autor: TAPIÉ, V. L.

vydal: Mladá fronta, 1997, 1. vydání, 400 s.

    Osobnost Marie Terezie, jež po čtyřicet let vládla jedné z největších evropských monarchií, se pokusil popsat čestný profesor novověkých dějin na pařížské Sorbonně Victor Lucien Tapié. Protože víme, že Marie Terezie výrazně ovlivnila vývoj současného katastru nemovitostí, s chutí jsme otevřeli knihu, tušíce, že v ní o katastru najdeme dosud neznámé informace. Nemýlili jsme se. Panovnice to neměla se svým vládnutím vůbec jednoduché. Ujala se vlády se snahou po dosažení většího vlivu na své poddané, ale zrovna v době, kdy jí v tom bránila doslova celá kupa nepředstavitelných překážek v podobě psaných zákonů, zvyklostí a obyčejů, oddělujících panovníky od jejich poddanných. Odstranit tuto bariéru bylo příliš riskantní, neboť by se tak mohl zhroutit celý společenský řád. Marie Terezie však dokázala přes často rozporuplné jednání proměnit společenství středověkých držav v poměrně moderní stát, dostatečně silný, aby ji samu přežil o sto padesát let. K hlavním problémům, s nimiž se panovnice během své vlády potýkala, patřily například zvláštnosti jednotlivých národů a odlišnosti jejich společenského vývoje, a to v době, kdy se zásadně měnila ekonomika země. Za vlády Marie Terezie tvořilo daňový základ českého království přibližně 53 000 berních usedlostí. Překládá-li se podle jazykových zvyklostí slovo usedlost termínem krb, ohniště či komín, je si vždy třeba uvědomit, oč tu běží. Podle daňové teorie tvořila základní berní jednotku tzv. usedlost, tedy poplatný pozemek, jehož držitel a současně daňový poplatník, tzv. osedlý, byl jakožto hlava rodiny z tohoto pozemku schopen uživit svou rodinu. Je dobré vědět, že vrchnostenští úředníci totiž nevybírali jen státní daně, tedy berni, ale především různé činže, pachtovné a nejrůznější poplatky ve prospěch vlastního pána. Přednost dostávaly vrchnostenské dávky a na placení berně tzv. ordinaria už poddaní mnohdy neměli prostředky. To byl důvod, proč si ve Vídni kladli otázku, jak tuto situaci vyřešit zejména, když se tušilo, že si místní vrchnost v rozporu s platnými právními předpisy, listinami a pozemkovými gruntovními knihami zaměňovala jednotlivé pozemky, pronajímala anebo zabírala půdu, a to vždy takovým způsobem, aby to pro ni bylo výhodné. Ukazovalo se, že i v případě dominikálu je třeba uskutečnit podobnou operaci, jaká proběhla u rustikální půdy, tedy provést i zde katastrální řešení. Rustikální katastr dorazil do vídeňských úřadů roku 1748, ale po mnoha stížnostech byl do tří let přepracován. Revize byla provedena roku 1750, ve stejné době byly zahájeny práce na katastrálním soupisu dominikální půdy. Oba úkoly byly dokončeny zhruba ve stejnou dobu, roku 1757. Vznikl tak impozantní celek známý jako "tereziánský katastr.“ Více se dočtete v knize na stranách 155 – 165. Ve 12 kapitolách zajímavé publikace najdete ještě spoustu dalších informací o období vlády Marie Terezie 1740 – 1780, které přímo nebo nepřímo souvisejí se začátkem katastru nemovitostí. Dozvíte se, jak vypadal tereziánský svět a tereziánská monarchie a to pro pochopení souvislostí a celé problematiky není na škodu vědět.

(ps)

Citace: TAPIÉ, V. L.: Marie Terezie a Evropa, Od baroka k osvícenství, Mladá fronta, 1997, 1. vydání, 400 s.