V zářijovém čísle časopisu ZEMĚMĚŘIČ (ročník 2001) byl zveřejněn článek ing. Jana Bumby s názvem »Komora jako systémová záležitost«, na nějž v čísle 11/2001 reagoval ing. Jan Fafejta článkem s názvem »Komora jako systémová záležitost - ano... ale je to trochu jinak«. Následně napsal ing. Bumba ing. Fafejtovi dopis, ve kterém prokazuje a zdůvodňuje některé údaje uvedené ve svém článku a nabízí jisté řešení vzniklého sporu, o němž si myslí, že by se již dále neměl rozvíjet na mediální úrovni. Po obdržení dopisu se ing. Fafejta telefonicky spojil s ing. Bumbou a navrhl společnou schůzku. Tento návrh ing. Bumba přijal. Schůzka se uskutečnila dne 26. listopadu 2001 v Klubu techniků na Novotného lávce. V dalších odstavcích tohoto příspěvku chceme informovat čtenáře časopisu ZEMĚMĚŘIČ se základním obsahem schůzky.

Omlouváme se čtenářům ZEMĚMĚŘIČE za opožděné zpracování obsahu této schůzky do podoby článku. Zpoždění bylo zaviněno jednak pracovním vytížením nás obou a hlavně několikerým opakovaným onemocněním ing. Bumby. Pro zachování maximální autentičnosti rozhovoru jsme zvolili formu dialogu, neboť nejlépe vystihuje podstatu a obsah hlavních aspektů rozhovoru. Přirozeně musíme zdůraznit, že naše dále uvedená vyjádření jsou pouze osobními názory a nepředstavují oficiální stanoviska sfér, kde pracujeme. Jsme oba přesvědčeni, že tímto společným vyjádřením zcela uzavřeme naši kontroverzní diskusi. A udělalo by nám radost, kdyby tento náš dialog byl podnětem k obecněji založenému dialogu mezi soukromou a státní sférou a vedl ke vzájemnému partnerství, obvykle mezi evropskými zeměměřiči označovanému termínem »Private Public Partnership«.

Podstatná část rozhovoru probíhala následovně:

Ing. Jan Fafejta (dále jen »J.F.«): Váš dopis hodnotím jako vstřícný pozitivní krok.

Ing. Jan Bumba (dále jen »J.B.«): Napsal jsem ho proto, že nemám chuť ani čas polemizovat s obsahem vašeho článku dalším článkem v Zeměměřiči, na který by zřejmě následovala další reakce, atd., atd.

J.F.: Neměl jsem v úmyslu útočit na vaši osobnost. Jde mi o hledání pravdy a tu lze najít střetáváním různých názorů formou upřímného vyjadřování. Vadí mi lidé, kteří si své názory nechávají pro sebe, nebo je vykládají všude jinde, jen ne tomu, koho se týkají.

J.B.: Vraťme se k našim článkům. Vaše jméno se v mém článku neobjevilo ani jednou (můj článek byl reakcí na článek ing. Hrdličky), ale mé jméno se objevilo ve vašem článku pětkrát.

J.F.: Používal jsem vaše jméno pro označení článku, o který se jednalo.

J.B.: Nemyslím si, že bychom se dnes měli podrobně zabývat problémy, které jste uvedl v polovině prvního sloupce a ve druhém sloupci vašeho článku, neboť k jejich řešení se necítím povolán. Mám však připomínku k odstavci ve třetím sloupci vašeho článku začínajícímu slovy »Ale zpátky k článku Ing. Bumby...«: nikdy jsem netvrdil, že každý státní úředník potřebuje mít kulaté razítko, kterým se ověřují výsledky zeměměřických činností, ale potřebuje je pouze ten, kdo podle příslušných právních předpisů skutečně ověřuje výsledky zeměměřických činností využívaných pro správu a vedení katastru nemovitostí a státní mapová díla či ve výstavbě.

