GRYGAR, J.: Vesmír, jaký je, Současná kosmologie (téměř) pro každého. Mladá fronta, 1997, 1. vyd., 240 s.

  Od studentských let se zanícením sobě vlastním věnuje se Jiří Grygar popularizaci astronomie, o ni také napsal již šest knih a sestavil jeden CD-ROM. Knihu Vesmír, jaký je rozdělil autor na sedm částí, ve kterých se nejdříve v úvodu ptá, jaký vlastně vesmír je, v dalších částech se zabývá tím, jak astronomové zkoumají vesmír a fyzikové jak zkoumají hmotu. Velkým třeskem začíná část o zrodu a vývoji vesmíru a také otázkou: Proč je v noci tma?, která uvozuje část o modelech vesmíru. Tři kapitoly naplnil autor úvahami o tom, jaký bude vesmír, aby nakonec v sedmi kapitolách jevy shrnuté do části Kosmonologie výstřední, ba ztřeštěná popsal mimo jiné vícerozměrný vesmír nebo kosmologické katastrofy. Zeměměřické inženýry, kteří si ze zkoušky z astronomie pamatují jen to, že byla těžká, asi nejvíce zaujme kapitola o měření vzdáleností. Astronomové se dříve omezovali na úhlová měření a už v 19. století běžně měřili úhlové posuvy zlomku úhlové vteřiny. Tento pokrok měřit přesně nesmírně malé úhly znamenal rozhodující průlom v přeměně dvojrozměrné astronomie v trojrozměrnou. Jiří Grygar dál na příkladech vysvětluje, jak na i předchůdci kvalitně trigonometricky měřili vzdálenosti. Považte jen, kdyby to bylo vůbec možné a měření úhlů probíhala současně na obou pólech, pak by modelový trojúhelník mezi Sluncem a Zemí měl v našem měřítku základnu o velikosti 1 cm (průměr Země), ale délku ramen u plných 117 metrů! Tímto měřením došli naši předkové k určení řádově správné vzdálenosti a věděli, že mezi Sluncem a Zemí je více než 100 a méně než 200 milionů kilometrů. V posledních třiceti letech úhlová měření nahradilo radiolokační určování vzdáleností vycházející ze znalosti rychlosti světla ve vakuu. Tak lze určovat vzdálenosti ve sluneční soustavě s chybou, která je nejméně o čtyři řády (řádově desettisíckrát) menší, než se udává. Střední vzdálenost Slunce - Země se dnes udává takto přesně:
149 597 870 km, s chybou + 2 km. Relativně je to totéž, jako kdybychom změřili délku dálnice z Prahy do Bratislavy s chybou + 4 mm. V astronomické praxi se užívá jednotky parsek (pc), což je zkratka slov "paralaxa" a "secunda". Přitom platí, že 1 pc = 206 265 AU. Parsek je definován jako vzdálenost, z níž se úsečka o délce 1 AU jeví pod úhlem 1 obloukové vteřiny. V populárně-vědecké literatuře se dále užívá jednotky světelný rok, což je vzdálenost, kterou za jeden rok urazí světlo ve vakuu a či jiné elektromagnetické záření. Pro vzájemný převod těchto jednotek platí: 1pc = 3,26 světleného roku. Další informace najdete na straně 20-28. Popularita publikací Jiřího Grygara je založena na přesvědčivých příkladech. Autor neurazí žádného špičkového odborníka, když uvede pro vysvětlení, že úhlová vteřina je úhel, pod nímž vidíme korunovou minci ze vzdálenosti bezmála 5 km, ale naopak tím získá pro obor nejširší neodbornou veřejnost. Příklady se kniha jenom hemží. Zbývá jen dodat, že je velká škoda, že Jiří Grygar není zeměměřič, neboť i tento obor by potřeboval popularizátora jeho formátu.
  (ps)

---

Z časopisu Zeměměřič č. 9+10/98