Zákon upravuje řízení o pozemkových úpravách a působnost pozemkových úřadů ).

Pozemkovými úpravami ) se uspořádávají vlastnická práva k pozemkům a s nimi související věcná břemena, pozemky se jimi prostorově a funkčně upravují, scelují nebo dělí, směňují, zabezpečuje se jimi přístupnost pozemků a vyrovnání jejich hranic a tím se vytvářejí podmínky k racionálnímu hospodaření a využití pozemků. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství, uchování krajinného rázu, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu ) a jako závazný podklad pro územní plánování ).

(1) Předmětem pozemkových úprav jsou všechny pozemky v obvodu pozemkových úprav (odstavec 2) bez ohledu na dosavadní způsob využívání a existující vlastnické a užívací vztahy k nim.

(2) Obvod pozemkových úprav je území dotčené pozemkovými úpravami, které je tvořeno jedním nebo více celky v jednom katastrálním území (dále jen “obvod pozemkových úprav”). Je-li to k dosažení cílů pozemkových úprav vhodné, lze do obvodu pozemkových úprav zahrnout rovněž pozemky v navazující části sousedícího katastrálního území. Jde-li o katastrální území v obvodu působnosti jiného pozemkového úřadu (§ 19), než který zahájil řízení o pozemkových úpravách, zahrne pozemkový úřad, který řízení zahájil, předmětné pozemky do obvodu pozemkových úprav po dohodě s pozemkovým úřadem, v jehož obvodu působnosti se příslušné pozemky nacházejí.

(3) Pozemky určené pro těžbu vyhrazených nerostů ) na základě stanoveného dobývacího prostoru, pozemky určené pro obranu státu, pozemky zastavěné stavbou ve vlastnictví státu, pozemky vodních toků a pozemky chráněné podle zvláštních předpisů ) lze řešit v pozemkových úpravách (§ 2) jen se souhlasem jejich vlastníka a příslušného správního orgánu. Pozemky zastavěné stavbou, která není ve vlastnictví státu, pozemky v současně zastavěném území obce, pozemky v zastavitelném území obce ⁴) a pozemky, na nichž se nacházejí hřbitovy lze řešit v pozemkových úpravách jen se souhlasem jejich vlastníka. Všechny pozemky podle tohoto odstavce se pro účely pozemkových úprav oceňují cenou původních zemědělských pozemků, popřípadě cenou přilehlých zemědělských pozemků.

(5) Pozemky, které jsou ve správě Pozemkového fondu České republky a jejichž původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, se do doby přijetí zákonů o tomto majetku ⁷ ) vedou a řeší odděleně od ostatní státní půdy. Tyto pozemky se nepoužijí na společná zařízení jako v případě ostatní státní půdy (§ 9 odst.14), lze je však řešit v pozemkových úpravách jako pozemky ostatních vlastníků. Omezení pro převody těchto pozemků ⁷) se potom vztahuje na pozemky nově vzniklé podle schváleného návrhu pozemkových úprav.

(1) Účastníky řízení o pozemkových úpravách (dále jen "účastníci") jsou:

   b) další fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům mohou být řešením pozemkových úprav přímo dotčena,

  (4) Zemřel-li vlastník pozemku, který je předmětem pozemkových úprav, a soud o dědictví pravomocně usnesením ještě nerozhodl ), jsou účastníky řízení pozemkových úprav účastníci dědického řízení podle sdělení soudu nebo soudního komisaře. Účastníci dědického řízení si na vyzvání pozemkového úřadu mohou do stanovené lhůty určit zástupce pro doručování písemností. V případech, kdy soud nebo soudní komisař nepodá sdělení ve lhůtě stanovené pozemkovým úřadem, pozemkový úřad stanoví dědicům opatrovníka.

(6) Pro případ, že bude sbor zvolen, členství ve sboru nesmí být odmítnuto vlastníkovi, jehož pozemky zahrnují alespoň 10% z výměry pozemků, na kterých budou prováděny pozemkové úpravy. Dalším nevoleným členem sboru je vedoucí pozemkového úřadu nebo jím pověřený pracovník pozemkového úřadu a zástupce obce. Sbor zvolí ze svého středu předsedu, který svolává schůze sboru a řídí jejich jednání.

(1) Řízení o pozemkových úpravách zahájí pozemkový úřad z vlastního podnětu, pokud shledá, že důvody, naléhavost a účelnost provedení pozemkových úprav jsou opodstatněné.

(5) Oznámení o zahájení pozemkových úprav podle odstavce 4 se vyvěsí po dobu 15 dnů na úřední desce pozemkového úřadu a obcí, v jejichž územních obvodech jsou pozemky zahrnuté do pozemkových úprav. Poslední den této lhůty je dnem doručení.

(6) Pozemkový úřad písemně vyrozumí o zahájení řízení též příslušný katastrální úřad, orgán územního plánování, stavební úřad, orgán ochrany zemědělského půdního fondu, orgán ochrany přírody, vodohospodářský orgán a orgán státní správy lesů. Dotýká-li se řízení o pozemkových úpravách zájmů chráněných předpisy o obraně a bezpečnosti státu, o péči o zdraví lidu a jiných zájmů chráněných zvláštními předpisy ), pozemkový úřad doručí vyrozumění i dalším dotčeným správním úřadům. Tyto orgány stanoví do 30 dnů po obdržení vyrozumění podmínky k ochraně zájmů podle zvláštních předpisů.

Pozemkový úřad svolá úvodní jednání, na které pozve účastníky (§ 5) a další vlastníky pozemků v předpokládaném obvodu pozemkových úprav. Seznámí je s účelem, formou a předpokládaným obvodem pozemkových úprav. Na určení obvodu a formy pozemkových úprav se nevztahuje správní řád ¹⁰). Na tomto jednání pozemkový úřad projedná postup při stanovení nároků vlastníků (§ 8), potřebu aktualizace bonitovaných půdně ekologických jednotek a popřípadě další otázky významné pro řízení o pozemkových úpravách, např. způsob určování vzdálenosti pozemků vlastníků.

(1) Pozemkový úřad zabezpečí vypracování soupisu nároků vlastníků pozemků (dále jen “soupis nároků”), a to pro pozemky řešené v pozemkových úpravách (§ 2) podle jejich ceny, výměry, vzdálenosti a druhů, pro ostatní pozemky podle jejich výměry. Tento soupis nároků vyloží po dobu 15 dnů na místně příslušném obecním úřadě. Výpis ze soupisu nároků o pozemcích zahrnutých do obvodu pozemkových úprav, a dle potřeby i soupis dalších pozemků vlastníka v katastrálním území, zároveň doručí vlastníkům, jejichž pobyt je znám. K tomuto soupisu nároků mohou vlastníci uplatnit námitky ve lhůtě určené pozemkovým úřadem; k námitkám proti opravám výměr pozemků vyplývajícím z nového zaměření skutečného stavu v terénu se nepřihlíží. Námitky projedná pozemkový úřad se sborem, je-li zvolen, popřípadě s katastrálním úřadem. Vlastníci musí být o vyřízení námitek písemně vyrozuměni. Na jejich projednání a vyřízení se nevztahuje správní řád ¹⁰). Námitky podané k pozemkům neřešeným v pozemkových úpravách předá pozemkový úřad katastrálnímu úřadu k rozhodnutí podle zvláštního předpisu).

(2) V řízení o pozemkových úpravách se použije cenový předpis platný ke dni vyložení soupisu nároků podle odstavce 1. Pozemkový úřad stanoví, zda ocenění provede sám či tím pověří zpracovatele pozemkových úprav nebo soudního znalce. V tomto případě nejde o postup podle správního řádu ¹⁰).

(3) Základem pro ocenění zemědělského pozemku jsou bonitované půdně ekologické jednotky evidované v číselných a  mapových podkladech. Bonitovaná půdně ekologická jednotka vyjadřuje pětimístným číselným kódem hlavní půdní a klimatické podmínky mající vliv na produkční schopnost zemědělské půdy a její ekonomické ohodnocení. Ministerstvo zemědělství (dále jen “ministerstvo”) stanoví vyhláškou charakteristiku bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci.

(4) Při oceňování zemědělských pozemků se pro stanovení nároků v řízení o pozemkových úpravách použije základní cena dle cenového předpisu ), která se zjistí podle bonitovaných půdně ekologických jednotek evidovaných v celostátní databázi ) a vztažených k zaměření skutečného stavu v terénu. Údaje o bonitovaných půdně ekologických jednotkách vedených v katastru nemovitostí se použijí jen v případech pozemkových úprav, kde není účelné vycházet ze zaměření skutečného stavu (§ 9 odst.4).

(6) Pro účely pozemkových úprav se cena porostu podle odstavce 5, který se nachází na pozemcích nebo jejich částech sloučených do půdních celků, stanoví jako násobek výměry parcely nebo její části a průměrné ceny porostu za 1 m² (dále jen “průměrná cena”), pokud mezi vlastníky pozemků a vlastníky porostů nedojde k jiné dohodě. Průměrná cena zahrnuje i podíl na ceně věci, která je součástí porostu nebo příslušenstvím pozemku. Pro výpočet průměrné ceny se ocení porost, který se nachází na půdním celku, podle zvláštního právního předpisu ).

(2) Zpracovatelem návrhu mohou být pouze fyzické osoby, které mají k této činnosti úřední oprávnění podle § 18. Jménem právnické osoby může zpracovávat návrh jen fyzická osoba, která má k této činnosti úřední oprávnění.

   (4)  Podkladem pro návrh komplexních pozemkových úprav je zaměření předmětů, které zůstanou obsahem souboru geodetických informací katastru nemovitostí ) i po ukončení pozemkových úprav a dalších polohopisných prvků potřebných pro zpracování návrhu pozemkových úprav, s geometrickým základem a přesností podle zvláštního právního předpisu ), nejsou-li již se stejnou kvalitou geometricky a polohově určeny v katastru nemovitostí. Je-li to na základě posouzení pozemkovým úřadem účelné, vyhotovuje se tento podklad i pro návrh jednoduchých pozemkových úprav. Výsledky zeměměřických činností, které mají tvořit podklad pro návrh pozemkových úprav, musí být ověřeny fyzickou osobou, které bylo uděleno úřední oprávnění podle zvláštního právního předpisu ).

