12. kartografická konference (16.- 18. 9. 1997) se konala pod záštitou rektora Univerzity Palackého v Olomouci (UP) v prostorách zdejší právnické fakulty. Pořádala ji Kartografická společnost ČR a Kartografická spoločnosť SR ve spolupráci s ČSGK, Společností pro fotogrammetrii a dálkový průzkum Země a Katedrou geografie Přírodovědecké fakulty UP. Sponzory konference byly firmy Intergraph ČR, Condata a Stiefel. Zájem o konferenci předčil očekávání. Plánovaný počet 200 byl překročen až na 288 účastníků. Konferenci navštívili převážně odborníci z ČR a SR, nechyběli ani specialisté z Německa, Ukrajiny a Rakouska. V odborném programu plenárního jednání bylo předneseno 56 odborných referátů, v panelové sekci byly prezentovány 34 příspěvky a technické výstavy se zúčastnilo 25 vystavovatelů (Arcdata, Argus Geo System, Atlas, Autodesk, Condata, Foresta SG, Geodetický a kartografický ústav Bratislava, Geodezie Brno, Geodézie ČS, Geodis Brno, GEOS Hradec Králové, Gepro, GISAT, Help Service Mapping, HOS-Univerzal Uherský Brod, Intergraph ČR, Kartografie Praha, LGC MU Brno, Intermap CR Brno, SHOCart, Sokkia, STIEFEL Kartografie, Sykora CZ, T-MAPY, Vojenský kartografický ústav Harmanec, Zeměměřický úřad). Svým rozsahem a kvalitou prezentovaných příspěvků se 12. kartografická konference stala nejvýznamnější odbornou akcí roku 1997 pro obory kartografie, geografické informační systémy a dálkový průzkum Země v České i Slovenské republice. Konferenci byla věnována samostatná čísla odborných kartografických časopisů v ČR a SR (GaKO a Kartografické listy), ve kterých byly publikovány vybrané příspěvky přednesené v plenární sekci konference. Ostatní příspěvky byly publikovány v konferenčním sborníku příspěvků.
    Kdyby se 12. kartografická konference konala na Hané o něco dříve, musela by proběhnout asi na voru Kon-Tiky, neboť v místech, kde kartografové v září v suchu konferovali, bublala v letních měsících řeka Morava tekoucí mimo své koryto. Organizátoři z národních kartografických společností od obou břehů Moravy nakonec byli rádi, že termín stanovili až po velké vodě. Účastníci tak na konferenci, jejímž mottem bylo "Kartografie na přelomu tisíciletí", prý nemuseli připádlovat. Do Olomouce se totiž sjelo téměř 300 odborníků, kteří po tři dny tu buď sledovali přednáškový program, nebo si prohlíželi přilehlé expozice či panely vystavovatelů. Už první den sál třikrát zpozorněl a kartografové ani nedutajíce vyslechli zajímavé informace. Například v úvodním projevu předseda Úřadu Jiří Šíma upozornil na r. 2005, kdy 60 let po válce dojde ke sjednocení vojenského a civilního SMD. Přimlouvali bychom se, aby první řekou, která bude aktualizovaná už na jediném, patrně společném, mapovém díle, bylo Labe, kde by se vojáci mohli při té příležitosti setkat s civilisty, jako Američané se Sověty na konci války. Co se bude dít do doby, než do Chvaletic splavná řeka bude takto aktualizovaná, však už řečeno nebylo.
    Zajímavé informace o stavu a vývoji kartografie z pohledu českého kartografa podal předseda české kartografické společnosti Miroslav Mikšovský. Závažná byla i informace přednesená mimo program zástupcem hlavního armádního kartografického stanu. Naštěstí se po diskuzním příspěvku k případu nevyřešených autorských práv o podklad k autoatlasu za budovou právnické fakulty, kde se konference konala, nekrokovala vzdálenost palebných čar pro kartografický souboj. Všechny přednášky z bohatého programu konference byly přenášeny reproduktory i do jiných sálů, kde byly umístěny expozice, což bylo výhodné. Nemohli jsme i přes veškerou snahu být všude, ale také jsme s překvapením ani nemohli nevidět, že by někteří odborníci příliš spěchali poslouchat zajímavý příspěvek a do hlavního sálu se hnali asi tak, jako když poslanci jen tak tak stíhají hlasování. To nejzávažnější, o čem byla řeč, obsahuje Sborník a specializovaná čísla časopisu GaKO a Kartografických listů. Další informace Jiřího Šímy, sdělené v bloku fotogrammetrických příspěvků, které se týkaly oboru, tam však nenajdete. Předseda rezortu hovořil o koncepci svého Úřadu, která pamatuje na rozvoj fotogrammetrických pracovišť umístěných na katastrálních úřadech v bývalých krajích. Ze zajímavé přednášky o ZABAGEDu, kterou přednesl Vratislav Plischke (ZÚ), a hlavně z odpovědí na dotazy v tu dobu konferenci předsedajícího Bohumila Veverky se posluchači dozvěděli, že někde úřední vektorová datová báze vzniká ostrůvkovitě. Ostrůvky se však tvoří kromě vodstva a vybraných liniových objektů uvnitř intraviánů, kde nejsou zatím vektorizované ostatní objekty, a uživatel může dočasně obdržet rastrový soubor polohopisu. Obáváme se, že zatím asi není šťastně vyřešen způsob, jakým se uživatel vektorizovaných a dočasně rastrových dat dozví, že rastr nahradil vektor. Další akce, dokonce i soutěž, probíhaly mimo hlavní sál.
    V okamžiku, kdy jsme jako ostatně většina účastníků konference dali svůj hlas do soutěže o nejlepší soutěžní panel, jsme litovali, že se zde nesoutěžilo třeba o nejmilejší kartografické dílo posledního sedmiletí. Bohužel to nikoho nenapadlo, a tak berte na vědomí, že nejmilejším panelem se stala prezentace GEFOSu, který ukázal soulep snímků jižní poloviny Prahy.
    Na výstavce uspořádané ke konferenci se většinou představily firmy, které se pravidelně prezentují, například na nedávné konferenci GIS ve státní správě nebo na Světě knih. Byl tu však jeden neokoukaný stánek Zeměměřického úřadu.
    Do 52 hodin, přesně tolik čistého času se totiž konference konala, se vešly kultura i zábava. Hodinový program s varhanní hudbou v kostele Sv. Morice, kde v určitou dobu se při prohlídce varhan patrně poprvé v historii sešel rekordní počet kartografů na kůru, se líbil stejně jako následný společenský program. Je třeba dodat slovy mladé generace, že hudba s cimbálem - to byl prostě nářez, ale pozor, jako výborný bavič se uvedl i předseda organizačního výboru Vít Voženílek z pořadatelské katedry geografie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci. Voženílek na pódiu vyzpovídal Miroslava Lakomého, neboť tento Hanák už vyšil pomocí tří set druhů bavlnek a obdarován obrovskou pílí pět map. Vyšité mapy jsme si nejenom prohlédli, ale i vyfotografovali. Líbilo se nám i Voženílkovo kartografické devatero, protože je vtipné a pravdivé. O kartografii jsou ostatně v tomto čísle i další příspěvky.

---

Z časopisu Zeměměřič č. 11/97