Stolice geodézie a důlního měřictví byla zřízena na tehdejší VŠB v Příbrami Výnosem Ministerstva orby č. 37156 ze dne 7. 12. 1907, která byla později přejmenována na Ústav důlního měřictví a geodézie, od r. 1994 Institut geodézie a důlního měřictví.

Důlní měřictví, jako samostatná hornická vědní disciplína, bylo uznáváno již v díle Georgia Agricoly Dvanáct knih o hornictví a hutnictví (Basilej 1556) a bylo také vždy jedním z hlavních předmětů všech hornických škol, ať vysokých či středních, v celém historicky známém období. Ve IV. dílu své knihy Agricola podává podrobnou informaci o zaměřování "důlních měr", v V. dílu popisuje přístroje používané v důlním měřictví.
    Prvním přednostou vytvořené Stolice geodézie a důlního měřictví byl v letech 1908-1919 Ing. Dr. František Köhler, který byl docentem Vysoké školy technické v Praze. Prof. Köhler vypracoval speciální metodiku délkového měření, kterou podrobně popsal v publikaci Nová metoda měření základen pro trigonometrické sítě katastrální, městské a hornické, jakož i měření polygonálních stran. K promítání v jámě sestrojil též opticko-mechanickou olovnici, která kreslila na fotografické desce křivky, z nichž se vyšetřoval průmět závěsného bodu mechanické olovnice.
    V roce 1919 převzal Ústav geodézie a důlního měřictví František Čechura, od r. 1921 mimořádný a od r. 1927 řádný profesor, který svým životním vědeckým i pedagogickým dílem položil základy moderního československého důlního měřictví. V r. 1925 vydal prof. Čechura ve dvou svazcích přednášky Důlní měřictví, které byly prvními učebnicemi tohoto oboru na VŠB v českém jazyce. V roce 1927 zavádí prof. Čechura do výuky nový předmět – hornickou geofyziku, která je začleněna do souboru hornických předmětů.
    Pro státní báňskou správu připravuje návrh důlně-měřického předpisu v rámci dosud platného říšského horního zákona z r. 1854 a navrhuje též některé změny pro jeho novelizaci v oblasti důlních map, pokud jde o jednotnost, přesnost a úřední platnost jejich obsahu.
    Po ukončení 2. světové války byla Vysoká škola báňská přesídlena dekretem prezidenta Eduarda Beneše do Ostravy. Prof. Čechura byl jmenován rektorem a pověřen organizací výuky v nových poměrech v Ostravě. Přes rozsáhlou organizační činnost pokračoval profesor Čechura ve své tvořivé práci a uveřejnil řadu vysokoškolských učebnic a příruček (Vyrovnávací počet, Geodézie nižší, Kurs důlního měřictví, Důlní měřictví I a II). V roce 1946 přistupuje prof. Čechura k práci na rozsáhlém kompendiu o důlním měřictví, které nebylo nikdy dokončeno. Kromě řady praktických měření velkého rozsahu vydal prof. Čechura 94 původní práce, které položily teoretický základ pro zcela samostatnou typicky hornickou disciplínu "důlní měřictví" a stal se také zakladatelem studia specializace důlní měřictví od r. 1951 na Vysoké škole báňské v Ostravě. Další organizační činnost ve prospěch důlního měřictví vyvíjel prof. Čechura v prosazování zřízení samostatného vědecko-výzkumného ústavu pro důlní měřictví podle vzoru jiných zemí v rozsahu a obsahu odpovídajícím potřebám čs. hornictví. Tato myšlenka byla realizována až v r. 1980 zřízením Báňské měřické základny.
