Na základě ohlasu našich čtenářů se ještě jednou vracíme k problematice pojmenování naší republiky. Dříve než zaujmete jakékoli stanovisko, znovu doporučujeme, seznamte se s příslušnou odbornou literaturou. Z dostupných zdrojů uvádíme: Slovník spisovného jazyka českého (1989), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1994), časopis Naše řeč, 52/1969, str. 256 – 260, článek dr. Běliče a 78/1995, článek profesora Alexandra Šticha Existuje u nás pocit ohrožení jazyka? Dále otiskujeme výňatek ze stanoviska našich předních odborníků, jakými jsou mj. prof. PhDr. Jiří Kraus, DrSc., ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR, prof. PhDr. Eduard Maur, CSc., ředitel Ústavu českých dějin Filozofické fakulty UK, prof. PhDr. Rudolf Šrámek, CSc., z Masarykovy univerzity v Brně, doc. RNDr. Ivan Bičík, CSc., z Přírodovědecké fakulty UK:
    "Název, znak, vlajka a hymna představují významné atributy každého svrchovaného státu a jako takové přispívají k sebeuvědomování jeho občanů. Proto je třeba o ně dbát hlavně dnes, neboť podle Václava Havla společnost a zvláště mladí lidé se odcizili vlastní státnosti... Potřeba mít vedle oficiálního, politického pojmenování státu i jeho název jednoslovný souvisí s funkčním užíváním spisovného jazyka, s účelem jednotlivých promluv... Proto je v odborném a publicistickém jazyce třeba dbát na vhodné rozlišování mezi politickým a geografickým názvem státu. První z nich patří do zvláště významných textů a proslovů oficiálních, druhý do všech ostatních... Záměrné vynechávání kteréhokoliv slova (tedy i názvu Česko) ze slovního rejstříku znamená ochuzování mateřského jazyka. Hromadné sdělovací prostředky, politici, učitelé a další veřejní činitelé by měli naopak přispívat k jeho obohacování. Chceme-li se o kterékoliv otázce odpovědně a veřejně vyjadřovat, musíme být poučeni o základních faktech. Můžeme je popírat, ale především je musíme znát... Stát, který vedle svého oficiálního pojmenování nemá k dispozici pojmenování jednoslovné, se jeví jako něco výlučného, umělého, postrádajícího svou samozřejmost, identitu a obecně cítěnou soudržnost... V době před vstupem do evropských struktur je nutné, abychom se vyrovnali také s jejich běžnou praxí označovat jednotlivé státy názvem geografickým. Překlady politického i geografického pojmenování naší republiky do světových jazyků jsou zakotveny v Geografických názvoslovných seznamech OSN... Ministerstvo zahraničních věcí doporučilo českým zastupitelstvím používat jako zjednodušeného názvu pro Českou republiku těchto cizojazyčných mutací: angl. Czechia, něm. Tschechien, franc. Tchéquie, špaň. Chequia, it. Cechia, rusky Čechija. O tom zřejmě nejsou informováni čeští sportovci, kteří vystupují při mezinárodních utkáních v úborech Czech (tj. angl. Čech, český) místo náležitého Czechia... Jako občané České republiky, s níž se cítíme bytostně spjati a na jejíž celistvé budoucnosti nám záleží, pokládáme za prospěšné na výše uvedené a evidentně škodlivé skutečnosti upozorňovat a usilovat o nápravu...“
    Zeměměřič, jako časopis určený především geodetům a kartografům, kterým jistě v jejich praxi tolik diskutované kratší pojmenování naší republiky více vyhovuje, se staví za používání jednoslovného označení Česko.
Zdroj: Mediažurnál, 4/1998

---

Z časopisu Zeměměřič č. 7+8/98