Oceňování zeměměřických výkonů

Příspěvek byl otištěn v Zeměměřiči 6-7/2000. Referát připravil Ing. Petr Polák za Český svaz geodetů a kartografů.

Pozn. redakce v roce 2019: Částky odpovídají době před 19 lety. Výpočet zůstává ve své podstatě i po letech stejný. Pro současné období je však nutné upravit výši platu a daní aktuálním podmínkám.

Personální inzerce na webu Zeměměřiče

Úvod

1.1 Tento referát je jen stručným návodem k oceňování zeměměřických výkonů způsobem kalkulace nákladů a zisku. U soukromých zeměměřických společností a samostatných podnikatelů jde o základní způsob určení ceny.
1.2 Jen zcela výjimečně lze předpokládat, že by zeměměřiči sjednávali ceny přiměřeně tržní hodnotě věci, ke které se vztahují poskytované výkony (například cena nebo rozpočet stavby, cena pozemku, apod.).
Struktura ceny zeměměřického výkonu
2.1 Cena zeměměřického výkonu se skládá ze součtu všech nákladů v podvojném účetnictví nebo výdajů v jednoduchém účetnictví a přiměřené míry zisku.
2.2 Náklady (výdaje) se pro účely tohoto příspěvku dělí takto:
1. přímé mzdové náklady (mzda za výrobní čas)
1. nepřímé mzdové náklady (mzda za nevýrobní čas bez ohledu na to, zda jde o čas určený výrobním nebo administrativním účelům)
1. náhrady za dovolenou
1. sociální a zdravotní pojištění
1. cestovní náhrady (stravné, ubytování…)
1. výrobní a nevýrobní materiálové náklady (stabilizační materiál, kreslicí podložky, magnetické nosiče dat, kancelářské potřeby, drobný hmotný a nehmotný investiční majetek odepisovaný stoprocentně při nákupu a zařazení do účetnictví…)
1. služby materiálové a nemateriálové povahy včetně dodávek energie (nájemné, odběr elektřiny, tepla, vodné a stočné, telekomunikační služby, odvoz odpadu, poplatky státním orgánům, odborná školení a literatura, opravy a údržba zařízení a dopravních prostředků, nákup pohonných hmot, právní nebo jiná odborná pomoc…)
1. účetní (časové) odpisy hmotného a nehmotného investičního majetku
2.3 Na základě dlouholetých a statisticky prokázaných výsledků účetnictví lze stanovit – bez ohledu na velikost zeměměřické firmy – průměrný podíl nákladů v zeměměřickém výkonu, jehož cena je 100 jednotek, a to takto (písmena použita podle odst. 2.2): (a + b + c + d + e) + (f + g) + h + zisk = 100 = (25 + 6 + 2 + 11 + 1) + (2 + 18) + 18 + 17
Nebo-li v ceně 100 jednotek je obsaženo:
– 45 jednotek představující spotřebu pro reprodukci lidské pracovní síly,
– 20 jednotek spotřeby materiálové a kooperační,
– 18 jednotek spotřeby technologické reprodukce (včetně dopravních prostředků)
– 17 jednotek účetního zisku před jeho zdaněním (po uplatnění daně z příjmu se 17 jednotek sníží o 6 na 11 jednotek).
2.4 Z uvedených čísel také vyplývá, že
– průměrná hodnota závazků vůči státnímu a veřejným rozpočtům (zákonná pojištění a daň z příjmu) – z ceny 100 jednotek přísluší státu ve výši 11 + 6 = 17 jednotek – ostatní, vesměs nepřímé daně (spotřební, DPH, z nemovitostí…), jsou v podstatné míře obsaženy ve shora uvedených nákladových položkách,
– pracovní síla je hlavní – objemem skoro poloviční – cenovou položkou,
– materiál a kooperace nebo technologická (včetně dopravní) spotřeba a zisk jsou méně než poloviční vůči spotřebě pracovní síly,
– časové odpisy hmotného a nehmotného majetku jsou kalkulovatelným nákladem, nikoliv však skutečným výdajem ve smyslu účetním; vytváří tedy na běžném účtu podnikatele zdroj budoucích nákupů nových technických a dopravních prostředků za fyzicky a morálně zastaralé a z výroby postupně vyřazované typy (amortizační fond).
Kalkulace ceny
3.1 Pro kalkulaci konkrétního výkonu pro konkrétní zakázku je možno použít v podstatě dva způsoby:
– podrobná kalkulace přímých nákladů (nákladů, které lze přímo vztáhnout k zakázce) normativně doplněná nepřímými náklady přiměřeně shora uvedeným vztahům,
– jednoduchá kalkulace odvozená z pokud možno co nejlepšího odhadu spotřeby výrobního času na zakázce násobeného čtyřmi (nákladová položka a) viz odst. 2.2. a 2.3. je čtvrtinou ceny). První způsob je vhodný pro finančně velké zakázky řádově statisícové. Druhý způsob lze uplatnit v ostatních případech například zohledněním tohoto principu: Má-li výrobní zaměstnanec hrubou měsíční mzdu 15 000 Kč,
– měla by být jeho měsíční produktivita výkonů 60 000 Kč,
tedy hodinová produktivita přibližně 324 Kč (60 000 Kč : 185 hodin),
– denní produktivita přibližně 2 760 Kč,
– týdenní produktivita přibližně 13 600 Kč.
3.2 Je zřejmé, že uvedeným způsobem lze připravit pro konkrétní firmu také její nabídkový ceník. Je však třeba velmi pečlivě uvážit mzdové požadavky svých zaměstnanců (u velmi malých a rodinných firem v podstatě své sociální požadavky) ve vztahu k úrovni poptávky po zeměměřických službách. Současná značná převaha nabídky zeměměřických služeb soukromých firem nad poptávkou objednatelů, jejichž finanční zdroje jsou vzhledem k stagnující hospodářské situaci státu velmi omezené, stlačuje mzdové požadavky, a tím i sociální úroveň zeměměřičů soukromého sektoru, na relativně nízkou hladinu. Na hladinu, se kterou mnozí ještě před několika lety rozhodně při zakládání firmy nepočítali.
Závěr
Podnikání je soustavná činnost uskutečňovaná vlastním jménem a na vlastní odpovědnost s cílem zisku. Podnikatelský zisk je hlavním ekonomickým zdrojem příjmu státního a veřejných rozpoč-tů, návazně zdrojem zaměstnanosti v soukromém a veřejném sektoru a tedy zdrojem hospodářského rozvoje státu a jeho obyvatel. Hospodářství se nemůže dlouhodobě úspěšně rozvíjet bez řádného (včasného a spolehlivého) uplatňování psaného práva a nepsaných občanských zvyklostí. Cenové podbízení na trhu jakýchkoliv služeb a výroby může mít pro každého podnikatele pouze velmi krátkodobý efekt. Tento „efekt“ je skoro vždy provázen úpadkem kvality poskytovaných služeb a postupnou ztrátou společenského uznání jedinců, v horším případě i celého oboru. Snad není dále co dodat.