U příležitosti třicátého výročí založení firmy Hrdlička, která vznikla 16. září 1991, jsme si povídali s jejím spoluzakladatelem, Ing. Martinem Hrdličkou. Ten společně se svým otcem vytvořil z původně malé rodinné firmy holding s ročním obratem přes 200 milionů korun.
Co Vás i po třiceti letech podnikání pohání?
Od samého začátku podnikání jsme firmu budovali jako rodinnou a věřím, že se nám ji povede předat třetí generaci, a rád bych ji proto přirozeně jednou předal v co nejlepším stavu. Ve firmě si to vyzkoušely všechny naše děti a minimálně u dvou to vypadá, že s ní chtějí spojit svou profesní budoucnost. Tak uvidíme.
A druhou motivací je možnost realizace inovativních nápadů a myšlenek, které se mi stále ještě v hlavě rodí. Zkrátka se ve firmě seberealizuji.
Kdy jste zjistil, že budete potřebovat delegovat?
Nikdy jsem to nezjistil. V podstatě jsem to vždycky věděl. Naaše podnikání jsme od začátku stavěli tak, aby se zde mohli realizovat schopní lidé i bez majetkového podílu či rodinné příslušnosti.
Schopné lidi na manažerských pozicích ve firmě totiž neudržíte, pokud nemají pocit důvěry vlastníků a pokud se jim nedostává přiměřený prostor pro seberealizaci.
Dlouhá léta jste podnikali spolu s otcem. Jak jste to ve firmě měli rozděleno, abyste minimalizovali třecí plochy mezi generacemi?
Mezigenerační rozdíly jsou přirozené, nutno ale říct, že můj otec byl vždy velkorysý a nebránil mládí v rozletu. Pouze mé některé kroky radou korigoval a já zase jeho názory respektoval. Z toho důvodu je náš vztah – nejen v podnikání – dodnes prakticky bezkonfliktní.
Zkusíte říct tři, případně více firemních okamžiků za těch třicet let, které pro Vás osobně byly určující?
Představa, že se něco odehraje v jednom okamžiku a určí to vývoj firmy na dlouho, je myslím mylná. Jsem přesvědčen, že rozhodnutí se nerodí v okamžiku, ale spíše uzrávají. Takže bych mluvil spíše o trendech nebo směrech myšlení, které naše podnikání ovlivnily.
Mohli bychom mluvit o trpělivosti, houževnatosti, kooperativnosti, inovativnosti, přiměřené expanzivnosti a rozhodně nechybějící chuti podnikat s přesahem oborovým či s přesahem do zahraničí.
Co jste obětoval podnikání, o čem si třeba zpětně říkáte, že to možná byla oběť zbytečná?
Všechno něco stojí. Například bych mohl mluvit o tom, že jsem se mohl v minulosti více věnovat manželce a našim pěti dětem. Naštěstí mám ale skvělou ženu, která byla a je obdařena trpělivostí. Nebo jsem nechal spát některé mé koníčky.
Nicméně vzhledem k tomu, že podnikání a práce v našich firmách mě nadále obrovsky baví, pak můžu mluvit o tom, že podnikání a má práce je mým koníčkem, a tím pádem se mi nevybavuje prakticky nic, kdy bych si řekl, že bych s tím ztrácel čas.
Vaše dny – vzhledem k záběru Hrdlička Holding – budou nejspíš plné schůzek. Nebudu se ptát na time management ani na to, jak si to všechno pamatujete… Zajímalo by mě, jak a kdy odpočíváte a provádíte „dekompresi“.
Máte pravdu, že občas je potřeba si odpočinout, a to kromě toho, že dělám neuvolněného starostu, provádím tak, že si jdu zaběhat do lesa nebo jdeme s manželkou na pěší výlet nebo na golf.
V geodézii prý chybí lidi. Jak to vidíte Vy?
Ano, řekl bych, že by se v našem oboru uplatnilo více schopných lidí. Ne tolik množství, ale kvalita skutečně chybí. Jako předseda Asociace podnikatelů v geomatice se s kolegy v rámci pracovních skupin snažím obor geodézie/geomatiky přiblížit, případně zatraktivnit pro mladé lidi, aby chtěli tento obor studovat a pak ho hlavně i v praxi realizovat.
Problém oboru geomatiky je dlouhodobě ten, že není jako podobné technické obory dostatečně finančně ohodnocen či společensky uznáván. Kvůli tomu rodiče nechtějí posílat své děti studovat náš obor a často obor studují horší studenti. A proto věnujeme v asociaci značnou pozornost vzdělávání, propagaci a růstu cen naší práce, aby zkrátka studium geomatiky patřilo mezi prestižní obory.
Firmy do Hrdlička Holding i nadále přibývají. Zajímalo by mě, na základě čeho danou firmu do skupiny zapojujete? Přicházíte s námětem na nákup Vy nebo přicházejí za Vámi?
Jde samozřejmě především o to, aby ty firmy zapadaly do portfolia holdingu, aby rozšiřovaly anebo doplňovaly služby, které stávající firmy nabízejí. Co se týče nákupu firem, je to různé. Pohybujeme se na relativně malém trhu, dalo by se tedy říct, že se i více méně známe nebo máme povědomí o těch firmách, které v našem oboru či v oborech příbuzných podnikají. Takže občas jsem s námětem na koupi firmy osloven prodávajícím, někdy jednání vyplyne z jiných obchodních vztahů a někdy to vyjde i z mé iniciativy, případně z iniciativy managementu firmy.
Jako zkušený podnikatel s výsledky, měl byste pro své mladší kolegy a kolegyně z oboru, kteří právě startují, nějakou radu, kterou Vám tehdy třeba nemohl nikdo dát a musel jste si na to přijít sám?
Na co jsem si musel přijít sám, se mi nevybavuje, ale nějaká doporučení bych možná měl. Především si myslím, že podnikání je hlavně o partnerské spolupráci se zákazníky, se zaměstnanci, ale třeba i s konkurenty.
Podnikatel by měl být člověkem, který dokáže dát dohromady často protichůdné zájmy. A aby toto všechno fungovalo, musí fungovat mezi lidmi vzájemná důvěra. Takže když se řekne ne, musí to znamenat ne, když se řekne ano, musí to znamenat ano.
