[Home Page]
   Proč je zeměměřictví na veřejnosti málo známé?

Také vás mrzí, že se o oboru zeměměřictví málo píše v novinách, ještě méně se něm hovoří na rozhlasových vlnách a také z televize se o něm nedozvíte skoro nic? Kdo za to může? Nikdo a přitom všichni. Položme si tedy několik otázek.

  1. Kdo má dělat zeměměřickou osvětu?
  2. Na jaká média by se měl upnout a co jim nabídnout?
  3. Kdy se má spustit tato reklamní sprcha a hlavně na koho?
  4. Je vůbec toto zviditelňování, což je asi ten nejlepší výraz pro tuto činnost, nutné?

Zviditelňujeme, zviditelňujete, zviditelňují
Začněme od konce. Domnívám se totiž, že zviditelňování oboru je nutné. Vždyť si sami rádi přečtete něco o zeměměřičích. Tou potěšující zprávou mohla být i nedávná informace o tom, že kolegové v zahraničí upřesnili výšku nejvyššího místa na Zemi. Naopak nejsem rád, když dotěrní novináři v televizi ojediněle uvádějí do rozpaků některé už tak rozpačité šéfy KÚ. Jejich bezradnost před kamerou totiž vyplývá z toho, co už bylo napsáno. Lidé a tím pádem i novináři zejména o katastru a jeho historické složitosti nic neví a odpovědní pracovníci s nimi zase většinou neumí hovořit. Ponechme stranou, že cílem většiny novinářů je snaha udělat z každého úředníka pracujícího na tajemném úřadě blbce. Proto jsem přesvědčen, že se o zeměměřictví má více psát, hovořit a natáčet.

Kdo, s kým, o čem, pro koho ?
Dřívější televizní pořad Kdo, s kým, o čem, pro koho, měl za cíl vytvořit podmínky pro vznik nových původních písniček, a to tak, že se čtvrtletním předstihem se před premiérou losovali jejich tvůrci, interpreti a vylosoval se dokonce i název budoucí písničky. Některé z takto narozených písní, jako například Lékořice, se hrají dodnes. Dvouděložní rostlinu z čeledi bobovitých, o které dříve každý věděl pendrek, což je mimo jiné lékořicový výtažek pro výrobu cukrovinek, zná nyní každý. Jiná písnička se nazývala výstižně: Proč pláčeš nad cibulí? - tedy zbytečně. Nezabývejme se ale písničkami, jejichž autory jsou borci formátu Jiřího Suchého. Zajímejme se, zda máme mezi sebou autory populárních odborných textů? Jsou mezi námi uskutečňovatelé správných nápadů, šílených koncepcí a vizí? Vytváříme jim podmínky? Přemýšlí někdo, kde hledat tyto jedince alespoň trochu podobné popularizátorovi astronomie Jiřímu Grygarovi? Jsou na vysokých školách, ve státní správě, ve výzkumu, nebo se na zahradě s rýčem v ruce na zasloužilém odpočinku kochají z darů přírody? Zeměměřičtí popularizátoři, jak bychom asi agitátorům, reklamním agentům a osvětářům měli bez vybavování čehokoliv z minulosti nejvhodněji říkat, žijí. Je jich několik. Zkouší studenty, pracují určitě v soukromých firmách a na úřadech, dva nebo tři jezdí za prací do Zdib a někteří zrovna o víkendu pohnojili záhony.

Co mají dělat? Kdo je má k aktivitě vyzvat? Co jim může nabídnout? Kdybych to věděl, tak se neptám.

Současný stav nás nemůže těšit
Způsob, jak propagovat zeměměřictví pomocí médií, je nutné rozdělit do několika kapitol podle druhu médií a prezentace. Udělejme to a dělme média na tisk, rozhlas, televizi, internet, vnitřní sdělení, přednášky a další možnosti.

Mocné médium
V televizi se najdeme leda v pořadech, které mají obdobné názvy jako zaniklý týdeník Nadoraz. Tuhle televizní pátrači dorazili na jeden KÚ, kde v duchu názvu dřívějšího pořadu zdejší ředitelku dorazili bez možnosti se bránit. Alespoň to tak diváci sledovali v televizi. Předpokládal jsem, že se loňské otevření nové budovy KÚ objeví v televizi alespoň na 30 sekund. Mýlil jsem se. Televize chyběla. Byla by to asi příliš pozitivní zpráva. Zeměměřiči mají dvě možnosti, jak se dostat na obrazovku. Jako vrazi nebo jako tyrani zvířat. Buď stativem přizabijete kolegu od konkurenční firmy, nebo při měření nakopnete zaběhnutého psa.