(6) Na základě zaměření skutečného stavu v terénu (odstavec 4) se upřesní obvod pozemkových úprav a okruh účastníků řízení; pozdější změnu obvodu a okruhu účastníků řízení lze provést, pokud pro to pozemkový úřad shledá důvody.

  (7) Pozemkový úřad předloží katastrálnímu úřadu seznam parcel, které jsou dotčeny pozemkovými úpravami, za účelem vyznačení zahájení pozemkových úprav v katastru nemovitostí. Od data vyznačení nemůže vlastník předmětných pozemků nebo jejich částí tyto zatížit nebo zcizit bez souhlasu pozemkového úřadu.

(12) Plán společných zařízení může pořizovatel regulačního plánu projednat jako regulační plán; plán společných zařízení může pořizovatel územního plánu obce projednat jako změnu stávajícího územního plánu v případě, že plán společných zařízení zasahuje do platného územního plánu obce ⁴).

(13) Pozemkový úřad může, pokud to je s ohledem na dosažení cíle pozemkových úprav potřebné, vykupovat v průběhu pozemkových úprav ve prospěch státu pozemky nebo spoluvlastnické podíly k nim v ceně nejvýše dle platného cenového předpisu, popřípadě přijmout dar pozemku. Rovněž může vypořádat spoluvlastnictví k pozemku tak, že spoluvlastníkům zvýší jejich nároky (§ 8 odst.1) o výměru odpovídající spoluvlastnickému podílu k předmětnému pozemku. O spoluvlastnické podíly k pozemkům neznámých vlastníků lze zvýšit nároky státu; přihlásí-li se vlastník takového spoluvlastnického podílu k pozemku pozemkovému úřadu do 10 let od nabytí právní moci rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv, pozemkový úřad je povinen tomuto vlastníku poskytnout finanční náhradu v ceně dle cenového předpisu platného v době převzetí spoluvlastnického podílu státem.

(14) Je-li nutno pro společná zařízení vyčlenit nezbytnou výměru půdního fondu, použijí se nejprve pozemky ve vlastnictví státu, nejsou-li v daném katastrálním území určeny k vypořádání náhrad podle zvláštního právního předpisu ) a potom pozemky ve vlastnictví obce. Pokud nelze pro tyto účely použít jen pozemky ve vlastnictví státu, popřípadě obce, podílejí se na vyčlenění potřebné výměry půdního fondu ostatní vlastníci pozemků poměrnou částí dle celkové výměry jejich směňovaných pozemků. V tomto případě se nároky vlastníků vstupujících do pozemkových úprav úměrně snižují.

    (17) Zpracovatel návrhu je povinen v průběhu zpracování návrhu projednávat navrhovaná opatření s vlastníky pozemků a vlastníci jsou povinni se k návrhu vyjádřit. Pozemkový úřad svolá všechny vlastníky, požádá-li o to nejméně jedna třetina vlastníků, nebo sbor, byl-li zvolen.

(18) Jestliže se účastník řízení na výzvu pozemkového úřadu nezúčastní jednání, kde měl možnost uplatnit své připomínky a náměty, může se k předmětu jednání vyjádřit písemně, a to nejpozději do 15 dnů po obdržení výzvy k účasti na jednání. K později uplatněným připomínkám a námětům pozemkový úřad již nepřihlíží.

(19) Souhlasy učiněné ve smyslu ustanovení § 3 odst.3 a 4 a § 9 odst.14 mohou vlastníci pozemků, popřípadě jejich právní nástupci, vzít zpět jen se souhlasem pozemkového úřadu; ten může dát souhlas, jestliže to dovolí stav rozpracovanosti návrhu.

(1) Vlastníkům pozemků navrhne pozemkový úřad nové pozemky tak, aby odpovídaly jejich původním pozemkům přiměřeně cenou, výměrou, vzdáleností a dle možností i druhem pozemku. Porovnání ceny, výměry a vzdálenosti navrhovaných pozemků s původními pozemky se provádí celkem za všechny pozemky vlastníka řešené v pozemkových úpravách (§ 2).

(1) Pozemkový úřad oznámí na úřední desce, kde je možno po dobu 30 dnů nahlédnout do zpracovaného návrhu; návrh musí být vystaven též v obci. O vystavení návrhu pozemkový úřad vyrozumí známé účastníky a současně jim sdělí, že v této době mají poslední možnost uplatnit k návrhu své námitky a připomínky u pozemkového úřadu. K později podaným námitkám a připomínkám se nepřihlíží.

(5) Rozhodnutí o schválení návrhu pozemkový úřad oznamuje veřejnou vyhláškou a doručí všem známým účastníkům. Z náležitostí návrhu se k rozhodnutí doručovanému účastníkům řízení připojí jen ta písemná a grafická část návrhu, která se dotýká konkrétního účastníka řízení. Schvalovaný návrh se všemi náležitostmi se ukládá u pozemkového úřadu a u příslušného obecního úřadu, kde lze do návrhu nahlédnout. Rozhodnutí o schválení návrhu, které nabylo právní moci (dále jen “schválený návrh”), pozemkový úřad předá také katastrálnímu úřadu k vyznačení do katastru nemovitostí ).

(6) V případě odvolání proti rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav vyrozumí pozemkový úřad, který napadené rozhodnutí vydal, ostatní účastníky řízení o obsahu podaných odvolání veřejnou vyhláškou, a to se současným upozorněním na možnost vyjádřit se k předmětu odvolání do 15 dnů ode dne oznámení. Pokud odvolací orgán rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdí, doručí jej jen odvolateli a ostatním účastníkům řízení oznámí rozhodnutí o odvolání veřejnou vyhláškou. Jestliže odvolací orgán rozhodnutí pozemkového úřadu změní či zruší, oznámí rozhodnutí o odvolání veřejnou vyhláškou a doručí všem známým účastníkům řízení. Obdobně se doručuje v případě použití mimořádného opravného prostředku ).

(8) Schválený návrh je závazným podkladem pro rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv, určení výše úhrady a lhůty podle § 10 odst.2, popřípadě o  zřízení nebo zrušení věcného břemene k dotčeným pozemkům ) a pro zpracování obnoveného souboru geodetických informací ). Rovněž je závazným podkladem pro rozhodnutí o přechodu vlastnických práv k  pozemkům, na nichž se nacházejí společná zařízení. Upřesnění výměr parcel vyplývající ze zaokrouhlení při tvorbě obnoveného souboru geodetických informací, není změnou návrhu. Proti rozhodnutí o  výměně nebo přechodu vlastnických práv, popřípadě o zřízení nebo zrušení věcného břemene vydanému na základě schváleného návrhu, se nelze odvolat. Tímto rozhodnutím zanikají dosavadní nájemní vztahy, zatímní bezúplatné užívání a časově omezený nájem (§ 15) k předmětným pozemkům, kterých se rozhodnutí týká.

(10) Rozhodnutí podle odstavce 8 pozemkový úřad oznamuje veřejnou vyhláškou a současně doručí katastrálnímu úřadu a všem vlastníkům pozemků a osobám dotčeným zřízením nebo zrušením věcného břemene nebo změnou zástavního práva, známým pozemkovému úřadu. Toto rozhodnutí nabývá právní moci posledním dnem 15 denní lhůty, která počne běžet dnem vyvěšení rozhodnutí veřejnou vyhláškou. Dotýká-li se rozhodnutí velkého počtu osob, mohou být osoby, jichž se rozhodnutí týká, uvedeny ve zvláštní příloze, která tvoří nedílnou součást tohoto rozhodnutí a jeho doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se rozhodnutí vyvěsí způsobem v místě obvyklým bez zvláštní přílohy. Pozemkový úřad zabezpečí, aby příloha rozhodnutí byla přístupná k veřejnému nahlédnutí na určeném místě u obecního úřadu a pozemkového úřadu a aby byl uvedeným osobám vydán ověřený opis, pokud o to požádají. Informace o tom bude vyvěšena spolu s rozhodnutím. Osobám, kterým se rozhodnutí doručuje, se k rozhodnutí připojí jen ta část přílohy, která se dotýká konkrétní osoby. V případech, kdy výsledek pozemkových úprav slouží i jako obnovený katastrální operát ), stává se tento obnovený katastrální operát platným dnem nabytí právní moci rozhodnutí podle odstavce 8.

(11) Nebylo-li projednáno dědictví po vlastníkovi, jehož pozemky jsou předmětem pozemkových úprav, do doby rozhodnutí o přechodu vlastnických práv podle odstavce 8, jsou předmětem dědictví již pozemky evidované v katastru nemovitostí v souladu se schváleným návrhem, namísto původních pozemků zůstavitele. V těchto případech bude po právní moci rozhodnutí podle odstavce 6 evidován v katastru nemovitostí jako vlastník takového předmětu dědictví zůstavitel, a to až do doby provedení záznamu ) o změně vlastnických a jiných věcných práv ve prospěch dědiců.

(12) Právní stav podle schváleného návrhu je závazný i pro právní nástupce vlastníků pozemků. Do vydání rozhodnutí pozemkového úřadu dle odstavce 8 se v listinách o nabytí vlastnictví nebo jiného oprávnění k pozemkům (např. v kupní smlouvě, v usnesení soudu o nabytí dědictví, v zástavní smlouvě) kromě nabývaných pozemků uvedou i jim odpovídající pozemky podle schváleného návrhu; údaje o nich poskytuje pozemkový úřad.

(13) Zástavní právo, které vázne na pozemku zahrnutém do pozemkových úprav, přechází dle tohoto zákona na pozemek, který přešel do vlastnictví zástavce podle schváleného návrhu. Předkupní právo s věcnými účinky, které vázne na pozemku zahrnutém do pozemkových úprav, schválením návrhu pozemkových úprav zaniká, nedojde-li mezi oprávněnou osobou z předkupního práva a vlastníkem pozemku zavázaného předkupním právem k jinému ujednání.

