Digitalizovat katastrální mapy bez jasné představy o jejich dalším vedení není nejšťastnější řešení a připomíná opakování historie počátků stabilního katastru před více než 150 lety. Volba postupů a metod digitalizace map by totiž měla vycházet z účelu, pro který má sloužit, tedy i z rozhodnutí o tom, jak se s těmito mapami bude dále pracovat. Jasné a závazné rozhodnutí v tomto směru stále chybí. Obtížnost zásadního rozhodnutí komplikuje i skutečnost, že map s velmi rozdílnými vlastnostmi máme více druhů.

Protože nelze předpokládat nové katastrální mapování celého území státu, či alespoň těch 70%, které je pokryto mapami zcela nevyhovujícími, je třeba otázku trvale udržitelného vedení map vyhovujících a otázku metod přepracování a dalšího trvale udržitelného vedení map dosud nevyhovujících řešit jako zásadní a tomuto řešení přizpůsobit i jejich dnešní digitalizaci. Současné předpisy nám potřebnou odpověď nedávají. Trvale udržitelné vedení map znamená udržovat mapu podle takových zásad, aby nedocházelo v průběhu času vlivem doplňujících měření ke snižování přesnosti pod stanovenou vyhovující přesnost. Potřebné technické prostředky, které to umožňují, jsou dnes dostupné a umožňují původní přesnost mapy dokonce i zvyšovat.

Závazné geometrické určení nemovitostí je dle současné legislativy definováno souřadnicemi digitální katastrální mapy (dále jen DKM), kde DKM dosud není, je pak definováno měřenými údaji dokumentovanými v ZPMZ, a v ostatních případech, kdy není ani DKM ani měřené údaje k dispozici, pouze zobrazením v mapě.

V podstatě máme dva druhy map – mapy, které svou přesností vyhovují a mapy, které přesností nevyhovují. Mezi mapy vyhovující lze zařadit především mapy v S-JTSK vyhovující přesnosti třídy 3 (a snad i třídy 4 tam, kde jde o méně významné oblasti). Budeme muset rozhodnout, zda i některé z těchto map, kde byla přesnost snížena méně přesnými metodami přepracování (zejména při digitalizaci s využitím rastrů) z této kategorie nevyřadíme, a zda budeme i u těchto map usilovat o jejich postupné zpřesňování. Třídu přesnosti 3 přitom můžeme považovat ve všech případech za vyhovující a bude stačit tuto přesnost udržet i při další údržbě. Další zvyšování přesnosti nad kritéria třídy 3 lze považovat za neúčelné a neekonomické. Kritériem zřejmě bude možnost přepracovat tyto mapy na mapy třídy přesnosti 3. Ostatní mapy, které tuto přesnost nemají a ani výsledek přepracování této přesnosti nedosáhne, je nutno považovat za mapy nevyhovující (a zpřesňování nebo jiný způsob práce s nimi jsou nutné).

U těchto map, které již není třeba dále zpřesňovat, lze pak stanovit jako závazné geometrické i polohové určení nemovitostí určení souřadnicemi podrobných bodů DKM v S-JTSK (tedy souřadnicemi po přizpůsobení výsledků měření zobrazení v mapě).

Přepracování map nevyhovující přesnosti na KMD (nedosahující třídy přesnosti 3)

Při digitalizaci těchto map je nutné využít vždy nejpřesnějších dostupných podkladů. Budou to zejména originály nebo nejstarší dostupné kopie map bývalého pozemkového katastru (které umožní odstranit co nejlépe srážku mapových listů a eliminovat co nejvíce vliv dalších překreslování těchto map). Teprve obsah katastrální mapy, který v těchto mapách není zachycen, lze přejímat z map pozdějších, a i to s využitím alespoň rozsáhlejších geometrických plánů (zejména liniových staveb a větších parcelací).

