TIBETSKÉ ČLOVĚČE NEZLOB SE!

Zakoupil jsem tento týden v Makru velkou molitanovou hrací kostku, která před 11 roky nešla sehnat a nahrazovali jsme ji malou plastovou kostkou z jablečné mražené dřeně. Molitanovou kostku jsem koupil pro mého syna Vojtu, který dnes (30/6/2006)odjiždí se skautama na tábor. Přikládám i pro ostatní návod na hru, kterou jsme hráli u nás v oddíle - dužině. Dá se hrát v každém věku a dokonce i s několika kostkama najednou, ale to je potřeba více hráčů. Pokud budete mít připomínky nebo zažitky, napište mi. Budu rád.

TIBETSKÉ ČLOVĚČE NEZLOB SE!

Hráči se chytí za ruce na střídačku chlapec, děvče a roztáhnou se, co do největšího kruhu. Potom se pustí a jednu svoji bačkoru dají mezi sebe a souseda ve směru hry (viz tibetský zvyk - po směru hod. ručiček). Druhou bačkoru zanechají pod sebou. Losem (třeba lahví) se určí, kdo bude první házet kostkou a začínat hru. Pořadí házení kostkou je proti směru hry. Číslo na kostce určuje o kolik bačkor se hráč posune vpřed. Bačkor je dvojnásob než hráčů.

Když hráč postoupí na již obsazené políčko (bačkoru) má původní držitel pole možnost vrátit se na svoji výchozí bačkoru (jedno kterou), nebo vzít druhého hráče do náruče, či na záda tak, aby se nesený hráč nedotýkal země. Neudrží-li horního hráče do dalšího házení, vrací se nesoucí hráč na svoji výchozí bačkoru. Jsou-li dva (nebo i více) hráči na jednom poli mohou si své úlohy vyměnit, ale nově nesený (ten, který nechtěl nésti) tím ztrácí možnost házet v příštím kole a nově nesoucí má možnost házet 2x (někdy tato domluva je výhodnější, než se vracet na své bačkory). Jinak pořadí házení kostkou je proti směru pohybu hry od shora dolů. Tedy nejdříve hází nesený a až po něm nesoucí hráč. Padnou-li jim shodná čísla, úlohy si na novém políčku vymění.

Úkolem hráčů je obejít jedno kolo a dostat se přesně na svoje bačkory. Pro první kolo je směr pohybu závazný a pro všechny stejný. Po přeběhnutí 1. kola při snaze dostat se přesně na své bačkory lze měnit směr pohybu po každém hodu a případně to využívat pro dřívější házení (lze házet až 8 x v jednom kole, ale na to přijdou hráči až časem).

Při každém hodu kostkou pronášejí hráči tibetskou modlitbu OM MANI PADNE HŮM. Při vcházení do obsazeného pole se hráči zdraví tibetským pozdravem s otevřenými dlaněmi (ukáží, že v nich není zbraň) a ústy s vyplazeným jazykem (ukazují, že od nich nehrozí nebezpečí) pronášejí formulku původně znějící ČLOVĚČE NEZLOB SE.

vymyšleno pro tibetskou dužinovou výpravu do Zadní země, Menhart, Táborový oheň, Velikonoce 1995

Táborový oheň je dužina DUHY a letos na podzim vzplane už náš 25. výroční táborový oheň:
www.duha.cz