(1) Na základě schváleného návrhu pozemkový úřad stanoví s ohledem na potřeby vlastníků pozemků a se zřetelem na finanční zajištění postup realizace společných zařízení a dalších opatření vyplývajících ze schváleného návrhu.

(2) Pozemkový úřad zabezpečí, aby nové uspořádání pozemků bylo vytyčeno a označeno v terénu podle potřeby vlastníků, a to nejdříve po nabytí právní moci rozhodnutí dle § 11 odst.4. Vytyčení vlastnických hranic pozemků, jejichž lomové body jsou v katastru nemovitostí v souvislosti s provedením pozemkových úprav označeny trvalou stabilizací ¹⁸), nelze opakovaně hradit z prostředků státu. Pokud se vlastníci pozemků nedohodnou jinak, zahájí hospodaření na nově vytyčených pozemcích po sklizni úrody a provedení podmítky, tj. zpravidla k 1.říjnu běžného roku,

(4) Společná zařízení realizovaná podle schváleného návrhu vlastní obec, v jejímž obvodu se nacházejí, nevyplývá-li něco jiného z rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav.

(5) Je-li v průběhu řízení o pozemkových úpravách nezbytně třeba ještě před schválením návrhu pozemkových úprav vybudovat přístupovou komunikaci k pozemkům, popřípadě jiné společné zařízení, postupuje pozemkový úřad podle zvláštních předpisů ⁴).

(1) Upřesněním přídělu (§ 4 odst.2) je určení hranic přídělu v případech, kdy je příděl přibližně lokalizován, ale hranice přídělu nelze jednoznačně určit.

(3) V řízení o jednoduchých pozemkových úpravách, jejichž předmětem je upřesnění nebo rekonstrukce přídělu, postupuje pozemkový úřad po projednání s katastrálním úřadem podle tohoto zákona; ustanovení § 5, § 6, § 8, § 9, § 10, § 11 a § 12 se však použijí pouze přiměřeně. V těchto řízeních pozemkový úřad rozhodne pouze o určení hranic pozemků ).

(1) Předmětem pozemkových úprav v katastrálních územích s nedokončeným scelovacím řízením jsou všechny pozemky nacházející se v katastrálním území, v kterém nebylo dokončeno scelovací řízení podle dříve platných zvláštních právních předpisů ) (dále jen "scelování"), bez ohledu na dosavadní způsob jejich využití a existující vlastnické a užívací vztahy k nim.

(2) V katastrálním území, v kterém nebylo dokončeno scelování a katastr nemovitostí vede vlastnictví k pozemkům v souladu s návrhem scelovacího plánu ³³) platí, že vzniklo vlastnictví k pozemkům podle tohoto návrhu.

(4) Pozemkový úřad zabezpečí vypracování soupisu nároků vlastníků pozemků (dále jen "soupis nároků") podle jejich výměry a ceny. Podkladem pro vypracování soupisu nároků jsou údaje o vlastnických vztazích k pozemkům vedené v katastru nemovitostí. Cena pozemků se určuje podle cenového předpisu platného ke dni vyložení soupisu nároků podle § 8 odst.1 nebo podle druhu pozemku vedeného v bývalém pozemkovém katastru před zahájením scelování, oceněného podle cenového předpisu platného ke dni vyložení nároků podle § 8 odst.1. Pozemkový úřad na úvodním jednání stanoví, podle kterého z uvedených způsobů ocenění se bude postupovat.

(5) Pokud z údajů scelovacího operátu, který je založen u katastrálního úřadu, vyplývá, že některý účastník scelování neobdržel náhradu za své pozemky pojaté do scelování, může pozemkový úřad po projednání s katastrálním úřadem tomuto účastníkovi, popřípadě jeho dědici, stanovit nárok na pozemky ve výměře odpovídající neposkytnuté náhradě, je-li potřebná výměra pozemků v obvodu pozemkových úprav k dispozici.

(6) Jsou-li v důsledku nedokončeného scelování u některých pozemků nebo jejich částí zapsány v katastru nemovitostí jako vlastníci dvě či více osob a nejde-li o spoluvlastnictví ), potom

b) je vlastníkem takového pozemku ta osoba nebo její právní nástupce, které vlastnické právo k předmětným pozemkům náleželo před zahájením scelování.

(8) Osoba, které vzniklo právo na náhradu podle odstavce 6, obdrží

(9) Pokud účastník scelování převzal podle návrhu scelovacího plánu do užívání za pozemky, s nimiž vstoupil do scelování a které doposud vlastní, pozemky náhradní ve vlastnictví jiných vlastníků a tyto pozemky sám nebo jeho právní nástupce dosud užívá a vlastní stavbu umístěnou na některém z těchto pozemků nebo jde o pozemek s trvalým porostem (sad, vinice, aj.), popřípadě zahradu, pozemkový úřad rozhodne o přechodu vlastnického práva předmětného pozemku na jeho uživatele. Dosavadní vlastník obdrží náhradu v jiném pozemku podle druhu před zahájením scelování.

(10) V těch případech, kdy došlo k prodeji, popřípadě k vyvlastnění podle zvláštních předpisů ⁴) a náhrada byla vyplacena jen jedné z osob zapsané jako vlastník pozemku (odstavec 6) nebo uživateli pozemku, jde-li o případ podle odstavce 9, upraví se nároky vlastníků tak, že se nárok zvýší osobě, která neobdržela náhradu a sníží osobě, která náhradu obdržela, a to o příslušnou výměru původního pozemku téhož druhu.

(12) Proti rozhodnutí o schválení návrhu v území, ve kterém nebylo dokončeno scelování, mohou účastníci podat opravný prostředek k soudu ).

(16) Pokud není stanoveno jinak, postupuje se v řízení o pozemkových úpravách v území s nedokončeným scelováním podle ostatních ustanovení tohoto zákona.

(1) Řízení o pozemkových úpravách, zahájené pouze z důvodů přidělení pozemků do zatímního bezúplatného podle § 8 odst.7 a 8 zákona č.38/1993 Sb., kterým byl změněn zákon č.284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění zákona č.217/1997 Sb., nebo časově omezeného nájmu podle zákona č.183/1993 Sb., kterým byl změněn zákon č.229/1993 Sb. se ke dni účinnosti tohoto zákona zastavuje.

(4) V území, kde nejsou zahájeny pozemkové úpravy, popřípadě v průběhu již zahájených pozemkových úprav, může pozemkový úřad vlastníkovi, který hodlá zajišťovat zemědělskou výrobu a jemuž nelze vyčlenit jeho vlastní pozemky, poskytnout pomoc při vytvoření ucelených hospodářských jednotek zabezpečením projektových činností a vyměřením pozemků.

(1) Právo náhradního užívání pozemku ) se dnem účinnosti tohoto zákona mění na nájemní vztah mezi náhradním uživatelem a vlastníkem pozemku, k němuž bylo právo náhradního užívání zřízeno.

(3) Do nákladů podle odstavce 1 náleží náklady na přípravu zahájení pozemkových úprav, identifikaci parcel, zaměření skutečného stavu, vypracování návrhu, vytyčení pozemků, vyhotovení geometrických plánů, popřípadě nového souboru geodetických informací, peněžité náhrady poskytované pozemkovým úřadem podle tohoto zákona, zřízení věcných břemen, realizaci společných zařízení podle schváleného návrhu pozemkových úprav a technickou pomoc při vytváření ucelených hospodářských jednotek.

(1) Odbornou způsobilost k projektování pozemkových úprav prokazují fyzické osoby oprávněním o odborné způsobilosti k projektování pozemkových úprav (dále jen "úřední oprávnění").

(3) Ústřední pozemkový úřad rozhodnutím udělí úřední oprávnění fyzické osobě, která

b/ je bezúhonná,

  c/ délku vykonané odborné praxe v projektování pozemkových úprav.

c/ doklady o vykonání praxe v předepsané délce, popřípadě jejich ověřené kopie.

b) vydává odborná stanoviska a posudky v oboru pozemkových úprav,

b) ústřední pozemkový úřad, kterým je ministerstvo.

c) zajišťují vytyčení pozemků a vyhotovení geometrických plánů osobami s odbornou způsobilostí podle zvláštních právních předpisů, ¹⁷)

d) koordinují v součinnosti s orgány územního plánování návaznost návrhů pozemkových úprav na sídelní struktury a územní plány ⁴)  a tvorbu a ochranu životního prostředí a krajiny,

h) soustřeďují a poskytují informační údaje z oblasti pozemkových úprav.

Ústřední pozemkový úřad

Zákon č.229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů a nálezů Ústavního soudu, se mění takto:

(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, postupuje se při řízení o pozemkových úpravách podle správního řádu ¹⁰).

(3) Ustanovení tohoto zákona se vztahují i na řízení o pozemkových úpravách zahájená před jeho účinností, pokud nebyl ke dni účinnosti tohoto zákona zpracovaný návrh vystaven k veřejnému nahlédnutí.

(5) Hospodaření s majetkem České republiky, s nímž ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily okresní úřady v rozsahu potřebném pro činnost okresních pozemkových úřadů ⁴³), přechází bezúplatně na ministerstvo.

(6) Na ministerstvo přecházejí všechny pohledávky a závazky okresních úřadů a magistrátů hl.m.Prahy, měst Brna, Ostravy a Plzně, související s činností okresních pozemkových úřadů ⁴³).

Zrušují se:

1) Praha,

3) Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram, Rakovník, České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice, Tábor, Domažlice, Klatovy, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany, Tachov, Cheb, Karlovy Vary, Sokolov, Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem, Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec, Semily, Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Trutnov, Chrudim, Pardubice, Svitavy, Ústí nad Orlicí, Pelhřimov, Havlíčkův Brod, Jihlava, Třebíč, Žďár nad Sázavou, Blansko, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Znojmo, Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov, Šumperk, Bruntál, Frýdek Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava, Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín, Zlín,

územní působnost odpovídá územím těchto okresů ⁴⁵).

Na základě zmocnění uvedeného v § 19 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č.42/1992 Sb., zákona č.93/1992 Sb., zákona č.39/1993 Sb., zákona č.183/1993 Sb., nálezu Ústavního soudu č.131/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu č.166/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č.29/1996 Sb. a zákona č.30/1996 Sb., byl přijat zákon č.284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (dále jen “zákon”), jímž byly pozemkové úřady zřízeny, stanovena jejich náplň činnosti a upraveno řízení a organizování pozemkových úprav.

