Během konference ve Wu-chan v Číně jsme předložili doklady odrážející různé výukové modely v Austrálii, Číně a na severu Evropy. Kirsi Artimo z Finska uvedla diskusi, jak "užívání počítačů a informačních systémů změnilo obsah vysokoškolských přednášek a jak nové úkoly zeměměřičů vyžadují více prostoru pro nový obsah, jako jsou ekonomické a obchodní záležitosti." Prohlásila, že "Vývoj počítači podporovaných výukových metod se značně soustředil na technologie, jako jsou interaktivní vzdělávací prostředí, hypermediální knihy, využívání přednášek o informačních systémech a bázích dat i e-mailu a WWW." Také sdělila, že "vzdělávání není jen technologie a metody, důležitou část tvoří samy základy". Informační technologie i ostatní změny, jimiž prochází společnost a celý svět, vyvolává tlak na změnu podstaty zeměměřického vzdělání. Tak kupříkladu evropští zeměměřiči (CLGE) se snaží o společný základ učebních běhů geodetických zeměměřičů, protože Evropa si vyžaduje spolupráci."

Stig Enemark z Dánska promluvil o výukovém modelu, který úzce navazuje na klasický inženýrský přístup řešení. "Výukové programy zeměměřického inženýrství na aalborgské univerzitě jsou projektem organizovány a zakládají se na projektu ode dne, kdy nováčci přijdou, až do získání jejich odborné hodnosti. Tím se dosáhlo možnosti, aby volněji přicházely požadavky na obsah, který se více přibližuje inženýrskému přístupu řešení".

Projektem organizované znamená, že tradiční výukové běhy provázené odpovídajícími praktickými cvičeními se nahrazují prací na projektu během kurzů. Koncepce posunuje výhled od popisu a rozboru do syntézy a zhodnocení. Každý semestr obsahuje základní strukturu (v podstatě) rovnoměrného rozložení přednášek a prací na projektu. Práce na projektu probíhá ve skupinách čtyř až šesti studentů, k nimž je přidělen vyučující jako dozor.

Na základě projektu znamená, že tradiční znalosti z učebnic se nahrazují potřebnými znalostmi pro řešení teoretických problémů. Celé pojetí posunuje perspektivu od porozumění obecným znalostem na schopnost odvozovat nové poznatky. Cílem projekční práce je "učit se prací". Při projektu lze aplikovat zásady know-how pro zácvik odborných činností nebo metodologických schopností analyzovat problémy a znalostí využívat.

Rozdíl mezi tradičním vzděláváním orientovaným na předmět a tímto projektem organizovaným vzdělávacím modelem lze vyjádřit čínským příslovím:

John Parker z Austrálie předložil dokument Řízení změn při užití jakostního přístupu (Managing Change Utilizing a Quality Approach). Prohlásil, že "Pro výcvik katastrálních zeměměřičů se nyní přijal přístup podle hledisek kvality. Ten zahrnuje vzdělávací instituce, vedoucí zeměměřiče, cvičitele u Zeměměřické komory a je v souladu s návrhem charty o kvalitě FIG."

Autor předložil na týdnu Mezinárodní federace zeměměřičů (FIG) v Sun City v roce 1999 svůj Návrh na osnovy vzdělávání zeměměřičů v USA (Surveying Education Curricula Design in the USA): Od počátku desetiletí 1990 - 1999 prováděl Americký kongres pro zeměměřictví a mapování (ACSM) velkou celostátní studii o postavení a doporučení pro budoucnost vzdělávání v zeměměřictví a mapování. Panel vedoucích postav ve vzdělávání, zastupující průmysl, státní správu a akademické odborníky v zeměměřictví a mapování, se scházel na poradách a studiích o vzdělávání v zeměměřictví a mapování ve Spojených státech amerických. Podnětem byly hluboké změny v zeměměřictví a mapování, způsobené značným vývojem technologií a souběžnými požadavky průmyslu a státní správy na absolventy s novými znalostmi a dovednostmi. Aby odborné a vysoké školy mohly poskytovat kvalitní absolventy, je třeba zjistit životnost a prospěšnost stávajících zeměměřických a mapovacích programů.

