“Je vstřícnost vůči zákazníkům přežitkem”
Ing. Petr Polák, Geodézie ČR s.r.o.

• Asi před sedmi lety jsem si přečetl v novinách rozsáhlý, velmi zajímavý a inspirující článek jakéhosi Čecha, který dlouhodobě podniká v Kanadě. Autor v něm radil začínajícím českým podnikatelům dodržovat zásadu čtyř “sykavek”.Sykavkami jsou počáteční písmena slov “slušnost, spolehlivost, samostatnost a šetrnost”. Definují čtyři vlastnosti, které by měl mít, a od ostatních vyžadovat, každý, kdo chce být úspěšný v podnikání a nejen v něm. V oněch čtyřech vlastnostech je asi v nejobecnějším slova smyslu shrnut návod na tvorbu jakéhokoliv etického kodexu. Od široce abstraktního významu každého z těch slov lze sice nesnadno, ale přece jen, dospět ke zcela konkrétním normám chování člověka v předem zadaných podmínkách. Mně to pomohlo při dlouhých diskusích s kolegy, s nimiž jsme se úspěšně pokusili v roce 1995 napsat, a v Zeměměřičském věstníku Českého svazu geodetů a kartografů vydat, Etický kodex zeměměřiče.
• Napsat profesní etický kodex je věc dosti náročná, uvést jej přirozenou a nenásilnou cestou do života je věc tak těžká, jak těžké jsou podmínky bytí člověka v té či oné společnosti. Materiální i duchovní bohatství společnosti a jeho dlouhodobý vývoj v tom hrají asi roli největší. O tom se dnes přesvědčuje v různé míře většina obyvatel naší republiky a nejbližšího okolí. Přitom “bohatství” nám historický vývoj přisoudil rozhodně nemalé, a kdo o tom nespokojeně a s “blbou náladou” pochybuje, nechť nevzhlíží jen na západ, ale podívá se také dále až nejdále na východ a jih od naší země.
• VSTŘÍCNOST, a to nejen vůči zákazníkům, ale je-li to jen trochu možné vůči komukoliv, nesmí být nikdy a nikde přežitkem. Ledaže bychom chtěli nesmyslně zastavit vývoj a cestovat zpátky proti času do společnosti prvobytně pospolné.
• Nevím, jestli je v dnešní době dobrou radou namátkově porovnávat obsah slova VSTŘÍCNOST s obsahem čtyř shora uvedených “sykavkových” slov. Zdá se, že uspět dnes v oboru zeměměřictví a katastru - a nejen zde - znamená spíše “bojovat” (proti komu, nechť si každý podle výše a místa svého postavení v soukromém nebo veřejném sektoru dosadí sám) než “zbytečně filozofovat” nad významem některých českých slov. Přesto si troufám tuto radu dát s vědomím, že neexistuje-li skutečný nepřítel, je “bojovat” daleko větší hloupost než v určitém směru občas přemýšlet. Kladný výsledek “bojování” se nedostaví a kladný výsledek “přemýšlení” se zcela zbytečně odsouvá na pozdější dobu. Asi tak, jak se odsouvá náš “vstup do Evropy” a způsoby našeho chování zaostávají za způsoby mnoha Evropanů či obyvatel jiných vyspělých koutů světa.
• VSTŘÍCNOSTI je nám potřeba každodenně. Život nás neustále staví střídavě do role toho kdo dává nebo prodává a toho, kde bere nebo kupuje. Zákazníkem někoho cizího nebo i bližního jsme v nejširším slova smyslu pořád. Proto jako dodavatelé služeb jsme zcela přirozeně zavázáni vstřícností, a tedy slušností (v chování k lidem a životnímu prostředí), spolehlivostí (při dodržování smluveného nebo slíbeného), samostatností (tam, kde je možná bez pohodlného parazitování na čase a prostředcích někoho jiného, například i státu) a šetrností (majetku, osobnosti, svobody,…). Občanský zákoník, Obchodní zákoník a pravděpodobně několik dalších zákonů používá v některých normativních ustanoveních pojmu “dobré mravy”. Měly by platit nejen v obchodování, v rodině, v místě bydliště, v obci, na úřadě, v zaměstnání, ale také v parlamentu, na tiskových konferencích státních úředníků, v tisku, televizi atd. atd.
• Bezesporu však platí zákonitost, že nelze hledat vstřícnost “dole”, vidí-li ti “dole”, že vstřícnost není přirozeně vlastní těm “nahoře”. A je jedno zda jde o výkonnou státní nebo komunální politiku, různé stupně státní správy, různé úrovně podnikání nebo zaměstnaneckého postavení.
• Z výše uvedených důvodů by VSTŘÍCNOST k zákazníkům měla být vlastní také nám v oboru zeměměřictví a katastru, a to ne proto, že v tomto oboru je v České republice momentálně zaměstnáno podstatně více lidí než je třeba a mnoho z nás ohrožuje vynucená změna zaměstnání v jiném oboru.
• Co si kdo pod VSTŘÍCNOSTÍ vůči zákazníkům představuje, nechám na čtenáři tohoto mého moralizování. Rozhodně ale platí, že většina těch, kterým jsme vstřícností zavázáni jsou laiky a je třeba určité ochoty a trpělivosti poznat účel, pro který se na nás zákazník obrací. Výsledky naší činnosti jsou skoro vždy podkladem pro další konání. Konání, jehož podstata a formální náležitosti většina zákazníků spíše jen tuší než přesně zná. Řádný podnikatel by také měl vědět, že ne každý vlastník nemovitosti či investor je nutně boháč, a že existuje skoro vždy možnost nabídnout řešení co nejlevnější. Komfort “modrého z nebe” s přiměřenou mírou zisku nabízejme těm opravdu bohatým.
• Za VSTŘÍCNOST nelze rozhodně považovat dosti rozšířenou, avšak hrubě neslušnou praxi cenového podbízení. Odvrácenou tváří takového konání je skoro vždy skrytá a zcela mizerná jakost poskytovaných služeb, která se zákazníkovi dodatečně prodraží. Tady již nejde o šetrnost peněženek zákazníků, zejména laických a nezkušených, ale o “služby” na úrovni šlendriánu, který, stává-li se běžnou normou, posouvá zeměměřictví do suterénu technických oborů. Zatím bohužel neexistují nástroje jak cenové podbízení spojené s nekvalitou trestat. Měly by však být hledány a do blízkého budoucna nalezeny.

---

Aktualizace: 11.12.1999

---