Tento zákon byl novelizován zákonem č.38/1993 Sb. Novelou se stanovily podmínky pro urychlené vytváření ucelených hospodářských jednotek jak pro okamžité zájemce o provozování soukromého hospodaření na půdě, tak i pro vlastníky, kteří půdu pronajali transformovaným zemědělským družstvům nebo nově vzniklým zemědělským podnikům. Pro tyto účely bylo převážně využito institutů “zatímního bezúplatného užívání a v menším počtu “časově omezeného nájmu”, na jejichž základě bylo vlastníkům půdy založeno přechodné užívací právo k pozemkům jiných vlastníků a to až do doby ukončení pozemkových úprav.

Další novelizace zákona byla provedena zákonem č.217/1997 Sb., kdy byly do zákona promítnuty potřeby specifického postupu v procesu správního řízení. To bylo nutné v důsledku nemožnosti aplikace obecných ustanovení správního řádu č.71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů s ohledem na odchylné poměry řízení v pozemkových úpravách, vyznačující se zejména nadměrným množstvím účastníků a z nich pak značným počtem účastníků neznámých a těch, jejichž pobyt není znám, apod. Rovněž byla precizována ustanovení navazující na předpisy v oblasti katastru a zeměměřictví. Výsledky pozemkových úprav dnes již slouží potřebám obnovy katastrálního operátu. Dále byla do zákona zahrnuta pasáž týkající se udělování osvědčení k výkonu projektování pozemkových úprav. Významným přínosem této novely byla úprava postupu řízení v pozemkových úpravách pro ta katastrální území, která se vyznačují v různých stadiích přerušeným a nedokončeným scelovacím řízením podle scelovacího zákona č.47/1948 Sb. a předcházejícího vládního nařízení č.171/1940 Sb., o scelování hospodářských pozemků a o jiných úpravách pozemkové držby, a rovněž důsledky nedokončeného přídělového řízení z pozemkových reforem.

Současně platný zákon, přestože byl již dvakrát novelizován, nese v sobě prvky z období svého zrodu, to je období těsně po roce 1989. Podobně jako jiné předpisy vzniklé poměrně rychlým způsobem v tomto období, vychází z prostředí, ve kterém nebylo možno dostatečně přesně předvídat, jak bude sama koncepce tohoto předpisu, ale i jeho jednotlivá ustanovení, působit při praktické aplikaci. Poslední novelizace, provedená v r.1997, přinesla sice podstatné zlepšení stavu, protože již mohla reagovat na potřeby praxe, avšak přesto se ukazuje, že ještě existuje okruh otázek, které je nutno po věcné stránce nově upravit. Konečně podstatným důvodem pro novou úpravu je reforma veřejné správy, v rámci které se nadále neuvažuje s existencí okresních úřadů, jejichž jsou dnes pozemkové úřady součástí.

Ze zjištění o působení zákona v praxi vyplývá, že jeho koncepce byla v základních principech správná a odpovídá i současným společenským požadavkům. Jako správná se jeví i specifická úprava postupu v řízení o pozemkových úpravách, přičemž je potřebné upravit tento specifický postup v řízení ještě v několika dalších ohledech (např. v doručování rozhodnutí). Zákon obsahuje některé pasáže, které je možno prakticky převzít po malé úpravě i pro další období. Jde především o pasáž pojednávající pozemkové úpravy v územích s nedokončeným scelovacím řízením, neboť tato úprava se v praxi osvědčuje. Na druhé straně jsou v zákoně obsažena taková ustanovení, která již neodpovídají potřebnému perspektivnímu pojetí. Jde například o institut zatímního bezúplatného užívání, jehož současná podoba je překonána a navíc působí v praxi značné problémy, dále o otázku stanovení obvodu pozemkových úprav, kde by ze zákona neměly být jako dosud určité pozemky vylučovány, a v neposlední řadě o přesnější úpravu zpracování návrhu pozemkových úprav. Návrh dále přináší přesnější stanovení možnosti použití půdy na společná zařízení, nově zakládá možnost použití peněžních prostředků v rámci řízení, např. na nezbytný nákup pozemků výhodný pro dosažení cílů pozemkových úprav. Návrh zákona rovněž stanovuje kriteria pro posuzování přiměřenosti původních a nově přidělovaných pozemků, když zatím tato kriteria byla součástí jenom podzákonné normy (vládního nařízení). Protože se však jedná o určitý zásah do vlastnických práv, je potřebné, aby tato kriteria byla nejen obsahem samotného zákona, ale aby byla také přesněji stanovena. S tím souvisí především otázka oceňování pozemků vstupujících do pozemkových úprav. Je nutné stanovit nejen pravidla pro oceňování, ale také kdo je oprávněn toto oceňování provádět. Nově se upravuje jedna z podstatných etap pozemkových úprav, ve které jsou rozvržena technická opatření týkající se zpřístupnění pozemků, omezení eroze, vodního hospodářství, zeleně v krajině a pod., označená jako “plán společných zařízení”,

Praktické zkušenosti pozemkových úřadů ukazují, že je nutno upravit i možnosti určité manipulace s bývalou půdou církví, náboženských řádů a kongregací, která podléhá blokačnímu ustanovení § 29 zákona č.229/1991 Sb. v platném znění. Nadále je účelné rozlišovat dvě formy pozemkových úprav, tzn. jednoduché a komplexní pozemkové úpravy. V návrhu se však vyjasňuje, jak se obě formy odlišují a kdy lze kterou formu využít. Pro formu jednoduchých pozemkových úprav je dále potřebné umožnit jednodušší přípravu příslušných náležitostí. Značný problém v řízení působí neprovázanost některých předpisů. Zejména jde o vztah zákona k zákonu č.334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů a k zákonu č.289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Pro bezkolizní průběh správního řízení je totiž nutné, aby ze zákona jednoznačně vyplývalo jeho specifické postavení ve vztahu k oběma uvedeným předpisům. Rovněž je žádoucí upřesnit proces pozemkových úprav ve vztahu k zákonu č.50/1976 Sb., o územním plánování a stavením řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zásadní je ovšem vztah zákona k předpisům platným v resortu zeměměřictví a katastru, zejména jasné vymezení návazností jednotlivých etap pozemkových úprav ke katastru nemovitostí. Není např. možno nadále připustit stav, kdy pozemky, které jsou zahrnuty do pozemkových úprav, jsou bez vědomí pozemkového úřadu zcizovány, neboť to značně komplikuje i prodražuje zpracování výsledného návrhu uspořádání pozemkové držby.

V návrhu se upřesňuje také postup v závěrečných fázích pozemkových úprav včetně konečného projednání návrhu s vlastníky a dotčenými orgány a organizacemi. Ukazuje se, že dosavadní princip, kdy pozemkový úřad rozhoduje o výsledcích pozemkových úprav ve dvou stupních, se osvědčil a po drobných upřesněních bude použit i nadále. Je tedy žádoucí, aby pozemkový úřad na základě splnění určitých podmínek nejdřív vydal rozhodnutí, kterým schválí návrh pozemkových úprav, proti kterému se mohou účastníci řízení odvolat a v odvolacím řízení se posoudí v celém rozsahu vydané rozhodnutí z hlediska správnosti zjištěného skutkového stavu a dodržení zákona. Navazující další rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv vychází z pravomocného rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav a je pak již listinou, na základě které se provedou příslušné změny v katastru nemovitostí.

Pozemkové úřady byly v roce 1991 zřízeny jako samostatné referáty okresních úřadů. Takové řešení bylo ve své době velmi racionální, neboť umožnilo, aby tyto úřady vznikly velmi rychle (s využitím již fungujícího správního aparátu a jeho zázemí) a mohly takřka okamžitě plnit úkoly, které jim byly svěřeny v oblasti restitucí. Tlak veřejnosti totiž vyžadoval, aby proces restitucí byl neprodleně zahájen, tudíž ani nebyl čas na budování pozemkových úřadů na jiném nežli zvoleném základě. Lze konstatovat, že stávající systém se v zásadě osvědčil, po počátečních nejasnostech se v rámci okresních úřadů pozemkové úřady pevně zakotvily a staly se jedním z nejdůležitějších referátů těchto úřadů. To vše i přes to, že takové uspořádání pozemkových úřadů bylo zpočátku vnímáno, jako přechodný stav, vynucený okolnostmi v daném čase, zejména potřebou provedení restitucí zemědělského a lesního majetku.

Situace v postavení pozemkových úřadů se ovšem v poslední době zásadně mění tím, že je realizována reforma veřejné správy. Byly již ustaveny kraje, které jsou nyní postupně naplňovány, pokud se týká personálního obsazení a přebírání příslušných kompetencí. S tím souvisí i rušení okresních okresů a převod jejich působností na kraje nebo na pověřené obecní úřady. Dle stávající právní úpravy nemají být činnosti pozemkových úřadů v úrovni krajů zastoupeny, přičemž se ani převedení kompetencí na pověřené obce nejeví právě z důvodů výjimečnosti jejich náplně, nutného odborného zázemí a mnoha dalších souvislostí jako efektivní. Protože dosavadní fungování pozemkových úřadů končí nejpozději ukončením činnosti okresních úřadů, je nutno uspořádat novou soustavu pozemkových úřadů. Jako předloha pro toto nové uspořádání nejvíce vyhovuje oblast finančních úřadů. S ohledem na co nejmenší narušení chodu pozemkových úřadů a státní správy v daném oboru navrhuje se instalovat novou soustavu k 1.lednu 2002 a to bez ohledu na to, kdy přesně zaniknou okresní úřady. Toto řešení, kdy se pozemkové úřady nově ustaví ještě před skutečným zánikem okresních úřadů, umožní klidnější řešení všech souvislostí nového uspořádání včetně delimitace majetku a osob a navíc napomůže i v existenční jistotě pracovníků pozemkových úřadů.

předpisech Evropské unie není oblast pozemkových úprav konkrétně upravována. Nově navrhovaný zákon je však srovnatelný s obdobnými úpravami dané problematiky v zemích Evropské unie. Jsou zde ovšem některé výjimky, pokud jde o řešení specifických problémů vyplývajících z historického vývoje na území České republiky (např. nedokončené přídělové a scelovací řízení, měnící se evidence nemovitostí). Naše podmínky pro pozemkové úpravy totiž zatím nejsou plně srovnatelné s podmínkami v zemích Evropské unie, které vycházejí z právních tradic a poměrů jednotlivých zemí, přičemž v zemích unie na rozdíl od naší republiky jsou vlastnické vztahy stabilní a jejich kontinuita nebyla přerušována.

