Často se hovoří o vektorizaci sáhových map, která má probíhat na území celé republiky. Protože DKM musí splňovat určité podmínky, aby se stala skutečnou digitální mapou, rád bych čtenáře seznámil s našimi zkušenostmi s touto problematikou.

Při samotné vektorizaci získáváme nějaká data, která lze potom různým způsobem graficky prezentovat na monitoru počítače, lze je např. “vyplotrovat“ atd. Tím, že převedeme papírovou mapu do digitální podoby, nabízí se nám však podstatně více možností než je pouhé zobrazení mapy. (Digitální mapa, kterou lze pouze zobrazovat, nestojí snad ani za tu práci s vektorizací spojenou.)

Pokud totiž máme data ve vhodné podobě, můžeme na jejich prezentaci např. použít prostředky matematické analýzy, přejít namísto vektorového na plochové zobrazování parcel (je velmi působivé), pomocí průniků ploch řešit některé problémy, které jinak nejsou řešitelné. Projektant navrhující např. novou silnici si může zjistit dotčené parcely bez toho, že by projekt zakresloval do vaší digitální mapy. Možností je velmi mnoho. Proto je důležité vědět, zda digitální mapa, kterou vytváříme, bude pro takové využití vhodná.

Hovořme o vektorizaci sáhových map, ale problematika se týká obecně každé digitální katastrální mapy (DKM).

Cílem vektorizace sáhových map je v podstatě odstranění zjednodušené evidence (ZE) parcel – jde o parcely bývalých pozemkových evidencí, které nejsou zakresleny v katastrální mapě (KM) a jsou pouze vedeny v soupisu popisných informací (SPI).

Při samotné vektorizaci určujeme souřadnice lomových bodů parcel a současně tyto lomové body spojujeme spojnicemi, kterým přiřazujeme nějaký atribut podle toho, o jakou hranici jde. Např. vektorizujeme hranici parcely KN. Na monitoru počítače ji zobrazíme např. plnou zelenou čarou. Říkáme tedy, že atributem hranice parcely KN je plná zelená čára, kterou můžeme nazvat symbolickým jménem HPKN. Dále si stanovíme, že hranice parcely KN je tvořena jenom spojnicemi s atributem HPKN. Podobně pro parcely ZE zvolíme pro zobrazení spojnice na monitoru třeba bílou tečkovanou čáru a tento atribut nazvěme HPZE. I zde platí, že hranice parcely ZE je tvořena pouze spojnicemi s atributem HPZE.

Co uděláme v případě, že část hranice parcely ZE je společná s hranicí parcely KN? Této společné části hranice přiřadíme zelenou tečkovanou čáru. Spojnice bude mít tedy atributy dva: HPKN a HPZE. Znamená to tedy, že atribut HPKN mají spojnice zelené barvy a atribut HPZE mají spojnice kreslené tečkovanou čarou.

Situaci bychom mohli řešit i tak, že společnou hranici vektorizujeme dvakrát: jednou s atributem HPKN a podruhé s atributem HPZE. Tento způsob je na první pohled nevýhodný: vektorizujeme dvakrát a jedna čára překrývá druhou, takže není jasné, zda jsme spojnici vektorizovali podruhé nebo ne. Také v případě, že takovou "dvojitou" spojnici protneme jinou spojnicí, musíme určovat průsečík spojnic dvakrát. Metoda vícenásobných atributů je tedy mnohem výhodnější.

Takto vytvořená data si postupně ukládáme do počítačového datového souboru. Pokusme se odpovědět na otázku, v jaké podobě musíme mít tato data.

Odpovědí by mohla být tato definice katastrální mapy (DefKM): "KM je množina úseček, z nichž každá se může vyskytnout pouze jednou a začátek i konec každé úsečky s atributem hranice parcely musí být totožný se začátkem nebo koncem alespoň jedné další úsečky se stejným atributem."

Pokud získáme data v podobě odpovídající této definici, máme digitální katastrální mapu. Lze si stanovit i více podmínek, samozřejmě nelze však vynechat kteroukoli z podmínek v DefKM uvedených.

Řeknete si možná, k čemu ta teorie je dobrá? Platí totiž, že DKM vytvořená na základě DefKM spotřebuje nejmenší možné množství lidské práce. Pokud např. nesplníme některou podmínku DefKM, je možno vytvořit DKM pouze při vynaložení obrovského kvanta lidské práce, kterou jinak mohl celou udělat počítač. Existuje tzv. výměnný formát DKM. Pokud tento formát nebude respektovat výše uvedené podmínky, data, která se budou takto předávat, nebude možno využít pro DKM. Bude je možno maximálně zobrazit na monitoru nebo vyplotrovat.

Položme si ještě otázky:

• Odpovídá DKM, která má vzniknout vektorizací sáhových map, naší DefKM?
• Odpovídá její stávající výměnný formát?
• Odpovídá její nově připravovaný výměnný formát?

Odpověď zní: Ne. Ne. Ne.

Realizovat podmínky DefKM může snad každý program vhodný na vektorizaci. Otázkou je, do jaké míry tento program umí využít možností, které jsme zmiňovali na začátku (např. průnik ploch), aby nám ušetřil maximum práce. Slova o spotřebě nejmenšího možného množství vykonané práce platí totiž pouze v případě, že máme k dispozici SW plně využívající možností matematické analýzy.

V našem případě jsme využili program, který těchto možností využívá v maximální míře a udělá za nás opravdu všechnu práci, kterou tudíž nemusí vykonat člověk. Popišme si stručně, jak asi probíhá vektorizace pomocí tohoto programu a jaké výsledky lze takto získat.

Vektorizaci rozdělme na tři etapy:

1. Vektorizace parcel KN. Po dokončení vektorizace a dosažení souladu s SPI program automaticky označí spojnice, které musí být společné s hranicemi parcel ZE, dalším atributem – HPZE.
2. Vektorizace parcel ZE. Po dokončení vektorizace a dosažení souladu s SPI program automaticky označí spojnice, které musí tvořit nové hranice, dalším atributem pro nové hranice.
3. Přiřazení nových parcelních čísel.

V průběhu etapy 1. a 2. jsou generovány protokoly porovnání výměr parcel. Po dokončení bodu 3. program vygeneruje protokoly porovnání parcel (srovnávací sestavení), novou DKM (její vektor), SPI nové DKM (databáze NYSPA, NYSVL, NYSTX). Koncept DKM, který má být také součástí elaborátu k DKM, jsme již vytvořili v etapě 1. až 3. Tím celá práce končí. (Nezmiňuji se o parcelních číslech, o kontrolách topologie atd., protože program nutně musí takovéto funkce obsahovat.)

Cílem tohoto článku bylo pouze naznačit, že i digitální mapa má své zákonitosti, jejichž respektování přináší až netušené možnosti.

Vaše zkušenosti s tvorbou DKM rádi zveřejníme na WWW.

autor: Jiří Mrkos

datum: 23.9.1999

Z časopisu Zeměměřič č. 10/99