Při studijním pobytu na Královské technické vysoké škole (KTH - Kungel tekniska hogskolan) ve Stockholmu v letošním roce jsem se zúčastnila příprav a prvních etap měření deformací válečné historické plachetnice.
Loď se potopila před očima švédského krále a diváků krátce po vyplutí v srpnu roku 1628 ve vzdálenosti 100 m od břehu. Výbojný švédský král Gustav II. Adolf se chtěl pyšnit největší lodí svého válečného loďstva a trval i přes námitky odborníků na přístavbě dalšího poschodí plavidla. Další nadstavbou lodi došlo k posunutí těžiště a nedostatek zátěže na dně lodi, kterou tvořily větší kameny, způsobil zkázu. Plachetnice byla ve své době nejhonosnější a nejpřepychovější lodí ve Švédsku.
Loď o čtyřech poschodích je dlouhá 69 m a byla vyzvednuta týmem potápěčů z mořského dna v roce 1956. I s nánosy usazenin vážila celkem 700 tun. Po vyzdvižení z mořského dna byla restaurována a nyní je vystavena v muzeu Vasa v centru Stockholmu, v mohutné betonové budově, která byla postavena za účelem ochrany lodi před nepříznivými vlivy. Exponát se stal chloubou Švédů a atrakcí pro turisty celého světa. O zachování lodi pro příští generace se stará značné množství zaměstnanců včetně početného týmu odborníků: restaurátorů, historiků, chemiků a znalců dřeva.
Loď je v muzeu postavena na pevném betonovém základu a je podepřena mohutnými kovovými podpěrami. Poněvadž odborníci předpokládají určité deformace lodi, požádali oddělení Geodezie a fotogrammetrie Vysoké technické školy ve Stockholmu (KTH) o odbornou geodetickou pomoc. V požadavku se jednalo o projekt měření a navržení sítě vztažné soustavy, a to jak bodů stanovisek, tak i orientačních, dále byl požadován návrh rozmístění pozorovaných bodů na povrchu lodi k určení deformací objektu.
Budova muzea je výškově členěna do sedmi úrovní. Dvě úrovně jsou přízemní a pět dalších podlaží tvoří galerie. Z těchto úrovní jsou měření vykonávána.
Body úrovně, ze kterých se měření provádí, byly navrženy vždy tak, aby z každého vztažného stanoviskového bodu byla viditelnost nejméně na 3 další body vztažné soustavy a aby byla umožněna také vzájemná provázanost na body vztažné soustavy umístěné v různých úrovních.
Vztažná soustava sestává z 32 bodů, z toho je 8 bodů stanoviskových pro umístění totální stanice. Tato stanoviska jsou vždy na stabilním železném zábradlí lemujícím obvod jednotlivých podlaží. Zábradlí bylo přizpůsobeno pro umístění teodolitu navařením pevné železné plošiny o rozměrech cca 24 x 24 cm. Masivní železné zábradlí nevykazuje při stabilní teplotě udržované v muzeu deformace,
je tedy vhodným objektem pro umístění měřických stanovisek. Ostatní vztažné orientační body jsou umístěny na nosných prvcích betonového zdiva (též na sloupech), vždy ve výšce cca 2 m. Tuto stabilizaci tvoří dobře zazděné úchyty s možností našroubování soupravy měřického cíle - menších odrazových hranolů firmy Leica.
Ke stabilizaci pozorovaných bodů na povrchu lodě byly použity speciální značky (malé odrazové štítky s umělohmotnou fólií firmy Leica), které se trvale nalepily na vhodná, rovnoměrně rozvržená místa sledovaného objektu.
Interiér muzea je značně členitý, s různými tematickými výstavkami umístěnými v jednotlivých podlažích po obvodu muzea a měření se vykonávají za plného provozu. Proto musel být problém vzájemné viditelnosti bodů vyřešen větším počtem bodů vztažné soustavy.
Do základové betonové desky ve 2. úrovni, na které stojí loď na kovových podpěrách, bylo umístěno 6 pozorovaných bodů stabilizovaných kovovými značkami pro sledování pohybu základu. Základ je zcela oddělený od ostatních úrovní a podlah. Body byly rozmístěny pravidelně po obvodu základu tak, aby byla optimální viditelnost a propojení s ostatními body vztažné soustavy. Body vztažné soustavy ve 2. úrovni umístěné mimo základnovou desku byly pojaty jako volná stanoviska a jejich poloha byla volena na betonovém podkladu pod dřevěnou podlahou. Další body vztažné soustavy byly v tomto podlaží umístěny na nosných betonových stěnách a sloupech, kde byly zabudovány úchyty s možností našroubování soupravy měřického cíle.
