie Praha. Ten také sestrojil model hradu v MicroStationu - obrázek vyšel i v Geoinfu.

   Rád bych zmínil i manžele Kociánovi z Gefosu Praha, kteří věnovali své věnce vítězů několika kategorií Geodesia rallye pro sportovní akci ve Velharticích.
   Hradu Velhartice jsme se snažili pomáhat i v době, kdy Klub českých turistů zkusmo požádal o navrácení některých hradů (např. Točník, Bezděz atd.). V pozemkových knihách, zemských deskách, na KÚ v Sušici, ale i v Ústředním archivu a na MV ČR jsme pomáhali shromažďovat podklady dokazující, že hrad KČT nikdy nevlastnil. Velhartice zůstaly státu.
   Největšími akcemi, tedy akcemi, po nichž nejvíce bolela záda, se staly jarní brigády v roce 2001, kdy se vybourávaly tlusté zdi zámeckého Huertova křídla a odkrývaly se 300 let zazděné křehké renesanční arkády. Nečekejte, že se zde budu rozepisovat o zaměřování arkád nebo průčelí zámku. Naše práce byla drsně manuální. Předseda ČSGK ing. Petr Polák od rána až do tmy rubal staré poctivé zdivo pneumatickým kladivem a házel lopatou suť přes skluzy do valníku, kde v oblaku prachu vybíral student pražské geodezie Pavel Váňa ještě použitelné cihly. Tyto brigády se opakovaly v těsném sledu několikrát za sebou, aby byl hrad přichystán na filmování jednoho příběhu Černých andělů (F. Renč).
   Pro Velhartice se "maká" zadarmo. O tom by mohla vyprávět i druhá posádka naší redakce v zeměměřické rallye - ing. Valda Škván a Ondřej Nierostek, nebo můj redakční kolega ing. Marek Naar. Ten když slyší o Velharticích, tak nic neříká a jen se usmívá.

   Zmíněné brigády organizuje jedna dužina sdružení DUHA a já obdivuji všechny ty nadšence, kteří se trmácejí 165 km z Prahy na Šumavu, kde dělají co je třeba, spí ve vlastních spacácích na vyřazených vojenských palandách, společně si vaří a ještě si často na stravu pár korun musejí připlatit. Člověk ještě pochopí studenty, ale jezdívají i mámy a tátové od rodin (i s rodinami). Před všemi musím smeknout.
   Poslední akcí naší redakce byla velkoplošná videoprojekce pro veřejnost během zavíraní hradu na podzim 2001, kdy nám projektor ochotně zapůjčil VÚGTK.
   Naše redakce je vydavatelství a zatím nesplněným záměrem je vydání vystřihovánky hradu. Zde už k ochotě a nadšení musejí přistoupit i finance, které chybějí.
   Sepsání těchto zeměměřických aktivit nemá za úmysl nějak vyzdvihovat naši práci pro hrad. O palečkovi jsem psal již v úvodu. Chtěl jsem naše čtenáře na tento hrad upozornit, vysvětlit, proč jsou Velhartice i na našem kalendáři, a také všechny na tento krásný hrad pozvat. Pozvání platí i na brigády. Ve světě unikátní obranný kamenný most, jinde nevídané renesanční vesnické arkády, zajímavá zámecká expozice, malebná věž nad říčkou a okolní příroda za to jistě stojí.

Radek PETR

vyvěšeno: prosinec 2001

Z časopisu Zeměměřič