Asi před sedmi lety jsem si přečetl v novinách rozsáhlý, velmi zajímavý a inspirující článek jakéhosi Čecha, který dlouhodobě podniká v Kanadě. Autor v něm radil začínajícím českým podnikatelům dodržovat zásadu čtyř »sykavek«. Sykavkami jsou počáteční písmena slov »slušnost, spolehlivost, samostatnost a šetrnost«. Definují čtyři vlastnosti, které by měl mít a od ostatních vyžadovat každý, kdo chce být úspěšný v podnikání a nejen v něm. V oněch čtyřech vlastnostech je asi v nejobecnějším slova smyslu shrnut návod na tvorbu jakéhokoliv etického kodexu. Od široce abstraktního významu každého z těch slov lze sice nesnadno, ale přece jen, dospět ke zcela konkrétním normám chování člověka v předem zadaných podmínkách. Mně to pomohlo při dlouhých diskusích s kolegy, s nimiž jsme se úspěšně pokusili v roce 1995 napsat a v Zeměměřičském věstníku Českého svazu geodetů a kartografů vydat Etický kodex zeměměřiče.

Napsat profesní etický kodex je věc dosti náročná, uvést jej přirozenou a nenásilnou cestou do života je věc tak těžká, jak těžké jsou podmínky bytí člověka v té či oné společnosti. Materiální i duchovní bohatství společnosti a jeho dlouhodobý vývoj v tom hrají asi roli největší. O tom se dnes přesvědčuje v různé míře většina obyvatel naší republiky a nejbližšího okolí. Přitom »bohatství« nám historický vývoj přisoudil rozhodně nemalé, a kdo o tom nespokojeně a s »blbou náladou« pochybuje, nechť nevzhlíží jen na západ, ale podívá se také dále až nejdále na východ a jih od naší země.

VSTŘÍCNOST, a to nejen vůči zákazníkům, ale je-li to jen trochu možné vůči komukoliv, nesmí být nikdy a nikde přežitkem. Ledaže bychom chtěli nesmyslně zastavit vývoj a cestovat zpátky proti času do společnosti prvobytně pospolné.

Nevím, jestli je v dnešní době dobrou radou namátkově porovnávat obsah slova VSTŘÍCNOST s obsahem čtyř shora uvedených »sykavkových« slov. Zdá se, že uspět dnes v oboru zeměměřictví a katastru - a nejen zde - znamená spíše »bojovat« (proti komu, nechť si každý podle výše a místa svého postavení v soukromém nebo veřejném sektoru dosadí sám) než »zbytečně filozofovat« nad významem některých českých slov. Přesto si troufám tuto radu dát s vědomím, že neexistuje-li skutečný nepřítel, je »bojovat« daleko větší hloupost než v určitém směru občas přemýšlet. Kladný výsledek »bojování« se nedostaví a kladný výsledek »přemýšlení« se zcela zbytečně odsouvá na pozdější dobu. Asi tak, jak se odsouvá náš »vstup do Evropy« a způsoby našeho chování zaostávají za způsoby mnoha Evropanů či obyvatel jiných vyspělých koutů světa.

VSTŘÍCNOSTI je nám potřeba každodenně. Život nás neustále staví střídavě do role toho, kdo dává nebo prodává a toho, kdo bere nebo kupuje. Zákazníkem někoho cizího nebo i bližního jsme v nejširším slova smyslu pořád. Proto jako dodavatelé služeb jsme zcela přirozeně zavázáni vstřícností, a tedy slušností (v chování k lidem a životnímu prostředí), spolehlivostí (při dodržování smluveného nebo slíbeného), samostatností (tam, kde je možná bez pohodlného parazitování na čase a prostředcích někoho jiného, například i státu) a šetrností (majetku, osobnosti, svobody,...). Občanský zákoník, Obchodní zákoník a pravděpodobně několik dalších zákonů používá v některých normativních ustanoveních pojmu »dobré mravy«. Měly by platit nejen v obchodování, v rodině, v místě bydliště, v obci, na úřadě, v zaměstnání, ale také v parlamentu, na tiskových konferencích státních úředníků, v tisku, televizi atd. atd.

Bezesporu však platí zákonitost, že nelze hledat vstřícnost »dole«, vidí-li ti »dole«, že vstřícnost není přirozeně vlastní těm »nahoře«. A je jedno, zda jde o výkonnou státní nebo komunální politiku, různé stupně státní správy, různé úrovně podnikání nebo zaměstnaneckého postavení.

Z výše uvedených důvodů by VSTŘÍCNOST k zákazníkům měla být vlastní také nám v oboru zeměměřictví a katastru, a to ne proto, že v tomto oboru je v České republice momentálně zaměstnáno podstatně více lidí než je třeba a mnoho z nás ohrožuje vynucená změna zaměstnání v jiném oboru.

Co si kdo pod VSTŘÍCNOSTÍ vůči zákazníkům představuje, nechám na čtenáři tohoto mého moralizování. Rozhodně ale platí, že většina těch, kterým jsme vstřícností zavázáni, jsou laiky a je třeba určité trpělivosti a ochoty poznat účel, pro který se na nás zákazník obrací. Výsledky naší činnosti jsou skoro vždy podkladem pro další konání. Konání, jehož podstata a formální náležitosti většina zákazníků spíše jen tuší, než přesně zná. Řádný podnikatel by také měl vědět, že ne každý vlastník nemovitosti či investor je nutně boháč, a že existuje skoro vždy možnost nabídnout řešení co nejlevnější. Komfort »modrého z nebe« s přiměřenou mírou zisku nabízejme těm opravdu bohatým.

Za VSTŘÍCNOST nelze rozhodně považovat dosti rozšířenou, avšak hrubě neslušnou praxi cenového podbízení. Odvrácenou tváří takového konání je skoro vždy skrytá a zcela mizerná jakost poskytovaných služeb, která se zákazníkovi dodatečně prodraží. Tady již nejde o šetrnost peněženek zákazníků, zejména laických a nezkušených, ale o »služby« na úrovni šlendriánu, který, stává-li se běžnou normou, posouvá zeměměřictví do suterénu technických oborů. Zatím, bohužel, neexistují nástroje, jak cenové podbízení spojené s nekvalitou trestat. Měly by však být hledány a do blízkého budoucna nalezeny. Předneseno na MGID v Brně v roce 1999

Předneseno na MGID v Brně v roce 1999

vyvěšeno: 9. července 2002

---

Z časopisu Zeměměřič č. 6+7/2002