Jakost v oblasti geoinformací
Ing. Václav Šanda, GEFOS a.s.

            JAKOST – (Quality) – Celkový souhrn vlastností a znaků výrobku nebo služby, který mu/jí dávají schopnost uspokojovat předem stanovené nebo předpokládané potřeby
            (Tento termín není vhodné používat k vyjadřování stupně dokonalosti při porovnávání ani v kvantitativním smyslu pro technické hodnocení)-
            GEOINFORMACE – jakákoliv informace vztahující se k Zemi. V drtivé většině se však nejedná o informace pořizované geodety, kteří poskytují pouze lokalizační podklad pro všechna ostatní data.
            V názvu by se správně mělo mluvit o zeměměřické (geodetické) části oblasti geoinformací. Takto to však chápou geodeti. Proto se dále nebudu zabývat oblastí geoinformací ale pouze oblastí jakosti pořizování geodetických dat.
            Každá činnost člověka, zvláště v dnešní době, kdy jedna činnost navazuje na jinou prováděnou jiným subjektem v jiném místě a čase, vyžaduj přesně definované standardy a jiné předpisy, které definující všechny parametry výsledného díla. Mnohým se tento značně byrokratický požadavek může zdát nesmyslný, ale celková globalizace ekonomiky, která se dotýká i oblasti geoinformací si to beze zbytku vyžaduje. Každý většinou chápe, že šroub vyrobený v Číně musí jít zašroubovat do matky vyrobené ve Švýcarsku, ovšem zeměměřiči a dnes i geoiformatici se domnívají, že oni tomuto požadavku nepodléhají, neboť místo výrovy jejich díla (terén, území) není vzdáleno od místa použití jejich výrobku a proto stačí místně, většinou neformálně nadefinovat požadavky na jakost jejich výstupu, neboť je možné dle požadavku zpracovatele to nějak dotáhnout, zpřesnit či upravit. Tento tzv. neformální přístup k požadavkům na jakost jakéhokoliv výrobku, byť z prvého pohledu a lokálně velmi výhodný a nenákladný, skončil s pádem naší železné opony i u nás i když i v rámci RVHP byla rozvijena jakási předpisová základna. V této době se změnil i přístup k tvorbě předpisů, kdy normy do roku 1989 vycházely z filosofie, že zadané parametry musí bez doplňkových nákladů (zisk šel do jiných oblastí) splnit většina výrobců ( uvažovalo se o cca 95% výrobců). Dnešní přístup vychází z funkčních požadavků, které musí splňovat výsledné dílo (automobil, budova, technologická linka) a z toho se odvíjí požadavky na jednotlivé výrobky. Tento přístup nebere v úvahu technologické možnosti jednotlivých výrobců, ale stanoví přesně parametry a výrobce je musí nejen splnit, ale musí též věrohodným a průkazným způsobem prokázat jejich splnění. Teprve potom může výrobek předat dál. Tento přístup znamená, že se nikdo neptá a nekontroluje zda výrobce může daný výrobek vyrobit, ale zda to co vyrobil 100% odpovídá předpisům = zadaným požadavkům. Vytvoření tohoto systému, který zajišťuje opakovatelnost výkonu a tady standardní jakost výrobku je onen systém ISO 9000
Dnes “výrobky” geodetů nejsou již zpracovávány v místě kde byly vyrobeny ale jejich podklady poslouží k projektování organizaci na druhém konci světa a proto by požadavky na jakost měla být přesně definována a to v systému obecně srozumitelném. Velmi přesně by se měla rozlišovat přesnost absolutní a relativní, přičemž to co někdo může považovat za absolutní je z hlediska globálního pouze relativní. Tyto vztahy je nutno rychle a přesně definovat v předpisech, které vytvoří základ systému na kterém bude možno jako nadstavbu budovat účelové předpisové základny pro jednotlivé oblasti činností. Vytvoření tohoto předpisového rámce se jeví jako nutné, neboť jakost prací celkově klesá z důvodu nekvalifikovanosti velké části odpovědných pracovníků většiny objednatelů a z toho vyplývající neschopnosti stanovit přesné přejímací podmínky. Toto vede u části zhotovitelů prozatím k podstatnému snižování jakosti odevzdávaných děl, neboť kde není kontrola a není podle čeho kontrolovat nelze mluvit o jakosti.
            Z pohledu požadavků na jakost můžeme v současné etapě mluvit převážně o požadavcích na přesnost geodetických dat. Požadavky můžeme rozdělit asi do těchto oblastí

            Tato tabulka je pouze orientační a má posloužit k podnícení diskuse vedoucí k vytvoření komplexní předpisové základny oboru.