Denně nás masíruje denní tisk
Denní tisk, pokud o nás vůbec něco napíše, tak to zpravidla převezme z tiskové agentury. Novináři se v minulosti zabývali jen určitými kauzami, kde KÚ účinkoval většinou negativně. Výbornou popularizaci katastru provádějí s redakcí spolupracující právníci, kteří odpovídají na čtenářské dotazy. Protože každá sedmá otázka se týká katastru, čtenáři se tak desetkrát až patnáctkrát do roka dozvědí, například co je věcné břemeno. Nejsou to žádné dlouhé články, neboť jeden až tři čtenářům odpovídající právníci jsou placeni také za stručnost. Kauzy (jako nejznámější "Voršilky"), které paradoxně přišly omylem ministerských úředníků k části budovy, kterou si postavil Národ sobě, mnoho reklamy nedělají. Čtenář si uchovává pocit, že na KÚ pracují popletové. Informace tohoto druhu však mají zelenou. Koho by ostatně zajímalo, že katastrální úředníci za pouhý rok zařídili bez korupčních skandálů tisíce vkladů do KN, podali občanům statisíce informací a podobně. Myslím si, že ani květnové mezinárodní setkání geodetů nepřiláká žurnalisty, ale těžko předvídat.

Psali to přeci v tom časáku
Právní poradny zavedly i ekonomické časopisy. Nutno dodat, že zejména tady je pro naše odborníky prostor s polem neoraným. Stejný volný prostor se nabízí na stránkách stavebních časopisů, které ojediněle zaplňují informace o laserových přístrojích z pera vysokoškolského pedagoga, kterému nejenom jeho přátele říkají "Laser". Kolegové, kteří pronikli do tajů geografických informačních systémů, plně využívají možnosti publikovat v několika časopisech, které této disciplíně věnují všechny stránky. To je pro zviditelňování zeměměřictví určitě dobře. Odborný zeměměřický tisk bohužel není na veřejnosti příliš zavedený, a tak plní spíše funkci šiřitele vnitřních informací v uzavřeném kruhu. Jde už jen o to, zda v tomto kruhu sedí tisíc nebo až deset tisíc (prý je tolik aktivních zeměměřičů) čtenářů.

Vědecké a odborné časopisy se sloupci citované literatury, v nichž se články posuzují - lektorují, mají důležitou úlohu pro propagaci našeho oboru v zahraničí, neboť tyto časopisy naleznete ve všech velkých technických knihovnách na celém světě. Vědci a jiní odborníci prahnoucí po dalších akademických titulech může jenom mrzet, že zrovna československému (tedy mezinárodnímu) časopisu, Geodetickému a kartografickému obzoru, některé vysoké školy nedávají stejnou váhu jako třeba časopisu Automatizace, který je obzoru podobný jako vejce vejci.

Nezkomolte mé jméno
"Pište si o mně, co chcete, jenom nezkomolte mé jméno," říkají žertem zahraničním odborníkům jejich kolegové, kteří vědí, že když se někdo bude v literatuře citovat, budou to další body do soutěže o nezískané tituly. Proto se omlouvám, že tento článek má málo citované literatury. Vpluli jsme však na moře mezinárodních, národních, regionálních či profesních sborníků, ročenek vydávaných k nejrůznějším výročím, ke konferencím a jiným událostem. Řeknete si, tam bude samá věda, nic ze života. Nemáte pravdu. Když uslyšíte, či si přečtete originál nebo překlad některých vystoupení zahraničních kolegů, překvapí vás většinou vtipnost a hlavně vstřícnost autora k lidem, kteří se jeho problémem nezabývají tak usilovně jako přednášející. Učme se od ostřílených borců. Nu a už jsme v přednáškové síni.