J.F.: Ano, s touto formulací bezvýhradně souhlasím, je zde však dnes již letitý problém, který je s tím spojen a zůstává neřešen: podnikání státní správy a na to navazující podnikatelské aktivity státních zaměstnanců.

J.B.: Podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, to však možné je. V § 70 odst. 1 zákona se uvádí: »Koná-li zaměstnanec za trvání pracovního poměru, v němž je zaměstnán po stanovenou týdenní pracovní dobu (§ 83a), výjimečně práce také v dalším pracovním poměru, jde o hlavní a vedlejší pracovní poměr. Vedlejší pracovní poměr lze sjednat pouze na kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu.« Dále pak v § 75 odst. 1 zákona se uvádí: »Zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem.« Konečně Pracovní řád ČÚZK ze dne 27. 3. 2001 č.j. 1587/2001-12, část III, odst. 17, to též umožňuje a určitým způsobem zpřesňuje: »Zaměstnanci mohou vykonávat podnikatelskou činnost jen s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele. Zaměstnanec může uzavřít vedlejší pracovní poměr nebo dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr u jiného zaměstnavatele s výjimkou toho, který je vůči zaměstnavateli v postavení klienta a jedná se o pracovní činnosti souvisejícími s pracovními úkoly zaměstnavatele.«

Žádný právní ani vnitroresortní předpis tedy možnost práce v obou sférách (podnikatelské a státní) nezakazuje.

J.F.: Tady je asi třeba dosáhnout stavu, kdy veškeré komerční aktivity přejdou do soukromé sféry a pak bude-li úředník skutečně chtít podnikat, bude si muset přístrojové i softwarové vybavení koupit, nebo si je legálně půjčovat za úplatu a měl by být důsledně kontrolován, zda veškerou podnikatelskou činnost provádí mimo pracovní dobu a s vlastním vybavením bez zneužití informací, s nimiž přichází do styku při výkonu svého zaměstnání. Dnes je toto vše závislé především na osobní poctivosti každého jednotlivce a na kontrole ze strany nadřízených.

J.B.: To jsou věci, které jdou mimo mě. Po svém návratu do resortu zeměměřictví a katastru (1. září 1994) a zařazení do pracovní funkce, v jejíž náplni je i dohled na ověřování výsledků zeměměřických činností, jsem nevyhotovil ani neověřil žádný geometrický plán či dokumentaci vytyčení hranice pozemku.

Ale ještě jednu okolnost z vašeho článku bych rád připomněl: nemáte zcela pravdu v tom, že v celém návrhu zákona o komoře se nevyskytuje možnost záměny pojmu »ověřování« a »výkon«. Z návrhu zákona nevyplývá srozumitelné rozlišení pojmů »autorizace« či »ověřování« na jedné straně a pojmu »výkon« na straně druhé.

J.F.: Připouštím, že ta formulace není srozumitelná. Snahou autorů zákona bylo vázat výkon zeměměřických činností, které podléhají ověřování podnikatelským subjektem na nutnost zaměstnávat v něm autorizovaného zeměměřického inženýra. Jedině tak by příslušný podnikatelský subjekt mohl vykonávat činnosti podléhající autorizaci. Já se domnívám, že jedině tak je pro autorizovaného zeměměřického inženýra možné spolehlivě autorizovat výsledný výkon. Ověřování »na kšeft«, jak dnes často probíhá, by tím vymizelo.

J.B.: Chtěl bych dodat ještě jednu drobnost: absolutně souhlasím s jednou větou ve vašem článku, podle které je naše povolání krásné. Asi proto jej oba děláme s takovou vehemencí.

Pozn. redakce: Ing. Jan Bumba pracuje jako úředník na ZKI v Praze a ing. Jan Fafejta je podnikatel v oboru zeměměřictví a předseda Komory geodetů a kartografů.

další přízpěvek: Boj o razítka

vyvěšeno: 1. července 2002

---

Z časopisu Zeměměřič č. 6+7/2002