[pošta]             Nic nového pod sluncem


    Niccolo Machiavelli, sekretář florentské republiky v 15. století, napsal o nejvýznamnějším počinu republiky z let 1427–1429 – o soupisu majetků a pozemků (katastru), že byl podřízen k tomu, aby "daň vyměřoval zákon, a nikoliv lidé". Katastr byl tak již v této době pokládán za základ spravedlivějšího a výnosnějšího rozdělení daňových povinností a měl sloužit k ozdravění stavu financí.
    Podobně tomu bylo při zavedení tzv. tereziánského katastru v 18. století, kdy habsburská vláda tím získala bezpečný nástroj k dosažení rozhodného přesunu daňového břemene na nemovitosti a pozemkové vlastníky a ulehčení osobních dávek a daní z obchodu a výroby. Daňová opatření se dokonce ukázala jako hospodářsky produktivní a přispěla mj. k tomu, že mnohé půdy, dříve ležící ladem, začaly být v následujících letech obdělávány a nemovitosti hospodářsky využívány.
    Historie nám bohužel také dává řadu negativních příkladů, kdy byl katastr proveden a veden nedbale. Nedávno mě zaujaly tři věty pronesené významnějšími pracovníky rezortu:

První větu vyslovil na semináři o geometrických plánech před několika stovkami posluchačů jeden z přednášejících, pracovník mimopražského Zeměměřického a katastrálního in- spektorátu, druhou pronesl vedoucí oddělení katastru nemovitostí jednoho pražského katastrálního úřadu k vlastníkům pozemků, kteří se u něho domáhali správně vytyčených vlastnických hranic a předložili měřické náčrty z r. 1882, 1908 apod. i se smlouvami, třetí věta zazněla z úst ředitele jednoho katastrálního úřadu při jednání o pozemkových úpravách. Kdyby se jednalo o ojedinělá "přeřeknutí" představitelů rezortu zeměměřictví a katastru, bylo by možné se nad výroky a jednáním podobného typu zasmát. Skutečnost nás ale přesvědčuje, že je tomu jinak. Chyby ve vedení vlastnictví nemovitostí, nekoncepční přístup ke katastru a činnostem s ním souvisejícím, různý výklad právních předpisů, podivné výsledky veřejných soutěží, neustálé rozšiřování okruhu činností prováděných rezortem ČÚZK apod. se staly stále častějším jevem na úřadech rezortu.
    Přetrvávající problémy s využitím moderní techniky a technologií vedou až k zaostávání katastru vůči potřebám státu a ostatních uživatelů. Na tomto stavu se podílejí i zadavatelé prací, které přímo nebo nepřímo souvisí s katastrem a jsou financovány z veřejných prostředků. Podíl odpovědnosti mají i fyzické a právnické osoby provádějící zeměměřické práce, které na úkor odbornosti dávají přednost zisku. Výsledkem je nehospodárnost ve využití finančních prostředků vynakládaných ze státního rozpočtu a jiných zdrojů na zeměměřické práce.
    Myslím si, kolegové, že je třeba diskutovat nad nutností a možnostmi transformace rezortu a celého oboru zeměměřictví a katastru, nad způsobem financování veřejných prací, nad koordinací a kontrolou všech zeměměřických činností, nad obnovením pozemkové knihy u okresních soudů a mnoha dalšími problémy.
    Jedním z možných řešení je například uplatnění modelu, ve kterém je státní správa přenesena v co nejširší míře na orgány územní a profesní samosprávy.

Ludvík Smýkal
Autor článku byl dlouholetým pracovníkem Geodetického a kartografického podniku, odkud přešel do soukromé firmy, která těsně a často spolupracuje s různými KÚ, neboť hlavní činností firmy jsou zeměměřické práce pro pozemkové úpravy.

Z časopisu Zeměměřič č. 1-2/98         [obor]     [Server]