Současní předpisová základna je dána několika typy předpisů, které je možno rozdělit následovně:

1. Zákony
2. Vyhlášky
3. Nařízení vlády
4. Předpisy ČÚZK pro oblast
           - Základní bodového pole
           - Katastr nemovitostí
           - Státní mapové dílo
5. ČSN pro oblast výstavby
6. Předpisy jednotlivých správců, kteří mají povinnost správy majetku ze Zákona, do této oblasti spadají městské vyhlášky
7. Předpisy vlastníků nebo správců obecně

            Základní přehled Předpisové základny zde nebudu uvádět, neboť byl uveden v Zeměměřiči č. 9/99 se stavem k 03/99. Tento seznam doznal v současné době dílčích změn pouze v oblasti v oblasti ČSN pro výstavbu.

            V oblasti přesnosti se též musíme přeorientovat na novou terminologii v oblasti posuzování přesnosti

            Terminologie a vztahy
                        TOLERANCE - D x nebo Tx ……………........... ČSN 73 0202 (absolutní rozdíl)
                        ODCHYLKA - d x …………………………….. ČSN 73 0202 ( algebraický rozdíl)
                        SMĚRODATNÁ ODCHYLKA - s …………… ČSN 73 0202
                        MEZNÍ ODCHYLKA měření - d x_m …………... ČSN 73 0212-3

Vztah tolerance a mezní odchylky měření – ČSN 73 0212-1

Vztah mezní a směrodatné odchylky - ČSN 73 0212-1
kde T … je interval spolehlivosti

            V následující části bych si dovolil odchýlit se od mně blízké oblasti inženýrské geodézie a dotknul bych se oblasti z názvu a to Geografických informačních systémů (GIS). Tato poměrně mladá oblast pro působení geodézie je jednou z oblastí, které budou v blízké budoucnosti živit část geodetů.
Zde si dovolím uvést některé definice, které ukazují na výchozí úlohu geodézie:

• Informační technologie, která ukládá, analyzuje a zobrazuje prostorové a neprostorové údaje. .
• Databázový systém , ve kterém je většina údajů prostorově definována a na jejíž zpracování lze použít procedury dotazů na prostorové entity v databázi.
• Soubor prostředků pro sběr, ukládání, vyhledávání, transformaci, analyzování a zobrazování prostorových údajů z reálného světa z hlediska:
1. jejich polohy vzhledem k definovanému souřadnicovému systému
2. jejich popisných – atributových vlastností
3. jejich prostorových vztahů k jiným objektům, jejich topologie.

            Všechny tyto definice zdůrazňují úlohu geodézie jako “dodavatele” prostorových informací. Zde však nastupuje jeden z problémů. Klasický geodet se soustřeďuje na “přesnost” jednotlivého bodu v nějakém vztažném systému, ale oblast GS není o jednotlivém bodě ale o ploše, linii a na posledním místě bodovém prvku kdy klasická přesnost určení bodu ztrácí zcela smysl. A zde nastupuje, obdobně jak to bylo řečeno výše, otázka předpisové základny.
            Data jednou získaná je možno generalizovat pro potřeby jednotlivých stupňů GIS viz. bod 6 tabulky, není však možné postupovat obráceně. V této oblasti postrádám obecné zásady pro stanovení jakosti geodetického základu GIS jako je přesnost dat včetně vyjadřování této přesnosti, možnosti její kontroly a prokazování celkové jakosti těchto dat.
            V současné době ve velké míře pořizované geodetické podklady pro GIS různých typů a účelu nemají ve své drtivé většině neobsahují údaje, které by jakkoliv charakterizovaly jakost toho kterého díla. Proto je vytvoření předpisové základny ve velmi krátkém čase velmi důležité a pro posílení důvěry ve spolehlivost geodetů jako oboru nezbytné..

Ing. Václav Šanda.
GEFOS a.s.

Předcházející stránka

Zpět MGID ´99

Následující stránka

---

Aktualizace: 11.12.1999

---