Představte si, že vlastníte vedení velmi vysokého napětí, přičemž elektrické vedení doposud vedlo pouze na jednom rameni stožárů. Protože však požadavky na přenosové kapacity rostou, rozhodli jste se vedení na stožárech rozšířit také na druhé rameno. Vynásobte si ale například 160 kilometrů vedení 10 vlastníky, kteří průměrně vlastní nemovitosti na jednom kilometru trasy v ČR. Dohromady máte tedy na celé délce přibližně 1600 vlastníků a více než 3000 parcel či nemovitostí. Všech se přitom bude týkat budoucí věcné břemeno, vznikající posílením anebo rozšířením trasy. Bez systematického přístupu s podporou dobře vymyšleného informačního systému by tak zřízení věcného břemena trvalo neúměrně dlouho.
Se všemi vlastníky se totiž musíte setkat, navrhnout jim smlouvu o věcném břemenu a vyřešit veškerou administrativu, včetně vkladu věcného břemena do katastru nemovitostí. A zároveň nesmíte v celé dokumentaci udělat vůbec žádnou chybu, protože jinak poškodíte buď vlastníka infrastruktury nebo nemovitosti.
Společnost Hrdlička si postupem času vytvořila vlastní systém, díky němuž velkým vlastníkům inženýrských sítí poskytuje dokonalý majetkoprávní a geodetický servis. Systém navíc umí pracovat s variantami tras, pokud se na navrhované trase nového vedení vyskytuje větší počet rizikových vlastníků nebo vlastníků, kteří jsou nedohledatelní — tím by se celý proces výstavby v podstatě zastavil. K tomu s větším počtem lidí významně roste počet jednání, potřebných k uzavření smluv o věcných břemenech. Proto se většina provozovatelů a vlastníků inženýrských sítí snaží počet interakcí s vlastníky dotčených nemovitostí minimalizovat.
Ve firmě Hrdlička mají za dobu své působnosti na trhu zkušenosti se všemi typy inženýrských sítí. Většina jednání s vlastníky nemovitostí jde podle plánu, kdy po nabídce na zřízení věcného břemena kvůli průběhu inženýrských sítí je nabídka přijata. Přesto však řeší i tzv. licitování, kdy si majitel nemovitosti najednou, často po rozhovoru se svým sousedem v hospodě u piva, „uvědomí“, že by chtěl za věcné břemeno více peněz.
Majitelé inženýrských sítí samozřejmě na pořízení a správu majetkoprávní dokumentace vypisují výběrová řízení, v nichž firma Hrdlička v silné konkurenci velmi často — právě díky své zkušenosti a systematickému přístupu — vyhrává.
A jak celý proces majetkoprávní dokumentace funguje?
V prvním kroku se musejí zjistit všichni vlastníci v trase vedení. Pro projektanta jsou informace z katastru nemovitostí zásadním podkladem, protože díky nim se dokáže vyhnout problematickým místům. V tomto kroku Hrdlička využívá svůj vnitrofiremní systém pro práci s daty katastru nemovitostí, který vyhledání vlastníků zjednodušuje a urychluje.
Druhá fáze projektu obnáší kresbu všech geometrických plánů, do nichž se zakreslí nově vznikající věcná břemena, která protínají zasažené parcely trasou vedení.
Ve třetím kroku se připraví první návrhy smluv s majiteli. Teprve ve čtvrté fázi se vychází do terénu jednat s vlastníky o věcných břemenech. Vlastníci sice s návrhem věcného břemene většinou nakonec (i třeba po navýšení ceny) souhlasí, ale občas se stává, že vyjednávání uvízne na mrtvém bodě — v takovém případě se bohužel přistupuje k vyvlastnění v zájmu státu. K vyvlastnění také dochází, pokud je vlastník nemovitosti i přes veškeré úsilí nedohledatelný nebo zemřel bez dědiců.
Přestože jsou věcná břemena definována českou legislativou, tak je stejně při jejich zřizování potřeba velkého úsilí, systematičnosti a znalostí z katastru nemovitostí. Proto si majitelé inženýrských sítí vybírají dodavatele se zkušenostmi, kteří majetkoprávní dokumentaci dokáží připravit v relativně krátkém čase, aby výstavba mohla začít co nejdříve.