Jeden ze stanoviskových bodů byl umístěn na kovovém zábradlí na malé galerii mezi 2. a 3. úrovní, nejvíce vztažných orientačních bodů bylo stabilizováno na betonových sloupech a zdech ve 4. úrovni. V této úrovni byly umístěny také čtyři stanoviskové body, opět na zábradlí lemujícím toto podlaží. Volná stanoviska v tomto podlaží byla navržena na podlaze, na betonovém podkladu pod dřevěným palubovým pokrytem. Další stanoviskové body i body sítě byly stabilizovány obdobně v 5. až 7. výškové úrovni budovy.
Na základě předběžného navržení bodů vztažné soustavy bylo pomocí počítačové simulace, po zobrazení vztažných bodů v grafickém programu zjištěno jejich optimální rozmístění a dne 23. 2. 2000 se uskutečnilo rozmístění navržených bodů potřebných k měření v interiéru muzea. Orientační kontrolní zaměření k ověření vhodného tvaru vztažné soustavy a vhodného rozmístění pozorovaných bodů bylo vykonáno 24. 2. 2000 přístrojem Leica TC 600. Měření bylo ztíženo horší viditelností na některé body vztažné soustavy, protože v prostorách, kde je loď vystavena, převládá přítmí a loď není osvětlena, aby ve dřevě neprobíhaly nepříznivé chemické reakce. Výsledky po vynesení bodů v grafickém programu počítače byly uspokojivé, pro snadnější viditelnost záměr a větší kompaktnost sítě bylo potřeba nepatrně přemístit pouze čtyři body vztažné soustavy.
Stabilizační práce v prostoru muzea byly dokončeny do konce dubna a první základní měření sítě bylo vykonáno počátkem května 2000.
K základnímu měření byla použita totální stanice firmy Leica s automatickým cílením TDA 5005. Tento přístroj vysoké kvality a přesnosti byl vybrán pro uvedená měření záměrně z důvodu snadnosti zacílení, protože v měřických pracích chtějí, po zaučení geodety KTH, pokračovat zaměstnanci muzea bez geodetické odbornosti. Všechna měření byla provedena ve dvou skupinách. Hodnoty vyrovnaných souřadnic bodů sítě nepřesáhly střední chybu m = I0,3 mm.
Přístroj Leica TDA 5005 umožňuje přesné automatické zacílení po hrubém manuálním cílení a pak automatické vyhledání cíle a přesné zacílení ve druhé poloze dalekohledu. Automatické cílení umožňuje u tohoto přístroje funkce ART - automatic target rekognoskation. Funkce ATR používá CCD kameru, která automaticky vyhledá střed zrcadla dokonce i při jeho mírném pohybu. Při aplikaci této funkce odpadá tedy částečně požadavek na zkušenost a zručnost měřiče. Přesnost cílení je na úrovni úhlové přesnosti, což je I0,15 mgon.
Při měření byl využit software "Set of angles", který umožňuje měřit směry v řadách a skupinách. Přesnost měřené délky je v submilimetrovém dosahu, firma Leica udává přesnost I0,5 mm do vzdálenosti 120 metrů.
Kontinuitu našich měřických prací hlavně při automatickém cílení v druhých polohách narušovali návštěvníci muzea, kteří vstupovali do záměrné osy dalekohledu a tím se měření prodlužovalo, jinak probíhalo měření uvedeným přístrojem snadno a bez problémů.
Závěrem je nutno konstatovat, že se totální stanice TDA 5005 jevila jako velice pohotová a vhodná měřická technika pro tento druh speciálních měření inženýrské geodezie. Přesto, že jsme posuzovali pokračování v dalších měřických pracích neodborníky z řad zaměstnanců muzea trochu skepticky, po prvních kontaktech s přístrojem Leica TDA 5005 a jeho snadnou obsluhou věříme, že i laik je schopen po dobrém zaškolení geodetické práce při měření deformací provádět a při vedení odborníkem sledovat i statistiku dlouhodobých změn v pohybu lodi.
Děkuji tímto Institutu Svenska ve Stockholmu, jehož prostřednictvím mně byl umožněn studijní pobyt na KTH univerzitě
![[Home Page]](../obr/zem_web.gif){kind=small}
![[Geodezie]](../obr/ak_geodezie.gif){kind=small}
![[Historie]](../obr/ak_historie.gif){kind=small}
![[Pošta]](../obr/zem_post.gif){kind=small}