[pošta]            
Zeměměřiči v České republice

K tomuto článku se rozpoutala žhavá diskuse. Jaké byly námitky a připomínky najdete ZDE.

Čeští zeměměřiči usilují o znovuzískání svého profesního statusu od roku 1992. Avšak v globální éře to bude patrně příliš málo a příliš pozdě. To, co je zapotřebí, je multidisciplinární přístup k profesi.

    Češi měli vždy sklon k technickému vylepšování, od tanků až po radar Tamara. Mělo to zřejmě něco společného se vzděláním. Vždyť první univerzita severně od Alp vznikla již v roce 1348 v Praze. První pražská technická vysoká škola byla zřízena roku 1717, další pak v Brně (1849). Obory zeměměřičství a kartografie se poprvé objevily v Praze (1896), následovalo Brno (1900). Když skončila první světová válka, Československo se stalo nezávislým a postupně jedním z hospodářsky nejvyspělejších států v Evropě. Samostatnost trvala jen dvacet let a počátek druhé světové války uvedl v pohyb proces, který natrvalo pozměnil osud českého národa. Kromě tragédie války odváželi nacisté Židy a později Češi odsunovali Němce. Komunisté, kteří se dostali k moci v roce 1948, pak vyhnali nebo potlačili jakýkoliv zbývající finanční či lidský kapitál, který by mohl zemi obnovit. Toto je stěžej, na kterou byla zavěšena budoucnost, jelikož Československo prosperovalo díky svým obyvatelům. Lidé německého, židovského a slovanského původu byli propleteni a vytvářeli novátorské, pulzující a kosmopolitní prostředí. Tím, že země většinu těchto atributů ztratila, nikdy už nezískala zpět svou pozici v Evropě. Univerzity byly odříznuty od většiny rozvinutého světa, uzavřeny, pročištěny a jen postupně v padesátých letech znovu otevírány. Obnovena byla i výuka zeměměřičství a kartografie, zaměření začalo být více teoretické a vědecké, jelikož přístup k myšlenkám a technice se omezil. Soukromí zeměměřiči byli zlikvidováni a veškeré zeměměřičské, mapové a kartografické činnosti se ujal stát. V důsledku toho utrpěli v uplynulých šedesáti letech čeští zeměměřiči dvě významné ztráty, týkající se důležitých sociálních skupin a kapitalismu. Tyto ztráty je přeměnily na technické pracovníky a z profese se stalo zaměstnání, přičemž nad zaměstnáváním držel monopol stát. Když se v roce 1989 vrátila nezávislost, bylo Československo pouhým odleskem toho, jak vypadalo před téměř 70 lety.