K § 1

K § 2

K § 3

V ustanoveních tohoto paragrafu je specifikováno, které pozemky mohou být zařazeny do obvodu pozemkových úprav, jak je tento obvod tvořen a které pozemky mohou být řešeny v řízení o pozemkových úpravách. Smyslem nové úpravy je nevylučovat z pozemkových úprav některé pozemky přímo již zákonem, jak tomu je dosud a což působí v praxi značné komplikace, ale ponechat na vlastnících a správcích specifických pozemků (viz zejména odstavec 3), aby posoudili účelnost řešení takových pozemků v řízení o pozemkových úpravách a za stanovených podmínek. Již novely stávajícího zákona částečně upravovaly původní pojetí, podle kterého byly jednoznačně ze zákona některé pozemky z řešení v pozemkových úpravách vyloučeny. Ukazuje se však, že tyto úpravy nevyřešily dostatečně všechny potřebné otázky. Specificky jde např. o tzv. církevní půdu (odstavec 5), na kterou se vztahuje § 29 zákona č.229/1991 Sb, podle kterého tento majetek nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku. V řízení o pozemkových úpravách nejde o převod, ale o přechod vlastnictví, což je podstatné jak v pozemkových úpravách s tímto majetkem nakládat. Není totiž možné vůbec tuto půdu v pozemkových úpravách neřešit, což by činilo značné komplikace, jak se také v praxi ukazuje a odporovalo smyslu pozemkových úprav. Uvedené ustanovení tedy upravuje řešení při současném zachování požadavku vyplývajícího z cit. § 29 zákona č.229/1991 Sb.

K § 4

Je účelné rozlišovat nadále dvě formy pozemkových úprav. Ve srovnání se stávajícím zákonem nynější návrh zákona obě formy blíže konkretizuje a dává možnost, aby pozemkový úřad aktuálně a podle daných podmínek upravil (tzn. zpravidla zjednodušil) pro jednoduché pozemkové úpravy náležitosti návrhu a provádění pozemkových úprav. Nadále je rovněž žádoucí, aby v rámci jednoduchých pozemkových úprav byla ponechána možnost dořešení problémů s půdou, přidělenou ve smyslu dekretů prezidenta republiky č.12/1945 Sb. a č.28/1945 Sb. a zákonů č.142/1947 Sb. a č.46/1948 Sb. S ohledem na nastupující jiné politické poměry po r.1948 stát již nenaplnil úkoly vyplývající ze zákona č.90/1947 Sb., o zavedení knihovního pořádku ohledně konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek. Proto je v některých případech jediným východiskem k odstranění všech nejasností vydání rozhodnutí v řízení o pozemkových úpravách (viz též text k §13).

K § 5

Okruh účastníků řízení v odstavci 1 vychází ze stávajícího zákona a je pouze upřesněn. Praxe ukázala, že je nutno jasně určit údaje, podle kterých budou vlastníci identifikováni v pozemkových úpravách. Jde o to, aby nevznikaly pochybnosti ve vztahu k zákonu č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. S ohledem na přímou vazbu pozemkových úprav na katastr nemovitostí se jako nejvhodnější jeví používat stejné principy, ze kterých vychází katastr nemovitostí

V řízení o pozemkových úpravách je značné množství účastníků a nemalý počet těch, kteří nejsou známi nebo jejichž pobyt není znám. Tato okolnost souvisí s tím, že v předchozím období nebyl kladen důraz na přesnou evidenci vlastnictví k pozemkům a ani nebylo postupováno způsobem určeným občanským zákoníkem v případě opuštění majetku. V současné době se většinou nedá došetřit a rozlišit, kdy jde o vlastníka neznámého nebo o vlastníka, jehož pobyt není znám. V těchto případech se s ohledem na správní řád vychází z toho, že těmto osobám je ustaven opatrovník, kterým může být i obec.

V praxi se osvědčila úprava ve stávajících předpisech, podle které byl upraven postup řízení o pozemkových úpravách v případech, kdy v průběhu pozemkových úprav vlastník zemře a dědictví není projednáno. Navrhuje se proto nadále s ohledem na nutnost zachování kontinuity řízení, aby účastníky řízení byli dědicové podle sdělení soudu či soudního komisaře. Jde ovšem o to, že nelze na taková sdělení neomezeně dlouho vyčkávat a blokovat tak náročné řízení. Proto se navrhuje rovněž, aby po proběhnutí určité lhůty pozemkový úřad i v tomto případě stanovil opatrovníka.

K § 6 a 7

Úprava zahájení řízení včetně jeho oznámení účastníkům a svolání úvodního jednání opět vychází z principu použitého již ve stávajícím předpisu, je ovšem precizována a odpovídá plně požadavkům praxe. To platí i o důležitém ustanovení, podle kterého se na řízení o pozemkových úpravách a rozhodování v něm nevztahují lhůty podle správního řádu, o ustanoveních upravujících oprávnění vstupovat nebo vjíždět na pozemky a o řešení náhrad majetkové újmy, kterou mohou osoby při výkonu činnosti způsobit vlastníkům nebo jiným osobám. Nepředpokládá se, že by peněžní náhrady za majetkovou újmu vzniklou ve spojitosti s výkonem činnosti pro pozemkové úpravy vedlo ve svém důsledku ke zvýšení nároků na poskytnutí finančních prostředků ze státního rozpočtu, neboť pozemkový úřad bude uplatňovat náhradu těchto nákladů vůči odpovědnému subjektu.

K § 8

Pozemkový úřad a zpracovatel na základě dostupných a věrohodných dokladů a podkladů sestaví nárok jednotlivých vlastníků pozemků. Veřejné vyložení soupisu nároků je obsaženo i ve stávajícím zákoně a osvědčilo se. Rozpory nebo nedostatky v dokladech projedná pozemkový úřad s jednotlivými vlastníky (na jeden pozemek může uplatňovat nárok více vlastníků). Vzhledem k tomu, že vlastnické právo bylo v uplynulých desetiletích potlačeno, má zavedení pořádku do majetkoprávních vztahů mimořádný význam.

Praxe ukázala, že při výpočtu ceny je nutno vycházet z údajů o BPEJ evidovaných v celostátní databázi (ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půd Praha), a to upravených podle zjištění a zaměření skutečného stavu v terénu. Současná právní úprava, která vychází při výpočtu ceny z BPEJ, evidovaných v katastru nemovitostí, působí při aplikaci problémy. Údaje v katastru jsou totiž generalizovány (což je výhodné pro daňové účely), přičemž v pozemkových úpravách je nutno vycházet z co nejpřesněji zjištěného aktuálního stavu. Další změnou, kterou zavádí návrh zákona, je ocenění pozemků pouze podle základních cen přiřazených k jednotlivým kódům BPEJ cenovým předpisem. Jde o racionalizaci procesu, protože při použití přirážky na počet obyvatel se základní cena upravuje jak při oceňování původních, tak i nových pozemků pro celé katastrální území stejným koeficientem, takže pro porovnání původních a nových pozemků nemá koeficient žádný význam. Vzdálenost nad dva kilometry se vyskytuje spíše ojediněle a při pozemkových úpravách je zahrnuta v kritériu pro posuzování přiměřenosti vzdálenosti.

K § 9

S ohledem na závažnost a široký okruh problémů, které řeší pozemkové úpravy (majetkoprávní vztahy, zeměměřické činnosti, územní systémy ekologické stability, ochrana zemědělského půdního fondu, krajiny a životního prostředí, dopravní a vodohospodářský systém, tvorba digitální katastrální mapy aj.) mohou být zpracovatelem návrhu pouze fyzické osoby, které mají k této činnosti úřední oprávnění podle § 18 zákona.

Mají-li být výsledky pozemkových úprav způsobilé k převzetí do katastru nemovitostí a využitelné pro následnou obnovu katastrálního operátu, musí splňovat ustanovení obecně závazných předpisů, zejména v oblasti zeměměřictví a katastru. Podkladem pro návrh je proto podrobné zaměření obvodu pozemkových úprav (tzn. polohopis, případně výškopis) pokud předměty měření, které jsou obsahem geodetických informací, již v katastru nemovitostí nejsou určeny v předepsané kvalitě.

V současném znění zákona nebyla řešena otázka zjišťování hranic, i když je to velmi důležitá etapa celkového návrhu pozemkových úprav. Při zjišťování hranic lze na základě pokojné držby a souhlasu sousedních vlastníků aktualizovat hranice pozemků podle skutečného stavu v terénu. Zjišťování hranic musí provádět komise, ve složení určeném v odstavci 5. Komise projednává s vlastníky rozpory, když se nemohou na průběhu hranic shodnout. Úkolem komise je potvrdit výsledky zjišťění hranic. Předseda komise řídí její práci a je povinen při zjišťování hranic upozornit všechny přítomné na nesoulad skutečného průběhu hranic s jejím vyznačením v platném katastrálním operátě. O zjišťování hranic sepisuje protokol.

Stanovení obvodu pozemkových úprav patří k prvním činnostem pozemkového úřadu po zahájení řízení o pozemkových úpravách. K jeho změně během zpracování návrhu by až na výjimky mělo docházet jen v souvislosti se zaměřením skutečného stavu, tzn. v případě, když zjišťování hranic a podrobné zaměření polohopisu prokáže, že taková změna je nutná.

