Prapůvodním základem všech pozemkových knih byla potřeba ochrany soukromého nemovitého majetku. Nejjistějším způsobem byl zápis do veřejných knih a to u příslušných soudů či u městských rad.
   Zemskému soudu byli příslušní čeští stavové, církevní instituce a královská města. Zápisy od tohoto zemského soudu byly činěny do Zemských desk. První zmínky o existenci Zemských desk jsou z roku l278 a jednalo se tehdy o stručné zápisy o soudních sporech všeho druhu. Začátkem l4. století si šlechta začala zápisem v Zemských deskách zajišťovat svá soukromá práva na majetek.V Zemských deskách tedy můžeme hledat majetek šlechty, církevních řádů a bývalých královských měst.
   Pohromou pro Zemské desky byl rok 1541, kdy se požár na Malé Straně rozšířil i na Pražský hrad a Zemské desky shořely. Zachoval se pouze jeden svazek, který nebyl v době požáru na Hradě. Po požáru bylo nařízeno obnovení Zemských desek podle předložených písemných dokladů. Po této neblahé zkušenosti se Zemské desky psaly dvojmo a duplikáty byly uloženy na hradě Karlštejně.
   Náš zájem poutá nejsilnější část Zemských desk obsahující zápisy o majetkových poměrech. Nemovitosti zde byly evidovány v jednotlivých knihovních vložkách obsahující listy A B C. Jedna Zemská deska obsahovala jedno panství. Formou těchto zápisů se prakticky pokračovalo až do roku l950. České Zem. desky jsou nyní ve správě Kat. úřadu Praha–město, uloženy zatím na Ovocném trhu l4, v budově Obvodního soudu pro Prahu l.
   Zemské desky byly na počátku l8. století vzorem pro zápisy v pozemkových knihách i ve všech dalších zemích habsburské říše.
   Stejně jako šlechta i měšťanstvo či obyvatelé venkova cítilo potřebu ochrany svého majetku. Souběžně s Deskami zemskými postupně vznikaly knihy gruntovní a městské. Knihy městské jsou zápisy činěné z jednání před městskou radou. První zmínky o nich, například v Praze, jsou z roku l3l0. Zápisy o majetku v těchto knihách byly ovšem neúplné a mnohdy nejasné. Kupovaný dům byl například definován jen podle místního názvu s tím, že se nachází hned vedle pekaře Jakuba.
   Staré pozemkové knihy neboli knihy gruntovní obsahovaly zápisy o hospodářských usedlostech a venkovských staveních.
   V roce l871 byl vydán zákon č. 95 známý jako knihovní zákon, který nařizoval sjednocení všech zápisů o nemovitém majetku a to ve všech zemích Rakousko-Uherské monarchie.

   Založily se nové pozemkové knihy pro každé katastrální území, ve kterých byly povinně zapsány všechny pozemky a stavby na nich stojící.V těchto knihách byla zákonem daná forma zápisu.
   Pro české země byl vydán zákon č. 92 z 5. l2. l874 o zakládání nových pozemkových knih.Tento zákon nařizoval, mimo jiné, povinné očíslování všech domů – to jsou dosud užívaná čísla popisná.

   Nemovitosti byly evidovány v knihovních vložkách. Vložka obsahovala listy A- list statkové podstaty, B - list vlastnictví a C- list závad.
list A I  - zde byly zapsány nemovitosti podle parcelních čísel
list A II  - věcná oprávnění vztahující se k nim
list B  - vlastnické právo k nemovitostem (případně jeho omezení)
list C  - věcná práva proti vlastníku - to znamená: výměnky, služebnosti, zástavní práva, atd.
   Výjimkou v této evidenci byly parcely označené jako veřejný statek. Tyto parcely se vedly pouze v seznamu, který nalezneme většinou v prvním svazku hlavní knihy každého katastrálního území. Seznam obsahuje pouze číslo parcely a její označení. K veřejnému statku se nevedl list A II ani list B, neboť vlastníkem byla veřejnost a správcem byl vždy příslušný obecní úřad. Parcely nebo jejich části se do veřejného statku postupovaly většinou zdarma. Veřejný statek se nedal zadlužit či zastavit a byl osvobozen od daně. V pozemkových knihách k veřejnému statku nenajdeme tedy nic jiného než tento seznam. Právní vztahy k němu řešil pouze tehdejší občanský zákoník.
   Vedle tohoto veřejného statku existoval majetek obecní, který vlastnila vždy jen příslušná obec a mohla jej pronajímat, dávat v zástavu či propachtovat nebo prodat. Další seznamy v pozemkových knihách patří vždy k nějakému knihovnímu tělu – například k Zemské desce, železniční knize a nebo k hlavnímu knihovnímu tělu ve vedlejším kat. území, kde jsou tyto parcely zapsány jako přespolní.

