KOSTELEC nad Černými lesy (27. 4. – 22. 5. 1998)
Od roku 1990 probíhá každým rokem v okolí Kostelce nad Černými lesy geodetická čtrnáctidenní praxe budoucích lesních inženýrů, na kterou navazuje stejně dlouhá praxe budoucích absolventů vysokoškolského oboru krajinného inženýrství a ekologie. Z celkového vysokoškolského studia zvládli mladí lidé zatím jen dvě pětiny, ale mezi 40 % načerpaných vědomostí jsou i základy z geodezie. Ty každý prokáže závěrečnou prací vyhotovenou přímo v Rytířském sále areálu kosteleckého zámku, který Česká zemědělská univerzita vlastní již od třicátých let.

Geodezie se na Lesnické fakultě České zemědělské univerzity přednáší a cvičí ve druhém ročníku dva semestry. V zimním semestru mají studenti dvě hodiny přednášek a stejný počet cvičení týdně, v letním semestru je o jednu hodinu cvičení více. Je docela zajímavé sledovat, jak do tohoto oboru studenti pomalu pronikají. Přestože o něm většina z nich na podzim předchozího roku nic nevěděla, po závěrečné praxi již dokáží budoucí lesní inženýři vyhotovit polohopisný a výškopisný plán, když předtím vlastními silami zvládnou všechny potřebné polní a kancelářské zeměměřické práce. Na jednom z vybraných území, kterých je celkem na okraji města 13, výškově i polohově přeměří nadneseně řečeno každou hroudu.

Dvoutýdenní cvičení je před zkouškou z geodezie přesně načasované. Teprve tady si studenti uvědomují, jak jednotlivé úseky prací, s kterými se již seznámili v Praze, na sebe navazují. Není divu, že si právě výškopisný a polohopisný plán většina studentů po zkoušce vyžádá a doma se s ním prý i chlubí. Zda k tomu vyprávějí zážitky z měření nebo poskytují informace o náročných zeměměřických pracích, se asi již nedozvíme. Pro studenty praktické cvičení začíná nejdříve měřením úhlů a vzdáleností mezi polygonovými body, kterých je v některých případech až 16 a které si studenti sami určili. Následuje nivelace a po ní tachymetrie, kterou studenti určí ze čtyř, případně až osmi stanovisek údaje k celkem 300 až 400 podrobným bodům. Terén, který mapují, si mohou zhustit dalšími body, třeba rajonem nebo vetknutým či volným pořadem. Podrobné body pak vynášejí všichni na čtvrtku formátu A1, označí je vypočítanou nadmořskou výškou a poté vyhodnotí vrstevnicový obraz lokality, kde předtím měřili tři až čtyři dny.

Studenti tyto práce provádějí geodetickými přístroji, které škola koupila na začátku osmdesátých let. Jde o optické teodolity THEO 020, 015, 010, nivelační přístroje nejrůznějších značek a vynášecí pomůcky nejrůznějšího stáří.

Samozřejmě že i na Lesnické fakultě ČZU vědí o nové technice. Bohužel škola na její nákup nemá v současné době finanční prostředky. Pedagogové se zatím utěšují tím, že zeměměřické vybavení na budoucích pracovištích absolventů fakulty je asi obdobné tomu, jaké je v současné době na škole. Ovšem i tady se předpokládá v rámci možností modernizace přístrojové techniky. Úsporná opatření neminula ani obor geodezie na Lesnické fakultě ČZU. Proto se již nyní připravuje pro příští rok program praxe zkrácený konkrétně z deseti dnů na sedm.

Studenti z ČZU v Praze po zkoušce dobře vědí, že podle zeměměřického zákona nemohou geodetické práce vykonávat jako živnost. Základy, které si odnášejí po studiu ve druhém ročníku, mohou však prakticky využít u budoucího zaměstnavatele, například pro drobné geodetické práce. Navíc, když budou složitější práce, vyžadující moderní nebo přesnější přístrojové vybavení, objednávat, budou vědět, co přesně chtějí. Když se před třemi lety přijeli na praxi budoucích lesníků a ekologů podívat kolegové z ČVUT, byli s její úrovní spokojeni a podotkli, že za některé výsledky studentských prací vyhotovených na zámku v Kostelci nad Černými lesy by se nemuseli stydět ani budoucí profesionální zeměměřiči. Obyvatelé Kostelce nad Černými lesy už vědí, že na jaře v jejich městě neprobíhá žádné geodetické měření, které by předcházelo nečekané stavební činnosti, ale že se tu jenom budoucí lesáci, krajináři a ekologové učí oboru, z kterého v létě skládají zkoušku.

Petr Skála

---

Z časopisu Zeměměřič č. 5+6/98