Vzestup technologické úrovně v tomto období se promítnul velmi příznivě do úkolů počátku 90. let, kdy po konfrontaci daného stavu s vyspělými technologiemi došlo k jejich rychlému převzetí a v rozhodujících oblastech k vyrovnání úrovní.

V této oblasti došlo k velmi příznačnému jevu; evoluce discipliny započala zprostředkováním základů teorie díky publikační a přednáškové činnosti prof. Milana Burši, který navázal na domácí tradici předmětu zahájenou prof. Emilem Bucharem, jehož staletého jubilea letos vzpomeneme na setkání pracovníků této oblasti české geodezie [20].

Praktická realizace technologie družicového určování polohy byla na našem území zahájena v rámci evropských dopplerovských kampaní DOC 84 a DOC 87. Observace v těchto kampaních byla uskutečňována kanadskou aparaturou CMA 761 měřiči moskevského Ústavu fyziky Země [7], [8], [9] ve spolupráci s VTOPÚ; rozložení bodů kampaně z roku 1987 je na obr. 1. Díky vzájemnému porozumění byly od měřičů získány nevyrovnané souřadnice v systému WGS 72 pro bod POLOM. VTOPÚ tehdy připravil pro výpočetní zpracování DOG 87 v rámci Geodetických služeb průběh evropského geoidu.

Ve spolupráci VTOPÚ - Astronomický ústav ČSAV byla na základě společného projektu civilní a vojenské služby zahájena v roce 1988 na území ČR výstavba nadřazené, národní geocentrické sítě nultého řádu. Měření bylo na části projektovaných 11 bodů AGS (z nich 3 byly body sítě mezinárodní) uskutečňováno dopplerovskými aparaturami polské výroby DOG 2 (staniční, umístěná v Ondřejově; výpočetní program Single Point Positioning) a DOG 3 (retranslační, měřiči VTOPÚ; výpočetní program SADOSA), [8] (viz obr. 2). Na území SR uskutečnili dopplerovská měření maďarští geodeti. Měření bylo přerušeno vzhledem k nástupu perspektivní technologie GPS; byly však získány první zkušenosti s technologií v terénu a připravené výpočetní programy sedmiprvkové prostorové podobnostní transformace byly později s výhodou použity [16].

V oblasti zdokonalování geodetických polohových základů (GPZ) byla v rámci spolupráce dokončena příprava čs. dat pro 2. souborné vyrovnání Jednotné astronomicko-geodetické sítě (JAGS) a byl zpracován projekt využití výsledků v našich GPZ. Ještě před jejich obdržením z Moskvy bylo vypracováno několik variant projektu (prof. Nevosád, prof. Cimbálník a doc. ing. V. Pavlica, CSc.) a zpracována tematická kandidátská [23] a habilitační práce [25]. Vlastní řešení definice S-42/83 na území ČSR je stručně a výstižně uvedeno v [22] a [26]. Výpočetní zpracování probíhalo v Geodetickém ústavu a ve VTOPÚ.

Výsledky byly využity ve více oblastech; především to byl převod čs. AGS a geodetických polohových základů do systému S-42/83, vydávání katalogů souřadnic a definice pracovního systému S-JTS, který měl výsledky tohoto vyrovnání zprostředkovat civilnímu resortu. Definice S-JTS zahrnovala transformaci souřadnic vybraných identických astronomicko-geodetických bodů z S-42/83 do S-JTSK, konstrukci průběhu složek tížnicových odchylek a kvazigeoidu pro S-JTSK se základním bodem BRDO (pro určování elipsoidických výšek) a pro testovací porovnání souřadnic používané technické sítě S-JTSK se souřadnicemi pracovního S-JTS [22], [24].

Z registrů, který se zvláště osvědčil, byl tzv. registr polohových geodetických bodů - RPGB [5]. Měl čtyři části - prvotní podklady geodetických údajů, pracovní soubory v původních geodetických systémech, počítačovou část s geodetickými údaji převedenými do S-1942. Čtvrtou částí je jeho programové vybavení, zahrnující obecně používané úlohy - převody a transformace souřadnic, řešení úloh geodetických a matematické kartografie s výstupy pro tvorbu katalogů, speciálních map a další. RPGB byl průběžně technologicky modernizován a rozšiřován o další geodetické a geofyzikální aplikace.

Vývoj pokračoval dále; v rámci neslužební spolupráce odborníků VTOPÚ, VÚGTK, GÚ, VÚGK a ČVUT byla tzv. KRB ČSVTS již v roce 1988 společně zpracována první verse "Projektu modernizace a rozvoje čs. geodetických základů". Definitivně byl tento materiál upřesněn, rozšířen a přijat Geodetickou službou a vysokými školami ČSFR v roce 1990 a stal se služebním východiskem pro realizaci radikálního přechodu od klasických geodetických polohových základů ke geocentrickým.