Česká realita
    Málokdo měl představu, jak se věci budou vyvíjet, ale bylo alespoň mnoho nadějí. Okamžitě se přijaly nové zákony, které lidem umožnily zakládat soukromé firmy, zatímco univerzitám se dostalo větší autonomie. Splnění těchto dvou podmínek znamenalo postupné znovuzrození mnoha českých profesí. Několik legislativních opatření bylo přijato i pro povolání zeměměřičské a bylo zavedeno též vydávání oprávnění, která pomohla obnovit část pravomocí profese nad trhem. Státní monopol v zeměměřičské činnosti byl 1. ledna 1991 rozdělen na státní a na ty, které čekala privatizace. Tento proces byl ukončen roku 1992 zákonem o zeměměřičských, kartografických a katastrálních právnických osobách, a pokud nějaké organizace zbyly, došlo k jejich privatizaci nebo rozpuštění. Co se druhého případu týče, mnozí zaměstnanci se rozhodli pro soukromou zeměměřičskou praxi. Rok 1992 byl také rokem, kdy začalo docházet k významným změnám. Hovoříme-li o zeměměřičské profesi v ještě existujícím Československu, začaly probíhat tři důležité posuny. Za prvé: stát zahájil restrukturalizaci. Ústřední orgán státní administrativy se dostal pod Český úřad zeměměřičský a katastrální (ČÚZK), v jehož čele stojí předseda zodpovídající se přímo vládě. Daleko nejvýznamnějším úkolem úřadu je spravování katastrů nemovitostí, a to včetně pozemkového rejstříku. Úřad též koordinuje výzkum a mezinárodní spolupráci v zeměměřičství a kartografii a má pravomoc vydávat či odebírat zeměměřičům oprávnění. Skládá se celkem ze šesti oddělení plus Zeměměřického úřadu (ZÚ) a výzkumného ústavu (VÚGTK). Tento "deštník" navíc zahrnuje 77 katastrálních úřadů a 7 zeměměřičských a katastrálních inspektorátů. V resortu ČÚZK pracuje téměř 6 000 osob, z nichž přibližně 90% pracuje na katastrálních úřadech. Za druhé: došlo ke znovuzrození soukromého podnikání, což bylo přímým důsledkem prvního posunu. Je logické, že mnohé zeměměřiče pracující ve státním sektoru napadlo stát se sám sobě nadřízeným a třeba i vydělávat více peněz. Někteří byli do soukromé praxe dotlačeni, když začalo být zřejmé, že dříve nebo později budou propuštěni. Ke konci roku 1994 už ČÚZK vydal soukromníkům přes 3 000 licencí. Někteří vybudovali významné společnosti s mezinárodní pověstí, mnozí ovšem zůstali na úrovni drobných rodinných podniků. Za třetí: vliv volného trhu na univerzity připomínal domino, které dopadlo v tandemu s prvními dvěma posuny. Pedagogové měli více svobody a pravomocí nad svými zaměstnanci, školními rozvrhy a i studenty. Co ale neviditelná ruka trhu přinesla, to si také vzala, jelikož česká technická učení byla tím nejsprávnějším místem k získávání talentů pro rostoucí soukromý sektor.

Na rozcestí
Česká zeměměřičská profese se stále ještě snaží nalézt své místo ve společnosti. Jak se však blíží 21. století, nevede do budoucnosti žádný most, je tu jen obrovská propast. Co se udělalo špatně? Vlastně nic, prostě nebyl žádný plán. Dějiny se ubírají svou cestou. Po deseti letech transformace se zeměměřičská profese v ČR "zbalkanizovala". Stát profesi i nadále ovládá, protože decentralizace probíhá pomalu a komplikovaně. Stát má navíc pod kontrolou dvě nejdůležitější pravomoci, kterými profese disponují: vůči asociaci a vůči vládě. Stát, a ne profesní organizace, také rozhoduje, kdo může být zeměměřičem. Situace ovšem možná mohla být jiná, kdyby v postkomunistické politice nedominovala Klausova škola. Soukromé zeměměřičské firmy získaly zpět některé pravomoci, hlavně v kontrole jejich pracovišť, a do jisté míry i jejich trhu. Jelikož ale pracují převážně pro stát, jsou závislé na něm a ne na trhu. V důsledku toho, v souvislosti s přebytečnými nebo špatně placenými místy ve státních organizacích, se mnozí zeměměřiči vyčerpali. A jak postupuje recese, někteří zjišťují, že jsou jejími oběťmi. Nu a technické vysoké školy, ty se dostaly do nevýhodného postavení. Tito tradiční "výrobci profesí" pro zeměměřiče byli prostě vykleštěni. Na ČVUT (nejstarší české technické učení) je zeměměřičství pouze nevýznamnou specializací na stavební fakultě, jen s 10 % křesel ve vědecké radě. Porovnejte to se vzestupem VŠE, která byla před deseti lety přehlížena, ale dnes ČVUT předstihla v prestiži i bohatství. Jak k tomu došlo? Soukromý sektor požadoval kvalifikované absolventy ekonomie a školu podporoval, aby je pak mohl získat pro sebe. V případě ČVUT k žádným podobným požadavkům ani podpoře ze strany soukromého zeměměřičského sektoru nedošlo. Výsledek? Zeměměřiči v ČR jsou rozděleni mezi stát a soukromou sféru, a obě skupiny zastupují dvě hlavní profesní organizace. Starší je Český svaz geodetů a kartografů (ČSGK), do něhož vlastně může vstoupit kterýkoliv zeměměřič, i jednotlivec, který se o tuto profesi zajímá. Druhou organizací je relativně nedávno založená Komora geodetů a kartografů (KGK), která hájí zájmy pouze soukromých českých zeměměřičských firem. KGK se už dost blíží skutečnému cechu, ani ona, ani ČSGK však nemají nad profesí žádnou reálnou moc.