Po vyznačení zahájení pozemkových úprav v katastru nemovitostí podléhá případné zatížení nebo zcizení pozemku souhlasu pozemkového úřadu. Dosud bylo souhlasem pozemkového úřadu podmíněno zcizování či zatížení pozemku až od doby schválení návrhu pozemkových úprav. Z praxe však vyplývá, že je nutno takové opatření posunout již na období zpracování návrhu. Bude tak mj. zaručeno, že pozemkový úřad (zpracovatel) bude včas informován o tom, jak se v průběhu zpracování pozemkových úprav mění vlastnictví pozemků. Na druhé straně je také při prodeji pozemku v zájmu kupujícího, který má zájem o konkrétní pozemek, aby se včas dozvěděl, zda tento pozemek např. není předmětem směny v pozemkových úpravách. Návrh totiž může již být rozpracován do takové míry, že jej nelze vrátit zpět nebo za vynaložení dalších finančních prostředků státu a časového zdržení.

Nová úprava v odstavci 8 jasněji než tomu je dosud vymezuje okruh opatření, která jsou společným zařízením. V případě společných zařízení technického charakteru může jít o nové stavby nebo rekonstrukce, popř. o modernizace stávajících staveb.

Návrh zákona stanovuje způsob projednávání plánu společných zařízení, který je podstatnou etapou návrhu pozemkových úprav a zásadní měrou rozhoduje o naplnění té části § 2 tohoto zákona, která ukládá, že pozemkovými úpravami se musí vytvořit podmínky k racionálnímu hospodaření, k ochraně a zúrodnění půdního fondu, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability. Je proto logické, aby plán společných zařízení byl řádně projednán s obcí a všemi dotčenými orgány státní správy ještě dříve, než se přistoupí k vyčleňování nových pozemků. Prvky (objekty) společných zařízení slouží výhradně zemědělské a lesní výrobě, k ochraně půdy, životního prostředí a zvelebení krajiny a náklady na jejich vybudování nese stát. Proto se upouští od předepisování poplatků za odnětí.

Jedním z povinných podkladů pro zpracování plánu společných zařízení je platná územně plánovací dokumentace. Pokud plán společných zařízení mění v odůvodněných případech jakýmkoliv způsobem platný územní plán obce nebo regulační plán obce, musí být už v průběhu zpracování změna jak projednávána s orgány, které územně plánovací dokumentaci schválily, ale nakonec i jimi odsouhlasena. Je tedy logické, když schválený návrh společných zařízení je i změnou příslušné územně plánovací dokumentace.

Je v zájmu státu, aby při pozemkových úpravách bylo umožněno řešit spoluvlastnictví k pozemkům, zejména když se nacházejí pod liniovými stavbami ve vlastnictví státu. V rámci pozemkových úprav lze tyto pozemky směňovat (i za cenu, že stát pozemek v potřebné výměře zakoupí, není-li v příslušném katastrálním území půda ve vlastnictví státu k dispozici), zatímco při každém jiném pozdějším majetkoprávním vypořádání, tzn. mimo pozemkové úpravy, by bylo nutno kromě výkupu pozemků hradit i desítky až stovky kupních smluv, popřípadě geometrických plánů, což představuje značné náklady. Je proto potřeba zakotvit do zákona možnost pozemkového úřadu pozemky nebo jejich spoluvlastnické podíly vykupovat ve prospěch státu, je-li to s ohledem na dosažení cíle pozemkových úprav účelné, a to v ceně v místě obvyklé (tržní), nejvýše však podle platného cenového předpisu.

Pozemkové úpravy musí zabezpečit přístupnost všech pozemků. V konkrétním případě může být účelnější zřídit věcné břemeno jízdy pro určitý pozemek (parcelu), než navrhovat novou cestu. V takovém případě má vlastník zatíženého pozemku nárok na náhradu nebo kompenzaci v rámci daných kriterií. Náklady nemůže nést oprávněný vlastník, který má ze zákona právo na přístup k pozemku.

Postup v řízení o pozemkových úpravách podle správního řádu je vzhledem ke značnému počtu účastníků řízení časově náročný a ve většině případů neumožňuje rychlý a hospodárný průběh pozemkových úprav a někdy znemožňuje jejich dokončení. Proto bylo stanoveno, že souhlasy účastníků uvedené v průběhu řízení jsou závazné až do jejich skončení, a to i pro jejich případné právní nástupce. Rovněž bylo nezbytné převzít úpravu o tom, jak postupovat v případech, kdy účastník řízení nemá zájem na součinnosti s pozemkovým úřadem, ale podle zákona bez jeho souhlasu k určitým úkonům nelze v řízení dále pokračovat.

K § 10

Do nové úpravy zákona jsou zařazena kritéria pro posouzení původních a nových pozemků podle výměry ceny a vzdálenosti, která jsou doposud obsažena v nařízení vlády č.4/2000 Sb. Byla převzata prakticky bez úpravy, některé požadavky praxe týkající se zvýšení kritéria u ceny na 5 % až 7 % nebyly akceptovány.

Snížení nebo zvýšení ceny, výměry a vzdálenosti nově navrhovaných pozemků oproti původním pozemkům nad rámec stanovených kritérií přiměřenosti lze provést jen se souhlasem vlastníka. Překročení kritéria ve prospěch vlastníka se předpokládá spíše jen ve výjimečných a odůvodněných případech za předpokladu, že vlastník souhlasí s uhrazením rozdílu ceny přesahující toto kritérium. V případě, že do pozemkových úprav vstupuje vlastník pouze s jedním pozemkem malé výměry, který nelze z technických důvodů umístit tak, aby nebylo překročeno kritérium ceny ve prospěch vlastníka,může pozemkový úřad od požadavku na uhrazení rozdílu ceny ustoupit.

K § 11

Vzhledem ke značnému množství účastníků řízení v pozemkových úpravách by bylo technicky značně obtížné a finančně velmi náročné každému jednotlivému z nich doručit rozhodnutí s kompletně vypracovaným a schváleným návrhem pozemkových úprav. Proto se umožňuje připojit k příslušnému rozhodnutí jen ta část schváleného návrhu, která se týká konkrétního účastníka řízení.

Dosavadní praxe rovněž dostatečně prověřila princip, kdy k dosažení ochrany výsledků schválených pozemkových úprav slouží i opatření o vyloučení možnosti odvolání proti rozhodnutí o výměně, popřípadě přechodu vlastnických práv k pozemkům. Příslušný správní úřad má totiž povinnost všechna navržená opatření projednávat s vlastníky pozemků v průběhu řízení a k přijetí těchto opatření musí vlastníci pozemků vyslovit souhlas. Navíc mají možnost se proti rozhodnutí o schválení pozemkových úprav odvolat, popřípadě požádat o jeho přezkum v rámci mimořádných opravných prostředků, či cestou soudní. Vydané rozhodnutí o přechodu vlastnických práv má tedy sloužit již jen jako doklad o vlastnických vztazích a pro převzetí výsledků pozemkových úprav do katastru nemovitostí. Proto vyloučení možnosti podat odvolání proti rozhodnutí o přechodu vlastnických práv k pozemkům podle schváleného návrhu není omezením práv účastníků, neboť tito je již mohli uplatnit v první fázi správního rozhodování. Připuštěním odvolacího prostředku proti zmíněnému rozhodnutí by se zásadně narušila pravomocně ukončená, časově a finančně náročná první etapa řízení o pozemkových úpravách. Vznikl by další složitý proces, ve kterém by s ohledem na časový odstup a již uskutečněné změny podle schváleného návrhu, zejména v držbě pozemku a provedených vlastnických změnách, které na sebe navzájem navazují, nebylo možno obnovit výchozí stav platný před zahájením pozemkových úprav.

Promítnutí nového právního stavu do katastru nemovitostí ve smyslu schváleného návrhu vyžaduje specifickou úpravu doručování rozhodnutí o přechodu vlastnických práv k pozemkům vlastníkům. S tím souvisí rovněž úprava, podle které v případě neprojednaných dědictví do doby vydání rozhodnutí o přechodu vlastnických práv, budou předmětem dědictví již pozemky nově evidované v katastru nemovitostí v souladu se schváleným návrhem, namísto původních pozemků zůstavitele.

S ohledem ke značné časové a finanční náročnosti řízení o pozemkových úpravách je snahou zabezpečit, aby do doby realizace uspořádání změn vlastnických práv podle schváleného návrhu, se případnými následnými právními úkony nezmařil výsledek pozemkových úprav. Proto se již v novelách stávajícího zákona stanovila povinnost uvádět v listinách o nabytí vlastnictví nebo jiného oprávnění i údaje podle schváleného návrhu. Tyto údaje poskytne pozemkový úřad. Zástavy váznoucí na pozemcích nemohou být překážkou pro provedení pozemkových úprav. Proto zákon obsahuje ustanovení o tom, že zástavní právo, které vázne na pozemku zahrnutém do pozemkových úprav, přechází na pozemek získaný zástavcem podle schváleného návrhu. Zástavní věřitel má možnost se k přechodu zástavy na nový pozemek vyjádřit v průběhu řízení jako jeho účastník ve smyslu § 5.

K § 12

Ve srovnání se stávající úpravou jde pouze o drobná upřesnění uvedených ustanovení. Např. v odstavci 2 se konkretizuje, že není možné, aby stát hradil další (opakované) vytyčení pozemků, které byly již jednou řádně vytyčeny a kde je povinností vlastníka dbát o uchování výsledků tohoto vytyčení, včetně stabilizace lomových bodů hranic pozemků.

K § 13

V souvislosti s tím, že v rámci jednoduchých pozemkových úprav se mohou rovněž dořešit otázky týkající se přídělů (viz text k § 4), upřesňuje se v tomto ustanovení, o které činnosti se vlastně jedná (odstavec 1 a 2) a jak bude postupováno. Postup pozemkových úřadů v řízení o pozemkových úpravách uvedený v odstavci 3 jmenovaných ustanovení nelze striktně dodržet v území, kde nebylo dokončeno přídělové řízení, neboť přidělené pozemky není možno identifikovat podle čísla parcel, polohy a výměry, takže by byly některé úkony nadbytečné a neracionální. Proto se umožňuje užít zmíněná zákonná ustanovení jen přiměřeně podle daných okolností. Pokud by v důsledku upřesnění nebo rekonstrukce přídělu vznikl v celkové bilanci přebytek zemědělské půdy, je třeba upravit vlastnický vztah k této půdě obdobným způsobem jako je tomu v případech upravených v § 14 týkajícího se území s nedokončeným scelovacím řízením.

