Před začátkem soutěží, při kterých se hází ze startovního kruhu (např. disk, kladivo nebo koule) byla nedaleko tohoto kruhu (K) nastavena totální stanice Leica TS. Byl určen střed startovního kruhu (M) a jeho relativní poloha (P) vůči středu přístroje pomocí úhlu Hz0 a laserově určené vzdálenosti. Pak mohly soutěže začít.

   V místě, kam disk dopadnul, rozhodčí zlehka umístil na zem odraznou značku (Z). Zeměměřič soutěže zhruba zacílil dalekohled a stiskl tlačítko. Automatický systém sám vyhledal střed odrazného terče, laserem o milimetrové přesnosti změřil vzdálenost (D) mezi přístrojem a odraznou značkou (Z) a určil vodorovný úhel (Hz) mezi středem startovního kruhu (M, Hz0) a značkou (Z). Program nejprve vypočetl trigonometricky délku hodu (W), odečetl poloměr startovního kruhu (r) a výsledek zaokrouhlil na nejbližší centimetry. Během několika vteřin poté, co náš australský kolega stiskl startovací tlačítko, se na obrazovkách rozhodčích automaticky objevila platná vzdálenost. Jediné, co jim zbylo udělat, bylo zmáčknout knoflík k potvrzení výsledku a pak byla vzdálenost automaticky přenesena do výsledkových listin a na stadionové i televizní obrazovky. Bez zeměměřičů a jejich špičkových přístrojů Leica by programem nabité hry jistě tak lehce neprošly.

   Na olympijských hrách v Sydney 2000 byly používány geodetické přístroje firmy Leica.

---

Z časopisu Zeměměřič č. 11/2000