Výhled do budoucnosti
Z technického hlediska se zeměměřičství v ČR podařil obdivuhodný kousek, když dohnalo zpoždění v technice a normách za pouhých deset let. Jako profese však vlastně neexistuje. Zeměměřičství v ČR je spíše vysoce kvalifikované zaměstnání, jelikož nemá pravomoce stanovovat svá pravidla či těšit se nějaké formě monopolu v oblasti nabízených služeb. Nejde o nic neobvyklého, v rozvinutých zemích jsou mnohé profese na sestupu z podobných důvodů. Některé profese však neupadly, protože jejich příslušníci vystupují jako obchodní partneři, ne jako techničtí pracovníci. Uvědomili si, že technika rychle zastarává a lze ji nahradit, zatímco dobré rady není jako vždy nikdy dost. Zeměměřičství v ČR zůstává omezeným teritoriem, zaměřeným především na technické aspekty, které se vztahují k pozemkům a stavebnictví. "Soukromé české zeměměřičské firmy", říká Ing. Jan Fafejta, ředitel s.r.o. GEODET a mluvčí KGK, "jsou činné hlavně v oblastech, ve kterých funguje výuka". Fafejta odhaduje, že 35% veškerých prací připadá na tvorbu digitálních map, dalších 30% na geometrické plánování a 25% na kartografii a fotogrammetrii. Někteří zeměměřiči ovšem uznávají potřebu přístupu, který by byl více multidisciplinární. "Zeměměřičství se tady většinou chápe jako schopnost vytvářet mapy a určovat polohu, já se však domnívám, že by mělo jít za prostý sběr dat, zjišťování poloh a převádění tohoto na mapy", prohlašuje Ing. Václav Slaboch, CSc., ředitel Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického (VÚGTK), a pokračuje: "čeští zeměměřiči by měli začít shromážděné údaje interpretovat - v této oblasti jsou jejich britští kolegové dál". Potřeba uvědomit si zmíněný přístup se stává aktuálnější a existuje mnoho příležitostí pro širší definování zeměměřičství v ČR. Vedle překážek na trhu však chybí i jisté dovednosti a zkušenosti. "České zeměměřičské firmy vyhledávají technickou práci bez zodpovědnosti", říká ing. Jiří Šíma, CSc., předseda ČÚZK. "Udělají svou práci a dostanou zaplaceno, nepodstupují žádné obchodní riziko. Pokud jim stát nedává žádnou práci, žádají o podporu, odvolávajíc se na to, že pomohli vytvořit soukromý sektor. Někteří dokonce navrhli zbavit se několika tisíc katastrálních zaměstnanců a za peníze z jejich platů najímat soukromé zeměměřičské firmy". Nejde tu o žádný novátorský přístup, v tržní ekonomice se od soukromého sektoru očekává lobování vlády. Ukazuje to však na nedostatek komerčního uvažování. Jediný způsob, jak podobnou situaci vyřešit, je změnit ji. Místo aby se dva šéfkuchaři přeli o dort, jeden by měl upéci svůj vlastní. Mnohé soukromé české zeměměřičské firmy rády vedou svou vlastní kuchyň, nejsou však zvyklé dostávat zakázky od nových klientů. Je čas, aby z té kuchyně vyšly ven.