Bylo zřejmé, že vývoj spěje nezadržitelně k pozitivním změnám; dnes lze konstatovat, že česká geodetická veřejnost byla koncem 80. let na očekávané změny dostatečně profesionálně připravena.

Ve VTOPÚ tak byly pro geodetické a geofyzikální úkoly 90. let vytvořeny předpoklady v oblasti databázové i programové, které byly při jejich nepřetržité modernizaci úspěšně využívány [1], [2], [3], [4], [10], [12], [13], [14], [15].

Výzkum a vývoj, výstavba a využívání banky kartografických dat a databázových technologií mapové tvorby probíhalo v letech 1980-88. Po studiu zahraničních pramenů a teoretické přípravě s ohledem na aplikace (doc. ing. Vondra, CSc., ing. Pokorný, CSc.), [11] došlo ve VTOPÚ k realizaci prvního modelu terénního reliéfu - DMR 1 u nás; výškový údaj byl určen pro čtvercovou síť (1 x 1) km Gauss-Krügerova zobrazení. Následoval DMR 2, kde již byl výškový údaj vztažen k těžištím čtverců (100 x 100) m téhož zobrazení. Pro aplikace v geodetické gravimetrii byl pro území Evropy vytvořen registr průměrných nadmořských výšek, vztažený k těžištím ploch zeměpisné sítě o rozměrech ?j = 5' a ?l = 7,5'. Přes nedostatky ve vybavení výpočetní, hlavně interaktivní grafickou technikou byla datová základna využívána při počítačovém řešení nejenom vojenských topografických, ale i běžných úloh. Získané zkušenosti byly v dalším období využity při koncipování a vývoji tzv. digitálního modelu území - 200 (DMÚ 200), strojové mapy s rozlišením topografických prvků adekvátním obsahu mapy měřítka 1 : 200 000. Došlo také ke spojení sil a prostředků tehdejšího FMO, ČÚGK a SÚGK k řešení společného tematického výzkumného úkolu 3-01. Originálním příspěvkem VTOPÚ bylo v roce 1987 spoluřešení a vytvoření knihovny programů počítačové geometrie pro automatizované řešení kartografické generalizace.

V roce 1982 byl vypracován projekt automatizované tvorby topografických map s těmito fázemi: pořizování dat, jejich organizace v databázi topografických map, výběr map a jejich generalizace s přípravou grafického výstupu a vlastní grafický výstup s vazbou na kartoreprodukční proces [6], [15], [18]. Projekt byl založen na technologické lince AKS DIGIKART, počítačích 3. až 3,5. generace JSEP a na grafickém interaktivním systému 4. generace s uplatněním rycích prostředků při kartografickém zpracování. Byly zahájeny provozní zkoušky a pro model kartografické databáze byl zpracován návrh aktualizace jejího obsahu.

Od roku 1985 probíhal souběžný průzkum a rozbory cílevědomě shromažďovaných informací o automatizovaných územních informačních systémech a GISech z pramenů USA, SRN, Anglie, Švédska, Francie a dalších evropských zemí [19]. Praktickým důsledkem pak byla předběžná příprava pracovišť VTOPÚ na vpád nových technologií spjatých s GIS, zahájený počátkem 90. let.

Do běžné výrobní praxe byla zavedena analytická interpolace izolinií v obecném bodovém poli v rovině a v prostoru, která byla úspěšně využívána při tvorbě speciálních map geodetických údajů, kvazigeoidu, tížnicových odchylek, map deklinačních a map Bouguerových anomálií.

Seismická stanice POLOM byla po podepsání příslušných smluv mezi USA a SSSR zařazena do světové sítě stanic seismické kontroly jejich dodržování, založených na vyhodnocování určeného místa, času a ráže pokusné explose. V letech 1974 a 1976 probíhalo jednání o všeobecném a úplném zákazu jaderných zkoušek; k jejich kontrole byla jako orgán stálé Konference o odzbrojení ustavena tzv. Skupina seismických expertů, jejímž členem byl příslušník VTOPÚ, RNDr. Jaroslav Fiedler, CSc. [27]. Od roku 1988 probíhala 1. fáze seismického experimentu, zaměřená na technickou a procedurální přípravu seismických stanic jednotlivých členských států - universálního systémového vybavení stanic, zabezpečení spojení atd.

