VZÚ vznikl v listopadu 1919 v rámci Čs. armády jako první národní, centralizovaná zeměměřická instituce s celostátní působností. Ihned po svém zřízení, v průběhu výstavby státu plnil úkoly těsně spjaté s formováním a potřebami, činností ministerstev a veřejných organizací. Po celé meziválečné období se podílel na řešení a plnění úkolů v oblasti mapové tvorby a na výstavbě čs. geodetických základů; kromě toho byl velmi aktivní v mezinárodní spolupráci. VZÚ byl pověstný svou promyšlenou personální politikou, spočívající na osobitém systému výběru a dlouhodobé odborné přípravy svých příslušníků. Perspektivností byla prodchnuta péče o trvalý technický a technologický pokrok, na jehož základě ústav udržoval svoji výrobní kapacitu na evropské úrovni.

Po vzniku ČSR byl VZÚ institucí, která plnila naléhavé úkoly v oblasti výstavby a modernizace polohových, výškových a zčásti i tíhových geodetických základů. Jednak bylo navázáno na tradici a převzaté podklady vídeňského VZÚ, dále na inspirativní tradici evropské a francouzské geodézie. Prvním, významným příspěvkem VZÚ bylo zaměření a modernizace výškových geodetických základů Velké Prahy, nezbytných pro její další rozvoj. Byl zřízen astronomicko - geodetický odbor, jehož přednostou byl plk. Dr. tech. Ladislav Beneš, legionář, který byl tajemníkem komise MUGG pro evropské stupňové měření. Tento odbor zabezpečoval triangulační, astronomické práce v Československu, v té době hlavně na Moravě; na býv. Podkarpatské Rusi kromě toho také základnová měření a zaměření čs. části stupňového oblouku; měření ke spojení trigonometrických sítí se sousedními státy; geodetická astronomická měření (prof. Emil Buchar) a na Slovensku pak ještě měření nivelační. VZÚ se také podílel na tíhových měřeních, organizovaných brněnskou technikou (prof. Kladivo). Po roce 1945 zavedl do armády poprvé moderní kartografické zobrazení kontinentálního typu, tzv. systém S-46 a také zabezpečil první celostátní deklinační mapování. Významné byly úkoly, které ústav plnil v oblasti mapové tvorby a kartografie; již počátkem 20. let podává kpt. Dr. tech. Beneš návrh na zavedení normálního, konformního kuželového zobrazení jako zobrazení celostátního. Proběhla aktualizace rakousko-uherských speciálních a generálních map, byla kartograficky zabezpečena čs. delegace na versailleské konferenci. Je připraven projekt topografického mapování v měřítku 1 : 20 000 v Benešově projekci. Pro potřeby ministerstev – školství, vnitra, dopravy a další veřejnou potřebu jsou vydávány tematické a geografické mapy; společné dílo čs. institucí Čs. zeměpisný atlas, vytištěný ve VZÚ je na světové výstavě v Paříži v roce 1935 vyznamenáno velkou cenou. Probíhaly také zkoušky nových technologií a techniky – pozemní a letecké fotogrammetrie, geodetické astronomie, pro reprodukci a polygrafii; byly vydávány učební pomůcky a předpisy. V období před Mnichovem VZÚ v předstihu zabezpečoval geodetickými a mapovými podklady čs. armádu.

Počátkem padesátých let, kdy došlo k delimitaci působností v rámci tehdy vzniklé topografické služby, je ústav orientován převážně na plnění úkolů vojenské geografie, tvorbu tematických a speciálních map. V ústavu proběhlo zpracování map celostátního mapování 1:25 000, map odvozených měřítek a map pro zabezpečení letectva a pozemního vojska. V současné době se v ústavu zpracovávají vojenské mapy podle standardů NATO – mapa pro společné operace 1:250 000, jsou vytvářeny moderní datové báze vojensko-geografických informací, pro analýzy terénu a jsou vydávány aktuální vojensko-geografické publikace. Výstava (srpen – září 1999) v NTM, na kterou jsme upozorňovali elektronickým informačním kanálem našeho oboru Z++, dokumentovala podíl příslušníků VZÚ na výstavbě předmnichovské armády, přínos ústavu národní geodezii a kartografii, také příkladnost péče o profesní úroveň jeho pracovníků a pracovní výsledky dosahované od skromných poměrů až po vrcholná období jeho existence. Tradice VZÚ se tak stala pro současnou i pro další generace světlým příkladem vlastenectví, činorodosti a pracovitosti. Škoda však, že se VZÚ nedočkal lepšího dárku a uznání svých zásluh od velitelství toposlužby ČR, než zrušení svého názvu a přetransformování se do nástupnického subjektu v tzv. shodě s praktikami armád NATO (ne všemi). Zavádějme technologické i organizační změny, ale važme si svých tradic. Pokud na to malý národ (i armáda) zapomene, jeho perspektiva je nejistá. Co je špatné, změňme. Co je dobré podpořme a zachovejme. V současné době je tato záležitost stále nejistá a řeší se až na nejvyšších úrovních.

Zdroj: Tisková zpráva VZÚ, (zs)

---

Z časopisu Zeměměřič č. 11-99