Anglosaský přístup
Ve světě zeměměřičství, je tato profese nejrozvinutější ve Spojeném království. Anglické slovo "surveyor" (v tomto článku překládané jako zeměměřič) je sice francouzského původu, Angličané však k tomuto výrazu už v 16. století přistoupili multidisciplinárně. V první publikaci o zeměměřičství v angličtině z roku 1523, jejíž autorem je Sir Anthony Fitzherbert, vystupuje zeměměřič tak, jak dnes mnoho Angličanů chápe geometra, obchodníka s nemovitostmi, stavební dozor, architekta a odhadce, to vše v jedné osobě. V roce 1834 vznikl Klub zeměměřičů, trvalý profesní svaz byl vytvořen až roku 1868 (10 let před první světovou zeměměřičskou konferencí v Paříži). V roce 1881 Klub obdržel Královskou výsadní listinu a roku 1946 změnil svůj název na Royal Institute of Chartered Surveyors (RICS). Postupně se spojil s dalšími tělesy v oblasti zeměměřičství, správy pozemků a nemovitostí a dnes je rozdělen na 7 divizí s 6 týmy pro trh a 40 pro kvalifikaci. Výsledek? Chartered Surveyor ve Spojeném království je profesionálem zapojeným do uceleného životního cyklu nemovitostí, od jejich konceptu po vývoj, ocenění, prodej, řízení a vybavení. Tento přístup k zeměměřičství byl vždy odlišný a je především výsledkem kultury a historie. Za prvé, v Anglii neexistuje katastrální systém, byly tu jiné dějinné procesy: osídlování Severní Ameriky, výstavba železnic a kanálů či vedení zámožných panství, to vše hrálo důležitou roli. V Anglii byly profese něčím výjimečné a poskytovaly zájmovým skupinám prostředky, jak dohlížet na příslušný trh se službami. Výsledkem je, že RICS se stalo největší profesní organizací pro profesionály přes pozemky, nemovitosti a stavebnictví na světě. V uplynulém desetiletí měla na Chartered Surveyors (tj. členy RICS), zejména ty, kteří působí v oblasti komerčních nemovitostí, velký vliv globalizace. Některé firmy přerostly do rozsáhlých veřejně obchodovatelných společností nebo byly koupeny ještě většími firmami americkými, případně se s nimi sloučily. Dnes tedy mají jen málo společného s typickými soukromými praxemi, z nichž se vyvinuly. Mezinárodní expanze těchto firem, jejichž vedoucí pracovníci jsou často Chartered Surveyors, vedla mimo území Spojeného království k poptávce po kvalifikaci RICS. Když se totiž firmy snaží přijmout místní zeměměřiče, zjišťují, že jim - na rozdíl od Chartered Surveyors - chybí určité schopnosti či přístup k problematice nemovitostí. Aby tuto poptávku pokryl, zavedl Institut, a také britské univerzity, odbornost RICS i v jiných zemích. Tak například Německo má národní asociaci RICS již 5 let, Maďarsko 2 roky a Polsko 1 rok. Rakousko se konečně k podobnému kroku chystá, ovšem v ČR zatím RICS ještě nepůsobí (viz. rámeček).