Období 80. let znamenalo ve svém závěru vyčerpání všech tehdy dostupných technických a technologických možností dalšího rozvoje oblastí geodezie a mapové tvorby. Byly zmodernizovány geodetické polohové základy a zavedena tehdy nová a výkonná polní geodetická technika. Probíhala systematická obnova topografických map a na základě tehdy dostupné výpočetní a grafické techniky byla zahájena etapa automatizovaného zpracování kartografických a geografických informací [28], [29].

Jak ukázal další vývoj a požadavky kladené na službu počátkem 90. let, znamenala tato léta užitečnou vědecko-technickou a personální přípravu na otevření se světu moderních technologií.

Literatura:

• [1] Kebísek, L.; K XI. konferenci Geodetických služeb socialistických států, Sborník TS MNO - Vojenský topografický obzor (VTO), č. 1, 1980
• [2] Karas, Z.; Předpoklady a směry zdokonalování a zavádění automatizační techniky v TS ČSLA, její možné uplatnění v činnosti služby, tamtéž
• [3] Dušátko, D.; Mňuk, J.; Automatizace tvorby speciálních geofyzikálních map, tamtéž
• [4] Mottl, M. a kol.; Moderní technologie ve VTOPÚ Dobruška, VTO, č. 1, 1998
• [5] Říkal, J.; Registr polohových geodetických bodů, VTO, č. 1, 1982
• [6] Moravec, D.; Koncepce automatizovaného zpracování kartografických a geografických informací, VTO, č. 1, 1988
• [7] Dušátko, D.; Význam využití dopplerovských observací, tamtéž
• [8] Raděj, K. a kol.; První dopplerovské měření v ČSSR, VTO, č. 1, 1985
• [9] Tůma, M.; Kostelecký, J.; Ugorný, J.; Datová báze výsledků dopplerovských observací, VTO, č. 2, 1990
• [10] Dušátko, D.; Mapy tížnicových odchylek zahraničního území, VTO, č. 1, 1977
• [11] Pokorný, J.; Vondra, D.; Příspěvek k problému transformace sítě uzlových bodů DMR, VTO, č. 1, 1979
• [12] Vahala, V.; Vědecko-technický rozvoj ve vojenské topografické službě, VTO, č. 1, 1993
• [13] Dušátko, D.; Lokalizace a ohraničení anomálií magnetické deklinace, VTO, č. 1, 1981
• [14] Prachař, J.; Určení polohy stanoviště z měřených rozdílů vzdáleností k daným polohám UDZ, tamtéž
• [15] Sborník; Materiály vojensko-vědecké konference TS ČSLA, VTO, zvláštní číslo, 1982
• [16] Dušátko, D. a kolektiv; Perspektivní metody a postupy pro určování transformačních vztahů mezi geodetickými systémy, VTO, část I. , II., č. 1, 1983
• [17] Vavřina, B.; Pobočka ČSVTS ve VTOPÚ Dobruška, VTO, č. 2, 1983
• [18] Buřita, L.; Model banky kartografických dat, tamtéž
• [19] Buřita, L.; Automatizované územní geografické systémy, VTO, č. 2, 1987
• [20] Kánský, J.; VTOPÚ v 50 letech činnosti vojenské topografické služby, VTO, č. 1, 1968
• [21] redakce; Zemřel prof. RNDr. Emil Buchar, DrSc. - bývalý příslušník VZÚ, VTO, č. 1, 1979
• [22] Kolektiv; Geodetické referenční systémy v České republice. Vývoj od klasických ke geocentrickým souřadnicovým systémům, VÚGTK-VZÚ Praha, 1998
• [23] Raděj, K.; Převod polohového bodového pole do nového souřadnicového systému, kandidátská disertační práce, Brno, VA AZ, 1982
• [24] Zajíček, L.; Využití výsledků vyrovnání čs. trigonometrické sítě v S-1942/83 pro zkvalitnění informací o S-JTSK, Geodetický a kartografický obzor, č. 38, 1992
• [25] Pavlica, V.; Příprava převodu čs. geodetických základů do nového souřadnicového systému, habilitační práce, Brno - VA-AZ, 1972
• [26] Informace; Geodetický systém 1942/83 na čs. území. Souhrnná informace o vzniku s přehledem prací, TS ČSA, Praha 1992
• [27] Fiedler, J.; Kontrola všeobecného a úplného zákazu jaderných zkoušek, VTO, č. 2, 1990
• [28] Filip, R.; VTOPÚ Dobruška a jeho místo v historii vojenské topografické služby, VTO, č. 1, 1993
• [29] Karas, Z. a kolektiv; Historie topografické služby čs. armády 1918-1992, publikace TS HOS AČR, Praha 1993

vyvěšeno: 6.září 2001

---

Z časopisu Zeměměřič č. 8+9/2001