Sednout a ticho
Jedna vysokoškolská pedagožka s příjmením Mistra, který svůj citát dostal až na prezidentskou standartu, o přestávce své přednášky zjišťovala přítomnost studentů tak, že je všechny povolala ke katedře a jmenovitě je pak propouštěla do lavic. Tímto způsobem si asi v dnešní době žádný pedagog nezajistí studenty natřískanou posluchárnu či plný přednáškový sál, kde si jeho účastníci moudra sdělená do mikrofonu ještě platí. Přesto na příspěvky některých jedinců se lidé těší. "Bude to zajímavé", řekl kdosi na semináři a spěchal do sálu. Věděl jen, že bude mluvit Lumír Nedvídek. Muž ze severu je chytrý a navíc i vtipný, umí těžit své zkušenosti z ochotnického divadelnického účinkování na prknech, která znamenají svět. Jeho nedávná autorská exkurze do historie katastru nemovitostí v podobě audiovizuálního programu o parcele č. 5, měla nápad a byla vtipná a názorná. Další hvězdou mezi mnohými je brněnský, nepřeslechnutelný vysokoškolský pedagog Josef Fiala, který je studnicí konkrétních, v literatuře i v životě popsaných případů o katastru nemovitostí. Dalším příkladným řečníkem, kterých je samozřejmě určitě mezi námi více, je první muž na Českém úřadě, Jiří Šíma, který má jedinečný dar. Neřekne a tudíž ani nenapíše zbytečné slovo. Když pořadatelům oznámí, že bude mluvit pět minut deset vteřin, jeho projev tak dlouho trvá, protože on si jej doma přečetl a odstopoval. Osobností je zřejmě o mnoho více. Bohužel všichni dělají jenom to, co jim čas a pracovní zařazení dovolí.

Dostupná literatura
Když Bohumilovi Kubovi a Květě Olivové poprvé vyšel jejich Katastr nemovitostí, ptali se asi sami sebe někteří jejich kolegové. "Proč to napsali zrovna oni?" Kdo jim dal pokyn? Autoři knihy, z které se stala téměř každým rokem aktualizovaná "katastrální ročenka", v té době nesli dost obnaženou kůži na trh, zvláště když pracovali na úřadě, kde se dlouhá léta kůže tak okatě na trh nenosila. Po nich začali publikovat další. Proto jména katastrálních úředníků Evy Barešové, Petra Baudyše, Jana Bumby a dalších naleznete v rejstřících odborných knihoven pod klíčovým heslem katastr.

Bohužel, stále na knižním trhu chybí publikace, která by o zeměměřictví psala tak poutavě jako už před více jak čtyřiceti lety vydaná kniha "Pojďte s námi měřit zeměkouli". Příležitost popularizovat zeměměřictví máme všichni, ale největší mají pedagogové. Jenom na Stavební fakultě ČVUT v Praze absolvuje dvou nebo jednosemestrový předmět geodezie ročně až tisíc studentů z nezeměměřických oborů a na České zemědělské univerzitě se za rok seznámí s geodezií zase dvě stovky studentů. Internet, video, CD ROM a co ještě?

Při popularizaci zeměměřictví na veřejnosti už nevystačíme s tabulí, s křídou, s transparentními fóliemi a s projektorem. Nelze odhadnout, jaké moderní výukové a názorné metody zaplaví školy a semináře za pět let. Informace budeme hledat ze stále většího balíků informačních zdrojů pomocí Internetu, na "Cédéčkách" a v databázích. Jsou nebo budou na to zeměměřiči připraveni? Kdo vydá signál? Nečekejte na výstřel z Prahy - Kobylis ani na kouřové signály ze Zdib nebo startovní praporek ctihodných komorových inženýrů či svazových geodetů (členové ČSGK), nedočkali byste se. Tito startéři totiž již dávno měli střílet, podkuřovat a mávat.

Autor (1954), který působil několik měsíců v redakční radě časopisu GAKO (1990), společně s Jiřím Kanisem vymyslel v roce 1993 koncepci časopisu Zeměměřič, který Jiří Kanis v roce 1994 začal vydávat jako fyzická osoba, nyní pracuje jako pedagog na Lesnické fakultě ČZU. Je členem výboru Klubu novinářů píšících o cestovním ruchu FIJET.

Literatura:
HONS, J. - ŠIMÁK, B.: Pojďte s námi měřit zeměkouli, Orbis 1959
Nový zeměměřič plus, ročník 1999

Petr Skála

Z časopisu Zeměměřič č. 4/2000
[Server] [Rezort ČÚKZ] [Geodezie] [Pošta]