I. Účastníci řízení a předmět sporu
1. Stěžovatel (žalobce) Jan Cibulka se domáhá poskytnutí strojově čitelných zdrojových dat k mapám vymezujícím působnost územních orgánů a obvodních oddělení Policie ČR.
Účelem žádosti je sestavení interaktivních podrobných map kriminality a objasněnosti trestných činů, a to až na úrovni jednotlivých služeben. Stěžovatel – novinář zabývající se v Českém rozhlase tzv. datovou žurnalistikou – by díky strojově čitelné podobě zpracoval vlastní mapy zahrnující i faktory, jež standardní policejní analýzy pomíjejí, avšak které přispívají k trestné činnosti v oblasti, například umístění heren a zastaváren.
2. Policie ČR odmítla požadované informace poskytnout. Následně Ministerstvo vnitra ČR odmítlo odvolání stěžovatele s odkazem na dodatečně vzniklé čestné prohlášení příslušníka Policie ČR – vystavené až v době mezi rozhodnutím prvostupňového orgánu a odvolacího orgánu -, podle nějž jsou uvedené mapy jeho autorským dílem, k jehož rozšiřování neudělil souhlas.
Žalovaný připouští, že mezi služební povinnosti tohoto příslušníka Policie ČR patří správa uvedených map, avšak nikoli již jejich vytvoření.
3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 8. 2016 č.j. 11 A 40/2015-34 žalobu zamítl s tím, že se „s právním hodnocením posuzované věci žalovaným zcela ztotožnil.“
4. K otázce omezení přístupu k informacím z důvodu ochrany autorských práv existuje prejudikatura Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 20. 7. 2016 č.j. 3 As 159/2015-32). Nyní projednávaná věc je však natolik odlišná, že dle názoru stěžovatele je na místě rozsudek zrušit a vrátit k novému projednání.
II. Shrnutí průběhu řízení před správními orgány
5. Stěžovatel podal dne 20. 12. 2014 žádost dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (na č. l. 8). Konkrétně žádal o sdělení, „od kterého data má policie k dispozici vymezení působnosti územních orgánů a obvodních oddělení policie v elektronické podobě, konkrétně v systému GIS“ a dále o „zaslání těchto vymezení (vektorových vrstev) v podobě strojově čitelných prostorových dat, tedy ve formátu shapefile či Esri Geodatabase (nikoli PDF) za celé období, za které je má policie k dispozici, tedy již zmíněné a dnes neplatné vymezené působnosti, které má policie jako elektronická prostorová data.“
6. Povinný subjekt Policie ČR dne 6. 1. 2015 žádosti zčásti vyhověl tím, že uvedl, od kterého data má uvedené vymezení k dispozici. Žádost o zaslání těchto vymezení odmítl na základě ust. § 11, odst. 2, písm. c), neboť se dle něj jedná o kartografické dílo, jež je předmětem práva autorského ve smyslu ust. § 2 autorského zákona (na č. l. 9-10).
Jedná se podle něj o dílo zaměstnanecké, které vytvořili dva příslušníci Policie ČR ke splnění svých povinností vyplývajících ze služebního vztahu. Povinný subjekt sice k dílu vykonává majetková práva, avšak k postoupení díla mu nebyl udělen souhlas autora.
7. Stěžovatel podal proti uvedenému rozhodnutí odvolání, v němž namítl, že nepožaduje hotovou mapu (kartografické autorské dílo), ale pouze zdrojová data v podobě vektorových linií, která nejsou jedinečným výsledkem tvůrčí duševní činnosti. Upozornil, že povinný subjekt mu – paradoxně – již dříve nabídl mapu ve formátu pdf, avšak odmítá poskytnout zdrojová data (odvolání na č.l. 11-12).
