Význačný český geodetický astronom Josef Šuráň (dále JŠ) opustil tento svět dne 28. května 2015 v Praze na Smíchově. Jeho odchod nebyl patrně oznámen ani jeho dobrým přátelům a datum, kdy se tak stalo, bylo zjišťováno jen dosti obtížně. Proto se zpráva o něm dostává na veřejnost až v lednu/únoru 2016.
JŠ se narodil 25. dubna 1929 v Jestřabí poblíž Zlína, maturoval na gymnáziu v Uherském Brodě (1949) a vysokoškolské studium, se zaměřením na vyšší geodézii a geodetickou astronomii (z níž měl i diplomovou práci) dokončil na Vojenské technické akademii (VTA) v Brně v roce 1954. Nepokračoval pak ve vojenské kariéře, ale přešel do civilu, kde pracoval hlavně v těchto oblastech geodézie.
Ještě před Mezinárodním geofyzikálním rokem (MGR 1957-58) a Mezinárodní geofyzikální spoluprací (MGS 1959) měřil JŠ na několika posledních Laplaceových bodech tradiční („Lukešovské“) koncepce, po zahájení činnosti Geodetické observatoře Pecný v Ondřejově (GOPE – 1957) patřil k prvním observátorům pracoviště a budovatelům jeho koncepce. Měřil tam čas pasážníkem, a v letech 1957 a 1958 také délkové rozdíly Pecný-Potsdam a Pecný-Budapest. V době 1959-1964 byl i vedoucím observatoře – dokud nepřešla z GTÚ (Geodetický a topografický ústav) k VÚGTK (Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický).
Během prací na GOPE se JŠ stal spoluautorem zásadně nového mikrometru pro malý cirkumzenitál Nušl-Frič 1922, který odstranil většinu nedostatků dřívějšího mikrometru Bucharova (jako mrtvé chody, teplotní závisosti atd.), a podstatně zvýšil přesnost a stabilitu výsledků měření tímto přístrojem. Naproti tomu se nepodařila realizace Šuráňova velkého staničního fotoelektrického cirkumzenitálu. Přes důmyslnou koncepci se přístroj nepodařilo uvést do řádného chodu, a to pro nedostatečnou kvalitu elektronických součástí i realizaci obvodů, a také pro nepřesnosti mechanického provedení. Vývoj byl pozastaven – a je to škoda, přístroj byl docela hezký…
Po MGR/MGS měřil JŠ na řadě nových československých astronomických bodů (a jenom Laplaceově), byl spoluautorem modifikované technologie a organizátorem pozorovacích programů.
Josef Šuráň také mnoho pracoval v zahraničí. Jako expert OSN v Afghánistánu (1968-1975) tam vybudoval geodetické základy země. Poté byl v letech 1976-1977 vedoucím československé astronomicko-geodetické expedice v Nepálu, kde dvě observační skupiny zaměřily celkem 7 Laplaceových bodů. A nakonec pracoval i v Iráku (1980-1983). Tam šlo o vytyčování silnic a mostů v okolí Bagdádu.
Zabýval se též kosmologií. Jeho matematicky dosti obtížná práce GENERAL THEORY OF MATTER. A Deductive Theory of Space-Time and the Universe (2000) nedošla publikace v odborném tisku a je i s populární verzí nazvanou Sjednocená fyzikální teorie (2004) k dispozici jen na internetu pod https://www.vugtk.cz/~suran/index.htm. Nepodařilo se nalézt nějaké odborné komentáře, ať již zavrhující autorovy úvahy, nebo nalézající v nich nějakou inspiraci pro další výzkumy. Bylo by to (snad) zajímavé.
V posledních letech se JŠ velice zabýval duchovními naukami. Výsledkem jsou tři knihy, vydané nakladatelstvím NS Svoboda. Jsou možná poněkud mimo sféru zájmů Zeměměřiče – a geodetů. Ale čte se to zajímavě – i když člověk není zrovna věřícím. Jsou to tyto práce:
Hvězda Betlémská a chronologie života Ježíše Krista (2011). Kniha dovozuje, že Hvězdou Matoušova evangelia byla Venuše v západní elongaci – a další Kristovu chronologii odvozuje z různých astronomických poznámek biblických textů. Můžeme zde nahlédnout do metodiky chronologických výzkumů pomocí dávných textů a kalendářních systémů.
Je Bůh a duchovní svět. Tajemství vzniku vesmíru a života (2012). Vychází ze zmíněné Sjednocené teorie s tvrzením, že před Big Bangem tu byl a po Big Crunchu zůstane pouze hyperprostor nefyzikální povahy, do něhož je náš vesmír (dočasně) vnořen. A v něm je prostor existence Boží a jen tam lze doufat v jeho spravedlnost (to je velmi přibližná interpretace myšlenek JŠ).
Ten lidský svět (2013) obsahuje kritiku vývoje komercionalizované společnosti, spojeného se zkázou mravnosti a víry, zločinnými režimy a krizemi všeho druhu. Jsou zde ale i Šuráňovy vzpomínky a pěkné fotografie z cest a domácích i zahraničních prací.
JŠ měl také jednu velkou osobní zálibu – horolezectvi. Kdykoliv se v prostoru měřických prací vyskytly hory nebo skály, vždy se snažil alespoň někam vystoupit. Měl k tomu potřebné vybavení, lana, skoby atd. Jednou se to hodilo i při měření astronomického bodu Lomnický štít. Tehdy masivní stativ pro Wild T-4 neprošel dveřmi horního nástupiště lanovky, a bylo nutné ho zvedat a spouštět po vnější straně budovy stanice. JŠ to zařídil a vedl s velkou radostí…
*****
Odkaz: www.zememeric.cz/osobnosti/osobnost.php?ido=706 www.vugtk.cz/~suran/index.htm
ID článku (původní web): 4814
Autor textu: Georgij Karský (a redakce)