Cílem studie byly čtyři oblasti:

1. přehled vývoje a současný stav vzdělávání v oborech v zeměměřictví a mapování v USA,
2. ověření soudobých a nastávajících požadavků na absolventy v oborech zeměměřictví a mapování,
3. přehled inovačních přístupů ke vzdělávání v zeměměřictví a mapování, jak byly zavedeny v USA a kdekoli jinde, a
4. vyvíjení strategie pro další vývoj a rozvoj v zeměměřictví a mapování.

První tři body jako průzkumové činnosti umožnily pak realizovat poslední z oblastí (d).

V únoru 1993 vyšla "Zpráva Amerického kongresu pro zeměměřictví a mapování a národní studie o zeměměřictví a mapování". Představuje pokus popsat politiku vzdělávání, kterou ovlivňuje věk informatiky. Je to kritický pohled na možnosti dlouhodobé úspěšnosti vzdělávacích institucí. V těchto ekonomikou určovaných časech je pouhým snem automatické financování programů. Soukromý sektor jako jsou vydavatelé, softwarové firmy a poradenské skupiny nabízejí extenzívní kurzy. Rozšířené programy vysokých škol často konkurují řádným programům ukončeným odbornou hodností. V některých případech si veřejnoprávní instituce vytvořily vlastní zeměměřické a mapovací osnovy, aby splňovaly požadavky těchto institucí. Zajímavý poznatek je, že každá z institucí si vytváří svůj vlastní způsob, který odpovídá místním a regionálním potřebám a podmínkám. Tvrdí se dokonce, že "jako všechny státy Unie vytváří federální demokracii, každý stát si zachovává svůj ráz a důležitost v rámci společného uspořádání", tak i při respektování společné vize se bude vzdělávání lišit.

Nové učební rozvrhy je třeba pečlivě navrhovat, aby poskytovaly:

1. rozsáhlé všeobecné vzdělání, které poskytne základní porozumění světu, jeho institucím a kulturám (komunikace, literatura, humanitní a sociální vědy a základní vědy),
2. vyčerpávající vzdělání v technologii prostorových informací, technologii sběru dat (měřické práce v terénu, fotogrammetrie, vzdálený průzkum) a v technologii správy dat (geografický informační systém - GIS),
3. základní poznání mnohých oblastí, v nichž mají své použití prostorové informace: práva, nemovitosti, studie o životním prostředí, přírodní vědy, ekonomika, strojnictví, geografie, antropologie, lesnictví,
4. práce v aplikačním kurzu, kde se pro řešení identifikují společenské problémy a prostorové informace: ohodnocení životního prostředí, plánování krajinného rozvoje, pozemkové vlastnictví a jeho správa, ekonomické plánování prací a zařízení a fyzikální plánování zařízení. Všechny tyto předměty by se měly vyučovat z hlediska zaměření na prostorové informace.

Odborné kurzy v zeměměřictví a mapování by měly mít podstatně více "volnou formu", při níž by se projednávala široká paleta vědeckých, společenských, právních a ekonomických témat.

Je třeba zabezpečit zvláštní školení při programech výměny mezi státní správou, průmyslem a akademickými kruhy, kdy se fakulty umísťují při průmyslu nebo u orgánů státní správy záměnou za praktiky přicházející krátkodobě na vysoké školy.

Třeba však poznamenat, že tato zpráva nebyla v USA zrovna nadšeně přijata jak ze strany praktiků v zeměměřictví a mapování, tak ani ze strany vysokoškolských pedagogů. Vznesla se vlna kritiky. Je zřejmé, že žádné změny nebývají vítány.

Závěr

Je to pouhý začátek. V tomto článku chybí mnohé další oblasti. Dvě další sympozia se konají, a to v říjnu 2000 v Rosariu v Argentině a na pracovním týdnu FIG 2001 v Koreji. Přesto je zřejmé, že svět potřebuje nutně revidovat vzdělávání v zeměměřictví a mapování vzhledem k prudkým změnám v našem oboru.

vyvěšeno: 3.prosinec 2001

---

Z časopisu Zeměměřič č. 12/2001