8. Stěžovatelovo odvolání zamítlo Ministerstvo vnitra ČR rozhodnutím ze dne 27. 2. 2015, č. j. MV-12730-5/KM-2015 (na č.l. 3-7). S odkazem na čestné prohlášení příslušníka Policie ČR ing. V B ze dne 16. 2. 2015 uvedlo, že autorské dílo vytvořil tento příslušník nad rámec svých povinností, ač mu k tomu nebyl dán příkaz. V rozhodnutí proto odvolací orgán uvedl v rozporu s tvrzením povinného subjektu, že se o zaměstnanecké dílo nejednalo a že autorem byla pouze jedna osoba: „Lze tak dát odvolateli za pravdu v nepřiměřenosti závěrů povinného subjektu, neboť v případě zaměstnaneckého díla, u něhož nebyla dohodnuta úprava právního režimu odlišná od autorského zákona, nemůže být poskytnutím informace zasaženo do práv třetích osob k předmětu práva autorského, neboť povinný subjekt v takovém případě vykonává autorská práva, jež mu umožňují dílo prostřednictvím podlicenční smlouvy dále postupovat.“ Odvolací orgán připustil, že stěžovatel nepožadoval hotové kartografické dílo, ale zdrojová data; nicméně i databáze je předmětem autorskoprávní ochrany dle ust. § 2 autorského zákona. Vzhledem k čestnému prohlášení ing. V B ze dne 16. 2. 2015 má proto odvolací orgán za to, že právo na rozšiřování díla je omezeno souhlasem autora a že poskytnutím by povinný subjekt zasáhl do autorských práv ing. V B .
9. Stěžovatel následně podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu k Městskému soudu v Praze (na č. l. 1-2). V ní namítl, že:
i) požadovaná informace nepodléhá autorské ochraně, neboť není jedinečným duševním výtvorem,
ii) i kdyby o autorské dílo šlo, bylo by vyňato z ochrany dle ust. § 3, odst. 1 autorského zákona, jelikož se jedná o přípravnou úřední dokumentaci,
iii) soubor informací vytvořil příslušník Policie ČR v rámci své služební náplně, na základě informací Policie ČR a s využitím speciálního softwaru (cena uživatelské stanice činí cca 50.000,- Kč) určeného k plnění služebních povinností, iv) o poskytnutí všech majetkových práv s výjimkou práva dále šířit neexistuje jiný důkaz než dodatečně vzniklé prohlášení ing. V B ; proto má žalobce za to, že jde o účelovou konstrukci s cílem zabránit v přístupu k požadované informaci; stěžovatel odkázal na analogii s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2004 č.j. 6 A 136/2002-35, podle nějž nelze přihlížet k deklarovanému obchodnímu tajemství, pokud není takto označeno již v době vyřizování původní žádosti.
10. Žalovaný poukázal na obsah správního spisu. Veřejnost má sice podle něj právo vědět, jak vysoká míra kriminality je vázána k určitému území, avšak k tomu plně postačují zveřejňované mapy a statistiky na úrovni krajů. Dle názoru žalovaného se nejedná o přípravnou úřední dokumentaci, neboť úředním dílem se rozumí především právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy či veřejná listina, tedy díla, jejichž obsah je pro adresáta závazná, neboť je jejich obsah nadán veřejnou vírou v jejich pravdivost. Takovéto pojmové znaky však žalovaný u strojově čitelných zdrojových dat k vymezení územní působnosti obvodních oddělení nespatřuje. Žalovaný trval na tom, že příslušník Policie ČR ing. V B vytvořil dílo nad rámec svých služebních povinností a bez příkazu, přičemž k jeho šíření neudělil souhlas.
11. Stěžovatel v replice poukázal na veřejný zájem na zpřístupnění dat, neboť umožňují výrazně podrobnější analýzu než data na krajské úrovni (jako konkrétní případ uvedl jemu známé údaje o trestném činu loupeže za období 1 roku od dubna 2014: zatímco v obvodu služebny Praha-Barrandov byly evidovány čtyři tyto trestné činy, ve výrazně menším obvodu služebny Praha- Vršovice jich bylo evidováno šestnáct). Uzavřel, že by bylo absurdní, aby Policie ČR prováděla „outsourcing“ analytických podkladů na své vlastní příslušníky, kteří by pak s využitím softwaru a dat svého zaměstnavatele vytvářeli autorská díla, jež by za nejasných podmínek a dle vlastního uvážení postupovali Policii ČR (replika na č.l. 27-28).
12. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 24. 8. 2016 č.j. 11 A 40/2015-34 po rekapitulaci spisu pouze stručně uvedl, že odvolací orgán svým rozhodnutím zcela pokrývá jednotlivé námitky stěžovatele a že se soud s právním hodnocením žalovaného „zcela ztotožnil“. Proto neshledal žádné důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí.
Celý text viz odkaz – článek O policistech a autorech.
Zdroj:Kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2016 č.j. 11 A 40/2015-34
Odkaz: www.geoinformace.cz/cz/zdroj/jancibulka
ID článku (původní web): 4919
Autor textu: (a redakce)
