8. prosinec 1997 byl z geodetického hlediska významný tím, že na stavební fakultě ČVUT vystoupil se svou přednáškou profesor Stig Enemark, předseda 2. komise International Federation of Surveyors (FIG) pro vzdělávání. Prof. Enemark je uznávaným odborníkem v oblasti katastru nemovitostí a je vedoucím katedry geodezie a plánování (head of surveying and planning programmes) na Aalborgské univerzitě v Dánsku. Téma přednášky znělo: Projektově zaměřený přístup v univerzitním vzdělávání zeměměřičů v Dánsku. Výukový model, který prof. Enemark popisoval, je založen na odlišných principech, než na jaké jsme zvyklí na většině škol.
    Předtím, než výukový model vysvětlíme, popišme si stručně rezortní situaci v Dánsku.

V Dánsku působí 750 aktivních zeměměřičů, z nichž je 40 procent zaměstnáno v některé z celkem 140 soukromých firem. Tyto firmy vykonávají katastrální práce, na které mají monopol, inženýrskou geodezii (engineering surveys) a velkoměřítkové mapování. Zbývajících 60 procent zeměměřičů je rozděleno v poměru 20% ku 40% mezi ostatní soukromé firmy a státní agentury (městské – 15% a okresní úřady – 25%). Počet obyvatel oproti České republice je poněkud nižší (5 mil.) a studenti mají možnost vzdělávat se na některé z pěti univerzit v zemi. Aalborgská univerzita je jednou z nich a student má možnost vybrat si jednu ze tří fakult (humanitní, sociální a technické vědy). Inženýrské studium je pětileté a po úspěšném zakončení studia se z absolventa oboru geodezie, katastru a rozvoje stane diplomovaný zeměměřič (chartered surveyor).

    Aalborgský experiment, jak je i popsán v publikaci [F. Kjersdam, S. Enemark: The Aalborg Experiment, Aalborg University Press, 1994, ISBN 87-7307-480-2], je výjimečný tím, že na rozdíl od podobně koncipovaného přístupu k výuce aplikovaného na amerických univerzitách se tento zdařil a funguje již dvacet let.
    Přístup k výuce na Aalborgské univerzitě http://www.i4.auc.dk/ se od "tradičního" modelu liší v tom, že po získání nezbytných základních znalostí jsou studenti již od 2. ročníku vedeni směrem k výzkumu. Čtyřčlenné až šestičlenné skupiny studentů pracují během celého semestru na tematicky zaměřené práci. Každý semestr je plně věnován jedné z problematik (regionální plánování, údržba katastru, pozemkové úpravy, územní informační systémy, mapování a další). Výhoda tohoto přístupu spočívá v tom, že se studenti nerozptylují prací na několika semestrálních pracích najednou, a tudíž mají větší šanci osvojit si danou probíranou problematiku. Během semestru se poměr mezi přednáškami, semináři a prací na projektu mění, a na jeho konci již 75 procent výuky zabírá projekt. Závěrečná práce dosahuje při odevzdání průměrné délky 50 až 150 stran textu. Vyučující v takto koncipovaném přístupu vystupuje spíše v roli rádce. Samozřejmě že záleží i na přístupu studentů samotných.
    Každý student by měl být při zakončování projektu schopen vysvětlit svým kolegům a vyučujícímu zpracovávané téma. Tímto přístupem se dá předejít tomu, že jeden student z pracovní skupiny vypracuje vše a ostatní se s ním jen "svezou". Profesor Enemark ke svému výukovému modelu poznamenává, že studenti mají sice menší zkušenosti s řešením běžných každodenních problémů, ale na druhé straně jsou schopni řídit celý projekt od jeho návrhu až po jeho zakončení. Namísto memorování z učebnic je kladen větší důraz na komplexní přístup studentů k probírané problematice. Takto orientovaný výukový model umožňuje při dnes stále rychlejším vývoji technologií nejen v oblasti geodezie přizpůsobovat učební plány, které kromě praktických otázek a problémů obsahují i teoreticky probírané části.

    Na závěr bych rád upozornil na databázi Surveying Education Database, obsahující kromě záznamů z celého světa i Českou republiku. Databáze, obsahující údaje o školních zařízeních, zaměřených na výuku geodetických oborů, naleznete na Internetu na adrese http://www.i4.auc.dk/~sedb.

Ing. Josef Hnojil hnojil@fsv.cvut.cz

---

Z časopisu Zeměměřič č. 1-2/98