Další vedení DKM nesmí snižovat přesnost geometrického a polohového určení hranic zobrazených objektů. Závazným výchozím podkladem jsou vždy souřadnice bodů DKM v S-JTSK. Změny se zaměřují s přesností třídy 3, vždy povinně na bodové pole s výjimkou doplnění obvodu stávajících objektů, pokud jsou jednoznačně identifikovatelné v terénu (přístavby, výstupky, připojení malého dílu ze sousední parcely, atd.). V případě dělení parcel se povinně zaměřuje vždy celý obvod nově vytvořené nebo změněné parcely, která je předmětem transakce. Nově převáděné parcely tak budou již určeny polohově i geometricky jednoznačně a záruky nových vlastníků budou vyšší. V případě zjištění nesouladu přesahujícího mezní odchylky se musí dosavadní zobrazení opravit (nikoliv samostatným řízením, ale v rámci řízení o geometrickém plánu).

Pro omezení zbytečného a nákladného vytyčování dosavadních hranic podle nepřesných či historických podkladů (které již ani neodpovídají skutečné držbě a zbytečně vyvolávají spory) je potřebné zmocnit provádějící zeměměřiče ke stanovení hranic dohodou sousedících vlastníků, kdy sepsáním protokolu za účasti měřického komisaře se právně potvrdí stávající nebo i nově dohodnutá hranice (odpovídající současné držbě), která je definována jak řádnou stabilizací, tak dostatečně přesným zaměřením v S-JTSK. Potřebné je i zvážit možnost a účelnost pořizování úředního popisu nově určovaných hranic. Zřízení měřických komisařů by mělo nahradit současné oprávnění k ověřování výsledků zeměměřických činností pro katastr.

V digitalizovaných mapách, které nesplňují kritéria přesnosti třídy 3 (a které je tedy nutné dále postupně zpřesňovat) jsou závazným geometrickým určením měřené údaje v záznamech podrobného měření (tam, kde jsou ZPMZ nebo předchozí polní náčrty a zápisníky), nebo jen zobrazení v mapě. To je také důvod, proč i digitalizaci těchto map je nutné provádět co nejpřesněji, zejména v případech hranic pocházejících z původního mapování stolovou metodou (kde původní měřené údaje chybí), nebo v případech, kdy zaměření změn není bez zobrazení v mapě konzistentní.

Aby bylo možno s měřenými údaji dokumentovanými v ZPMZ prakticky pracovat, je nutno tyto údaje zpřístupnit. Jedna z možností jak práci s měřenými údaji umožnit, je založit prázdnou DKM jen s bodovým polem v S-JTSK, a do této mapy doplňovat postupně všechny změny (i dílčí) ze ZPMZ. Samozřejmě všechna nová měření, ale je možno doplnit i významné změny starší (například zaměření liniových staveb, nebo rozsáhlejších parcelací) pokud jsou též zaměřeny v S-JTSK nebo i dodatečně do S-JTSK spolehlivě připojeny. Do této DKM se změny doplňují již bez deformací jinak nutných při zákresu do deformované stávající mapy. Dosavadní digitalizovaná mapa slouží jednak jako mapa přehledová, jednak jako závazné geometrické určení těch hranic parcel, které nejsou dokumentovány měřenými údaji v ZPMZ ani nejsou již dokumentovány v postupně doplňované DKM v S-JTSK. Hranice, které jsou definovány závazně již v této DKM, musí být v přehledové mapě indikovány, a rovněž parcely, jejichž hranice (byť jen částečně) jsou již v DKM musí být doplněny potřebným indikačním údajem v souboru popisných informací. U hranic již doplněných do DKM lze jejich souřadnice vedené v DKM prohlásit za závazné geometrické i polohové určení.

