Všichni jsme společenští tvorové. Někdo potřebuje kolem sebe lidí více, někdo tu potřebu potkávat se a mluvit s jinými má menší.
V českých zemích se kvůli čtyřiceti letům komunismu před rokem 1989 a souvisejícího mentálního marasmu ve společnosti zpřetrhalo téměř všechno vnímání, že bychom se měli setkávat a být sdruženi v nějakém spolku.
Ve společnosti vzniknul pocit, že nikdo nám nemá co nařizovat, a že pokud nepřekračuji zákon, tak si mohu dělat co chci.
Přirozená potřeba spolků, ve kterých se řeší věci společně a máte se případně s kým poradit či se o někoho opřít, byla na dlouhá léta přetrhána. Proto spolky nejsou přirozenou součástí našich životů, ani více než třicet let po revoluci.
Samozřejmě zde působily a působí ČSGK či KGK (dnes transformovaná do APG), ale ty sdružují jen část ze zeměměřické obce.
Máme totiž představu, že všechno zvládneme sami a že členem spolku tak nějak ani nepotřebujeme být, protože nám „přece nic nepřinese“ nebo „nás svazuje“, případně „po nás něco chce“.
Jak to souvisí s komorou zeměměřičů?
Výhodou každého profesního spolku je, že se máte o co opřít, můžete někomu zavolat a zeptat se ho na radu.
Zároveň všichni znají jasná pravidla hry. (V případě nové komory ta pravidla máme příležitost také vytvořit.)
A na obecné rovině to bude zvedat prestiž profese v očích okolí, ačkoliv vy to nejspíš v krátkodobém časovém horizontu nemusíte ani vnímat.
Je dobré, že po 30 letech vzniká komora, která bude mít potřebný aparát pro společné profesionální působení zeměměřičů.
Někomu se může zdát, že komora se objevila zčistajasna, ale ve skutečnosti je za tím pět let nepřetržitého domlouvání se s politiky a vyjednávání s ostatními profesními komorami.
Proto jsou zatím v komoře jen AZI. Už teď se ale mluví o tom, že by snad do budoucna mohli být členy společného profesního spolku všichni absolventi.
Původní záměr sdružit všechny zeměměřiče se bohužel nepodařilo prosadit, protože proti původnímu návrhu se ohradily ostatní profese, že bychom prý jako geodeti byli „moc silní“.
Přípravný výbor v extrémně krátkém čase za tři měsíce připravil vše potřebné pro ustavující sněm a úvodní fungování. Prací výboru však komora teprve začíná.
Fungování komory se bude – podobně jako je tomu běžné v řadě jiných životních situací – postupně usazovat a zcela jistě bude příležitost její fungování ovlivnit i po sněmu formou spolupráce či konstruktivních návrhů, co všechno by komora měla dělat.
Pokud vám předchozí řádky připadají jako agitka – což je možné, viz důvod výše, že jsme si na spolky víceméně odvykli a jsme hyperindividualizovaní, kdy je „člověk člověku vlkem“ – tak je to přesně naopak. Je to jen jemné pošťouchnutí, abychom začali, pokud to tak zatím nevidíme, vnímat důležitost společenského setkávání, ať již v podobě nové komory či jiných platforem jako je APG, ČSGK, ČMKPÚ nebo CAGI (nejsou zde samozřejmě uvedeny všechny, uvedená jména berte jen jako příklad).