Závěr
Zeměměřičská profese v České republice není o moc jiná než byla před stoletím. Ne, že by byla zastaralá, co se technologie a techniky týče, spíše se ještě nevyvinula. Vezmeme-li v úvahu, co se tady dělo od roku 1938, tak by se to dalo čekat. Jak v soukromém, tak veřejném sektoru je každý zeměměřič sám pro sebe a krátkodobé zájmy dominují nad dlouhodobými výhodami. To vytvořilo začarovaný kruh, ve kterém jsou soukromé firmy závislé na státu, co se práce týče, technická učení (školy) nejsou příliš podporována soukromými firmami a stát ztrácí kvalifikované zaměstnance na úkor soukromého sektoru. Dokud nevytvoří KGK monopol nebo nepoklesne role státu, zůstane zeměměřičství v ČR vysoce kvalifikovaným zaměstnáním, podobně jako jiné technické obory. Ba co hůř, bude pokračovat jeho úpadek, jelikož se minimálně investuje do vzdělávání budoucích generací. V důsledku toho budou zeměměřičství jako povolání vyhledávat technici bez dovedností. Škála pro rozvíjení zeměměřičství v praxi vztahující se k nemovitostem je obrovská, avšak aby toho bylo dosaženo, je třeba, aby vůdčí osobnosti profese byli vybaveni předvídavostí a solidaritou. To bude obtížné, jelikož podobné vlastnosti nejsou součástí české kultury: oni mají slavnou minulost, kterou se rádi ubírají, oni jsou ti původní Češi, kteří se raději oddávají sobě než prospěchu skupiny. Je zapotřebí nějakého moderního Žižky, který by české zeměměřiče sjednotil. Závěrem by se měli skeptici zamyslet nad těmito slovy: "Budou naši potomci vnímat zeměměřiče jako multidisciplinární profesionály pokračující v poskytování infrastruktury, která podpořila veškerý rozvoj v oblasti pozemků, nemovitostí a stavebnictví? Nebo na ně budou nahlížet jako na biologický druh, který vymřel, protože nereagoval na měnící se pořádky?" Toto řekl v červenci 1998 v anglickém Brightonu, na výročním Pracovním týdnu FIG, Peter Dale. Pan Dale je prezidentem FIG, mezinárodní zeměměřičské asociace se sídlem v Dánsku, která má za členy zeměměřiče z celého světa. Češi jsou ve FIG od roku 1927, a bude zajímavé poslouchat, co budou říkat na Pracovním týdnu FIG od 22. do 27. května roku 2000 v Praze, který bude hostit ČSGK.

 

