[pošta]

Historické památky

Schwarzenberský plavební kanál

Historie a jeho současný stav - Ing. Hynek Hladík

Referát k 210.výročí zahájení stavby - Ing. Jaroslava Martanová

Josef Rosenauer, geniální tvůrce Schwarzenberskýho plavebního kanáru

Další informace

 

Základní informace

Stavitel:
Josef Rosenauer
Narozen 26.2.1735 ve Chvalšinách u Českého Krumlova
Roku 1791 jmenován ředitelem knížecí plavby.
Zemřel 10.3.1804 v České Krumlově.

Kanál:
- složený z deskových, převážně žulových kamenů
- kameny spojeny na sucho
- šířka dne 0,8-1,9 m, výška 0,8 m
- nevyšší rychlost vody - ve smycích 40-60 km/hod.
- délka 45 km
- náklady na stavbu 254 tisíc zlatých rakouské měny
- návratnost mnohonásobná - za 120 let provozu splaveno odhadem 7 mil. m3 dřeva

Stavba:
Začala v horských lesních revírech Svatého Tomáše 29.4.1789.První úsek 21 km dlouhý spojil potok Ježová a Světelský potok tekoucí do Rakouska.
Roku 1790 dobudován úsek k Jezernímu potoku z Plešného jezera. Roku 1793 hotov úsek k Jelenímu potoku. Pak stavba přerušena - kanál stačil pro plavení polenového dřeva. Roku 1790 císař Leopols II uděluje Josefu Schwarzenberku výhradní právo na plavení po řece Mühle na dobu 30 let. Roku 1821-1823 vybudován 419 m dlouhý podzemní tunel nad osadou Jelení. V roce 1823 dosáhl objem plavby cca 40 tis sáhů = 100 tis m3 . Roku 1896 přikročeno k plavbě kmenového dlouhého dříví. V roce 1916 bylo plaveno poslední dříví do Vídně, pak se plavilo hlavně do Prahy a Německa.
Obnovená plavba po II. světové válce z ekonomických důvodů skončila v roce 1966.

Organizace:
vedoucí plavby
2 komisaři na vhazování
6 dřevařských mistrů - každý měl 4 dozorce (2 denní a 2 noční)
Při 24 hodinovém plavení bylo denně zaměstnáno okolo 400 lidí.

Oprava Schwarzenberského plavebního kanálu
1994 zpracovaná studie hodnotící současný stav
1995 - 1998 vypracování projektové dokumentace na opravu vybraných částí Schwarzenberského plavebního kanálu z programu PHARE CBC 95´
1999 oprava úseku Jelení Vrchy - Rossbach I. etapa

 

Textové informace

            Schwarzenberského plavebního kanálu v oblasti Třístoličníku, Plechého, Smrčiny, Sulzbergu, Bärensteinu a Svatého Tomáše je jednou z nejpozoruhodnějších staveb z konce 18. a počátku 19. století.
            Kanál přechází v revíru Svatý Tomáš evropské rozvodí - spojuje tak povodí Labe (Vltavy) s povodím Dunaje (Große Mühl).
            Schwarzenberský plavební kanál je na území České republiky státem chráněná kulturní památka, zapsaná do Státního rejstříku kulturních památek.
            V posledních zhruba čtyřiceti letech byl Schwarzenberský plavební kanál z větší části pro veřejnost nepřístupný, procházel většinou hraničním pásmem. Pro českou veřejnost je známý především v okolí Jeleních Vrchů, hlavně v blízkosti tunelu, kam byl umožněn v posledních letech před změnou režimu omezený přístup.

