Dne 8. března 1998 uplyne již 10 let od úmrtí Ing. Miloslava Ingedulda, CSc., uznávaného odborníka, vzácného člověka, spolužáka a přítele. Po domluvě s několika kolegy a spolupracovníky předkládáme široké geodetické veřejnosti následující vzpomínku.
Do vzpomínky přispěli:
    Ing. František Řiháček, profesor na Střední průmyslové škole zeměměřické v Praze, Ing. Josef Lang, ředitel Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Plzni a bývalí nejbližší spolupracovníci – doc. Ing. Radim Blažek, CSc., vedoucí katedry geodezie a pozemkových úprav FSv ČVUT, doc. Ing. Jan Jandourek, CSc. a Ing. Jan Ratiborský, CSc., pracovníci téže katedry.
    V dalším nechť vzpomínají.
    Ing. Řiháček: Studoval jsem na reálném gymnaziu v Praze 3, Sladkovského náměstí. Již od primy tam studovalo několik chlapců, mezi nimi "hubeňour"- samá ruka, samá noha, Míla Ingeduld, všemi zvaný Inge nebo Inges. Jen pro jedno děvče to byl vždycky Míla, s tímto děvčetem se také vzali a už, na rozdíl od jiných studentských lásek, se nikdy nerozešli. Jako třída jsme pěstovali bohatý společenský život. Inge byl jedním z těch, kdo hýřil nápady a rozdával rozumy. A hlavně to byl kamarád, na kterého jsme se mohli vždycky spolehnout. Osobně mu vděčím za to, že jsem se stal zeměměřičem. Jemu to bylo jasné od počátku, já jsem nastoupil na brněnskou techniku až v listopadu 1950. A na pokoji, do kterého jsem byl přidělen, byl už Inge zabydlený a držel pro mne místo. Celé čtyři roky jsme to táhli spolu dál. Inge byl studijní typ a patřil vždycky mezi ty nejlepší. Svědectvím toho byl i jeho červený diplom, který se stal jakýmsi předznamenáním jeho pedagogicko-vědecké dráhy, podložené velmi dobrou znalostí praxe.
    Ing. Lang: Ing. Ingedulda jsem poznal o prázdninách v létě roku 1958, když v mém rodném kraji na Domažlicku probíhaly rozsáhlé měřické práce prováděné tehdejším Oblastním ústavem geodesie a kartografie Praha. Jako student jsem dokončil 2. ročník Zeměměřické fakulty ČVUT a jako brigádník jsem se těchto prací také zúčastnil.
    Ing. Ingeduld zde prováděl zhuštění a budování polygonové sítě. Vzpomínám, jak při výpočtu souřadnic jednoho zhušťovacího bodu, který byl určen ze dvou úplných trojúhelníků, se obě kombinace hrubě rozcházely. I když úhlové uzávěry trojúhelníků byly v pořádku, Inge vyslovil domněnku "protichyby" v úhlech jednoho z trojúhelníků a určil velikost chyby i body, na kterých se vyskytuje. Po přeměření úhlů v terénu se ukázala správnost původního měření úhlů. Chyba byla, jak se později ukázalo, v opisu souřadnic jednoho bodu. Inge konstatoval: "Škoda, s vyloučením protichyby by kombinace vyšly líp."
    V následujícím roce již nastoupil na Zeměměřickou fakultu jako odborný asistent. Při dalším studiu jsem se s ním již nesetkal. Až o mnoho let později, při absolvování postgraduálního studia na Stavební fakultě ČVUT byl mým examinátorem. To mě přivítal jako starého známého. Na mé postesknutí, že všichni na fakultě jsou posedlí aplikací středních chyb, reagoval souhlasně slovy – já když jsem nastoupil jako asistent, tak jsem měl podobný názor, ale časem jsem si zvykl.