   Zákon č. 92/l874 o zakládání nových pozemkových knih pro České země najdeme v knihách citovaný určitě v každém katastrálním území. Pokud nemohla být nemovitost do nových pozemkových knih zapsána podle smlouvy nebo dědického usnesení, bylo nutno nemovitost zaknihovat podle protokolu sepsaného při místním šetření.
   Tímto způsobem jsou zapisovány všechny kostely a církevní nemovitosti, hřbitovy, obecné školy atd., které dosud nikde nebyly evidovány. Každý tento právní subjekt byl sám sobě vlastníkem. Tyto protokoly jsou součástí sbírky listin každé pozemkové knihy. V případě, že bychom pátrali po majetku svých předků a došli v pozemkové knize k zápisu, že vlastnické právo je vloženo na základě vyšetřovacího protokolu, pokládejme ho za nejstarší.

   Pozemkové knihy byly knihy veřejné a právo vlastnické nebo zástavní, či jiné, nastalo teprve zaknihováním. Za těchto zákonných podmínek vznikla perfektní evidence hlavně vlastnických vztahů. Vzhledem k tomu, že pozemkové knihy byly všem přístupné, mohl do hlavní knihy nahlížet každý a to bez udání důvodu (samozřejmě za přítomnosti knihovního úředníka). Omezené nahlížení bylo do sbírky listin – tam žadatel musel prokázat právní zájem. Při koupi nemovitosti nebo při poskytování zástavy již pouhým nahlédnutím do pozemkové knihy získal každý úplný přehled a to jak o vlastníku nemovitosti, tak o jejím zadlužení.

Každý knihovní soud ze zákona vedl:

1. deník
2. hlavní knihu
3. sbírku listin

   Velice důležité je číslo deníku, které je jediným vodítkem pro hledání ve sbírce listin. Pokud listina neprošla systémem knihování a není tedy zapsaná v hlavní knize, je naprosto vyloučeno, aby byla založena ve sbírce listin. Tam se zakládala pouze jako důkaz správného zápisu v knize.

   Jsou knihy, kam se zapisoval drážní majetek. Vedly se u vrchního soudu v Praze a jsou dosud uloženy v budově Obvodního soudu pro Prahu l, Ovocný trh l4.
   Je celkem založeno 151 železničních vložek a každá vložka obsahuje vždy jednu dráhu. Nejobsáhlejší jsou ty, které vedou napříč celou republikou. Například z Děčína do Brna nebo do Olomouce. Existují i železniční vložky obsahující jen jednu horskou lanovku.
   Železniční vložky mají několik listů A (pro každé kat. území), ale jen jeden list B a C. Část železničních knih pro Moravu je uložena u KÚ v Brně.
   Upozorňuji, že v železničních knihách jsou uvedena čísla parcel k roku 1950 (event. k r. 1964). Samozřejmě v leckterých katastrech v Čechách došlo k přečíslování, ke sloučení nebo naopak k rozdělení parcel a dnešní stav je úplně jiný. Při současném odprodeji drážních pozemků soukromým osobám je pro naše pracoviště velice nesnadné – někdy nemožné – najít to správné označení parcely.

   Nemovitosti vedené v Zemských deskách se nepřepisovaly do nových pozemkových knih, ale v každém kat. území byl vytvořen seznam parcel s odkazem, že jsou vedené v Zemské desce číslo...

Literatura:
Hartman, Antonín, Obecní knihovní zákon ze dne 25. července 1871, č. 95 ř.z., a jiné předpisy knihovního práva a katastrální zákon, Praha 1934
Další ukázky jsou fotokopie z pozemkových knih.

V příštím čísle se seznámíme s významem pozemkových knih v současnosti.

Autorka: Jana Brantová
KÚ Praha – město, detašované pracoviště pozemkových knih a Zemských desek

---

Z časopisu Zeměměřič č. 3/99