K § 14

Navržené znění plně vychází z úpravy provedené poslední novelou stávajícího zákona (novela č.217/1997 Sb), ke které se kladně postavil také Ústavní soud ve svém nálezu č.152/1998 Sb., když se zabýval návrhem skupiny poslanců na zrušení této úpravy. Je zcela nutné řešit nepřehlednost ve vlastnických a užívacích vztazích k půdě, způsobenou nedokončeným procesem scelování pozemků zahájeného podle vládního nařízení č. 171/1940 Sb., o scelování hospodářských pozemků a o jiných úpravách pozemkové držby, doplněné vládním nařízením č. 208/1943 Sb. nebo později podle zákona č.47/1948 Sb., o některých technicko-hospodářských úpravách pozemků (scelovací zákon), který zmíněná vládní nařízení zrušil a nahradil. Úprava zákona a vládního nařízení byla v základních rysech shodná.

Vlastní scelovací řízení prováděla soustava úřadů k tomu účelu vytvořených (např. oblastní a zemské komise). Základními úseky řízení byla fáze předběžná, hlavní a závěrečná. Předběžné řízení zahrnovalo zejména obchůzku a označení hranic scelovacího obvodu, zjištění dosavadního držebního stavu a sestavení a vyložení rejstříku držebností, ocenění jednotlivých nemovitostí, rozhodnutí o námitkách odhadů pozemků a proti rejstříku držebností. Hlavní řízení zahrnovalo vypracování, projednání a provedení projektu společných zařízení a stanovisko účastníků k tomu, kde a jaké pozemky mají být přiděleny, stanovení náhradních pozemků, peněžitých vyrovnávacích částek a vypracování scelovacího plánu, odevzdání náhradních pozemků do prozatímního užívání přímým účastníkům, a to bez jejich souhlasu, vyložení scelovacího plánu a rozhodnutí o námitkách proti plánu a potvrzení a provedení scelovacího plánu. Rozhodnutí, kterým byl potvrzen scelovací plán, byla oprávněna vydat oblastní komise a nebylo proti němu odvolání (§ 63 odst. 3 scelovacího zákona).

Po potvrzení scelovacího plánu nebylo možno žádat "za navrácení v předešlý stav" dokonce ani "za obnovu řízení". Pokud oblastní komise scelovací plán nepotvrdila, nebylo možno s ohledem na citované ustanovení § 63 odst. 2 a 3 scelovacího zákona považovat scelovací řízení za ukončené.Vyhláška, kterou se oznamovalo zakončení scelovacího řízení, spolu s potvrzeným scelovacím plánem, měla být pak publikována v Úředním listě II. Na základě potvrzeného scelovacího plánu měly být provedeny zápisy nových právních vztahů do pozemkových knih.

Převážná část scelovacích prací skončila v etapě hlavního řízení předáním pozemků do zatímního užívání, bez provedení závěrečných prací. Vznikla tak situace, že skutečná držba v přírodě nesouhlasila se stavem pozemkové knihy a pozemkového katastru. Protože nové vztahy v držbě po provedeném scelování nebyly právně konstituovány v pozemkové knize, nebyly ani později k dispozici žádné podklady, podle nichž by bylo možno právní vztah po scelení zapsat do evidence nemovitostí zakládané od r. 1964. Pozemkové knihy byly využitelné jen u pozemků nepojatých do scelení.

Nedokončeným řízením podle uvedených zákonů byl v mnoha katastrálních území u pozemkové držby vytvořen stav, kdy s vlastnickým právem k určitému pozemku bylo spojeno užívací právo k pozemku jinému. Vzniklé problémy se dále prohlubovaly, neboť státní orgány např. v dědickém řízení, popř. při převodu nemovitostí, nepostupovaly shodně, a to ani v jednotlivých katastrálních územích. Uznávaly podle místních a dobových názorů za vlastníka někdy vlastníka původního pozemku, jindy uživatele pozemku nově přiděleného při scelování.

Ve spojitosti se zakládáním evidence nemovitostí od r. 1964 podle zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, byla snaha o řešení zmíněných problémů prověřováním a potvrzováním scelovacích operátů tehdejšími ONV a jejich zapsání do evidence nemovitostí. Z právního hlediska sice šlo o nouzový postup, ale ani ten nebyl ve všech případech uskutečněn. Naopak většina nedokončeného scelování zůstala nadále nedořešena. V období socialistického užívání pozemků se důsledky tohoto stavu neprojevovaly tak výrazně, neboť pro plánované hospodářství byl podstatný stav uživatelský a nikoliv stav vlastnický.

Právní stav lze charakterizovat tak, že v některých případech

b) je v katastru nemovitostí zapsáno vlastníkům nebo jejich právním nástupcům vlastnictví k pozemkům, s nimiž původně vstupovali do scelování a jejichž vlastnictví bylo nesporné. Z takto zapsaných vlastníků někteří dosud užívají náhradní pozemky převzaté ze scelování (jde zejména o zastavěné pozemky, zahrady). Tam, kde v minulosti státní orgány považovaly nesprávně uživatele za vlastníka a stanovily, že na právního nástupce takového uživatele přechází vlastnické právo, nebo, že uživatel nabyl vlastnictví vydržením, svědčí nabývací titul též ve prospěch vlastnictví těchto osob. Tak vznikl stav, že v řadě případů uplatňuje vlastnické právo k témuž pozemku nebo jeho části současně více osob. Podle platného právního řádu by mohl rozhodnout o tom, kdo z osob zapsaných v katastru je skutečným vlastníkem pozemku, pouze soud.

Zmíněný stav byl zcela neřešitelný, zejména při uplatňování vlastnických práv k pozemkům, protože v dotčených katastrálních územích již nelze obnovit vlastnický stav platný před scelováním, ani dokončit scelovací řízení, neboť již neplatí předpisy, podle kterých bylo prováděno, ale převážně nejsou dochovány ani úplné listinné doklady - scelovací operáty. V důsledku všech provedených změn v daných územích (dědění, převody, investiční výstavba apod.) by obnova jakéhokoliv stavu vedla ještě k většímu právnímu chaosu ve sledované oblasti než je nyní.

Pro případ, že v katastru nemovitostí je k témuž pozemku nebo jeho části vyznačeno vlastnictví několika osobám, vychází úprava v odstavci 6 ze zásady, že vlastníkem pozemku je osoba (právní nástupce), která pozemek nepřetržitě užívá od doby jeho převzetí ve scelování. Neužívá-li pozemek žádná z osob vyznačených v katastru, předpokládá se, že vlastníkem pozemku je ta osoba, které svědčilo vlastnické právo před scelováním. Osobám, jimž nebude uznáno vlastnictví podle uvedených kriterií, se poskytuje náhrada v peněžité formě nebo v jiném pozemku podle jeho druhu před zahájením scelování.

Dalším problémovým okruhem je řešení případu, kdy osoba užívá náhradní pozemek ze scelování za svůj pozemek vložený do scelování, který je dosud v jeho vlastnictví a na užívaném pozemku má umístěnou vlastní stavbu, nebo jde o pozemek s trvalým porostem, ale v katastru nemovitostí je stále vlastnicky evidována osoba, jíž svědčilo vlastnické právo před scelováním. V odstavci 9 se upřednostňuje ochrana zájmu osob, které nepřetržitě užívají náhradní pozemek ze scelení.

Návrh pamatuje i na řešení otázky, kdy osoba odmítne převzít peněžitou náhradu, jakož i na případy, kdy při řešení vztahů v celkové bilanci půdy za obvod pozemkových úprav vznikne přebytek zemědělské půdy. Vychází se z toho, že vlastníkem takovéto půdy má být primárně stát. Tuto půdu lze potom využít v následném řešení pozemkových úprav.

K § 15

Po roce 1989 bylo nutné co nejrychleji umožnit hospodaření vlastníkům, kteří o to projevili zájem. Jednalo se tedy o řešení zejména těch případů, kdy pozemky vlastníků jsou nepřístupné uvnitř velkých bloků pozemků. Nebylo ovšem prakticky zvládnutelné řešit vzniklou situaci pozemkovými úpravami se vším, co je jejich obsahem, tzn. včetně nové vlastnické držby či realizace společných zařízení (cesty, vodohospodářská, protierozní, ekologická a další opatření). Bylo nutné přistoupit na přechodné a kompromisní řešení, které představovalo zahajování převážně jednoduchých pozemkových úprav a v jejich rámci využívání institutu zatímního bezúplatného užívání, který byl zřízen novelou č.38/1993 Sb. stávajícího zákona a časově omezeného nájmu podle § 19 zákona č.221/1991 Sb., které se ale nevžilo. V tom případě vlastník za své nepřístupné pozemky dostává do užívání (tedy nikoliv do vlastnictví) jiné stejně hodnotné pozemky jiného vlastníka, který sám hospodařit nehodlá. V uplynulém období bylo zahájeno na 20 tis. těchto jednoduchých pozemkových úprav a prakticky se tak podařilo základní nápor zvládnout.

V současné době se již ukazuje, že zatímní užívání sice okamžitou situaci řeší, ale přibývají problémy v případech, kdy zatímní uživatelé přestávají z různých důvodů hospodařit nebo vlastníci pozemků, kteří dosud nehospodařili a museli strpět na svých pozemcích zatímního uživatele, sami hodlají se svými pozemky nakládat. Nepochybně jde také o značné omezení práva vlastníka, když ze zákona je povinen strpět, aby jeho pozemky užíval někdo jiný, s čímž nesouhlasí. Nadešel tedy čas, aby toto přechodné období s používáním institutu zatímního užívání bylo ukončeno.