Chartered Surveyors v Praze

    Chartered Surveyors (tzn. zeměměřiči, kteří jsou členy RICS), tak jako mnozí zahraniční profesionálové, přijeli do Prahy počátkem 90. let, aby byli k dispozici svým zákazníkům a rozvíjeli nové trhy. Jediní, kdo si toho ale všiml, byli makléři s nemovitostmi. "Svým způsobem je to zvláštní", říká Paul Betts, Chartered Surveyor a partner firmy King & Co. Prague, "že mají anglosaské zeměměřičské firmy v Praze více společného s těmito makléři, protože my nemovitosti nakupujeme, prodáváme i pronajímáme. Většina lidí dává tzv. Velkou šestku (tj. Colliers, DTZ, Healey & Baker, Jones Lang La Salle, King & Co. a Ryden) do jednoho pytle s ostatními obchodníky s nemovitostmi. Nevědí, že my nabízíme profesní službu. Tím mám na mysli to, že máme univerzitní vzdělání a jsme vyškoleni i oprávněni k vykonávání naší profese, tak jako třeba účetní nebo advokát". Proč tomu tak je? Britští a čeští zeměměřiči představují dvě kultury, oddělené společnou profesí. "Možná jde v obou případech o zeměměřiče, ale Chartered Surveyors všeobecné praxe vystupují více jako správci ne movitostí, zatímco čeští zeměměřiči jsou spíše technického zaměření", říká Betts. "Proto se zeměměřičské firmy z Británie začaly nazývat mezinárodními konzultanty nemovitostí, aby klienti neměli v hlavách zmatek". Někteří makléři ovšem celou věc zamlžují, jelikož užívají stejného názvu. "Asi proto, že makléřský konec trhu je nejvíce na očích a nejlukrativnější", říká Stephen Screene, také Chartered Surveyor a partner Healey & Baker v Praze. "Ale pro Chartered Surveyors tady celý proces nezačíná. Náš přístup je založen na rozsáhlém výzkumu, konzultantství a designu a tím vším procházíme ještě než začneme. Pracujeme jako profesní poradci, a to je ten velký rozdíl mezi makléřem a Chartered Surveyor. Je to také jedna z první věcí, kterou jsme nuceni vysvětlovat neznalým zákazníkům". Betts souhlasí. "Makléři se snaží prodat, co můžou, zatímco Chartered Surveyors rozvíjejí a udržují vztahy, nabízejí prostě komplexní a profesní služby. To se nedá dělat, pokud nabízíte pouze službu jednu". Jak český trh s nemovitostmi vyzrává, stává se toto čím dál relevantnější. "Když zdejší trh před několika lety prosperoval, bylo to do značné míry založeno na makléřské činnosti", říká Screene. "Dnes k nám klienti přicházejí kvůli výzkumu a konzultaci, tedy páteři toho, co nabízíme". Takovýto dramatický posun ke komplexním službám znamenal pro mezinárodní zeměměřičské firmy zvýšení zakázek. "Před čtyřmi lety na tom mohlo být jedno z našich oddělení lépe než ostatní, dnes vidíme rovnoměrné rozdělení", podotýká Screene a Betts to upřesňuje: "nejlepší, i když ne nejlukrativnější, je být v oboru zvaném spravování nemovitostí. Jste první, kdo ví o něčem volném, takže dostanete na starost i pronajímání. Pravidelně hovoříte se zákazníkem a jste informován, když někdo expanduje nebo mění pozici na trhu, zejména když spravujete mnoho různých nemovitostí. Krátce řečeno, když nabízíte tento druh servisu, máte významný přísun informací". Podobný přístup k zeměměřičství přinesl britským firmám jistou výhodu. "Když se rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že tyto firmy exportují zeměměřičskou praxi téměř do celého světa", říká Betts a pokračuje: "V Německu například pocházejí všechny největší zeměměřičské firmy z Británie, a tak je tomu i v Praze. Tady jsou obvykle klienty velkých zeměměřičských firem mezinárodní developeři, ať již z Německa, Francie nebo USA. Mají totiž představu, čím se anglosaské zeměměřičské firmy zabývají". Screene k tomu dodává: "Mně připadá, že tady lidé nevnímají obchod s nemovitostmi jako profesi, a domnívám se, že jednou z příčin je určitý německý vliv. To je ale vlastně nepřesné vyjádření, protože na nás se obrací čím dál více klientů z Německa, kteří prostě chtějí profesionálnější přístup". Jako mnoho firem v Praze, je Velká šestka limitována podmínkami na trhu a nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců. "Je zřejmé, že místní pracovní trh nám je nenabízí", stěžuje si Screene, "rádi bychom měli uchazeče se základními zkušenostmi z oblasti nemovitostí a legislativy, aby chápali, proč děláme to, co děláme. Místo toho vyhledáváme lidi, kteří jsou mladí, nezaujatí a připravení růst, a ty pak sami vyškolíme. Protože anglosaský přístup k profesi je mnohorozměrný, můžete dosadit zaměstnance na místa, která korespondují s tím, co umějí nejlépe. Takže když jste spíše společenský, hodíte se na agenturní práci, zatímco člověk metodický a orientovaný na čísla tíhne k oceňování".

PMM iniciativně představuje RICS v České republice. Pokud jste Chartered Surveyor nebo se jím chcete stát, prosím, kontaktujte Jeffrey Forbese přes Complex Communications. tel: 02-20 57 04 63, fax: 02-20 57 04 64, e-mail: comcom@mbox.vol.cz

Tento přehled zeměměřičů v České republice byl poprvé publikován v jarním vydání Professional Marketing & Management, což je český a anglický žurnál publikovaný v Praze pro marketingově orientované profesionály pracující v České republice. Je to jediný žurnál svého druhu na českém trhu, který radí profesionálům o jejich byznysu. Pro obdržení výtisku ZDARMA kontaktujte vydavatele: Complex Communications, Jana Zajíce 40, 170 00 Praha 7, Česká republika Fax: 02-20 57 04 64 E-mail: comcom@mbox.vol.cz

    Vyvěšeno: 21.7.1999

Z časopisu Zeměměřič č. 6+7/99         [obor]     [Server]