V rámci celosvětové geodetické akce Fig Working Week Prague 2000 v květnu t.r. se uskuteční také výstavy s tímto mottem: Současný stav zeměměřického oboru a jeho výhled do příštího tisíciletí souběžně s mezinárodní konferencí "Quo vadis geodezie 21. století".

Pokoušíme se celooborovou diskuzí mapovat současný stav zeměměřického oboru, analyzovat jeho nedávný vývoj a hledat výhledy do příštího tisíciletí. O rekapitulaci transformace českého zeměměřictví jsme požádali i bývalého předsedu ČÚZK, Ing. F. Radoucha, jehož druhou část příspěvku přineseme příště. Některá diskuzní témata naleznete na Webu Zeměměřiče, kde zveřejňujeme celé znění příspěvků a reakcí, které se již do časopisu nevešly. Otázky k zamyšlení z MGID '99 (viz Zeměměřič č. 12/99) zde otiskujeme znovu, tentokrát přímo s reakcemi, které vyvolaly. Na internetu také propojujeme zeměměřické stránky do horizontálního kruhu - GeoWebRing-cz (viz str. 2). Vyhlašujeme fotografickou soutěž Zeměměřictví 20. století (viz str. 2). Hledejte s námi, kde je a kam kráčí naše zeměměřictví.

Zamyšlení
Soukromé poznámky zaměstnance ing. L. Nedvídka k "otazníkům" podnikatele Šedého:

Byla delimitace státních podniků tehdejšího resortu ČÚGK v roce 1990 realizována s dostatečnou předvídavostí, koncepčně a důsledně? Nejsou příčinou řady dnešních problémů tehdejší chyby a spěch?
A zná snad někdo historický příklad revoluce realizované beze spěchu, chyb, s dostatečnou předvídavostí (!!!), koncepčně a důsledně??? Jedná se vůbec o praktickou otázku současnosti nebo spíše o námět pro filosofickou esej? A nebylo by pak téma zajímavější třeba na příkladu bankovního sektoru než zrovna na zeměměřictví?

Privatizace zeměměřických státních podniků byla převážně připravována formou kupónové privatizace. Realita byla nakonec jiná a mnohé podniky se ani vlastní privatizace "nedožily". Ty, které poznaly vlastníka v podobě investičních fondů, brzo ze svých naivních snů procitly. Nemohla právě privatizace rezortních státních podniků otevřít větší prostor pro to, aby se na ní více podíleli tehdejší resortní a zejména mimoresortní odborníci mající zájem podnikat?
A kdo to měl udělat, když ne sami tito resortní a mimoresortní odborníci, mající zájem podnikat? Kolik jich bylo, co vypracovali svůj privatizační projekt a nabídli tehdejšímu Ministerstvu pro privatizaci národního majetku své vlastní kvalifikované řešení? Formu kupónové privatizace připravoval stát jako možnou univerzální alternativu.

Pokud se dobře na okolnosti a klima té doby pamatuji, kdo chtěl skutečně podnikat, tak prostě vzal osud do svých rukou, od resortu odešel a podnikat začal. Většinou "na zelené louce", skromně a s málem, podle toho, na co si troufal a nač mu stačily finance, zdraví a nervy. Před těmito lidmi hluboce smekám a zejména pak před těmi, co dokázali z tehdejší "takřka nuly" vybudovat některé dnešní, dobře fungující firmy. Značná část tehdejších zaměstnanců resortu (včetně části těch zmiňovaných odborníků) však podobné ambice nebo odvahu neměla a čekala, co pro ně někdo jiný připraví (vždyť někdo něco pro ně přece připravit musí, nebo ne?). Někteří zvláště "vychytralí" se dokonce ani nezabývali osobní otázkou, co by je bavilo v budoucnu více dělat (zda komerci nebo státní správu) a jen spekulovali, ke které delimitující části se vlastně přidat, aby náhodou nechyběli u toho stolu, kde se bude krájet více masa. Aby ale byla zabijačka, je zpravidla nutné nejdříve o prase značnou dobu řádně pečovat a vykrmit ho, a i při veškeré péči je tu stále riziko, že nám nečekaně chcípne (v českých podmínkách je ovšem taky možné vykrmené prase někomu ukradnout - nebo opačně, existuje riziko být o něj někým okraden).

Nedomnívám se, že postačujícími kvalifikačními a osobnostními předpoklady pro úspěšnou podnikatelskou dráhu zeměměřiče jsou úzká odbornost pouze v zeměměřictví a pouhý zájem podnikat.