Jsou ovšem i jiné metody, jak závazné geometrické a polohové určení hranic zpřístupnit těm, kteří je potřebují, např. možnost ukládat souřadnice obvodového polygonu parcely přímo v databázi parcel jako součást informací o parcele, popřípadě vést u údajů o parcele alespoň číslo ZPMZ. Vést číslo ZPMZ by bylo účelné i při výše navrhovaném způsobu dílčí DKM, jednak jako doplňující údaj umožňující pozdější ověření či kontrolu, jednak jako nástroj zpřístupnění těch ZPMZ (zejména starších), které nebyly do dílčí DKM zavedeny, ale byly z nějakých důvodů již vyhledány (např. pro měření či vytyčení), a k parcelám je možno je snadno přiřadit.

Dílčí DKM navíc bude možno výhledově podle podmínek doplnit domapováním zbylého území (např. po dokončení komplexních pozemkových úprav). Rovněž přehledovou mapu bude možno výhledově zkvalitnit tak, aby vyhovovala požadavkům informatiků, a to právě s využitím částečně naplněné dílčí DKM a dalších podkladů (jako například ortofotomap), které umožní slušné umístění do S-JTSK s odstraněním alespoň nejhrubších deformací a chyb. Navrhované řešení tak má výhodu v tom, že zůstává otevřené a přitom dosavadní stav map kvalitativně nezhoršuje.

Hlavní zásady a podmínky zaměřování změn lze shrnout do následujících bodů:

• Podkladem měření bude závazné geometrické a v DKM i závazné polohové určení hranic, kterým jsou:

• v DKM (i v dílčí DKM) souřadnice lomových bodů v S-JTSK vedené v DKM
• v KMD měřené údaje ZPMZ, a tam, kde tyto nejsou, jen zobrazení v přehledové mapě.

• Závazné geometrické a polohové určení bude indikováno v KMD i u jednotlivých parcel v souboru parcel. U všech parcel se povedou čísla ZPMZ jako údaj o parcele.
• Všechny změny jak v DKM tak v KMD budou zaměřovány v S-JTSK na bodové pole (s případnou výjimkou drobných změn na obvodu objektů a rozdělení objektů, pokud jsou jejich hranice jednoznačně identifikovatelné v terénu).
• Změny v KMD budou i nadále zaměřovány vždy i na identické pevné body pro zákres do přehledové mapy.
• Při měření bude zaměřován vždy celý obvod nově oddělovaných parcel.
• Výměra nově oddělovaných parcel bude určena prioritně ze souřadnic DKM.
• Bude zřízena instituce měřického komisaře vybaveného dostatečnými oprávněními pro řešení jak technických tak právních otázek.
• Měřickému komisaři bude uložena povinnost opravovat zjištěné chyby (zpřesnění mapy) krátkou cestou v rámci řízení o geometrickém plánu.
• Vytyčování hranic pro účely měření bude omezeno jen na případy, kdy měřický komisař nedokáže dosáhnout upřesnění hranic dohodou dotčených vlastníků.
• Postupně budou vytvářeny podmínky pro usnadnění vlastního měření v S-JTSK jak doplňováním podrobného bodového pole (tam, kde to bude účelné), tak vytvářením podmínek pro snadnou aplikaci metod GPS (DGPS).
• Vlastní S-JTSK bude postupně zpřesňován tak, aby lépe korespondoval s výsledky GPS. (Nejen pro tento účel by bylo vhodné zřídit u ústředního orgánu i zeměměřický odbor).
• Do všech fází obnovy i vedení katastru včetně měření změn zavést principy řízení jakosti ve smyslu norem ISO 9000.

1. Pešl I., 1992. Číselné zaměřování změn v souřadnicovém systému S-JTSK. GaKO, 38/80, 1992, číslo 11
2. Pešl I., 1996. Může být digitalizace důvodem ke znehodnocení katastrálních map? Zeměměřič, 1996, č.1, str. 3 – 6.
3. Pešl I., 2000. Proč nepřevádět sáhové mapy při digitalizaci do S-JTSK a jak s nimi pracovat dál. Zeměměřič, 2000, č. 11, str. 4 – 8.

    Vyvěšeno: 27.12.2000

---

Z časopisu Zeměměřič č. 1+2/2001