I. Léta 1918 - 1938 – vznik a jejich profesionální postavení

Abstrakt
   Vznik zárodku zeměpisné služby ve struktuře generálního štábu armády nového suverénního státu. Principy důkladnosti, přesnosti a vědecké fundovanosti ve stylu řízení a v odborné práci jako dědictví po vídeňském Vojenském zeměpisném ústavu a přijetí francouzského vzoru. Vlastenectví v praxi; osobnosti, výsledky činnosti VZÚ pro armádu a veřejnost, mezinárodní ohlasy. Význam této tradice pro současnost.

Úvod
   Zkušenosti dosud aktivní generace, která zažila obnovu samostatného státu dovolují lépe pochopit složitost období po 1. světové válce, vznik a cílevědomé budování státních institucí posléze také cenu konsolidace a rozvoje společenského organismu. Avšak historické reminiscence mají tehdy smysl, jestliže dokáží zaujmout do té míry, aby generacím nastupujícím poskytovaly odpovědi na aktuální problémy a také morální oporu v mezních situacích. Tento případ se vztahuje na konstituování vojenské zeměpisné služby v rámci armády budoucího demokratického státu po roce 1918.
   Ihned po zřízení vojenského kartografického oddělení - oddělení pro vojenské zeměpisné záležitosti - kartografie rozkazem č. 8 vrchního velitelství čs.branné moci ze dne 27. 11. 1918 byly zahájeny akce k získání geodetických podkladů, kartografického materiálu z území nového státu a také přístrojového vybavení. Kromě několika nadšených lidí nebylo k dispozici téměř ničeho.

   S rakouskou stranou, s býv. Vojenským zeměpisným ústavem ve Vídni, probíhala zdlouhavá jednání; proto doma soustřeďované podklady a materiály představovaly v té době jediný počáteční fond a základ budoucí činnosti.

   Jak dokumentují autentické informace [1], [2] situaci vznikající služby ztěžoval nedostatek finančních prostředků. Ač v nevyhovujících podmínkách, byly již koncem listopadu 1918 zahájeny kartografické práce pro zabezpečení aktuálních potřeb formující se a zároveň na Slovensku aktivně působící čs. armády. Odvedená práce představovala neuvěřitelnou kombinaci různorodě působících prvků - použití velmi primitivních technických prostředků, lidských - ve velmi krátké době zacvičených - vojáků základní služby, využívání soukromých tiskáren - a to vše za odborného vedení lidmi, kteří byli zvyklí na pořádek, disciplinu a preciznost. Tyto zkušenosti vedly tehdejší "management" řízený pplk. Dr. Rauschem k vytvoření specifické ideologie růstu a prosperity podniku, způsobu dosahování odborné úrovně která byla vlastní pozdějšímu VZÚ. Toto pojetí se projevovalo v personální práci - výběru a přijímání tzv. elévů, v podpoře vzdělávání - organizace kurzů, školení; téměř v povinné aktivitě vedoucích pracovišť ústavu v domácích a zahraničních odborných institucích, ve sledování odborných a technických novinek a jejich aplikacích; ve výměně zkušeností v rámci zahraničních styků a v průběžném sledování efektivity tvorby výstupů (měsíční a později výroční zprávy) vždy s uvedením jejich hodnoty v Kč. Na druhé straně to byla také hluboká znalost a úcta k tradicím evropské geodézie - nejenom francouzské ale zcela samozřejmě též k rakouské a německé, prosté jakéhokoli nacionálního šovinismu; profesionální tradice vídeňského VZÚ měly svého důstojného pokračovatele.

Rozvoj, rozmach a plné nasazení VZÚ
   Aby měla čs. armáda k dispozici alespoň nějaké mapy, byly v krátkém čase sice pouze graficky a částečně upraveny a doplněny staré, podle válečných zkušeností již nevyhovující rakousko-uherské mapy. Počátkem 20. let navrhuje kpt. Dr. Beneš podle francouzského vzoru zavedení normálního kuželového konformního zobrazení a celostátní topografické mapování v měřítku 1:20 000. Od zavedení Benešova zobrazení do čs. armády bylo později neodůvodněně upuštěno. Výroční zprávy VZÚ, vydávané v meziválečném období "věrně zachycují obraz této počáteční budovatelské činnosti... jak pracně bylo budováno nové vojenské měřické a mapové dílo, které vyžadovalo utvoření speciálních oborů, jediných v republice... VZÚ jako jediný v republice buduje a udržuje celostátní topografické dílo, jediný provádí astronomická měření, měření základen, fotografické mapování atd." [3]
   Jednou z prvních velkých prací VZÚ již v roce 1920 byla již zmíněná přesná nivelace území Velké Prahy; v závěru prací se uvádí, že nově určené výšky 32 značek vídeňského VZÚ jsou všechny průměrně nižší o 16 mm - je dovozováno, že bylo způsobeno "ssednutím" půdy v průběhu cca 35 let. V roce 1921 probíhají rozsáhlé nivelační práce na Slovensku; je doplňována trigonometrická síť 1.řádu na Moravě - navazuje se tím na práce nedokončené vídeňským VZÚ. Nutno poznamenat, že jejich původním cílem bylo mj. doplnění triangulačních řetězců na území monarchie pro předpokládané zavedení příčného, válcového zobrazení Gauss-Krügerova. Pro astronomická měření je ve VZÚ od roku 1923 zkoušen cirkumzenitál Nušl-Fričův, který byl zaveden do praktické výbavy astronomicko-geodetického odboru.
   Přednosta topografického odboru, pružný a pokrokový plk. Hlídek, objednává v roce 1921 v Jeně "fototheodolit vz. 14, dálkoměrný theodolit se záměrnými latěmi, stereokomparátor, vynášecí zařízení, zrcadlový stereoskop a drobné pomůcky"[3]; v dalším roce absolvují dva budoucí fotogrammetři s plk. Hlídkem odborný kurs ve Vídni - po jejich návratu pak probíhá u Zbraslavi a Lahoviček zkušební "stereoměření". Je konstatováno, že pozemní fotogrammetrie se svojí výkonností "blíží výkonností tachymetrickému měření". Ve fotogrammetrii pozemní i letecké existovala také odborná a konzultační spolupráce s italským VZÚ (Ing. Nistri). Zavedení letecké fotogrammetrie předcházela dlouhodobá a velmi odpovědná technická a odborná příprava; posléze byl k VZÚ trvale začleněn "letec". Ústavu byl dokonce přidělen speciální letoun s automatickou komorou a v roce 1938 zakoupen první planigraf; tento nástup byl však přerušen německou okupací.
   V roce 1926 se ústav stěhuje do vlastní budovy, v které jsou instalovány fotogrammetrické přístroje a ostatní stacionární reprodukční a polygrafickám technika; tím je VZÚ v podstatě odborně dobudován. Následuje řešení koncepčních otázek a další rozvoj domácích i mezinárodních aktivit. K francouzské Service géographique de l'Armée odchází na "zkušenou" skupina příslušníků VZÚ; z této akce vyplynuly pro ústav další, všestranné modernizační aktivity.
   VZÚ se v roce 1922 zúčastňuje prostřednictvím svého zástupce v MUGG jednání v Římě o evropském stupňovém měření; pplk.Dr.Beneš se v roce 1924 stává tajemníkem příslušné komise a osobně pak řídí příslušná terénní geodetická, astronomická a později také základnová měření VZÚ na býv. Podkarpatské Rusi [4]. Celkově byly definovány dvě základny - u Berehova a Feledinců (dnes Jesenské); projektovaná a vytyčená základna u Piešťan však nebyla vzhledem k rozdělení Československa již doměřena. V letech 1936 - 1938 ústav spolupracoval s Vysokou školou technickou v Brně při zavádění metodiky a praktickém kyvadlovém měření tíhového zrychlení.

