![[Home Page]](../obr/zem_web.gif){kind=small}
Na internetu jsou dnes k dispozici tisíce map. A tento počet rychle roste. Z těchto map je mnoho map statických: nemůžete transfokovat ani k sobě ani od sebe. Uživatel nemůže s těmito mapami navzájem pracovat. Jiné mapy, jako je MapQuest, jsou dynamické: můžete transfokovat k sobě nebo od sebe, na některých webových stránkách dokonce můžete měnit barvy mapy. Takové dynamické mapy jsou obecně tvořeny serverem mapy. Některé z těchto dynamických map jsou poskytované velmi rychle a některé z těchto map jsou skutečně pěkné. Ale všechny mapy na internetu mají jeden nedostatek: nemohou být kombinovány s dalšími mapami. Nemůžete udělat průsvitku mapy, pocházející z jedné webové stránky, a další mapy, pocházející z jiné webové stránky. Pro GIS je tato schopnost podstatná. Open GIS Consortium rozpoznalo tento nedostatek a poskytuje řešení: webové mapování. Tento článek popíše některé klíčové charakteristiky webového mapování a testovacího prostředí webového mapování.
Webové mapování je koncepce zobrazování map ve webovém prohlížeči, které jsou dynamicky vytvářeny serverem mapy. Geografické informace jsou uloženy na straně serveru a zobrazovány na straně klienta. Takže geografické informace musejí být nějak přesunuty ze serveru ke klientovi. V zásadě existují dvě metody přesunu informací: vektorový přesun a bitmapový přesun.
Vektorový přesun
Je-li informace přesunuta ve vektorové formě, klient dostává samozřejmě vektory. Z těchto vektorů může klient vytvářet mapu. Zaváděcí čas samotných vektorů může u velkých databází ohromně narůstat. Přizpůsobivá vektorová grafika byla nedávno přijata konsorciem W3C jako norma. To dává možnost vektorového zobrazování GIS v budoucnosti, ale prohlížeče obecně tuto vlastnost nepodporují. Klienti musejí být inteligentní: musejí znát, jak transfokovat k sobě, vypočítávat pozice, ukládat souřadnice, kombinovat mapové vrstvy. HTML není schopný toto dělat, takže programátoři pro použití vektorové grafiky musejí užít jazyk Java, Active-X nebo modul.
Přesun bitové mapy
Druhý způsob zobrazování dynamických map je použití bitmapového přesunu. Mapa v bitmapové formě je na straně serveru tvořena z přístupných geografických informací. Bitová mapa (obvykle GIF nebo JPG) je přesunuta ze serveru ke klientovi a zobrazena v prohlížeči. Tato technologie se užívá dost často. Nevyžaduje plug-iny, další zvláštní komponenty, ale může být manipulována prohlížečem. Uživatel může kliknout na mapu a server může vytvořit novou bitovou mapu, transfokovanou na kliknutý bod. Stejným způsobem je tato nová bitová mapa přesunuta ke klientovi.
Pro a proti
Obě technologie mají své výhody a nevýhody. Obě jsou dynamické, můžete transfokovat k sobě, transfokovat od sebe a panorámovat, můžete zobrazit geografické informace ve vektorové formě a v souřadnicové formě. Vektorový případ si vyžaduje větší výkon počítače, montážní úsilí a počáteční přesun. Bitové mapy jsou zobrazeny okamžitě, ale pokaždé, když se mapa mění, musí být regenerována na straně serveru a přesunuta. Obě technologie mohou kombinovat vrstvy z různých zdrojů. To je samozřejmé v případě vektorové grafiky, vrstvy mohou být vyhledány z různých serverů a zobrazeny jedna přes druhou. V případě bitmapové grafiky mohou být mapy překrývány pomocí transparence.
Od myšlenky ke specifikaci
O stykové funkceschopnosti přemýšlelo a na specifikacích pracovalo konsorcium OGC od roku 1994. S prudkým růstem WWW od roku 1995 existovalo vědomí, že by webové mapování mělo být rychle specifikováno, aby se mapy mohly kombinovat na webu. V roce 1997 začala pracovat skupina SIG webového mapování. Na širokém fóru probíhaly diskuze o tom, co by přesně mělo být specifikováno a jak to vztáhnout k jiným specifikům uvnitř a vně OGC. Na konferenci GIS/LIS v říjnu 1997 byla uspořádána ukázka, kde byla představena centrální koncepce stykové funkceschopnosti. Demonstrace byla posouzena jako velmi slibná.
Testovací prostředí webového mapování
V roce 1998 proběhly diskuze, jak získat lidské zdroje pro finalitu specifikací, protože bylo třeba udělat ještě mnoho práce. Tak vzniklo testovací prostředí webového mapování. Testovací prostředí se skládá ze seznamu sponzorů, hlavně vládních organizací Spojených států a ze seznamu komerčních organizací, které mohou provádět zapisování a vytváření prototypů softwaru. WMT zahájilo práci v říjnu 1998. Od té doby všechny skupiny udělaly ohromné množství práce propracováním specifikací a zkonstruováním prototypů. Nejdůležitějším dnem pro WMT bylo bezpochyby 10. září 1999, kdy všechny prototypy byly prezentovány ve společnosti Lockheed Martin Management and Data Systems Gaithersburg, v Marylandu, USA. Prezentace spočívala ve scénáři aplikace krizového štábu (přírodních) katastrof. Mapy byly při prezentaci poskytovány různými servery různých společností, buď samostatně nebo překrytě ve standardních webových prohlížečích, jedna přes druhou. Demonstrace byla velkým úspěchem a už získala více sponzorů pro potřebné financování.
Od geografických informací k překryvným mapám
Skupina webového mapování SIG si jako první volbu vybrala bitmapový přesun, protože ten nemá požadavky na straně klienta a generuje pěkně rychle výsledky, což je na internetu dobré. Koncepce webového mapování je překvapivě jednoduchá. Podle parametrizovaného požadavku klienta mapový server tvoří bitovou mapu, která je normální cestou přesunuta a zobrazena ve webovém prohlížeči. Pro tvorbu map, které mohou být kombinovány, musejí být v požadavku uvedeny tyto čtyři základní vlastnosti:
vyvěšeno: 4.12.2000
| Z časopisu Zeměměřič č. 12/2000 | ||
|
![[GIS]](../obr/ak_gis.gif){kind=small}
| ![[Pošta]](../obr/zem_post.gif){kind=small} |