    To již měl menší zdravotní potíže a vyučoval jen omezenou dobu a spíše se věnoval vědecké činnosti. Poslední naše setkání se uskutečnilo na podzim roku 1987 na semináři o mapování. Náš rozhovor o přestávce se týkal transformace map vyhotovených v Gusterbergu do S - JTSK. Ing. Ingeduld se o tuto problematiku živě zajímal a přiznal, že na některé otázky transformace změnil názor. K podrobnějšímu rozboru tohoto tématu jsme si domluvili schůzku na jaro příštího roku. K této schůzce bohužel již nedošlo, dostal jsem jen smutnou zprávu o úmrtí Ing. Ingedulda.
    Vlastní vzpomínky bych stručně vyjádřil takto: Mílu Ingedulda jsem osobně poznal v roce 1950 při studiích na Zeměměřické fakultě Vysokého učení technického v Brně. Bydleli jsme společně ve vysokoškolské koleji v Lužické ulici. Již v době studií se projevoval jako osobnost. Od začátku našich studií byl vedoucím studijního kroužku. Mezi spolužáky byl oblíben a nikdy nezkazil žádnou studentskou "recesi". Po ukončení studií na ČVUT v Praze se pravidelně zúčastňoval našich ročníkových srazů. Patřil navíc ke spoluorganizátorům našich setkání na fakultě, nejdřív v Husově ulici a později v Dejvicích. Zúčastnil se 14. ročníkových setkání z 24. do té doby uskutečněných.
    V pozdější době jsem s ním konzultoval problematiku budování bodových polí, a to buď pro zakázky podniku, anebo prostřednictvím dálkově studujících, u kterých tato problematika byla náplní diplomových prací.
    U Ing. Ingedulda jsem si nejvíce cenil velkých znalostí ověřených vždy praktickými zkušenostmi a teoretickými rozbory. Patřil mezi ty kolegy a přátele, se kterými jsem se rád setkával právě pro jeho nevšední vlastnosti. Zůstane proto trvale uchován v mé paměti.
    Největší a nejplodnější část svého života prožil Ing. Ingeduld na Stavební fakultě ČVUT. K tomuto období se také vztahují společné vzpomínky jeho nejbližších spolupracovníků Ing. Blažka, Ing. Jandourka a Ing. Ratiborského: Ing. Ingeduld má výraznou zásluhu na zvýšení úrovně a koncepčnosti vědecko-výzkumné práce a aktivity příslušníků katedry. Vedl nás, tehdy mladé učitele, nejenom k pedagogické, ale i k vědecko-výzkumné práci. Ta vždy vycházela z důkladně promyšlených a organizovaných měřických prací v terénu, kterých se i při zdravotních potížích v posledních létech osobně zúčastňoval. Do paměti velkého počtu žáků a spolupracovníků z fakulty i z geodetické praxe se zapsal především tvořivým a koncepčním přístupem při řešení širokého spektra geodetické problematiky. Velké množství nápadů, náročnost k sobě i druhým, kamarádská ochota, kterou bez ohledu na svůj volný čas věnoval všem, kteří přišli pro radu, konzultaci či s výměnou zkušeností, nám nedává zapomenout na jeho jméno a obrovský kus práce, který v našem oboru tato výjimečná osobnost zanechala.
    Vědecko-odborná a pedagogická činnost Ing. Ingedulda byla bohatá. Zde je její stručný výčet.

Hlavní výzkumné zprávy:

• K otázkám přesnosti podrobného bodového pole – kandidátská dizertační práce [1958].
• Přesnost bodového pole budovaného pevnými a volnými polygonovými pořady a přímkami – habilitační práce [1969]. Poznámka. Tato výzkumná zpráva nebyla pravděpodobně publikována. Autorovi nebylo v té době, z politických důvodů, umožněno tuto práci předložit a poté ji obhájit.
• Návrh koncepce geodetických povrchových bodových polí pro výstavbu metra [1974].

Ing. František Hofman (1931)
Absolvent ČVUT, 1954. Nyní pracuje jako důchodce na KÚ Plzeň–město, odbor mapování.

---

Z časopisu Zeměměřič č. 1-2/98