Adolf Vjačka (KÚ Opava)

Difference by forms of digital maps, impact of creation technology, state of horizontal control points, points of detailed planimetric survey accurary. Actual problems caused by the present cadastral decree.

Činnosti spojené s vedením digitalizovaného souboru geodetických informací katastru nemovitostí, tj. měření změn a zpracování jeho výsledků, výpočet výměr nových a změněných parcel, zpracování geometrických plánů a zobrazení změn do katastrální mapy jsou závislé zejména na:

• digitální formě katastrální mapy,
• technologii tvorby digitální formy katastrální mapy,
• stavu polohového bodového pole,
• přesnosti podrobných bodů katastrální mapy zejména kontrolních případně připojovacích,
• rozložení a míře jednoznačnosti připojovacích a kontrolních bodů,
• ustanoveních závazného prováděcího předpisu [ 1] .

Historie digitálních forem katastrálních map je v ČR zatím poměrně krátká, dosud nejsou s konečnou platností vyřešeny některé základní koncepční otázky, míra znalostí a zkušeností týkajících se jejich tvorby a vedení je na katastrálních úřadech i u zpracovatelů geometrických plánů různá. Vážné potíže působí chyby a nejasnosti předpisu [ 1] (viz lit. [ 2] ) . Problematika tvorby i vedení těchto map je proto velmi živá s řadou otevřených otázek, které trápí obě zúčastněné strany.

V územích s digitální katastrální mapou (DKM) v souřadnicovém systému S-JTSK i v územích s katastrální mapou digitalizovanou (KM-D) v původním souřadnicovém systému příslušné katastrální mapy je předepsáno měřit změny tak, aby výsledek měření (pravoúhlé souřadnice vypočtené z výsledků měření změny) vyhověl střední souřadnicové chybě 0.14 m.V územích s DKM musí být výsledek měření vyjádřen souřadnicemi v S-JTSK, v územích s KM-D souřadnicemi v místním systému. V DKM se měření změny připojuje na body polohového pole případně na body s kódem charakteristiky kvality (dále jen “kv.” ) 3, případně 4. Ustanovení předpisu [ 1] o připojování měření i na body kv. 4 je přitom v přímém rozporu s jeho požadavkem na přesnost souřadnic z výsledků měření. V KM-D se měření připojuje na identické body.

V DKM se změna provede tak, že nové body se zobrazí podle souřadnic z výsledků měření avšak s přizpůsobením kontrolním bodům, připojovací a kontrolní body se přitom ponechají beze změny (jejich souřadnice se neopravují podle výsledků měření změny). Problém je v tom, že typicky většina podrobných bodů DKM má kv. horší než 3, polovina bodů pak má kv. 8. Důsledkem je, že přizpůsobením kontrolním bodům bývají souřadnice nových bodů určené z výsledků přímého měření znehodnoceny. Důsledkem také jsou značné rozdíly mezi výměrami vypočtenými z přímo naměřenýc h hodnot a výměrami určenými ze souřadnic DKM.

V KM-D se změna zobrazí s využitím identických bodů a s přizpůsobením kontrolním bodům.

Výměry nových a změněných parcel se v DKM počítají ze souřadnic DKM. V KM-D mají přednost výměry určené z výsledků přímého měření. V DKM tak musí být soulad výměr evidovaných v souboru popisných informací (SPI) s mapou absolutní, jen s přípustnou odchylkou ze zaokrouhlování v hodnotě 2 m² . V KM-D se výměry evidované v SPI, vypočtené z výsledků přímého měření, mohou lišit až do hodnoty mezní odchylky platné pro grafickou mapu v měřítku 1:2880.

Na geometrický plán (GP) se v územích s DKM uvádějí souřadnice nových bodů v S-JTSK v hodnotách podle DKM (přizpůsobené kontrolním bodům), v územích s KM-D souřadnice všech v rámci změny měřených bodů v místním systému.