    Za zásluhy o rozvoj důlního měřictví a hornictví vůbec byl prof. Čechura v r. 1954 jmenován řádným členem Čs. akademie věd. Zemřel 7. srpna 1974 ve věku 87 let a je pochován na Slezsko-ostravském hřbitově.
    V roce 1956 nastoupil na katedru důlního měřictví jako řádný profesor bývalý asistent akademika Čechury Ing. Dr. Karel Neset, náměstek ministra paliv a energetiky, který se v r. 1957 stal vedoucím katedry. Katedru vedl až do roku 1971, kdy odešel do důchodu. Zásluhou prof. Neseta bylo mimo jiné dosaženo uznání důlního měřictví jako vědního oboru pro výchovu kandidátů a doktorů věd v tomto oboru. Práce profesora Neseta znamenají teoretický i praktický přínos v řešení zmenšených ochranných pilířů svislých jam, dále při přípravě nového důlně-měřického předpisu ÚBÚ Praha č. 5700/1962.
    Prof. Neset je autorem 63 původních publikací. Vyvrcholením jeho životního díla je samostatná řada učebnic Důlní měřictví I (1996), Důlní měřictví II (1967), Geometrie ložisek (1978 společně s prof. Hajkrem) a Vlivy poddolování (1984). Přičinil se o vytvoření Mezinárodní společnosti ISM a o výstavbu BMZ v Krásném Poli. Zemřel v r. 1993 v 86 letech a je pohřben na Slezsko-ostravském hřbitově.
    Během působení profesora Neseta nastoupil v r. 1964 jako docent důlního měřictví a geodézie Ing. Jiří Matouš, CSc., hlavní důlní měřič dolu P. Bezruč. Věnoval se především rozvoji vědní disciplíny Vlivy poddolování, vlastním konstrukcím nových měřických přístrojů a optimalizaci důlně-měřického procesu. Je třeba připomenout jeho velkou práci v Mezinárodní společnosti důlních měřičů (ISM), kde v letech 1993-1994 zastával funkci prezidenta. Zasloužil se o zdárný průběh IX. kongresu ISM v Praze. V roce 1989 obhájil doktorskou dizertační práci a rok poté byl jmenován profesorem pro obor důlní měřictví. Zemřel 9. 4. 1995 ve svých nedožitých 65 letech.
    V roce 1972 se habilitoval jako docent Ing. Antonín Malíř, CSc., který se stal v témže roce vedoucím katedry. Katedru vedl až do roku 1980, kdy byl jmenován ředitelem Báňské měřické základny, kterou vedl až do odchodu do důchodu v r. 1986. Jeho odborná činnost byla věnována především rozvoji důlního mapování, legislativě v důlním měřictví a informačním systémům v důlním měřictví.
    V roce 1974 se habilitoval jako docent důlního měřictví odborný asistent Ing. Aleš Mučka, CSc., který v roce 1980 převzal vedení katedy. V roce 1981 byl jmenován profesorem pro obor důlní měřictví. Jeho hlavní činnost byla věnována moderní přístrojové technice v důlním měřictví. V roce 1988 obhájil doktorskou dizertační práci a získal titul doktor technických věd. Po listopadu 1989 byl odvolán z funkce vedoucího katedry a v r. 1991 odchází do invalidního důchodu. V letech 1989-1991 z vůle všech členů katedry zastává funkci vedoucího katedry, která mění usnesením AS HGF svůj název na Katedra důlního měřictví a geodézie, doc. Ing. Emil Gavlovský, CSc. Po odchodu doc. Gavlovského do funkce proděkana se na základě konkurzního řízení stává vedoucím doc. Ing. Josef Novák, CSc. V tomto období je AS HGF schválen nový studijní obor Inženýrská geodézie, který tvoří mimo přírodovědný inženýrský základ předměty zeměměřické a stavební. Studium důlního měřictví se realizuje (jako profil) v rámci studijního oboru "hornické inženýrství".