Je tedy žádoucí, aby pozemkové úpravy zahájené pouze z důvodů použití zatímního bezúplatného užívání, byly ze zákona ukončeny. Návrh pamatuje na situace, kdy je nutné, aby v následujícím období pozemkový úřad jako správní úřad rozhodnul o zrušení tohoto užívání, přičemž je zřejmé, že takové užívání zanikne nejpozději zavedením nové vlastnické držby, tzn. rozhodnutím o výměně vlastnických práv podle § 11 odst.8. Konečně je žádoucí, aby i nadále mohl pozemkový úřad vlastníkům pomoci v těch případech, kdy hodlají sami hospodařit či jinak zajišťovat zemědělskou výrobu. Takových případů je již samozřejmě nepoměrně méně než tomu bylo po r.1989. Nepůjde však již o účelové zahajování řízení o pozemkových úpravách, ale o zajištění nezbytných projektových činností a vyměření pozemků pro užívání. Činnost pozemkových úřadů bude v těchto ohledech v zásadě vycházet z představ a vzájemných dohod zúčastněných vlastníků.

K § 16

Institut práva náhradního užívání zavedlo do našeho právního řádu nařízení vlády č.47/1955 Sb., o opatřeních v oboru hospodářskotechnických úprav pozemků a k němu vydaná vyhláška č.27/1958 Ú.l. Vznik práva náhradního užívání byl na základě tehdejší právní úpravy spojen s právní mocí rozhodnutí zemědělského odboru rady okresního národního výboru o schválení projektu pozemkových úprav. Vlastníkům, kteří pozbyli užívání svých pozemků, byl bezúplatně přidělen do užívání jiný pozemek. Toto náhradní užívání opravňovalo uživatele k užívání pozemku ve stejném rozsahu, v jakém by náleželo vlastníku tohoto náhradního pozemku s výjimkou možnosti pozemek zcizit a zatížit a bylo trvale spojeno s vlastnictvím, za nějž byl přidělen pozemek do náhradního užívání.

Stávající zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech ani zákon č.229/1991 Sb. neupravuje vztah mezi vlastníkem pozemku a náhradním uživatelem. Zákon č.229/1991 Sb. v ustanovení § 22 odst.2 umožňuje uspořádání takto vzniklých vztahů v rámci pozemkových úprav s tím, že právo náhradního užívání zaniká dnem schválení návrhu pozemkových úprav.

Skutečností ovšem je, že v období po r.1948 byl založen značný počet těchto užívacích vztahů, přičemž počet pozemkových úprav, které by dnes mohly situaci řešit, je velmi nízký, navíc objem finančních prostředků do budoucna neumožňuje pozemkové úpravy zahajovat ve větším rozsahu. Rovněž možnost nalézt přijatelné řešení takto dříve založených problémů a vyhovět všem zúčastněným stranám je minimální, protože je komplikováno skutečnostmi, že na náhradních pozemcích byly v souladu s tehdy platnými předpisy postaveny stavby, pozemky byly rekultivovány, popř. zhodnocovány výsadbami trvalých porostů, atd.

Jako racionální se tak jeví návrh, podle kterého se ze zákona dosavadní náhradní užívání mění na nájemní vztah mezi náhradním uživatelem a vlastníkem pozemku, k němuž bylo právo náhradního užívání zřízeno, a to za podmínek podle odstavců 2 a 3. Období 10 let je nutno považovat za období přechodné, ve kterém dojde k postupnému vypořádání mezi vlastníky s tím, že v určitých případech, kde nedojde k dohodě (např. v případě staveb na cizí pozemku či zajištění přístupu apod.) je nutno předpokládat řešení takových otázek soudem a to do doby než nový občanský zákoník upraví tzv. dvojí vlastnictví (odlišný vlastník půdy od vlastníka stavby na něm umístěné).

K § 17

K § 18

Stávající zákon o pozemkových úpravách sice upravuje podmínky k udělování úředního oprávnění k projektování pozemkových úprav, avšak tato úprava je poplatná době svého vzniku, kdy převládal obecný názor, že podmínkou pro udělení takových oprávnění nemají být zkoušky. Výsledkem je skutečnost, že dle tohoto zákona je oprávnění vydáváno i osobám, které svou způsobilost dostatečně neprokazují a na druhé straně není možné, aby správní úřad mohl v potřebné míře zjistit, zda žadatel svými vědomostmi, zkušenostmi a celkovou erudicí skutečně vyhovuje potřebám oboru. Ukazuje se, že zpřísnění podmínek pro udělení oprávnění je na místě, mj. i z důvodu zvýšení prestiže oboru pozemkových úprav. Navrhuje se proto, aby novou podmínkou pro udělení úředního oprávnění byla rovněž zkouška. Činnost v pozemkových úpravách je multidisciplinární kdy zpracovatel musí mít znalosti zejména v oborech zeměměřictví a katastru, vodního hospodářství, dopravy a cestních sítí, řešení půdní eroze a řešení ekologie krajiny a také potřebnou praxi. Zařazením této podmínky do nové úpravy zákona se také sjednotí udělování úředního oprávnění s udělováním zvláštní způsobilosti i v jiných oborech (např. zeměměřictví). Zavedení zkoušky je tedy v zájmu zvýšení fundovanosti zpracovatelů návrhů pozemkových úprav i zvýšení prestiže oboru. Nadále se však v zájmu obecných principů a požadavků Evropské unie nepožaduje, aby žadatel byl výhradně občanem České republiky, jako je tomu doposud.

Při posuzování odborné způsobilosti je důraz kladen zejména na dosažené vzdělání příslušného studijního oboru, praxi a složení zkoušky, v níž se prověří znalost odborných znalostí a příslušných právních předpisů. Obecné podmínky udělení oprávnění pro projektování pozemkových úprav jsou stanoveny v souladu s právní úpravou této problematiky pro jiné obory činností. Kromě povinností a práv osob, kterým bude osvědčení udělováno, se stanoví i pravidla pro jeho odnětí. Závažné nedostatky v činnosti osoby, jíž by bylo osvědčení uděleno, je třeba spatřovat zejména v postupu, který by byl v rozporu se zákonem, jestliže by zpracovaný návrh opakovaně vykazoval závažné odborné nedostatky mající vliv na jeho kvalitu nebo pokud by se při řešení návrhu neposuzovaly skutečnosti objektivně a nedbalo se práv účastníka řízení. V zájmu zvýšení odborné úrovně projektantů pozemkových úprav se navrhuje, aby do 4 let od účinnosti tohoto zákona se i dosavadní držitelé oprávnění podle dnes platného zákona podrobili procesu jeho udělení podle nového zákona.

K § 19, 20 a 21

V reakci na reformu veřejné správy je nutno nově a také perspektivně vyřešit systém pozemkových úřadů a jejich působnost. Podstatné skutečnosti k tomuto problému jsou uvedeny již v obecné části této důvodové zprávy. Ustanovení uvedených paragrafů představuje do značné míry aplikaci uspořádání, které se osvědčuje v současné době v případě finančních úřadů. Reflektuje ovšem okolnosti specifické pro oblast pozemkových úprav.

Pokud jde o náplň činností pozemkových úřadů, je nutno oproti stávajícímu stavu upozornit na rozšíření vyplývající z písmene k). Zákon č.95/1999 Sb., umožnil zahájení prodeje státní zemědělské půdy, přičemž předpokladem prodeje je nezpochybnitelné určení (lustrace) pozemků státu ve správě Pozemkového fondu ČR, a to jak z hlediska vlastníka (státu), tak i z hlediska geometrického určení, aby převody pozemků na nabyvatele bylo možno bezproblémově realizovat vkladem do katastru nemovitostí. Z tohoto pohledu Pozemkový fond ČR není na zahájení prodeje připraven, protože na svém listu vlastnictví (č.10002) má zatím evidovánu jen část pozemků, které má ve své správě a u mnohých takto evidovaných pozemků není v katastru doložen způsob nabytí státem, což je překážkou nezpochybnitelného převodu pozemků na jiné subjekty. Lze však předpokládat, že v rámci lustrací budou zjištěny i nedostatky, které se bezprostředně netýkají pouze půdy ve vlastnictví státu.

Podstatou návrhu je zapojení zkušených pracovníků pozemkových úřadů do lustrace státní půdy a tím přispět nejen k výraznému urychlení a zkvalitnění procesu prodeje státní půdy, ale i zprůhlednění vlastnických vztahů obecně. Jde o pracovníky, kteří dosud pracovali na úseku restitucí zemědělského a lesního majetku, kde pečlivá lustrace pozemků byla předpokladem pro rozhodování. Pozemkový fond ČR nemá dostatek takových svých odborníků, proto předpokládá zajišťovat převážnou část lustrací prostřednictvím privátních firem. To je spojeno s vysokými náklady, navíc je otázkou, zda vybrané firmy by byly ve své činnosti nestranné.

V rámci lustrace by byla provedena důsledná kontrola vlastnických vztahů všech pozemků ve všech katastrálních územích a to i těch, které jsou vedeny v katastru nemovitostí  na jiné osoby než stát. V katastru nemovitostí jsou z hlediska vedení vlastnických vztahů časté chyby převzaté z dřívější evidence nemovitostí, která vlastnictví neosvědčovala, ale jen evidovala. Nejvíce chyb je v přídělových územích, kde je často půda ve vlastnictví státu vedena na fyzické osoby, které ji však přídělem právoplatně nenabyly.

Pořádek a jistota ve vlastnických vztazích je i předpokladem našeho vstupu do Evropské unie. Ve Slovenské republice tento proces lustrace započali právě prostřednictvím pozemkových úřadů před 5 lety a zákonem jej stanovili jako první etapu pozemkových úprav. Ukazuje se, že odkládání obdobného procesu v České republice vede pouze ke komplikacím. Zapojení pozemkových úřadů do procesu lustrací půdy lze však dosáhnout jen zákonem.

K § 22

K § 23 a 24

Ustanovení, týkající se práv a povinností z pracovně právních vztahů, hospodaření s majetkem České republiky a pohledávek a závazků souvisejících s činností okresních pozemkových úřadů, představují nutnou úpravu související s novou soustavou pozemkových úřadů. Úprava je obdobná jako v případě zákona č.531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

K § 25

    vyvěšeno 18/6/2001
starší materiál
poznámka

---

Z časopisu Zeměměřič č. 6/2001