V územích s DKM tak podle současné úpravy dochází v řadě případů ke zhoršení přesnosti souřadnic nových bodů a ke zhoršení přesnosti výměr přizpůsobováním výsledků měření připojovacím bodům (pokud byly pro připojení použity body kv. 4) a kontrolním bodům (pokud mají kv. horší než 3). Takto “pokažené” souřadnice nových bodů se uvádějí i na GP

V ČR není, s výjimkou území s novými komplexními pozemkovými úpravami, prakticky možné vytvořit DKM, která by měla všechny podrobné body spolehlivě s kv. 3:

• Při obnově katastrálního operátu novým mapováním nelze změřit většinu podrobných bodů v extravilánu, protože jednotlivé pozemky jsou spojeny do velkých půdních celků, nezbývá než je převzít z grafických map pozemkového katastru.
• Při přepracování mapy vyhotovené podle Instrukce A je nejméně 1/3 podrobných bodů z doby po mapování, vznikly ze stovek většinou drobných GP s často problematickým připojením měření a s dalšími nedostatky.
• Při přepracování číselných výsledků THM či ZMVM jsou problémy v tom, že mapování bylo ve velké většině provedeno s parametry pro 4. třídu přesnosti, že hranice parcel v půdních celcích je nutné přebírat s grafických map pozemkového katastru, že kvalita měření změn při vedení dřívější evidence nemovitostí má často nízkou kvalitu.
• Při přepracování grafických map (vektorizací rastrových souborů) není přesnost odpovídající kv. 3 dosažitelná.

Na KM-D se přepracovávají grafické katastrální mapy vyhotovené metodami, které nevyhovují ani 4. třídě přesnosti. Takových katastrálních map jsou stále ještě 2/3. Katastrální úřady se často dopouštějí té základní chyby, že se tyto mapy snaží přepracovat na DKM, což je při stávajících pravidlech pro veden í DKM těžko řešitelnou komplikací pro zhotovitele GP. Jde například o poddolovaná území s horizontálními posuny, o území s THM původně vyhotovenou v S-42 a později graficky transformovanou do S-JTSK.

Obecně není důvod nepřepracovat všechny katastrální mapy na DKM, formu KM-D lze zcela opustit. K tomu je však nutné přepracovat pravidla pro vedení DKM, zejména pravidla pro výpočet a evidování výměr nových a změněných parcel, nově stanovit soubor mezních odchylek, který by správně reflektoval reálnou přesnost podrobných bodů, upravit pravidla pro doplňování změn do DKM tak, aby vždy měly přednost přesné výsledky měření před souřadnicemi bodů získanými např. vektorizací rastrového souboru, tj. podle výsledků měření měnit i souřadnice kontrolních bodů.

Jen v málo katastrálních územích je k dispozici solidně zachované plošné podrobné polohové bodové pole. V poslední době sice přibývá moderních přístrojů a technologií (zejména moderních variant GPS) umožňujících se bez plošného polohového pole obejít, stále jich však není dost na to, aby bylo možné bez výrazných nepříznivých ekonomických dopadů na vyhotovitele i objednatele GP stanovit povinnost na polohové bodové pole připojovat měření i těch nejmenších změn, např. přístaveb budov.

Jak již bylo naznačeno v odst. 3, jsou v DKM i v KM-D, pokud se týká podrobných bodů, časté tyto situace:

• Jen omezený počet má kv. 3 naopak většina z nich má kv. 8. To zejména omezuje možnosti připojování měření na podrobné body (v DKM).
• Rozložení souřadnicových odchylek na podrobných bodech bývá plošší než normální, často proto dochází k překračování mezních odchylek, zejména když jsou stanoveny v hodnotách jen dvojnásobků středních chyb.
• V řadě případů hromadně neodpovídá deklarovaná kv. skutečnosti, je horší. Je to v prostorech, v nichž buď neměla být podle předpisu [ 1] katastrální mapa přepracována na DKM (např. území s horizontálními posuny, grafická THM původně v S-42) nebo např. území v němž aktuální obsah katastrální mapy je výsledkem mnoha drobných změn podle GP se spornou kvalitou připojení měření.