Tento dějinný a osobní přehled nemůže zcela vyčerpat historický vývoj dnešního Institutu geodézie a důlního měřictví (od 15. 10. 1994), který vznikl spojením katedry důlního měřictví a Báňské měřické základny, a jeho praktický význam pro české hornictví a české zeměměřictví.
    Institut v dnešním složení plní nejen pedagogické úkoly v teoretické i praktické výuce geodetických a důlně-měřických předmětů, buduje speciální laboratoře pro rektifikaci měřických přístrojů a komparaci nivelačních latí a měřických pásem, ale ve spolupráci s ostatními vysokými školami (ČVUT Praha, VUT Brno, STU Bratislava, TU Košice) se výrazně podílí i na řešení grantových úkolů GA ČR a Ministerstva životního prostředí ČR.

Z grantových úkolů je možno uvést:
    1. Teorie poklesové kotliny, její další rozvoj a ekologické důsledky v hornické krajině.
    2. Sledování pohybů suprakrustálních bloků na styku Českého masivu a Alpsko-karpatské soustavy metodou GPS.
    3. Mezný úhel vlivu a jeho verifikace v karvinské části OKR. Verifikace výsledků výpočtových modelů predikce na vybrané objekty v karvinské části OKR. Zpracování optimálních variant monitoringu v karvinské části OKR.
    4. Optické metody měření geometrických parametrů a změn stavebních a strojních konstrukcí a prvků s uvážením vlivu okolního prostředí na měření.
    5. Geodynamické jevy v poklesové kotlině na základě geodetických měření in situ a jejich dopad na hornickou krajinu.
    Ze spolupráce s praxí jsou to opakovaná měření a vyhodnocení pohybů a deformací průmyslových a citlivých objektů v hornické krajině, rektifikace a zkoušky měřických přístrojů, komparace ocelových pásem a nivelačních latí, expertizní činnost při posuzování vlivů dobývání na některé objekty na poddolovaném území, zaměřování a mapování lomů. Velmi dobrá je spolupráce našeho institutu se státní báňskou správou při přípravě důlně-měřických předpisů a při zkouškách odborné způsobilosti hlavních důlních měřičů i důlních měřičů.
    Studentům slouží k výuce moderní teodolity a nivelační přístroje, elektronické totální stanice, gyroteodolity, laserová technika, výpočetní technika a počítačová grafika. Mohou se však seznámit i s historickými přístroji v "Historické sbírce akademika Čechury", která je světovým unikátem co do velikosti i počtu druhu vystavovaných předmětů.
    Rovněž publikační činnost institutu je rozsáhlá, zahrnuje celou oblast důlního měřictví a inženýrské geodézie. Významná je i práce v Mezinárodní společnosti důlních měřičů (ISM), kde institut ve spolupráci se Společností důlních měřičů a geologů úspěšně organizoval IX. kongres ISM v dubnu 1994 v Praze.
    Pracovníci Institutu geodézie a důlního měřictví budou i nadále pokračovat v díle svých velkých a významných předchůdců profesora Čechury, Neseta a Matouše. Hlavním úkolem institutu je výchova důlních měřičů pro potřeby českého hornictví a inženýrských geodetů pro potřeby českého zeměměřictví.
    Co se týče uplatnění našich absolventů, je možno konstatovat, že absolventi profilu "důlní měřictví" se uplatní ve smyslu Vyhlášky ČBÚ č. 435/92 Sb. jako důlní měřiči a hlavní důlní měřiči při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem. Absolventi oboru Inženýrská geodézie najdou uplatnění ve smyslu Zákona č. 200/1994 Sb. o zeměměřictví jako úředně oprávnění zeměměřičtí inženýři ve vyjmenovaných zeměměřických činnostech.

Výzkumnou činnost chce Institut geodézie a důlního měřictví v rámci grantového systému orientovat na aktuální problémy důlního měřictví a inženýrské geodézie.

Doc. Ing. Josef Novák,CSc.
Absolvent specializace "důlní měřictví" na Hornicko- geologické fakultě VŠB Ostrava,
nyní vedoucí Institutu geodézie a důlního měřictví, HGF, VŠB - TU Ostrava.

---

Z časopisu Zeměměřič č. 12/97