Závěr
   Není možné do podrobností rozvádět další aktivity VZÚ, další prameny jsou v [5] až [10]; přesto stojí za připomenutí renomé, které ústav získal v zahraničí. V pamětní knize ústavu jsou záznamy téměř stovky návštěv, exkursí a stážistů; pro civilní potřebu bylo vydáno množství žádaných, aktuálních map a geografických publikací. Za zmínku ještě stojí, že ke konci 20 let byl natočen instruktážní film "Jak se dělá mapa"; příslušníci ústavu pracovali aktivně v domácích i zahraničních odborných a kulturních institucích. Ve spolupráci s domácími institucemi byl v nakladatelství Orbis vydán ve VZÚ vykreslený a roku 1935 vytištěný "Statistický atlas Čs. republiky", který byl na mezinárodní výstavě v Paříži v roce 1937 vyznamenán Velkou cenou a zlatou medailí.
   Předválečnými pracovníky ústavu byli takové osobnosti jako jeho velitelé plk. Dr. Rausch, gen. PhDr. Basl, plk. PhDr. Čermák; dále to byli a jsou gen. Churavý, plk. RNDr. Beneš, plk. Ing. Dr .Blahák, pplk. Ing. Dr. Mlejnek, prof. plk. Ing. Vykutil, DrSc, prof. RNDr. Ing. Buchar, DrSc, pplk. Ing. Dr. Boguszak, pplk. Kop, pplk. Holeček, plk. Ing. RNDr. Čermín, CSc., pplk. RNDr .Hlávka, gen. Dr. Kolařík, plk.Ing. Dvořák, pplk. Fára, pplk. Ing. RNDr. Šimák, pplk. RNDr. Semík, pplk. Vlastník, pplk. Moravec; spolupracovníky ústavu byli takové osobnosti jako prof. Dr. Semerád, prof. Dr. Pantoflíček, prof. Dr .Švambera, prof. Niederle, prof. Dr. Kladivo a další.
   V průběhu okupace položilo svůj život za osvobození Československa deset příslušníků ústavu; mnoho dalších bylo za svoje postoje pronásledováno, někteří bojovali v zahraniční armádě. Jejich jména jsou uvedena na pamětní desce ve Vojenském zeměpisném ústavu.
  Drahomír Dušátko

Literatura:
[1] Hlídek, A., Zpráva o činnosti kartografického oddělení do konce prosince 1918, Praha, MNO, č. 42/IX
[2] Fingr, J. Vojenský zeměpisný ústav Praha a 80 let topografické služby, Vojenský topografický obzor - Sborník TS AČR, č. 1, 1998
[3] Karas, Z. a kol., Historie topografické služby čs. armády 1918 - 1992, TS AČR, Praha 1993
[4] Raděj, K., Odkaz 75. výročí TS, Vojenský topografický obzor - Sborník TS, č. 1, 1993
[5] Fingr, J. - Kristin, L., Vojenský zeměpisný ústav v 75 leté činnosti VTS, tamtéž
[6] Čermín, K., Moje činnost ve VZÚ, tamtéž
[7] Kubeček, J., Osobní vzpomínky na práci ve VZÚ, tamtéž
[8] Vojensko-zeměpisný sborník 1919 - 1949, VZÚ Praha, 1950
[9] Vlastník, J., Vojenský zeměpisný ústav v mé paměti, Vojenský topografický obzor - Sborník TS, č. 2, 1997
[10] Dušátko, D., Zaměření čs. části poledníkového oblouku od Severního moře k moři Středozemnímu, Sborník Národního technického muzea, v tisku, Praha 1999

---

Z časopisu Zeměměřič č. 4/99