Důsledkem jsou těžko řešitelné problémy při zpracování GP. Zpracovatel sice může katastrálnímu úřadu navrhnout opravu chyby geometrického určení, avšak podle předpisu [ 1] by měl současně vykonat zeměměřické činnosti pro opravu potřebné, tj. zaměřit všechny podrobné body, jejichž souřadnice je potřeba opravit. To by často znamenalo nově zaměřit polohopis katastrální mapy v uceleném území nebo dokonce v celém katastrálním území. To není pro zpracovatele přijatelné, nehledě k nedořešeným otázkám šetření průběhu hranic apod.

Uvedené problémy nevyřeší dílčí úpravy předpisu [ 1] . Je potřeba přikročit k zásadní změně, která by umožnila plné využití výsledků měření změn pro postupné zlepšování kvality katastrální mapy a přitom nebyla vázána na současné příliš těsné mezní odchylky, které vyvolávají zdlouhavá řízení o opravě chyby údajů katastru nemovitostí (geometrického určení a výměr) případně různé námitky a stížnosti vlastníků nemovitostí.

I za současně platné úpravy však mohou katastrální úřady řadu těchto případů řešit změnou kódu kv. u podrobných bodů (např. z kódu 3 na kód 4) byla-li celkově nižší přesnost bodů při měření změny dostatečně prokázána a v nutných případech i změnou deklarované digitální formy z DKM na KM-D.

Jen malý počet lomových bodů vlastnických hranic je v současné době zcela jednoznačně v terénu trvale označeno způsobem umožňujícím jejich polohu opakovaně identifikovat s potřebnou přesností (do Ľ střední chyby), tj. pro kv. 3 s přesností do 0,05m. Tuto podmínku zpravidla splňují jen body označené řádným mezníkem a body na rozích budov. V místních tratích většinou pr obíhají vlastnické hranice po plotech, u nichž často bývá dostatečně přesná identifikace sporná. Navíc ploty bývají ze strany ulic vzhledem ke skutečné vlastnické hranici odsazeny.

Bodů vhodných pro připojování měření je proto málo, v řadě případů nejsou pro měření konkrétní změny optimálně rozloženy. Připojení měření na podrobné body není i z tohoto důvodu dostatečně spolehlivé. Jednoznačně by mělo mít přednost připojení na body polohového pole. Při připojení měření jen na podrobné body by mělo být připoj ovacích bodů více než 3 a měření musí být provedeno tak, aby souřadnice všech bodů měřených v rámci změny (připojovacích, kontrolních, nových) bylo možné vypočítat v jednom místním souřadnicovém systému změny.

Chyby a nedostatky předpisu [ 1] jsou podrobně diskutovány v lit. [ 2] . S respektováním poznatků a zkušeností z tvorby a vedení digitálních forem katastrálních map z poslední doby lze navrhnout zásady vedení digitální mapy pro zapracování do předpisu [ 1] zjednodušeně takto:

• Měření musí vždy být provedeno a připojeno tak, aby souřadnice všech měřených bodů bylo možné určit v S-JTSK s kv. 3.
• Ke katastrální mapě jako ke zdroji “přesných” informací o poloze podrobných bodů odpovídajících výsledkům přímého měření přistupovat jen pokud tyto mají kv. 3. Ve všech ostatních případech (u všech bodů s kv. horší než 3) k mapě přistupovat spíše jako ke grafickému přehledu.
• Jedním z důležitých cílů vedení katastrální mapy je její zpřesňování, tj. zvyšování počtu podrobných bodů s kv. 3. Má-li kterýkoliv podrobný bod katastrální mapy kv. horší než 3 a je možné jeho souřadnice s kv. 3 určit z výsledků měření změny, jeho souřadnice se podle výsledků měření změní a přiřadí se mu kv. 3. P okud jsou to lomové body vlastnické hranice, je podmínkou souhlas vlastníků s jejich polohou v terénu.
• Mají-li všechny lomové body hranice parcely kv. 3, musí výměra parcely evidovaná v SPI přesně odpovídat hodnotě odměřené z digitální mapy (přípustná je jen odchylka ze zaokrouhlení do 2 m² ). U ostatních parcel platí pro rozdíl mezi výměrou odměřenou z mapy a výměrou evidovanou v SPI mezní odchylka odvozená od mezní odchylky souřadnic platné pro nejhorší kód kv. uvedený u lomového bodu hranice parcely. Není-li tato mezní odchylka překročena, výměra parcely se v SPI nemění i když došlo ke zpřesnění polohy některého lomového bodu podle výsledků měření. Analogicky se postupuje i při obnově katastrálního operátu přepracováním, tj. výměry parcel evidované před obnovou se při ní změní jen v případech, kdy byla při přepracování výměra vypočtena ze souřadnic lomových bodů její hranice, mají-li všechny kv. 3.
• Mezní odchylky v souřadnicích bodů při jejich zpřesňování podle výsledků měření (např. rozdíl mezi původní souřadnici s kv. 7 a souřadnicí z výsledků měření změny s kv. 3) a obdobně i mezní odchylky mezi výměrami původními a zpřesněnými (vypočtenými ze souřadnic lomových bodů s kv. 3) nemají při akceptaci zde uvedených zásad žádný podstatný vliv na kvalit u mapy a mohou tak být stanoveny mnohem volněji než doposud.

Pokud budou výše uvedené zásady uplatněny, bude možné opustit formu KM-D a nadále všechny katastrální mapy digitalizovat na DKM. Podmínkou je, aby byly vytvořeny solidní předpoklady pro připojování měření všech změn na body polohového pole. Pro přechodné období několika let bude stačit, aby byly při tvorbě DKM přepracováním v územích s grafickými katastrálními mapami v jiném systému než S-JTSK body plošné sítě podrobného polohového pole jen vybrán y (rohy budov). Po přechodnou dobu by se zde podrobné body změn určovaly v místních souřadnicových systémech a změny by se do DKM doplňovaly transformací místních souřadnic do S-JTSK pomocí kontrolních bodů . Jednorázové zpřesnění souřadnic bodů podle výsl edků měření změn by se provedlo po určení souřadnic v S-JTSK bodů podrobného polohového pole.

Uplatněním navrhovaných zásad by odpadla většina stávajících problémů zpracovatelů GP i katastrálních úřadů s nedostatečnou přesnosti digitální mapy a také by odpadla velká většina náročných a přitom zcela zbytečných řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Doplňováním změn podle nich by se kvalita (přesnost a spolehlivost) katastrálních map sice pomalu, avšak trvale a spolehlivě zlepšovala, a to bez zbytečný ch konfliktů a nedorozumění s vlastníky nemovitostí.

Tento referát budiž chápán jako příspěvek do současné žhavé diskuse o dalším směrování digitálních forem katastrálních map, tj. jejich tvorby i vedení v České republice. Tato diskuse již trvá až příliš dlouho (osm let). Chci věřit, že už v krátké době dojde ke kýženému cíli, k rozhodnutí ČÚZK o takových změnách, úpravách a opravách předpisu [ 1] , které by vedly k úspěšnému dokončení digitalizace SGI a k jeho spolehlivému bezproblémovému vedení. Je potřeba ještě dodat, že toto rozhodování nebude vůbec jednoduché, kromě jiného bude při něm nutné zohlednit i dopady na ISKN.

 Pozn.: Příspěvek zazněl 9. listopadu 2001 v Brně na 7. Mezinárodní konferenci o KN a vyšel i ve sborníku akce. Na Webu Zeměměřiče vyvěšeno 13. 11. 2001.

---

Z časopisu Zeměměřič č. 12/2001