            První část kanálu o délce necelých 27 km byla postavena od jara do listopadu 1789. Pracovalo zde asi 1000 lidí a stavělo se od Růžového Vrchu nahoru směrem k Jelením Vrchům. V roce 1791 se trasa prokousala až k Jezernímu potoku, který byl rovněž upraven pro plavbu dřeva, a v roce 1793 byl dokončen úsek až po Jelení Vrchy. Další části se pak postupně dostavovaly podle Rosenauerových plánů a celý kanál byl dokončen včetně plavebního tunelu u Jeleních Vrchů až po jeho smrti v roce 1822.
            O tom, že šlo o dílo na tehdejší dobu vysoce efektivní, svědčí např. to, že když byly 15.dubna 1791 na Růžovém Vrchu vhozeny do kanálu první metry dřeva, mohli se z nich ve Vídni těšit už o osm dní později. Rychlost vodního proudu v té době ještě neměla konkurenci.

            Počátkem 70. let začala jednání o možnostech oprav a rekonstukce některých jeho úseků. Jednání se však protahovala z důvodů politických a ekonomických.

            Opravy a rekonstrukce proto probíhaly jen na malém úseku u Jeleních Vrchů, kam byl přece jen za přísných podmínek vstup našim občanům povolen, a proto se také tato část stala nejznámější a díky plavebnímu tunelu i nejaktraktivnější.
            Naděje pro stoupence záchrany kanálu stouply až po listopadu 1989 a hlavně pak po roce 1991, kdy byl vyhlášen Národní park Šumava, do nějž byly zahrnuty i severní svahy Třístoličníku, Plechého a Smrčiny. Správa NP a CHKO Šumava, stejně jako obce, po jejichž území kanál také vede, a Lesy České republiky, které obhospodařují území kolem kanálu mimo území národního parku, jsou si vědomy jedinečnosti tohoto vodního díla jako kulturní technické památky, ale i možností, které území skýtá pro potřeby turistiky.

            V druhé polovině roku 1994 byla zadána ministerstvem životního prostředí, nadřízeného orgánu národního parku, studie rekonstrukce Schwarzenberského plavebního kanálu.
                    Studii vypracovala českobudějovická projekční firma Proges, s.r.o..
                    Studie se věnuje především úsekům na území České republiky v délce cca 36,3 km.

            Studie rekonstrukce Schwarzenberského plavebního kanálu je rozdělena do třech části:

            Současný stav plavebního kanálu odpovídá jeho historickému vývoji. Jak bylo již uvedeno, vídeňská plavba byla ukončena v roce 1891, omezená plavba z Růžového Vrchu do Haslachu v roce 1916 a v roce 1921 mezi Rasovkou a Huťským Dvorem. Po ukončení plavby se stal kanál obtížnou překážkou pro nové, produktivnější způsoby dopravy dříví. O kanál přestávalo být pečováno jako o dopravní stavbu, nanejvýše se o něj pečovalo jako o příliš hluboký a široký silniční příkop. Ve stěnách opuštěného kanálu se uchytává nálet stromů a keřů, kanál je v určitých úsecích narušován při rozšiřování dříve doprovodné cesty a při budování rozjezdů a sjezdů lesních cest.

            Celková délka plavebního kanálu je ve studii uvedena 51,699 km, tedy 27.260,7 sáhů (bez souvisejících děl). (Dipl. Ing. Robert Baldassari spolu se svou manželkou Herminou provedli později nový podrobný rozbor uvedeného podélného profilu a zjistili přesnější délku kanálu - 51,900 km. Toto upřesnění bylo umožněno porovnáváním různých, obtížně čitelných kopií podélného profilu a přesnějším přepočtem sáhů na kilometry).
            Za nové a zajímavé se pokládají údaje o délce tunelu u Jeleních Vrchů. V různé literatuře se dočteme následující délky: 425,12 m, 419 m, 389 m atd.. Při vypracování studie bylo provedeno měření optickým laserovým dálkoměrem a byl proveden podrobný průzkum okolí kanálu. Nově zjištěná délka tunelu je 392,22 m.
        Při přípravě studie byly nalezeny i zbytky původního horního portálu tunelu - 21 m za současným portálem.

Aktualizace: 23.10.1999