Byl kapacitní růst privátních zeměměřických firem v období maximální poptávky po geodetických pracích znakem nezralosti jejich majitelů, nebo měl jiné příčiny?
Kapacitní růst byl jak přirozený, tak žádoucí. Komu se však rozumný růst pod rukama změnil v nadměrné a chorobné bujení, zahyne na přeinvestování (t.j. "rakovinu" firmy - rovněž přirozenou formu zániku) bez ohledu na to, jestli příčinou je jeho nezkušenost, špatný odhad, neschopnost, nezralost nebo snad dokonce i chamtivost. Zrovna tak přijdou o svá místa i státní úředníci, pokud je již stát nebude jednou potřebovat a bude pak jedno co umí v tom oboru, o který již nebude ze strany státu zájem.

Požaduje soukromý sektor v oboru zeměměřictví ochranou ruku státu? Co se vlastně skrývá za tlakem po "státních zakázkách"? Proč má soukromý sektor na úlohu ČÚZK v ČR poněkud odlišný názor, než je tomu v řadách státních úředníků?
Nedomnívám se, že by soukromý sektor v oboru zeměměřictví (jako celek) vymáhal na státu nadstandardní ochranou ruku. Nedomnívám se ani, že by názory soukromého zeměměřického sektoru (jako celku) na úlohu ČÚZK byly nějak zásadně rozdílné od názoru státních úředníků. Takové požadavky a názory jsem zaznamenal většinou jen od méně úspěšných, příliš specializovaných, nebo nekriticky ambiciózních.

Bylo snad mnoho stovek miliónů korun vyplácených ze státní pokladny zeměměřickým firmám prostřednictvím pozemkových úřadů (pro zajištění restitučního procesu) ve srovnání s jinými soukromými technickými obory (např. stavebnictvím) jako počinek nedostatečným málem?

Strmý růst zeměměřických firem, charakteristický pro období let 1992 až 96 se zastavil. Nastalo období recese. Je vůbec možné, aby se v ČR uplatnil zeměměřický potenciál zahrnující téměř 6 000 zaměstnanců státní správy a současný rozvinutý soukromý sektor?
Ne, není to možné. Taková situace také vůbec neodpovídá skutečnosti a je naprostou demagogií (jistě nikoliv záměrnou). Hovořit o tom, že státní správa disponuje zeměměřickým potenciálem 6 000 zaměstnanců je naprostý nesmysl. Asi 80 % činnosti celého resortu představuje správa katastru nemovitostí, který je neporovnatelný s bývalou evidencí nemovitostí a je dnes velice širokým multidisciplinárním oborem sestávajícím ze specializací práva (občanského i veřejného), zeměměřictví, informačních a komunikačních technologií a administrativního zázemí (správa katastru nemovitostí také není v zákoně č. 200/1994 Sb. vůbec vyjmenována jako zeměměřická činnost). Drtivá většina zaměstnanců resortu ČÚZK neměla "služebně" holínky na nohách v terénu už hodně dlouho (mnozí dokonce nikdy), většina neviděla nikdy na vlastní oči např. GPS, mnozí ani neví co to je, a ani je to pro jejich každodenní práci nezajímá (např. stovky právníků a další stovky zaměstnanců jejich administrativní podpory). S velikou nadsázkou by si bylo možné jako paralelu představit, že by se např. cech taxikářů chtěl vážně zamýšlet nad tím, proč si ČÚZK koupil auto a zaměstnal řidiče, ač nabídka komerční sféry je jistě v tomto směru v Praze více než dostačující - nestala se tedy někde (při privatizaci autodopravy) chyba?

Shrnu-li vše předchozí, pak privatizace zeměměřických činností asi proběhla standardem v tomto státě obvyklým a dnešní postavení komerční zeměměřické sféry ve společnosti se dle mého názoru nijak nevymyká (ani moc k lepšímu, ani moc k horšímu) postavení komerční sféry jiných srovnatelných technických oborů. Jistě se při pohledu zpět vždy nabízí polemika nad tím, co se mělo (nebo spíše co někdo jiný měl) udělat lépe. Za důležitější však považuji zamýšlet se nad tím, co je třeba udělat do budoucna, budu-li skromný, tak jak to budoucno co nejméně pokazit. Na hodnocení si pak jistě smlsnou příští generace.

(Pozn. red.: Ing. Nedvídek pracuje jako uředník na ČÚZK. Zde prezentuje své osobní názory.)

Lumír Nedvídek

---

Z časopisu Zeměměřič č. 4/2000